3 As 327/2019 — Nejvyšší správní soud

3 As 327/2019- 57 - text 3 As 327/2019 - 61 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Singulární společnost Brumov, z.s., se sídlem Brumov-Bylnice, Družba 1204, zastoupený JUDr. Radkem Kellerem, advokátem se sídlem Brno, Jaselská 23, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Praha, Těšnov 65/17, za účasti: Lesy České republiky s.p., se sídlem Hradec Králové, Přemyslova 1106/19, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2019, č. j. 62 A 127/2018-42, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce a osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Rozhodnutím ze dne 26. 3. 2018, č. j. KUZL 281/2018, sp. zn. KUSP 281/2018 ŽPZEAO, rozhodl Krajský úřad Zlínského kraje (dále jen „krajský úřad“) o žádosti žalobce ve věci určení právního vztahu podle § 142 odst. 1 písm. c) správního řádu tak, že honební pozemek p. č. 2883/3, v k. ú. Brumov (dále jen „pozemek p. č. 2883/3“) je na základě rozhodnutí Okresního úřadu ve Zlíně, referátu zemědělství ze dne 9. 3. 1993, č. j. 720/64/93-Ho (dále jen „rozhodnutí ze dne 9. 3. 1993“), součástí honitby Sidonie – Cigán, uznané pro osobu zúčastněnou na řízení jako držitele. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 18. 6. 2018, č. j. 30323/2018MZE-16231, a rozhodnutí krajského úřadu potvrdil. [2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Brně, v níž se domáhal jednak zrušení tohoto rozhodnutí, jednak prohlášení nicotnosti rozhodnutí ze dne 9. 3. 1993 a rozhodnutí Městského úřadu Valašské Klobouky, odboru životního prostředí ze dne 10. 2. 2003, č. j. ŽP-12332/02 (dále jen „rozhodnutí ze dne 10. 2. 2003“). Krajský soud shora uvedeným rozsudkem žalobu zamítl. [3] Úvodem krajský soud konstatoval, že namítáli žalobce paušálně nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského úřadu, byly vytýkané nedostatky zhojeny rozhodnutím žalovaného, které tvoří s prvoinstančním rozhodnutím jeden celek. Žalovaný se sice výslovně nezabýval každou jednotlivou odvolací námitkou, námitky však vypořádal komplexně. Námitkami proti rozhodnutí ze dne 9. 3. 1993 se žalovaný odmítl věcně zabývat proto, že lhůty pro jeho přezkoumání již uplynuly a není proto možné je změnit či zrušit. K námitkám ohledně dohod s vlastníky předmětných pozemků žalovaný uvedl, že současný ani předchozí zákon o myslivosti uzavření takové dohody pro uznání honitby nevyžadují; z toho důvodu je irelevantní i žalobcem předložená výpověď dohody o přičlenění. [4] Krajský soud nepřisvědčil žalobci ani v tom, že z rozhodnutí ze dne 9. 3. 1993 neplyne, že by součástí honitby Sidonie – Cigán byl též pozemek p. č. 2883/3. Uvedl, že podle tohoto rozhodnutí se za honitbu uznávají honební pozemky dle předložených dokladů o vlastnictví a popisu hranice honitby. Zmíněné rozhodnutí vycházelo z návrhu na uznání vlastní honitby, z jehož části C se podává, že součást honitby tvoří i pozemky vlastníka „Singulár Brumov“, a to lesní půda o celkové výměře 165,28 ha. Součástí návrhu o uznání honitby jsou rovněž pomocné výpočty, přičemž výměra u pozemků uvedených ve sloupci, který se týká žalobce, se shoduje s výměrou uvedenou v návrhu na uznání honitby. [5] Žalobce také namítal, že mu rozhodnutí ze dne 9. 3. 1993 nebylo doručeno. Zde krajský soud předně poukázal na § 52 odst. 1, § 54 odst. 2, § 63 odst. 3 a § 68 odst. 1 zákona č. 71/1967, správního řádu (dále jen „správní řád z roku 1976“) a připomněl, že účelem oznámení správního rozhodnutí je umožnit osobě, o jejíchž právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení jednáno nebo jejíž práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny, seznámit se s jeho obsahem. Je sice pravdou, že rozhodnutí ze dne 9. 3. 1993 nebylo žalobci řádně oznámeno, z jeho následného postupu je však zřejmé, že se s ním fakticky seznámil nejpozději dne 1. 11. 1993, kdy uzavřel s osobou zúčastněnou na řízení dohodu o výši úhrady za přenechání práva využití pozemků k výkonu myslivosti. Žalobce ani poté nepodal proti rozhodnutí ze dne 9. 3. 1993 žádný opravný prostředek; naopak dlouhodobě tento stav akceptoval a na základě dohody ze dne 1. 11. 1993 pobíral náhradu za užívání předmětného pozemku, a to až do doby výpovědi dohody o přičlenění ze dne 9. 4. 2006. Rozhodnutí ze dne 9. 3. 1993 tedy nabylo právní moci nejpozději uplynutím lhůty pro podání odvolání podle § 54 odst. 2 správního řádu z roku 1967, která začala plynout od okamžiku, kdy se žalobce musel s obsahem předmětného rozhodnutí seznámit, tj. nejpozději ode dne 1. 11. 1993. S ohledem na to není na místě zabývat se ostatními námitkami žalobce proti tomuto rozhodnutí [tj. tvrzenou absencí identifikace jednotlivých pozemků, nesouladem ve výměrách, absencí dohody podle § 6 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti (dále jen „starý zákon o myslivosti“), i skutečností, že žalobce nebyl vzat za účastníka předmětného správního řízení], neboť pro přezkum rozhodnutí ze dne 9. 3. 1993 již uplynuly veškeré lhůty pro řádné i mimořádné opravné prostředky. Toto rozhodnutí tak nemohl žalovaný jakkoli změnit nebo zrušit, a je třeba na něj i přes možnou existenci vad nahlížet jako na rozhodnutí zákonné. [6] Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou, že honitba nebyla uvedena do souladu s požadavky zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen „nový zákon o myslivosti“), což by bylo důvodem pro zánik honitby ze zákona. Podle § 69 odst. 1 citovaného zákona, dosahujeli honitba nebo obora uznaná podle dosavadních předpisů zákonné výměry podle tohoto zákona, ale nesplňuje-li ostatní požadavky na tvorbu honitby, je osoba, které byla honitba uznána podle dosavadních předpisů, povinna podat do 31. 12. 2002 orgánu státní správy myslivosti návrh na uvedení honitby do souladu s tímto zákonem, jinak honitba k 31. 3. 2003 zaniká. Krajský soud poukázal na to, že rozhodnutím ze dne 10. 2. 2003 došlo k doplnění rozhodnutí o uznání honitby Hložec ze dne 9. 3. 1993, č. j. Zem/720/64/93-Dr, tak, že honitba Sidonie – Cigán byla v souladu s § 29 odst. 3 nového zákona o myslivosti zařazena do jakostních tříd a bylo stanoveno minimální množství a normované stavy zvěře. Předmětná honitba tak byla uvedena do souladu se zákonem o myslivosti a nedošlo k jejímu zániku ex lege. [7] Návrhem na vyslovení nicotnosti rozhodnutí ze dne 9. 3. 1993 a rozhodnutí ze dne 10. 2. 2003 se krajský soud nemohl zabývat, protože žalobce proti nim brojil toliko prostřednictvím napadeného rozhodnutí žalovaného, v němž bylo na tato rozhodnutí odkazováno. Zmíněná rozhodnutí tedy nejsou předmětem soudního přezkumu v nyní posuzované věci. Krom toho krajský soud poznamenal, že v případě obou těchto rozhodnutí již uplynula lhůta k podání žaloby podle § 72 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a soud by se tak případnou žalobou na deklaraci jejich nicotnosti ani nemohl věcně zabývat. [8] Proti tomuto rozsudku podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou opírá o důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [9] Stěžovatel v převážné části obsáhlé kasační stížnosti pouze rekapituluje dosavadní průběh řízení před správními orgány a krajským soudem (str. 2 až 4) a dále doslova opakuje své žalobní námitky (str. 5, 6 a 7 nahoře a dále str. 9 druhý odstavec, str. 10 bod 2. až str. 14). Vlastní kasační argumentace se tak nachází jen na str. 7 od předposledního odstavce až do druhého odstavce str. 10, a na str. 16 (předposlední odstavec). Ve zbytku je kasační stížnost kopií textu ze str. 7 až 10. [10] Stěžovatel namítá, že odůvodnění napadeného rozsudku je nedostatečné a nepřesvědčivé. Krajský soud se nezabýval žalobními námitkami v jejich plném rozsahu a pouze obecně uzavřel, že žalovaný vypořádal odvolací námitky komplexně a případné vady rozhodnutí krajského úřadu byly zhojeny odůvodněním napadeného rozhodnutí. Stěžovatel je názoru opačného. Krajský soud, stejně jako žalovaný, vypořádali jen některé námitky a to mnohdy pouze kuse či bez bližšího odůvodnění, k jiným se nevyjadřují vůbec nebo nesprávně, jejich hodnocení neodpovídá obsahu spisu. Rovněž právní posouzení věci je nesprávné, interpretace a aplikace právních norem neodpovídá zákonu. Tímto postupem bylo stěžovateli upřeno právo na spravedlivý proces. [11] Krajský soud se rovněž nezabýval otázkou, zda přičlenění pozemku p. č. 2883/3 k honitbě bylo „pokryto“ dohodami s vlastníky; rozhodnutí ze dne 9. 3. 1993 se totiž o jejich existenci nezmiňuje a dohody nejsou obsaženy ani ve správním spise. Spokojil se pouze tvrzením žalovaného, že starý ani nový zákon o myslivosti takové dohody pro uznání honitby nevyžadují. [12] Podle stěžovatele je evidentní, že se krajský soud (stejně jako