2 As 312/2018 — Nejvyšší správní soud

2 As 312/2018- 242 - text  2 As 312/2018 - 265 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně: MPM–QUALITY v. o. s., se sídlem Příborská 1473, Frýdek-Místek, zastoupená JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem Jaselská 202/19, Brno, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, za účasti osoby zúčastněné na řízení: ELTON hodinářská, a.s., se sídlem Náchodská 2105, Nové Město nad Metují, zastoupená JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem Dukelská třída 15/16, Hradec Králové, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 17. 10. 2014, č. j. O53821/D30977/2014/ÚPV, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2018, č. j. 9 A 374/2014 – 314, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2018, č. j. 9 A 374/2014  314 se zrušuje. II. Rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 17. 10. 2014, č. j. O53821/D30977/2014/ÚPV, a rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2014 č. j. O-53821/626/2006/ÚPV se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti. IV. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě ve výši 17 580,50 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Milana Kyjovského, advokáta. V. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 17 342 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Milana Kyjovského, advokáta. VI. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně je jakožto právní nástupce koncernového podniku Chronotechna vlastníkem slovní grafické ochranné známky č. 165917, zapsané ke dni 24. 4. 1985 pro třídy výrobků a služeb č. 9 a 14 (hodiny, hodinky, časoměrné přístroje, budíky mechanické, budíky Quartz, hodiny Quartz, spínací hodiny Quartz, minutky, modelářské časovače, kontrolní pokladny) ve znění a grafické úpravě: [OBRÁZEK] (dále jen „napadená ochranná známka“). [2] Osoba zúčastněná na řízení (dále jen „OZNŘ“) se v řízení před žalovaným svým návrhem ze dne 2. 1. 2006 domáhala prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou, jelikož byla zapsána v rozporu se zákony platnými v době zápisu ochranné známky do rejstříku a porušuje práva k autorskému dílu. Osoba zúčastněná na řízení tvrdila, že je přímým právním nástupcem společnosti ELTON národní podnik, v rámci něhož byla ochranná známka vytvořena bývalým zaměstnancem J. Ž., přičemž tento podnik ochrannou známku užíval jako autorské dílo. [3] Rozhodnutím předsedy žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) byl zamítnut rozklad žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2014, č. j. O-53821/626/2006/ÚPV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla napadená ochranná známka - ve výroku I. prohlášena za neplatnou podle § 32 odst. 1 ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (dále jen „zákon č. 441/2003 Sb.“), ve spojení s § 2 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 8/1952 Sb., o ochranných známkách a chráněných vzorech (dále jen „zákon č. 8/1952 Sb.“), tedy pro klamavost [písm. b)] a rozpor s obecným zájmem či mezinárodní úmluvou nebo zvyklostí [písm. c)], a - ve výroku II. prohlášena za neplatnou podle § 32 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 1 písm. i) zákona č. 441/2003 Sb., tedy z důvodu dotčení autorských práv. [4] O návrhu na prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou žalovaný rozhodoval znovu poté, co jeho první rozhodnutí ze dne 12. 2. 2007, jímž návrh žalobkyně zamítl, předseda žalovaného svým rozhodnutím ze dne 8. 11. 2013 zrušil, jelikož žalovaný zápisnou způsobilost ochranné známky neposoudil v souladu s § 52 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb. podle zákona platného v době zápisu ochranné známky do rejstříku. II. Řízení před krajským soudem [5] Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem (dále jen „krajský soud“ a „napadený rozsudek“) žalobu žalobkyně zamítl. Po zevrubné rekapitulaci prvostupňového rozhodnutí a napadeného rozhodnutí krajský soud v bodech 80 - 82 napadeného rozsudku konstatoval, že předmětem řízení vedeného žalovaným byl návrh osoby zúčastněné na řízení na prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou pro absolutní zápisnou nezpůsobilost podle § 2 zákona č. 8/1952 Sb. (který odpovídá § 4 zákona č. 441/2003 Sb.) ve spojení s § 52 odst. 1 a § 32 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb. Jelikož však žalovaný pro to shledal v návrhu oporu, posuzoval jej i ve smyslu § 7 odst. 1 písm. i) ve spojení s § 32 odst. 3 zákona č. 441/2003 Sb., tj. z pohledu relativní zápisné nezpůsobilosti. [6] Krajský soud uvedl, že absolutní důvody zápisné nezpůsobilosti podle § 2 zákona č. 8/1952 Sb. a obdobně podle § 4 zákona č. 441/2003 Sb. automaticky vylučují označení ze zápisu do rejstříku ochranných známek bez ohledu na skutečnost, zda k přihlašovanému označení existují i jiná práva třetích osob plynoucí ze starší ochranné známky pro stejné výrobky či služby. Tomu odpovídá i § 1 zákona č. 8/1952 Sb., podle kterého mohly podniky své výrobky opatřovat ochrannou známkou, aby je mohly odlišit od jiných výrobků téhož druhu, usnadnit výběr odběratelům a projevit navenek odpovědnost za jejich jakost. Obdobně podle § 1 zákona č. 441/2003 Sb. ochrannou známkou může být jakékoliv označení schopné grafického znázornění, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby. Na rozdíl od absolutních důvodů zápisné nezpůsobilosti se relativní důvody podle krajského soudu vztahují k přihlašovanému označení a lze je nalézt i v průběhu užívání ochranné známky (viz bod 83 napadeného rozsudku). [7] Podle krajského soudu žalovaný shledal v případě napadené ochranné známky jak absolutní, tak relativní důvody zápisné nezpůsobilosti, a proto rozhodl dvěma výroky napadeného rozhodnutí. Avšak pro prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou postačoval výrok I. opírající se o § 32 odst. 1 ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb. a § 2 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 8/1952 Sb., tedy klamavost [písm. b)] a rozpor s obecným zájmem či mezinárodní úmluvou nebo zvyklostí [písm. c)], tj. v obou případech důvod absolutní zápisné nezpůsobilosti. [8] Krajský soud konstatoval, že žalovaný nepřekročil své oprávnění, jestliže z moci úřední posuzoval neplatnost napadené ochranné známky nad rámec návrhu osoby zúčastněné na řízení i z hlediska klamavosti podle § 2 odst. 2 písm. b) zákona č. 8/1952 Sb. Pro absolutní zápisnou nezpůsobilost napadené ochranné známky by postačoval i jen rozpor s § 2 odst. 2 písm. c) zákona č. 8/1952 Sb., jemuž odpovídá § 4 písm. l) zákona č. 441/2003 Sb., tedy rozpor s jiným právním předpisem nebo závazky vyplývajícími pro Českou republiku z mezinárodních smluv, což osoba zúčastněná na řízení ve svém návrhu namítala. Posouzení věci žalovaným nad rámec těchto námitek nemohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí (body 83 a 84 napadeného rozsudku). [9] Krajský soud dále posoudil, zda právní kvalifikaci žalovaného, tj. rozporu zápisu napadené ochranné známky s obecným zájmem anebo mezinárodní úmluvou [§ 2 odst. 2 písm. c) zákona č. 8/1952 Sb. a obdobně § 4 písm. l) zákona č. 441/2003 Sb.], která podle krajského soudu sama o sobě postačuje k prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou, odpovídá zjištěný skutkový stav ohledně povahy označení (bod 85 napadeného rozsudku). [10] Krajský soud poukázal na to, že z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2011, č. j. 9 As 10/2011-275, vyplývá, že označení „PRIM“ je autorským dílem ve smyslu zákona č. 35/1965 Sb., autorský zákon (dále jen „autorský zákon č. 35/1965 Sb.“). Tímto závěrem jsou správní orgány vázány. Neměly však bagatelizovat námitky žalobkyně tvrdící, že autorem grafického označení PRIM je J. R., externí výtvarník. Podle krajského soudu však nelze z prokázaných okolností zápisu napadené ochranné známky dovodit, že by k přihlášení předmětného označení došlo v souladu se smyslem známkoprávní ochrany podle § 2 odst. 2 písm. c) ve spojení s § 1 zákona č. 8/1952 Sb. Krajský soud shrnul, že označení bylo vytvořeno v podnikové formě PN01 materiálně pro užití na výrobcích ELTON a jejich odlišení od výrobků podniku Chronotechna. Jen z formálního hlediska bylo označení přihlášeno ke známkoprávní ochraně podnikem Chronotechna, což žalobkyně nikdy nezpochybnila. Krajský soud proto považuje za dostatečně prokázané, že napadená ochranná známka byla zapsána v rozporu s obecným zájmem, jenž spočívá v tom, že známkoprávní ochrana má sloužit k účelu užití označení ve spojení s konkrétními výrobky nebo službami, které označuje. Ochranná známka musí splňovat obsahovou závislost známky na subjektu, pro nějž má být vytvoře