5 Afs 323/2019 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 323/2019- 27 - text  5 Afs 323/2019 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: KONREO, v. o. s., IČO 04706498, sídlem Dobrovského 1310/64, Brno, insolvenční správce společnosti FAU s. r. o., v konkursu, IČO 49610431, sídlem Pekařská 1639/79a, Opava – Kateřinky, zastoupená JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, sídlem Budějovická 7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 6. 2019, č. j. 22 Af 56/2017 - 77, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 6. 2019, č. j. 22 Af 56/2017 - 77, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalovaný (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatele ze dne 27. 3. 2017, č. j. 539 - 4/2017- 900000-302, ve věci zrušení povolení k provozování daňového skladu. Společnosti FAU s. r. o. bylo povolení odňato z důvodu ztráty bezdlužnosti a pro ekonomickou nestabilitu. [2] Dne 23. září 2016 a 30. září 2016 vydaly Celní úřad pro Moravskoslezský kraj (dále též „celní úřad“) a Specializovaný finanční úřad vůči společnosti FAU zajišťovací příkazy k zajištění úhrady daňových povinností v celkové výši přesahující 540 milionů Kč. Dne 23. září 2016 současně celní úřad zahájil z moci úřední řízení o zrušení povolení k provozování daňového skladu ze dne 13. září 2016. Dne 12. října 2016 celní úřad rozhodnutím č. j. 116908-9/2016-570000-11 toto povolení zrušil z důvodů ekonomické nestability a ztráty bezdlužnosti společnosti FAU. [3] V žalobě žalobce namítl, že FAU s. r. o. přestala být bezdlužnou a stala se ekonomicky nestabilní jen pro existenci vydaných zajišťovacích příkazů, které byly ihned po jejich vydání exekvovány; zajišťovací příkazy však byly poté v soudním přezkumu shledány nezákonnými. [4] Ke dni vydání napadeného rozhodnutí stěžovatele nebylo žádné z žalobcem namítaných rozhodnutí (zajišťovacích příkazů) zrušeno, žalobcem uváděná rozhodnutí tak byla v době rozhodování žalovaného nadána presumpcí správnosti. [5] Krajský soud přisvědčil argumentaci žalobce a rozhodnutí stěžovatele zrušil. Konstatoval, že z jeho činnosti, zejména ze soudních spisů sp. zn. 22 Af 8/2017 a sp. zn. 22 Af 9/2017, je mu známo, že FAU s. r. o. byla do 23. 9. 2016 aktivním podnikatelem v obchodu s minerálními oleji; hodnota jejího majetku dosahovala desítek miliónů Kč, její obrat dosahoval miliard Kč ročně, FAU s. r. o. měla řádně složeny záruku na zajištění provozu daňového skladu a kauci distributora pohonných hmot a sjednala i záruku u Allianz – Slovenská poisťovna a. s. přijatou celní správou ve výši 100 mil. Kč. Z těchto spisů dále vyplývá, že FAU s. r. o. byla rozhodnutími Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 22. 4. 2015 a ze dne 7. 8. 2015 vyzvána jako ručitel k úhradě nedoplatku na dani z přidané hodnoty za dlužníka VERAMI International Company s. r. o. v celkové výši 200 374 719,53 Kč; odvolání proti těmto rozhodnutím byla zamítnuta rozhodnutími Odvolacího finančního ředitelství ze dne 22. 9. 2016, resp. 13. 10. 2016. [6] Krajský soud dále vycházel z obsahu spisu sp. zn. 22 Af 8/2017, z něhož je známo, že všechna rozhodnutí Generálního ředitelství cel a všechny zajišťovací příkazy Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj byly zrušeny rozsudkem ze dne 22. 5. 2018 č. j. 22 Af 8/2017-113, který nabyl právní moci dnem 25. 5. 2018. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku krajského soudu byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2019 č. j. 10 Afs 172/2018 - 42, který nabyl právní moci dnem 4. 4. 2019. [7] Krajský soud dále konstatoval, že je mu známo z jeho činnosti, zejména ze spisu sp. zn. 22 Af 9/2017, že všechna rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství a všechny zajišťovací příkazy Specializovaného finančního úřadu byly zrušeny rozsudkem ze dne 14. 6. 2017, č. j. 22 Af 9/2017-84, který nabyl právní moci dnem 10. 7. 2017. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku krajského soudu byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2017, č. j. 4 Afs 140/2017 - 54, který nabyl právní moci dnem 1. 12. 2017. Ústavní stížnost proti rozsudku krajského soudu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2863/17. [8] Krajský soud u jednání dále doplnil dokazování rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 5. 2019, č. j. 29 Af 102/2016 - 335, který nabyl právní moci dnem 12. 6. 2019; tímto rozsudkem byla zrušena rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj ve věci ručitelské výzvy za dlužníka VERAMI International Company s. r. o.; uvedl, že s ohledem na okamžik právní moci rozsudku krajského soudu nelze nyní určit, zda bude proti tomuto rozsudku podána kasační stížnost; to ovšem ničeho nemění na tom, že k dnešnímu dni je uvedený rozsudek pravomocný a vykonatelný. Krajský soud zde podotkl, že s ohledem na to, že uvedený rozsudek krajského soudu vychází z judikatury Nejvyššího správního soudu představované především rozsudkem ze dne 15. 2. 2018, č. j. 5 Afs 78/2017 - 33 „KOVÁŘ plus“, vydaným v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ve věci sp. zn. 22 Af 102/2014, případně podanou kasační stížnost proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně proto pokládá krajský soud za jen stěží úspěšnou. [9] Krajský soud se zabýval otázkou, zda může při rozhodování přihlédnout zejm. k rozsudku Krajského soudu v Brně a zda za výše popsané situace může prolomit zásadu vázanosti skutkovým a právním stavem, který tu byl právě v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. I. ÚS 605/03, dle kterého výklad zákona vycházející toliko ze slov a vět právního předpisu (jazykový výklad) představuje toliko prvotní přiblížení se k němu; prolomení zásady uvedené v § 75 odst. 1 s. ř. s. není nemožné, musí jít ovšem o případy výjimečné, kdy by s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem věci nebylo možné důslednou aplikaci § 75 odst. 1 s. ř. s. akceptovat z hlediska ústavněprávního. Dodal, že na tento nález reagoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008, č. j. 2 Afs 9/2005 - 158, kde Nejvyšší správní soud připustil přihlédnutí k novějšímu rozsudku civilního soudu, kterým byla smlouva o převodu nemovitostí označena za absolutně neplatnou, při přezkumu rozhodnutí o povinnosti zaplatit daň z tohoto převodu. Rozhodující význam měla přitom skutečnost, že kupní smlouva byla neplatnou absolutně, tedy od samého počátku, a nemohla tak založit žádná práva. Dále poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2011, č. j. 9 Afs 28/2011 - 181, v němž soud připustil při přezkumu rozhodnutí o nařízení exekuce přihlédnout k pozdějšímu rozsudku správního soudu, jímž byl zrušen exekuční titul. Další podmínky prolomení § 75 odst. 1 s. ř. s. definoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 2. 2013, č. j. 8 Azs 27/2012 - 65 tak, že se musí jednat o nové skutečnosti, které by mohly být pro rozhodování správního orgánu relevantní, tyto skutečnosti nebyly bez vlastního zavinění žalobce předmětem zkoumání správního orgánu a soud neshledá dostatečné záruky, že tyto skutečnosti budou dodatečně posouzeny v novém správním řízení. Totéž pak Nejvyšší správní soud zopakoval i v dalších rozhodnutích (srov. např. rozsudek ze dne 2. 3. 2017, č. j. 10 Azs 315/2016 - 29. I rozsudek ze dne 12. 6. 2018, č. j. 9 Afs 69/2017 - 75 pokládá za základní podmínku prolomení § 75 odst. 1 s. ř. s. skutečnost, že účastníkovi se jinak ochrany nedostane (není jiná cesta k odstranění dopadů napadeného rozhodnutí). [10] Krajský soud odkázal na § 20 odst. 3 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého pokud bylo povolení k provozování daňového skladu zrušeno z moci úřední, může osoba, jíž bylo toto povolení zrušeno, podat návrh na vydání povolení k provozování daňového skladu nejdříve po uplynutí 2 let od zrušení tohoto povolení. Dle názoru krajského soudu je uvedené ustanovení jasnou překážkou bránící po vydání rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o zrušení povolení k provozování daňového skladu z moci úřední daňovému subjektu dosáhnout jakékoli revize jeho postavení. Nelze totiž požadovat po daňovém subjektu, jehož ekonomická situace byla ovlivněna nezákonným jednáním daňových orgánů s vyloučením možnosti obrany, aby po dobu 2 let nesl zde předvídané následky, které jeho ekonomickou situaci již stěží pozvednou. Zrušení povolení k provozování daňového skladu má přitom neblahé dopady do podnikatelské činnosti subjektu, který dosud daňový sklad provozoval. Je mu totiž zabráněno v činnosti, která dosud představovala jeho podnikání. Jedná se tak v širším slova smyslu o sankcion