2 Afs 286/2019 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 286/2019- 23 - text  2 Afs 286/2019 - 26 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Hercok, s.r.o., se sídlem Jíkevská 195, Bobnice, zast. Mgr. Janem Baladou, advokátem se sídlem Palackého 740/1, Praha 1, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2017, č. j. 83583/2017900000-304.7, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2019, č. j. 48 Af 14/2017 - 49, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 6. 2017, č. j. 8358-3/2017-900000-304.7 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 19. 11. 2013, č. j. 16904-3/2013-610000-61 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým celní úřad podle § 42 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 95/2011 Sb. (dále jen „zákon o spotřebních daních“), rozhodl o zajištění vybraných výrobků (minerálního oleje). [2] Napadené rozhodnutí zrušil Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 25. 9. 2019, č. j. 48 Af 14/2017 - 49 (dále jen „napadený rozsudek“), a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud se neztotožnil s názorem žalovaného, že při přezkumu rozhodnutí o zajištění výrobků dle § 42 odst. 2 zákona o spotřebních daních je možné posuzovat splnění zákonných podmínek pro zajištění pouze ke dni zajištění, bez možnosti přihlédnout v odvolacím řízení ke skutečnostem a důkazům, které v době místního šetření nebyly celnímu úřadu známy. II. Kasační stížnost žalovaného [3] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě uplatnil důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [4] Žalovaný je totožného názoru jako krajský soud ohledně (obecného) charakteru předběžného opatření zajištění vybraných výrobků podle zákona o spotřebních daních. Nesporně platí, že rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků je rozhodnutím předběžné povahy, jehož účelem je dočasně zajistit vybrané výrobky, u kterých je potřeba prověřit splnění povinností při správě daní (včetně povinnosti evidenční) a dočasně tak zabránit případnému jednání, které by toto zjištění znemožnilo. Předběžný charakter rozhodnutí o zajištění vyplývá jednak ze samotného předmětu řízení podle § 42 odst. 1, 2 zákona o spotřebních daních, kterým je toliko s přiměřenou mírou pravděpodobnosti předběžně posoudit, zda zjištěné skutečnosti na místě kontroly nasvědčují tomu, že se o vybrané výrobky jedná a že je s nimi nakládáno v rozporu se zákonem (zda jsou např. skladovány bez dokladu prokazujícího jejich zdanění). Tento předběžný charakter rozhodnutí o zajištění vyplývá také z toho, že na rozhodnutí o zajištění, které je předběžně vykonatelné (podle § 109 odst. 5 daňového řádu odvolání nemá odkladný účinek), bezprostředně navazuje meritorní řízení, jehož cílem je prokázání, zda k porušení zákona o spotřebních daních při dopravě či skladování vybraných výrobků skutečně došlo, či nikoliv. Ze systematiky § 42 a násl. zákona o spotřebních daních je zřejmé, že v případě předběžného opatření (řízení o něm) a meritorního řízení se jedná o dvě samostatná, oddělená řízení s vlastními předměty řízení. [5] Dle žalovaného nesprávnost právního závěru krajského soudu dokládá i podstata a průběh předběžného opatření, o němž se následně vede odvolací řízení. Zajištění vybraných výrobků uvedené v § 42 odst. 1, 2 zákona o spotřebních daních je nesporně konstitutivním faktickým úkonem správce daně při kontrole dopravy nebo skladování vybraných výrobků, působícím ztrátu dispozice vybranými výrobky ze strany osoby, u níž byly vybrané výrobky zjištěny. O zajištění se na místě kontroly sepíše protokol, který již má ve vztahu k zajištění deklaratorní povahu a faktický zásah jen osvědčuje. Rozhodnutí o zajištění se vydává nejpozději do 3 pracovních dnů od vyhotovení protokolu a má rovněž jen deklaratorní povahu. Tedy nejen že v případě řízení o zajištění vybraných výrobků nejde o standardní správní řízení zahajované příslušným úkonem správního orgánu, ale o „řízení“ zahájené i skončené faktickým úkonem správce daně, jenž je toliko bezodkladně „pokryt“ (administrativně nahrazen) deklaratorním rozhodnutím o zajištění vybraných výrobků kvůli snazší obraně dotčených osob. Zároveň proti takovému rozhodnutí o zajištění není poskytnuta standardní odvolací lhůta 30 dnů, ale toliko podstatně zkrácená lhůta 7 pracovních dnů, odpovídající právě jen předběžné povaze rozhodnutí o zajištění a podstatně zúženému okruhu relevantních odvolacích námitek (např. nebylo dáno důvodné podezření na to, že jde o vybrané výrobky). A především v tomto předběžném „řízení“ o zajištění vybraných výrobků, které fakticky ani řízením není – jako prvý a poslední relevantní úkon v prvém stupni je právě onen faktický zásah, který je toliko administrativně „pokryt“ deklaratorním protokolem na místě kontroly a následně deklaratorním rozhodnutím o zajištění do 3 pracovních dnů od kontroly – neprobíhá žádné dokazování, rozhodné skutečnosti dané jen s přiměřenou mírou pravděpodobnosti se toliko osvědčí (popíšou). Je-li předmětem (podstatou) činnosti správce daně prvého stupně výlučně faktický zásah bez dokazování, pak předmětem navazujícího odvolacího přezkumu musí být toliko jednoduchý přezkum faktického zásahu bez dokazování. [6] Napadeným rozhodnutím žalovaného byla proto zákonnost rozhodnutí o zajištění správně potvrzena podle skutkového stavu existujícího v době učinění faktického zásahu celního úřadu (dne 15. 11. 2013), jenž dostatečně zakládal důvodné podezření, že jsou skladovány vybrané výrobky (minerální oleje) a že je s nimi nakládáno v rozporu se zákonem o spotřebních daních (nebyly k nim jedinou přítomnou osobou, která k charakteru vybraných výrobků činila vyjádření, předloženy žádné doklady a ty ani objektivně neprovázely skladování vybraných výrobků), pak napadené rozhodnutí ve spojení s prvoinstančním rozhodnutím (tj. potvrzené předběžné opatření) jako zákonné obstojí a názor krajského soudu není správný. Skutečnosti zjištěné dodatečně v meritorním řízení dokazováním (žalobkyní následně doložené doklady k vybraným výrobkům a pracovní smlouva p. K. ve vztahu k personálně propojené společnosti Herst) nemají na posouzení zákonnosti předběžného opatření žádný vliv. S přihlédnutím k rozsahu odvolacího přezkumu proti předběžnému opatření se proto žalovaný s důkazními návrhy učiněnými žalobkyní v odvolacím řízení vypořádal správně, a to tak, že je jako bezpředmětné odmítl. [7] Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [8] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom neshledal vady uvedené v odstavci 4, k nimž musel přihlédnout z úřední povinnosti. [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] Dle § 42 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebních daních, nejedná-li se o vybrané výrobky pro osobní spotřebu nebo není-li prokázáno oprávněné nabytí vybraných výrobků za ceny bez daně, správce daně tyto vybrané výrobky zajistí, jestliže jsou skladovány bez dokladu uvedeného v § 5. [11] Dle § 42a zákona o spotřebních daních účastníkem řízení o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku je a) osoba, u níž byly vybrané výrobky zjištěny, b) osoba, která má věcné právo k zajištěným vybraným výrobkům nebo dopravnímu prostředku (odst. 1). Správce daně vydá nejpozději do 3 pracovních dní od vyhotovení protokolu podle § 42 odst. 3 rozhodnutí o zajištění. Správce daně v rozhodnutí uloží zákaz se zajištěnými vybranými výrobky nebo dopravním prostředkem jakýmkoli způsobem nakládat (odst. 2). Proti rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku se lze odvolat nejpozději do 7 pracovních dní od jeho doručení (odst. 3). [12] Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků je rozhodnutím předběžné povahy. Nejvyšší správní soud se s tímto názorem neztotožňuje. [13] Nejvyšší správní soud nejprve poukazuje na skutečnost, že k zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku může dojít jak v souladu se zákonem, tj. při splnění podmínek podle § 42 odst. 1 zákona o spotřebních daních, tak nezákonným způsobem. O nezákonný postup se může jednat například tehdy, nebyly-li splněny podmínky podle § 42 odst. 1 zákona o spotřebních daních, anebo pokud by se jednalo o výrobky, k jejichž zajištění vůbec dojít nemohlo a nemělo. V případě následného rozhodnutí o uvolnění zajištěných vybraných výrobků nebo d