4 As 385/2019 — Nejvyšší správní soud

4 As 385/2019- 55 - text 4 As 385/2019 - 58 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: Mgr. H. V. K., zast. JUDr. Milošem Tuháčkem, advokátem, se sídlem Převrátilská 330/15, Tábor, proti žalovanému: Městský úřad Počátky, se sídlem Palackého náměstí 1, Počátky, zast. JUDr. Alenou Prchalovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Husova 1288/25, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2018, ve věci žádosti žalobkyně o informace ze dne 10. 7. 2018, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 9. 2019, č. j. 50 A 5/2019 - 43, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení o kasační stížnosti 5.250 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žádostí podle § 82 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), se dne 1. 6. 2018 žalobkyně domáhala poskytnutí informací, konkrétně zápisů ze zasedání rady města Počátky. Jelikož na tuto žádost neobdržela žádnou odpověď, požádala o výše uvedené informace dne 10. 7. 2018 dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“). Žalovaný odmítl tuto žádost rozhodnutím ze dne 24. 7. 2018, č. j. 813/2018/STAR, dle § 15 odst. 1 informačního zákona. O odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí rozhodl následně Krajský úřad Kraje Vysočina svým rozhodnutím ze dne 4. 9. 2018, č. j. KUJI 62904/2018, tak, že rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení; žalovaný totiž neuvedl, na základě které výjimky dle informačního zákona poskytnutí informací odmítl. Stejná procesní situace se opakovala u rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2018, č. j. 813/2018/star, jež Krajský úřad Kraje Vysočina zrušil pro nepřezkoumatelnost rozhodnutím ze dne 26. 11. 2018, č. j. KUJI 80639/2018. Žalovaný následně v záhlaví uvedeným rozhodnutím opětovně odmítl žádost žalobkyně týkající se poskytnutí zápisů z jednání rady města. [2] V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný mimo jiné konstatoval, že veškeré požadované informace již byly zveřejněny, a to uvedením textů všech usnesení rady žalovaného na jeho webových stránkách. Poukázal, že jednání rady obce jsou neveřejná, a žalovaný tak může omezit poskytnutí zápisů z jednání rady v souladu s § 11 odst. 1 a 2 informačního zákona. Žádost žalobkyně je neoprávněná a účelová, žalobkyně, jakožto zastupitelka obce, měla požadované informace přístupné v souladu s § 101 odst. 3 zákona o obcích. [3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu, v níž poukázala, že se pohybuje v nekončícím „koloběhu“ nezákonných rozhodnutí žalovaného, který nerespektuje rozhodnutí odvolacího správního orgánu. Žalobkyně za této situace považovala rozhodnutí žalovaného za rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s., přičemž odkázala na judikaturu NSS vážící se k této věci (rozsudek ze dne 10. 11. 2016, č. j. 3 As 278/2015 – 44, č. 3517/2017 Sb. NSS). Dále namítla, že na poskytnutí zápisů z rady žalovaného má právo nejen z pozice zastupitelky, ale především občanky města Počátky, o čemž svědčí také judikatura NSS (rozsudek ze dne 25. 8. 2005, č. j. 6 As 40/2004 – 62, č. 711/2005 Sb. NSS). Na povinnosti žalovaného nemůže nic změnit ani jednací řád města. Pokud má žalobkyně jako zastupitelka města právo na nahlédnutí do zápisů rady, pak má právo i na poskytnutí kopií. Žalobkyni jsou známa usnesení rady žalovaného, jedná se však pouze o torzo požadovaných informací. Sporná je i tvrzená pracnost anonymizace osobních údajů ze zápisu rady města, jelikož tyto údaje jsou anonymizovány již pro účely zveřejnění výpisu z usnesení rady města. [4] Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví uvedeným rozsudkem zrušil napadené rozhodnutí a nařídil žalovanému, aby žalobkyni poskytl zápisy z jednání rady města Počátky od 01/2014 do 68/2018 do 15 dnů od právní moci rozsudku. Přisvědčil žalobkyni, že je žaloba proti prvoinstančnímu rozhodnutí přípustná. Dále uvedl, že nelze jakkoli odlišovat postavení žalobkyně coby zastupitelky či občanky města. Je rovněž lhostejné, za jakým účelem žalobkyně o informaci žádala, přičemž bylo otázkou volby žalobkyně, podle kterého zákona při podání žádosti postupovala. Z její žádosti je nepochybné, že se jí žalobkyně domáhala poskytnutí informací ve smyslu informačního zákona, jakož i to, že její žádost byla určena žalovanému jakožto povinnému subjektu. K argumentu žalovaného o nutnosti anonymizace osobních údajů krajský soud podotknul, že existuje-li oprávnění žalobkyně jakožto zastupitelky obce dle § 82 písm. c) zákona o obcích požadovat informace, jež souvisejí s výkonem její funkce, a na tyto má nárok v plné a neanonymizované podobě, pak není dán jakýkoli důvod pro anonymizaci totožných údajů jen proto, že tatáž osoba podala žádost dle informačního zákona. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce [5] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) napadl výše uvedený rozsudek krajského soudu kasační stížností. Namítl, že je rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný, jelikož krajský soud nevyhodnotil vyjádření stěžovatele k žalobě, v němž označil žádost žalobkyně za účelové, šikanózní jednání, jehož cílem bylo komplikovat činnost městského úřadu. Odkázal dále na judikaturu NSS, dle které je takové jednání pouze zdánlivým výkonem práva, kterému nejsou přiznány právní účinky (rozsudek ze dne 10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004 – 48, č. 869/2006 Sb. NSS). [6] Krajský soud dospěl k nesprávnému závěru, že stěžovatel své rozhodnutí opakovaně stejně zdůvodnil a nevyhověl závaznému právnímu názoru odvolacího orgánu. Stěžovatel podotknul, že odvolací správní orgán ani v jednom případě přímo neuložil žalovanému povinnost poskytnout žalobkyni požadované informace. Krajský soud se zabýval případem spadajícím do kompetence správních orgánů, kdy proti rozhodnutí stěžovatele mohla žalobkyně podat řádné odvolání k odvolacímu orgánu. Žalobkyně tedy nevyužila řádné opravné prostředky ve správním řízení a přímo podala proti nepravomocnému rozhodnutí žalobu. [7] Stěžovatel dále namítl, že z posouzení obsahu žádosti žalobkyně vyplývá šikanózní jednání vůči němu, přičemž se nejedná o první žádost žalobkyně, a tímto dochází ke zneužívání práva ze strany žalobkyně. Dále poukázal, že i přes úpravu neveřejnosti jednání rady města zveřejňuje a zpřístupňuje podrobný výpis z usnesení rady všem občanům města. [8] Stěžovatel považoval za nesprávný také výrok krajského soudu, dle kterého mají být vydány požadované informace bez jakékoliv anonymizace údajů, a to jen proto, že žalobkyně byla ve své době zastupitelkou města. Takový závěr nerespektuje zákonná (§ 8a informačního zákona) omezení poskytování informací. [9] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že se domáhá informací, jejichž zveřejnění nemůže stěžovatele nijak poškodit, přičemž v jiných městech jsou běžně uveřejňovány na internetu. Nevidí důvod, proč by neměla požadované informace obdržet, když stěžovatel v řízení před krajským soudem uvedl, že jinému občanovi by tyto informace poskytl. Nadto žalobkyně, jakožto zastupitelka města Počátky, měla právo na informace bez provedení anonymizace. III. Posouzení kasační stížnosti [10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. [11] Kasační stížnost není důvodná. [12] Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu mimo jiné pro vadu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku je přitom vadou tak závažnou, že se jí Nejvyšší správní soud musí podle § 109 odst. 4 s. ř. s. zabývat z úřední povinnosti, tedy i tehdy, pokud by ji stěžovatel sám nenamítal. [13] Za nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů jsou považována zejména taková rozhodnutí, u nichž není z odůvodnění zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při hodnocení skutkových i právních otázek a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty účastníků řízení (srov. např. rozsudek NSS ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52). Soudy však nemají povinnost reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit. Jejich úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013 - 19). Podstatné je, aby se správní soud ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi stěžejními námitkami účastníka řízení, což může v určitých případech konzumovat i vypořádání některých d