9 As 220/2019 — Nejvyšší správní soud

9 As 220/2019- 28 - text 9 As 220/2019 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobců: a) Ing. A. Š. a b) Ing. T. P., oba zast. Mgr. Kateřinou Hasalovou Klimtovou, advokátkou se sídlem Bezručova 335/33, Plzeň, proti žalovanému: Magistrát města Plzně, se sídlem náměstí Republiky 1, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 12. 2018, č. j. MMP/295292/18, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 6. 2019, č. j. 57 A 30/2019 – 60, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti v celkové výši 5 260 Kč k rukám jejich zástupkyně Mgr. Kateřiny Hasalové Klimtové, advokátky se sídlem Bezručova 335/33, Plzeň, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým bylo výrokem I. dle § 78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušeno shora uvedené rozhodnutí žalovaného a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Výrokem II. a III. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení účastníků řízení. [2] Rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání žalobců proti rozhodnutí Úřadu městského obvodu Plzeň 3 ze dne 24. 10. 2018, č. j. UMO3/43347/2018/M/Pl. (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta žádost o povolení změny příjmení žalobkyně „Š.“ na příjmení „Š. P.“ a změny příjmení žalobce „P.“ na příjmení „Š. P.“. [3] Dle krajského soudu správní orgány při právním posouzení věci zcela pominuly, že výčet důvodů pro změnu příjmení uvedený v § 72 odst. 2 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o matrikách“), je demonstrativní a nikoli taxativní. Koncepcí daného ustanovení zákonodárce umožnil, aby bylo o žádosti o změnu příjmení vyhověno nejen v případě hanlivého nebo směšného příjmení nebo v případě vážného důvodu, ale i ve všech dalších případech, které popsanými třemi důvody kryty nejsou. Správní orgány však v rozporu s dikcí ustanovení vůbec nezkoumaly, zda zjištěný skutkový stav neodůvodňuje změnu příjmení z jiných než třech v zákoně uvedených důvodů a z toho důvodu je napadené rozhodnutí nezákonné. [4] Nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívala i v tom, že správní orgány nesprávně posoudily zjištěný skutkový stav tak, že nenaplňuje neurčitý právní pojem vážný důvod dle § 72 odst. 2 zákona o matrikách. Výkladu a aplikaci pojmu vážný důvod se věnoval pouze prvostupňový orgán, přičemž se omezil na odkaz na rozsudek NSS ze dne 11. 5. 2011, č. j. 1 As 26/2011-55, čímž dospěl k nikoli výslovnému, avšak jasně seznatelnému závěru, že vážným důvodem jsou dvě Nejvyšším správním soudem zmíněné situace, a to navázání na rodovou tradici a reakce na nespravedlnosti vykonané na předcích žadatele. Krajský soud byl toho názoru, že správní orgán prvního stupně (a žalovaný toto pochybení nijak nenapravil) závěry rozsudku NSS nesprávně zúžil, aniž by to řádně a přezkoumatelně vysvětlil. [5] Ustanovení § 72 odst. 2 zákona o matrikách uvádí jako příklady povolení změny příjmení hanlivá nebo směšná. I tyto kategorie jsou samy o sobě subjektivního charakteru a z textu zákona lze proto dovodit, že smyslem změny příjmení je, nebrání-li tomu veřejný zájem, vyhovět žadateli, považuje-li své příjmení za nekomfortní (vyvolávající posměch, opovržení apod.) [6] Žalobci požádali o změnu příjmení z důvodu vlastního přesvědčení. Vysvětlili, že je reálné, že po smrti svých rodičů budou jedinými nositeli rodového jména a dále, že usilují, aby jejich manželská sounáležitost byla vyjádřena jménem druhého z manželů. Úmysl žalobců vyjádřit takto rodinnou pospolitost a založit rodinnou tradici není nepochopitelný. Méně srozumitelné je odůvodnění správních orgánů, které v rozhodnutích jednotlivé žalobci uváděné důvody vyvracejí a bagatelizují – je jim doporučováno, aby si svá příjmení ponechali, protože takto zůstane zachována rodová tradice a neporušena profesní kontinuita užívání jména, dále, že si měli zvolit společné příjemní při sňatku a dokonce, že je žádost žalobců snahou o účelové obcházení zákona, aniž by bylo vyloženo, jaké konkrétní zákonné ustanovení a za jakým nedovoleným účelem mínili žalobci zákon obcházet. [7] Prvostupňový orgán sice správně při posuzování žádosti o změnu jednoslovného příjmení na víceslovné zohledňoval užívání víceslovného příjmení, nicméně toto posouzení vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu muselo vést k závěru, že žádost žalobců neskrývá jinou motivaci než tu tvrzenou a prokázanou a že vyhověním žádosti nemohou být porušena práva jiných. Pokud jde o odůvodnění žádosti, kladl prvostupňový orgán na žalobce nepřiměřené nároky ohledně prokázání vážného důvodu pro změnu příjmení, neboť se jedná o důvody natolik intimního charakteru, že je objektivními důkazy lze osvědčit jen stěží. Poměřoval-li by matriční úřad konkrétní okolnosti případu formující individuální zájmy žalobců s veřejným zájmem na stabilitě příjmení a snadné identifikaci osob, což vzhledem k čl. 8 Úmluvy a postulátům právního státu měl, musel by dospět k závěru, že vyhovění žádosti žalobců ničemu nebrání. Je zřejmé, že vyhověním žádosti žalobců nemůže být veřejný pořádek ani zájmy společnosti či jednotlivců narušeny. [8] V průběhu celého procesu by se měla poměřovat vůle žalobců a veřejný zájem na stálosti příjmení osob, jednoznačné identifikaci osob a přiřazení osoby k rodině nesoucí shodné příjmení. Správní orgány se hledáním spravedlivého poměřování popsaných hodnot v odůvodnění napadených rozhodnutí vůbec nezabývaly, ač to bylo jejich povinností. [9] V této souvislosti nelze přehlédnout, že zájem na stálosti příjmení je ve věci žalobců značně oslaben, neboť ani jeden z nich žádanou změnou příjmení o své původní příjmení nepřijde. Totéž lze uvést i k požadavku na jednoznačnou identifikaci osob, která nemůže být požadovanou změnou příjmení nijak narušena. Identifikace osob je zajišťována především pomocí v zásadě neměnných rodných čísel. Pokud jde o přiřazení osoby k rodině nesoucí shodné příjmení, pak i veřejný zájem na této hodnotě může být požadovanou změnou příjmení stěží dotčen. Vše uvedené platí i s přihlédnutím k tomu, že platná právní úprava občanského zákoníku umožňuje, aby snoubenci po sňatku užívali společné manželské dvouslovné příjmení anebo aby manželé kdykoli později po uzavření sňatku prostým prohlášením před kterýmkoli matričním úřadem v podstatě změnili původní prohlášení o ponechání si svých jmen na společné (i dvouslovné) příjmení jednoho z nich. [10] Nebude-li ve správním řízení zjištěno, že je žádost o změnu příjmení odůvodněna důvody skrývajícími jiné, zákonem nedovolené důvody (typicky snahu o ztížení identifikace osoby v souvislosti s její kriminální či dluhovou minulostí), neměl by správní orgán změně příjmení v zásadě bránit, je-li spolehlivě a věrohodně vysvětleno, proč je o změnu příjmení žádáno, a nebrání-li změně příjmení správním orgánem identifikovaný veřejný zájem. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobců [11] Stěžovatel brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [12] Krajský soud vykládá § 70, § 72 a § 73 zákona o matrikách spolu s § 660 a § 662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) revolučně, bez kontextu celé právní úpravy jména a příjmení v českém právním řádu. Vychází z čistě jazykového výkladu (nepříliš šťastně formulovaného) § 72 odst. 2 zákona o matrikách, který je soudem vykládán proti smyslu a duchu daného zákona s předvídáním úmyslů zákonodárce, které však neměl. Důvodová zpráva k zákonu o matrikách stojí na principu užívání jednoho příjmení a jasně vymezuje případy, kdy může občan užívat více příjmení. [13] Soud z jazykového znění dovozuje, že existuje ještě další neomezená množina jiných důvodů, pro které lze povolit změnu příjmení. Stěžovatel je přesvědčen, že zákonodárce, ač neužil v jazykové úpravě daného ustanovení příliš přesnou formulaci, nepočítal s žádným dalším jiným důvodem než důvodem vážným. Odkazuje na rozsudek NSS č. j. 1 As 26/2011  55. [14] Předseda senátu při vyhlašování odůvodnění rozsudku konstatoval, že právní zájem na stálosti příjmení neexistuje, leč v písemném vyhotovení rozsudku doručeném stěžovateli s tímto veřejným zájmem soud sám operuje. [15] Krajský soud používá pasáže citovaného judikátu NSS vytrženě a účelově. Dle judikatury NSS právě takovým veřejným zájmem, který může odůvodňovat nevyhovění žádosti o změnu příjmení, je zájem na jedno