6 As 145/2019 — Nejvyšší správní soud

6 As 145/2019- 34 - text 6 As 145/2019 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška, soudkyně Mgr. Barbory Berkové (zpravodajka) a soudce JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobců: a) Ing. Z. J., b) L. J., c) M. J., všichni zastoupeni Mgr. Pavlem Říčkou, advokátem sídlem Türkova 2319/5b, Praha 4, Chodov, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 11, Praha 5, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2017, č. j. 077556/2017/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalobců a), b) a c) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2019, č. j. 46 A 150/2017 - 28, takto: I. Řízení o kasační stížnosti žalobce a) a žalobkyně b) se zastavuje. II. Kasační stížnost žalobce c) se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Územním rozhodnutím ze dne 8. 2. 1999, č. j. 096-912/99/S/ÚR, umístil Stavební úřad Štěchovice (dále jen „stavební úřad“) stavbu tří rodinných domů a přístupové komunikace na pozemku parc. č. X a 803 v k. ú. P. u S. (pozn. soudu – veškeré dále zmiňované pozemky se nacházejí v tomto katastrálním území). Mezi podmínkami pro umístění stavby a její projektovou přípravu uvedl: „2. Jako podmiňující investice bude vybudována přístupová komunikace s trvale zpevněným povrchem dle ČSN 736110 s příslušnou kategorií vozovky a obratištěm zaručujícím příjezd vozidel pro svoz komunálního odpadu a požární techniky“, a dále „6. Zásobování vodou – z vlastní studny dle provedeného geofyzikálního průzkumu pozemků fa. Artezin-Smetana, Praha 4, Zakouřilova 611“. Územní rozhodnutí odkazuje na zakreslení v dokumentaci zadání stavby zpracované Ing. K.. V dodatku č. 1, I. 1999 – Úprava příjezdové cesty – snímek pozemkové mapy, zpracovaném Ing. K. a opatřeném doložkou schválení stavebním úřadem, je červeně zvýrazněna cesta vedoucí po pozemku parc. č. 803 (pozemky parc. č. 803/1, X a X dle aktuálního číslování parcel). [2] V odůvodnění územního rozhodnutí stavební úřad uvedl, že obec Slapy vznesla vůči umístění rodinných domů na pozemku parc. č. X námitku polohy pozemku na okraji obce, jeho špatné dopravní dostupnosti a nemožnosti napojení stavby na kanalizaci. Tyto námitky však stavební úřad označil za „řešitelné“ stanovením podmínek č. 2, 3 a 6, a zdůraznil písemný závazek žadatelů, že z vlastních prostředků zainvestují úpravu stávající přístupové komunikace, čímž dojde ke zlepšení místních poměrů i pro ostatní stavby trvalého bydlení v lokalitě. [3] Dne 14. 4. 1999 požádali Ing. D. J. a žalobkyně b) (dále jen „žadatelé“ či „stavebníci“) na základě uvedeného územního rozhodnutí o vydání stavebního povolení na stavbu rodinného domu na pozemku parc. č. X (dále jen „stavba“). V průběhu řízení začali jako nástupci původního žadatele, Ing. D. J., ve stavebním řízení vystupovat žalobci a) a c) (dále jen „stavebníci“). [4] Stavební úřad nejprve žádosti o stavební povolení vyhověl (rozhodnutím ze dne 7. 9. 1999), odvolací orgán však jeho rozhodnutí zrušil (rozhodnutím ze dne 8. 12. 1999). Průběh řízení v letech 2000 - 2006 není předloženým správním spisem doložen. Dne 21. 2. 2006 stavební úřad vyzval stavebníky k doplnění dokumentace a řízení přerušil. Následně žádost stavebníků zamítl (rozhodnutím ze dne 15. 5. 2007). Žalovaný však rozhodnutí stavebního úřadu zrušil (rozhodnutím ze dne 12. 7. 2007). Potřetí stavební úřad usnesením ze dne 10. 1. 2012 řízení zastavil podle § 60 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý stavební zákon“), s odůvodněním, že žalobci nedoložili povolení na přístupovou komunikaci. [5] Usnesení stavebního úřadu (pozn. soudu – od roku 2007 se jím stal Úřad městyse Štěchovice) sice žalovaný potvrdil (rozhodnutím ze dne 25. 4. 2012), avšak obě rozhodnutí následně zrušil Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 11. 2014, č. j. 46 A 40/2012 - 52, a to z důvodu, že ve výzvě stavebního úřadu ze dne 13. 12. 2011 k doložení nezbytných podkladů žádosti scházelo poučení o následcích jejího nesplnění, tudíž pro zastavení řízení nebyly splněny podmínky, přičemž žalovaný tuto nezákonnost nejen neodstranil, nýbrž se jí v rozporu s § 59 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý správní řád“), vůbec nezabýval, ačkoli to žalobci v odvolání namítali. [6] „Čtvrté kolo“ zahájil stavební úřad písemností ze dne 19. 2. 2015, č. j. 1136/2015, kterou oznámil žalobcům, že se v řízení pokračuje, a vyzval je, aby do 60 dnů předložili povolení na komunikaci a připojení pozemku parc. č. X na místní komunikaci, a dále doklad o platnosti povolení na stavbu studny nebo důkaz o realizaci studny na jeho základě, přičemž je poučil, že následkem nesplnění výzvy bude zastavení řízení. [7] Usnesením, datovaným dne 3. 2. 2016, č. j. 0449/17/SUS/IKa, stavební úřad řízení podle § 60 odst. 2 starého stavebního zákona zastavil. Uvedl, že žalobci na výzvu ze dne 19. 2. 2015 ve stanovené lhůtě neodstranili vady žádosti bránící pokračování řízení, neboť nedoložili splnění podmínek územního rozhodnutí, a to stavební povolení na stavbu přístupové komunikace a povolení na stavbu studny. Usnesením ze dne 4. 1. 2018 stavební úřad opravil zřejmou nesprávnost usnesení o zastavení řízení, a to datum jeho vydání, které správně zní 3. 2. 2017. [8] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobců a usnesení stavebního úřadu potvrdil. Uvedl, že územní rozhodnutí podmínilo projektovou přípravu stavby vybudováním nezbytné infrastruktury. Odkázal na § 22 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., který upravuje minimální nutnou šířku veřejného prostranství, jehož součástí je pozemní komunikace zpřístupňující pozemek rodinného domu. Dále uvedl, že z obsahu spisu nevyplývá, že by žalobci podali žádost o stavební povolení na rozšíření komunikace na pozemku parc. č. X, ani že by byla s obcí Slapy uzavřena plánovací smlouva. Žalobci se dle žalovaného nevypořádali ani s dalšími podmiňujícími stavbami, a to posílením rozvodů elektřiny a vybudováním studny, tj. důvody, pro které bylo řízení přerušeno. Žalovaný uvedl, že řízení sice bylo vedeno po neúměrně dlouhou dobu, hlavní důvod zastavení řízení však nespočívá v jeho délce, nýbrž v nedostatečné projektové přípravě podmiňujících investic a nezajištění finančních prostředků na jejich realizaci. Jelikož nedošlo k technické přípravě ani k vydání potřebných povolení podmiňujících investic, nezbylo stavebnímu úřadu, než řízení zastavit. [9] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) rozsudkem označeným v záhlaví. V odůvodnění rozsudku uvedl, že rozhodnutí nelze označit za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jestliže se žalovaný nevypořádal s námitkami, které žalobci v odvolání neuplatnili. Žalovaný neměl povinnost vyjadřovat se k otázce přiměřenosti lhůty, ani k absenci reakce stavebního úřadu na žádost žalobců o poskytnutí poučení o tom, jak mají ve věci postupovat a jaké konkrétní doklady mají dodat, neboť tyto námitky nebyly v odvolání uplatněny. Krajský soud přisvědčil žalobcům, že se žalovaný nevyjádřil k jejich námitce neumožnění seznámení se s podklady rozhodnutí, avšak dle názoru soudu se nejedná o vadu ovlivňující zákonnost rozhodnutí, neboť správní orgán je povinen posupovat dle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „nový správní řad“) toliko před vydáním meritorního rozhodnutí. Žalobci byli nadto s obsahem spisu průběžně seznamováni. Doba, kterou stavební úřad žalobcům k doplnění podkladů poskytl, byla dle krajského soudu nadstandardně dlouhá, a ačkoli žalobci argumentovali svou aktivitou při zajišťování podkladů, obsah spisu svědčí o jejich liknavosti. [10] Dále krajský soud odkázal na judikaturní závěr, že správní orgán není povinen vyhovět každé žádosti účastníka o přerušení řízení dle § 64 odst. 2 nového správního řádu. Zdůraznil, že žalobcům byla v souhrnu poskytnuta k doložení nezbytných podkladů doba delší než 10 let, přičemž správní řízení ohledně podmiňujících staveb byla zastavena, tudíž nebyl důvod opětovné žádosti žalobců o přerušení řízení ze dne 28. 11. 2016 vyhovět. Důvod, pro který nedošlo k dohodě mezi žalobci a vlastníkem komunikace o jejím rozšíření a dostavbě, je dle krajského soudu pro posouzení věci bez významu. Za nedůvodný označil krajský soud také žalobní bod, že se stavební úřad nevypořádal s podáním stavebníka ze dne 2. 2. 2017, neboť žádné takové podání není obsahem správního spisu a žalobci je nedoložili ani k žalobě. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [11] Proti rozsudku krajského soudu podali žalobci (dále jen „stěžovatelé“) kasační stížnost. Namítali, že tvrzení krajského soudu o neurčitosti jejich odvolací námitky absence výzvy dle § 36 odst. 3 nového správního řádu nemůže obstát a že nesplnění koncentrační výzvy je vadou, k níž je třeba přihlíže