5 Ads 275/2020 — Nejvyšší správní soud

5 Ads 275/2020- 30 - text 5 Ads 275/2020 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: I. H., zast. Mgr. Ludmilou Hájkovou, advokátkou se sídlem nám. 5. května 2/12, Čelákovice, proti žalovanému: náměstek ministra vnitra pro státní službu, se sídlem Jindřišská 34, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2020, č. j. 8 Ad 14/2016 - 42, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2016, č. j. MV-28872-2/OSK-2016; tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí státního tajemníka v Ministerstvu vnitra (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 17. 12. 2015, č. j. MV-126491-4/SP-2015, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žádost o přijetí do služebního poměru pro nesplnění zákonem stanoveného předpokladu – požadovaného vzdělání. [2] Stěžovatel uzavřel dne 3. 7. 2014 pracovní smlouvu, podle které nastoupil dne 15. 7. 2014 do práce na pozici referenta společné státní správy a samosprávy odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra s místem výkonu v Praze. Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, přičemž stěžovatel byl zařazen do 8. platové třídy ve smyslu § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění do 31. 8. 2016 (dále jen „nařízení vlády č. 564/2006 Sb.“). Od 1. 8. 2014 začal stěžovatel vykonávat podle dohody o změně sjednaných pracovních podmínek práci na pozici referenta bezpečnosti státu, neboť jiná zaměstnankyně Ministerstva vnitra na této pozici nastoupila na mateřskou a rodičovskou dovolenou. Stěžovatelův pracovní poměr se tak změnil na dobu určitou (po dobu mateřské a rodičovské dovolené, maximálně do 31. 7. 2017), přičemž nově byl zařazen do 12. platové třídy podle nařízení vlády č. 564/2006 Sb., přestože nesplňoval příslušné vzdělání vyžadované pro tuto třídu (v době rozhodování správního orgánu I. stupně bylo pro tuto třídu vyžadováno podle nařízení vlády č. 564/2006 Sb. vysokoškolské vzdělání v magisterském nebo bakalářském studijním programu, stěžovatelovo nejvyšší dosažené vzdělání bylo střední s maturitou), a to podle § 3 odst. 3 písm. a) tohoto nařízení, neboť zaměstnavatel (Ministerstvo vnitra) nemohl obsadit pracovní místo zaměstnancem s potřebným vzděláním. Ode dne 15. 6. 2015 byl stěžovatelův pracovní poměr změněn na dobu neurčitou. [3] Dne 25. 8. 2015 požádal stěžovatel o přijetí do služebního poměru a zařazení na příslušné služební místo, a to podle § 193 odst. 1 nově přijatého zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění do 16. 6. 2016 (dále jen „zákon o státní službě“). K žádosti připojil lékařský posudek o své zdravotní způsobilosti, čestná prohlášení o svéprávnosti, bezúhonnosti a žádost o udělení výjimky z požadavku dosaženého vzdělání ve smyslu § 201 zákona o státní službě, kterou odůvodnil tím, že „přistoupil k doplnění vysokoškolského vzdělání,“ neboť byl přijat ke studiu bezpečnostně právních studií na Fakultě bezpečnostně právní, Policejní akademie České republiky v Praze. Doložil také stanovisko ředitele odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra (PhDr. Tomáše Haišmana), který jej „doporučuje k udělení výjimky z předpokladu vzdělání podle § 201 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, neboť se při výkonu práce v pracovním poměru dlouhodobě osvědčil.“ [4] Dne 7. 12. 2015 doplnil svou žádost stěžovatel podáním, ve kterém zopakoval, že nastoupil do 1. ročníku bakalářského studia s tím, že by po jeho ukončení rád pokračoval v navazujícím magisterském studiu. Uvedl také, že od 1. 9. 2006 do 16. 12. 2013 studoval obor právo a právní věda na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, jejž nedokončil, získal však znalosti napříč právními předpisy a odvětvími, které jsou mu nyní základem pro vykonávanou pracovní pozici. [5] Správní orgán I. stupně jeho žádost o přijetí do služebního poměru zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí odkázal na příslušná ustanovení zákona o státní službě a uvedl, že stěžovatel je dosavadním zaměstnancem Ministerstva vnitra, který je ke dni 1. 7. 2015 v pracovním poměru na dobu neurčitou, proto dále posuzoval, zda stěžovatel splňuje podmínky pro přijetí do služebního poměru, ať již do služebního poměru na dobu neurčitou (§ 190 odst. 1 zákona o státní službě), či na dobu určitou (§ 191 odst. 1 téhož zákona). Správní orgán I. stupně však uvedl, že stěžovatel nesplňuje jeden z předpokladů k přijetí do služebního poměru, a to požadované vzdělání [§ 190 odst. 1 písm. a) ve spojení a § 25 odst. 1 písm. e) zákona o státní službě]. Zákon o státní službě totiž vyžaduje pro 12. platovou třídu, ve které je stěžovatel zařazen, vzdělání v magisterském studijním programu (viz příloha č. 1 k zákonu o státní službě). Dále se správní orgán I. stupně zabýval tím, zda bylo možné stěžovatele přijmout do služebního poměru za využití § 201 zákona o státní službě – toto ustanovení umožňuje přijmout do služebního poměru dosavadního zaměstnance i tehdy, nesplňuje-li zákonem stanovený požadavek příslušného vzdělání, pokud se při výkonu práce v pracovním poměru dlouhodobě osvědčil. [6] Termín „dlouhodobě osvědčil“ je dle správního orgánu I. stupně neurčitý právní pojem, při jehož výkladu je nutno vycházet jednak z povahy vykonávané činnosti a jednak z míry, v jaké dosavadní zaměstnanec nesplňuje podmínku požadovaného vzdělání. Zdůraznil, že služebnímu místu s označením odborný rada, na kterém stěžovatel dosud vykonává pracovní činnosti, odpovídá 12. platová třída, na kterou je požadováno vysokoškolské magisterské vzdělání. Stěžovatelovo vzdělání (střední s maturitou) odpovídá 9. platové třídě. Povaha činnosti, kterou má stěžovatel na daném místě vykonávat, je specifickou a náročnou činností, přičemž dosavadní doba výkonu této činnosti s ohledem na stěžovatelem dosažený stupeň vzdělání nepostačuje k závěru, že se dlouhodobě osvědčil. Dle správního orgánu I. stupně bylo nezbytné, aby stěžovatel pracoval na dané pozici alespoň 3 roky, a to při dosahování dobrých pracovních výsledků. Objektivní kritérium dlouhodobosti nebylo dle správního orgánu I. stupně naplněno, proto dále nezkoumal, zda se stěžovatel osvědčil. [7] Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal stěžovatel odvolání, ve kterém namítal, že správní orgán I. stupně dostatečně nezhodnotil všechny podklady obsažené ve spise (zejm. doporučení ředitele odboru a fakt, že si stěžovatel vzdělání doplňuje). Správní orgán I. stupně přitom nevysvětlil, proč považuje za potřebné pro dlouhodobé osvědčení právě 3 roky předchozího výkonu této činnosti. Místo toho čistě formalisticky konstatoval, že maturitní vzdělání pro výkon dané činnosti nepostačuje; posuzuje tak intelektuální kapacitu a schopnosti pouze na základě stupně nejvyššího dosaženého vzdělání. Pojem „dlouhodobé osvědčení“ by měl být vykládán komplexně, nikoli pouze podle objektivních skutečností, tj. jen a pouze na základě doby, po kterou je stěžovatel u Ministerstva vnitra dosud zaměstnán. V řízení nebyly dostatečně zohledněny dosavadní pracovní výsledky stěžovatele, přičemž podle jeho názoru se dlouhodobě osvědčil i s ohledem na skutečnost, že zákon o státní službě stanoví šestiměsíční zkušební dobu. [8] Žalovaný stěžovatelovo odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil (viz výše). Stejně jako správní orgán I. stupně zdůraznil, že pojem „dlouhodobě se osvědčil“ je nutno vykládat s ohledem na povahu konkrétní činnosti vykonávané na daném služebním místě, i rozdílné požadavky kladené na vzdělání. Žalovaný blíže rozvedl, že u méně a středně náročných činností s menší mírou rozdílu mezi požadovaným a dosaženým vzděláním postačí zpravidla osvědčení po dobu 1 roku; u náročnějších činností nebo větších rozdílů mezi dosaženým a požadovaným vzděláním je nutno vycházet z delší předchozí praxe, a to až 4 let, jak ostatně uvádí také § 190 odst. 1 písm. d) zákona o státní službě. Období 4 let považoval žalovaný za jakousi horní hranici požadované předchozí praxe pro osvědčení se, a to u nejnáročnějších činností. 12. platová třída odpovídá dle přílohy č. 1 k zákonu o státní službě, jež jednotlivé platové třídy charakterizuje, náročnějším činnostem. Rozdíl mezi třídou, pro kterou stěžovatel vzdělání splňuje (9. platová třída), a 12. platovou třídou je 3 třídy. Stejně tak u vzdělání je rozdíl 3 stupňů, neboť stěžovatel má maturitu, avšak zákon požaduje magisterské vysokoškolské vzdělání, proto žalovaný uzavřel, že bylo nezbytné mít předchozí praxi alespoň 2-3 roky, ni