5 Afs 157/2020 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 157/2020- 61 - text 5 Afs 157/2020 - 68 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: MRAZÍRNY SCHMIDT s.r.o., se sídlem Jižní 389, Dýšina, zast. Mgr. Jiřím Maškem, advokátem se sídlem Lochotínská 1108/18, Plzeň, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 1. 2020, č. j. 30 Af 12/2018 - 135, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 1. 2020, č. j. 30 Af 12/2018 - 135, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2017, č. j. 51940/17/5300-22443-712144; tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 10. 2. 2017, č. j. 223783/17/2301-51522-402467. Posledně uvedeným rozhodnutím správce daně sám v rámci tzv. autoremedury dle § 113 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), částečně vyhověl odvolání stěžovatelky ve vztahu k uskutečněným zdanitelným plněním – dodání zboží do jiného členského státu, ve zbytku zamítl její odvolání proti rozhodnutí ze dne 12. 9. 2016, č. j. 1640115/16/2301-51522-402467 – platební výměr na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období srpen 2014. [2] Stěžovatelka vykázala v daňovém přiznání za uvedené zdaňovací období nadměrný odpočet ve výši 1 068 995 Kč. Jelikož hodnoty přijatých zdanitelných plnění a dodání zboží do jiného členského státu významně převyšovaly hodnoty vykazované v předchozích 6 měsících, vyzval správce daně stěžovatelku k odstranění pochybností týkající se uplatňovaného nadměrného odpočtu. Stěžovatelka správci daně doložila daňovou evidenci a účetní doklady, avšak pochybnosti správce daně nerozptýlila; proto v rozsahu těchto pochybností zahájil správce daně daňovou kontrolu. [3] Po provedené daňové kontrole dospěl správce daně k závěru, že stěžovatelka neprokázala přijetí zdanitelných plnění s místem plnění v tuzemsku – neprokázala faktické přijetí tří dodávek kuřecích prsních řízků solených od společnosti Malec a Vavrik spol. s r.o., které měla následně prodat společnosti J-ten s.r.o. na Slovensko, tj. do jiného členského státu. Proto vydal platební výměr, kterým stěžovatelce vyměřil DPH ve výši 1 128 067 Kč. Proti tomuto platebnímu výměru podala stěžovatelka odvolání, kterému správce daně částečně rozhodnutím ze dne 10. 2. 2017, č. j. 223783/17/2301-51522-402467, vyhověl. Uzavřel, že přijetí zdanitelného plnění, jakož i dodání zboží do jiného členského státu, stěžovatelka prokázala. Dospěl však k závěru, že přijetí zdanitelných plnění – kuřecího masa od společnosti Malec a Vavrik spol. s r.o. je stiženo daňovým podvodem. Proto změnil platební výměr tak, že vlastní daňová povinnost činila 56 774 Kč. [4] Stěžovatelka podala proti posledně uvedenému rozhodnutí správce daně odvolání, které žalovaný zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Žalovaný uvedl, že stěžovatelka splnila hmotněprávní podmínky pro vznik nároku na odpočet DPH (přijetí plnění prokázala). V dané věci však existovaly objektivní okolnosti svědčící o daňovém podvodu, v důsledku kterých si stěžovatelka musela být vědoma, že se tohoto podvodu účastní. Bylo proti na ní, aby prokázala, že přijala taková opatření, která na ní bylo možno požadovat, aby svou účast na daňovém podvodu vyloučila (tzv. vědomostní test). [5] Konkrétně žalovaný uvedl, že byl prokázán podvodný řetězec subjektů a chybějící daň. Subjektem, který neodvedl daň, byla společnost RH ROYAL cook s.r.o., která kuřecí maso přivezla do České republiky a která jej prodala dodavateli stěžovatelky – společnosti Malec a Vavrik spol. s r.o. Společnost RH ROYAL cook s.r.o. sídlí na virtuální adrese, v daňovém přiznání za 3. čtvrtletí 2014 vykázala značnou daňovou povinnost, kterou však nezaplatila. Vůči správci daně je zcela nekontaktní, neposkytuje požadovanou součinnost a od 6. 1. 2015 je zveřejněna jako nespolehlivý plátce (ke dni vydání tohoto rozhodnutí je tato společnost v likvidaci). Kuřecí maso dovezla z jiného členského státu (Dánska a Nizozemí) do skladu v Holešovickém přístavu v Praze, který měla od obchodní korporace KAVER - SERVIS, s.r.o. (dnes v likvidaci) pronajatý společnost Malec a Vavrik spol. s r.o. (dodavatel stěžovatelky). Žalovaný zdůraznil, že pronajatý sklad nevyhovoval hygienickým předpisům a v době realizace sporných plnění probíhalo řízení o odejmutí schválení a registrace provozu tohoto skladu, jak potvrdil svědek R. M., jednatel společnosti Malec a Vavrik spol. s r.o. Příjem kuřecího masa společnost Malec a Vavrik spol. s r.o. nenahlásila Státní veterinární správě, přestože měla tuto povinnosti podle § 30 odst. 3 písm. a) zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění do 31. 10. 2017. V průběhu daňového řízení vyvstaly nejasnosti také ohledně dozorujícího veterinárního lékaře, který měl kontrolovat nezávadnost živočišných produktů ve skladu v Holešovickém přístavu (svědek R. M. správci daně uvedl, že jím měl být MVDr. J. P., avšak dle zjištění správce daně se mělo jednat o MVDr. K. B.). [6] Zboží za dodavatele Malec a Vavrik spol. s r.o. předával skladník P. K. a za stěžovatelku jej přebíral zástupce dopravní společnosti DANEOLA s. r. o., která zajišťovala přepravu zboží dále na Slovensko prostřednictvím dalších přepravních společností. Stěžovatelka se přejímek zboží fyzicky vůbec neúčastnila. Nedbala na to, v jakých skladových prostorech její dodavatel zboží skladuje, a nezajímala se o to, zda její dodavatel splnil povinnosti vyplývající z veterinárního zákona, přestože má se skladováním podobného zboží dlouholeté zkušenosti (vlastní mrazírenský areál). Žalovaný tak uzavřel, že v dané věci existovaly skutečnosti svědčící o existenci podvodného jednání na DPH. Přijetí zdanitelného plnění totiž neodpovídalo běžným obchodním podmínkám. [7] K výpovědi svědka R. M. správní orgány uvedly, že ji „neosvědčily jako důkazní prostředek“, neboť svědek byl zjevně instruován ze strany stěžovatelky, jak má vypovídat. Při výslechu se vyjadřoval ke zcela konkrétním plněním, z čehož lze usuzovat, že se jednalo o ne zcela běžná plnění. Žalovaný také zdůraznil, že s jinými dodavateli stěžovatelka uzavírala poměrně podrobné smlouvy o spolupráci, což vypovídá o tom, že její běžná praxe je jiná (při kontrole u dodavatelské společnosti Malec a Vavrik spol. s r.o. zajistil správce daně „dohodu o všeobecných obchodních podmínkách kupních smluv na dodávání masa a masných výrobků“, kterou stěžovatelka uzavřela se spol. Jatky Bučovice, s.r.o.). [8] Stěžovatelka vůbec neověřovala, zda nakoupené zboží splňuje všechny požadavky příslušných veterinárních předpisů. Nebyla schopna předložit žádné důkazní prostředky související s instruktáží svého dodavatele o tom, jak má dále se zbožím nakládat (kdo a kdy si zboží přijede vyzvednout, který přepravce bude přepravu na Slovensko realizovat apod.); vše řešila se společností Malec a Vavrik spol. s r.o. pouze telefonickou domluvou. Za zboží platila stěžovatelka tzv. předplatbou – úhradu nakoupeného zboží provedla až poté, co přijala platby od svého odběratele (J-ten s.r.o.). Žalovaný proto uzavřel, že stěžovatelka nepřijala potřebná opatření, která po ni mohla být s ohledem na konkrétní okolnosti případu rozumně požadována, aby zajistila svou neúčast na daňovém podvodu. O tom, že se plněními daňového podvodu účastní, tak mohla a měla vědět. Jednala totiž v rozporu se zásadou opatrnosti, když bez konkrétních smluvních ujednání pouze telefonickou domluvou realizovala sporné dodávky. II. Rozhodnutí krajského soudu [9] Proti rozhodnutí žalovaného podala stěžovatelka žalobu, ve které namítala procesní pochybení daňových orgánů a rovněž nesprávné věcné posouzení. Co se týče procesních pochybení, stěžovatelka namítala nesprávné hodnocení výslechu svědka R. M. Z jeho výslechu jasně vyplynulo, že dodávky zboží se uskutečnily tak, jak uvedla stěžovatelka. Žalovaný však nevyhodnotil výslech svědka jako důkaz, který by prokazoval stěžovatelkou tvrzené skutečnosti. Dohodu, kterou měla stěžovatelka uzavřít s jiným dodavatelem a kterou správce daně získal z kontroly provedené u společnosti Malec a Vavrik spol. s r.o., neměla stěžovatelka vůbec k dispozici, nemohla se k ní proto vyjádřit. Dále namítala, že správce daně vydal nezákonnou výzvu k prokázání skutečností poté, co stěžovatelka podala odvolání proti platebnímu výměru. Oprávnění k vydání této výzvy nemohl dovozovat z § 113 odst. 2 daňového řádu. Dle náz