2 As 35/2021 — Nejvyšší správní soud

2 As 35/2021- 40 - text 2 As 35/2021- 42 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Ing. L. K., zast. Mgr. Janou Vitákovou, advokátkou se sídlem Revoluční 767/25, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2020, č. j. JMK 133463/2020/KUSK, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2021, č. j. 43 A 5/2021 – 18, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Včasnou kasační stížností žalobce jako stěžovatel (dále též „stěžovatel“) napadá shora označené usnesení Krajského soudu v Praze, jímž byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2020, č. j. JMK 133463/2020/KUSK. Žalovaný tímto rozhodnutím zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí ředitelky Základní školy Benešov, Dukelská 1818 (dále jen „ZŠ Benešov“) ze dne 1. 9. 2020, č. j. ZSBNDU-1138/2020/3-14/A20, o přijetí k základnímu vzdělávání nezl. K. K., dcery žalobce. [2] V dané věci ze spisu plyne, že mezi rodiči bylo vedeno soudní řízení o úpravu poměrů nezletilé Kristýny a její sestry pro dobu před rozvodem a po rozvodu rodičů. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. 3. 2020, sp. zn. 61 Nc 2519/2019, bylo změněno předchozí předběžné opatření tak, že se nezletilé odevzdávají do péče otce v každém lichém týdnu od středy 18.00 hod. do neděle 18.00 hod. V průběhu řízení o přijetí k základnímu vzdělávání vedeného u ZŠ Benešov, sdělil stěžovatel, že dceru již přihlásil ke školní docházce v Základní škole v Praze 9 – Lehovec (dále jen „ZŠ Praha 9“). To následně doložil rozhodnutím ze dne 1. 9. 2020 o přijetí dcery k základnímu vzdělávání v ZŠ Praha 9. Na tomto tvrzení a na doložení trvalého pobytu nezletilé také postavil své odvolání proti rozhodnutí ředitelky ZŠ Benešov; dále jím vytkl procesní pochybení. Spis obsahuje usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. 9. 2020, sp. zn. 61 Nc 2519/2019, 28 P a Nc 24/2020, jímž byl mj. za otce udělen souhlas k docházce nezletilé k základnímu vzdělávání pro školní rok 2020-2021 v ZŠ Benešov. Následně ZŠ v Praze 9 rozhodla o ukončení plnění školní docházky nezletilé na této škole. Žalovaný ve svém rozhodnutí označil za podstatná soudní rozhodnutí, zejména nahrazení souhlasu otce se vzděláváním v daném školním roce v ZŠ Benešov. II. Rozhodnutí krajského soudu [3] Žalobou stěžovatel po obsáhlé rekapitulaci poměrů mezi rodiči nezletilé a jimi vedených soudních sporů namítal procesní vady řízení a nezákonnost vydaných správních rozhodnutí. Krajský soud v napadeném usnesení zkoumal nejprve podmínky řízení a dospěl k závěru o žalobcově nedostatku procesní legitimace. Uvedl, že rozhodnutí o právu na vzdělávání nezletilé dcery se žalobce nemohlo přímo dotknout, nebyl účastníkem řízení o jejím právu plynoucím z § 21 odst. 1 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“). S poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 202/2018 odmítl žalobu podle § 46 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud dále v napadeném usnesení uvedl, že postavení žalobce se mělo promítnout i do správního řízení a že žalovaný neměl postupovat podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), ale měl odvolání zamítnout jako nepřípustné podle § 92 správního řádu. Zrušení rozhodnutí žalovaného z těchto důvodů by však bylo přepjatým formalismem, neboť výsledek by byl pro žalobce stejný. Řízením před správním orgánem nemohla být porušena veřejná subjektivní práva žalobce, neboť není jejich nositelem a není rozhodné, že správní orgán se žalobcem jednal. Pouze obiter dictum krajský soud poukázal na úpravu záležitostí týkajících se nesouladu rodičů v názoru na vzdělávání dítěte s tím, že k urovnání takových sporů neslouží správní soudnictví. Tomu přísluší pouze ochrana práv dítěte, které je výsledkem řízení dotčeno na svém veřejném právu, přičemž rodiče mohou působit pouze jako jeho zákonní zástupci. III. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti [4] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá nezákonnost napadeného usnesení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Správní orgány rozhodovaly o školní docházce jeho dcery při vědomí jeho nesouhlasu s tím, aby ji konala v ZŠ Benešov. Zákonní zástupci nezletilé tedy ve správním řízení nejednali ve vzájemném souladu, a proto nemělo být přihlíženo k projevu žádného z nich; ředitelka ZŠ Benešov přitom byla o jeho nesouhlasu informována. Stěžovatel je přesvědčen, že byl správním rozhodnutí zkrácen na svých právech ve smyslu § 65 s. ř. s., a nepovažuje za rozhodné, zda by výsledek soudního přezkumu byl v jeho prospěch či nikoliv. [5] Stěžovatel byl rozhodnutím soudu vyloučen v záležitosti pro něho významné. Správní řízení je vedle opatrovnického řízení další cestou, kterou lze dosáhnout řešení školní docházky ve smyslu § 36 odst. 5 školského zákona. Okamžikem přijetí dcery do školy byla jeho práva zasažena, neboť mu byla značně ztížena možnost odvádět dceru do školy a vyzvedávat ji. Nevidí proto důvod, proč by neměl mít postavení účastníka správního řízení podle § 27 odst. 1 písm. a) nebo odst. 2 správního řádu. Stěžovatel jako rodič, který má dítě v péči po určitou část pracovního týdne, kdy je dcera povinna chodit do školy, je omezen v právu na trávení svého volného času a naopak je mu stanovena povinnost cestovat s dcerou do školy a zpět cca 200 km, a to ještě v čase, kdy plní povinnosti vůči svému zaměstnavateli. Argumentace krajského soudu v napadeném usnesení zcela pomíjí nezákonnost, a tedy nicotnost rozhodnutí o přijetí dcery do ZŠ Benešov; rozhodnutí bylo výsledkem svévole ředitelky školy. V důsledku napadeného soudního rozhodnutí by měl stěžovatel dát výpověď v práci a nejlépe se přestěhovat do Benešova, aby byl schopen zajistit včasný příchod dcery do školy, vyzvednout ji a obstarat přípravu na vyučování. Rozhodnutím ředitelky ZŠ Benešov bylo dotčeno jeho právo na ochranu před zasahováním do soukromého a rodinného života zaručeného mu Listinou základních práv a svobod. Své povinnosti rodiče nemůže řádně plnit, což může mít za následek i trestní postih. Není možné, aby žalovaný i soud přehlíželi nicotnost rozhodnutí ředitelky ZŠ Benešov a vůči žalobci bylo namísto toho argumentováno absencí jeho aktivní věcné legitimace. Proto navrhuje zrušení napadeného usnesení krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. [6] Žalovaný se ve svém vyjádření odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 281/2015, podle něhož rodič není bezprostředně dotčen veřejnoprávním rozhodnutím o školní docházce na výkonu soukromého práva rodiče. Proto se ztotožňuje s napadeným rozhodnutím krajského soudu. Navrhuje zamítnutí kasační stížnosti jako nedůvodné; rovněž požaduje náhradu nákladů řízení před krajským soudem i před Nejvyšším správním soudem za nezbytné písemné úkony. [7] Stěžovatel replikoval, že názor žalovaného se opírá o rozsudky Nejvyššího správního soudu, které nejsou na jeho případ přiléhavé. V tamních věcech totiž správnímu orgánu nebyl znám nesouhlas druhého rodiče. Tento aspekt dobré víry správního orgánu v případě jeho dcery není dán. Navíc se tyto rozsudky týkají docházky do mateřské školy, nikoliv do základní školy. Docházka do mateřské školy není spojena s povinností dítěte do ní docházet, a proto se nemusí nijak projevit ve výkonu práv a povinností rodičů. Docházka do základní školy je povinná. Navíc bylo rozhodnutí o přijetí do ZŠ Benešov vydáno v době, kdy již byla přijata ke školní docházce do jiné školy. Přijetím dcery do ZŠ v Benešově stěžovateli vznikla jinak neexistující povinnost vodit svou dceru do ZŠ Benešov, čímž došlo ke zcela zásadnímu zásahu do jeho práv i proto, že nová povinnost uložená mu nezákonným rozhodnutím je pro něj v současné době nerealizovatelná. IV. Právní posouzení Nejvyššího správního soudu IV.1 Podmínky projednání kasační stížnosti [8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátkou. Kasační stížnost je tedy přípustná a projednatelná. [9] Důvodnost kasační stížnosti pak Nejvyšší správní soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z ustanovení