5 Afs 23/2018 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 23/2018- 39 - text 5 Afs 23/2018 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: PetroJet, s.r.o., se sídlem Chotěšovská 680/1, Praha 9, zast. JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem Wellnerova 1322/3, Olomouc, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2017, č. j. 6 Af 21/2014 - 66, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutím ze dne 14. 2. 2014, č. j. 3899/14/5000-14503-703460, č. j. 3942/14/5000-14503-703460, č. j. 3943/14/5000-14503-703460, č. j. 3944/14/5000-14503-703460, č. j. 3945/14/5000-14503-703460 a č. j. 3946/14/5000-14503-703460, jimiž žalovaný na základě odvolání žalobce změnil exekuční příkazy Specializovaného finančního úřadu (dále jen „správce daně“) ze dne 18. 6. 2013, č. j. 208546/13/4000-27901-109550, č. j. 210449/13/4000-27901-109550, č. j. 208234/13/4000-27901-109550, č. j. 208567/13/4000-27901-109550, č. j. 210707/13/4000-27901-109550, č. j. 210713/13/4000-27901-109550, zejména tak, že namísto postižení jiné peněžité pohledávky u Policie České republiky postihl jiné majetkové právo žalobce jakožto dlužníka – právo na vydání peněžních prostředků zajištěných podle § 79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“). [2] Exekučními tituly byly v případě všech uvedených rozhodnutí správce daně zajišťovací příkazy téhož správce daně vydané dle § 167 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). [3] Žalovaný shledal odvolací námitky žalobce pro předmětné řízení z větší části irelevantními, neboť směřovaly proti samotným exekučním titulům (tj. zajišťovacím příkazům), žalobce je tedy měl uplatnit v odvoláních proti nim. Odvoláními napadená rozhodnutí byla vydána v exekučním řízení, které je jedním z dílčích řízení prováděných při placení daní. Předmětem přezkumu v řízení o odvolání tedy mohou být toliko otázky pravomoci a příslušnosti exekučního orgánu, formální a materiální vykonatelnosti exekučního titulu, běhu lhůty pro placení daně a vhodnosti a proporcionality zvoleného způsobu exekuce. Naopak nelze přezkoumávat otázky týkající se jiných řízení (např. nalézacího či zajišťovacího řízení). Další otázky se pak zkoumají v případném řízení o návrhu na zastavení exekuce. K námitce, podle níž správce daně v odvoláními napadených rozhodnutích nesprávně označil za poddlužníka Policii České republiky, která není dlužníkem žalobce, neboť usneseními dle § 79a trestního řádu byly předmětné peněžní prostředky toliko zajištěny, nedostaly se však do dispozice orgánů činných v trestním řízení, žalovaný uvedl, že správce daně nezohlednil předmět postiženého majetkového práva a charakter plnění, když vydal exekuční příkaz na přikázání jiné peněžité pohledávky namísto exekučního příkazu na postižení jiného majetkového práva dle § 178 odst. 1 a 5 daňového řádu ve spojení s § 192 a § 193 daňového řádu a s přiměřeným použitím § 191 daňového řádu. Dále žalovaný dospěl k závěru, že správce daně ve výrocích odvoláními napadených rozhodnutí neuvedl peněžní prostředky žalobce na bankovním účtu č. X vedeném u Komerční banky, a. s., zajištěné do výše 873 738 212 Kč usnesením Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Brno ze dne 18. 10. 2010, č. j. OKFK-244-449/TČ-2009-200236. Žalovaný tedy „konkretizoval“ jednotlivá usnesení Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, kterými došlo k zajištění peněžních prostředků žalobce, s tím, že ve výrocích napadených exekučních příkazů doplnil do výčtu bankovních účtů, na nichž byly zajištěny peněžní prostředky žalobce, již zmiňovaný účet č. X. Žalovaný tudíž v uvedeném rozsahu odvoláními napadená rozhodnutí v souladu s § 114 odst. 3 daňového řádu změnil. [4] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou podanou u Městského soudu v Praze, který ji shora uvedeným rozsudkem zamítl. [5] Městský soud zdůraznil, že předmětem řízení jsou exekuční příkazy, tedy toliko otázky vztahující se k exekučnímu řízení, nelze naopak přezkoumávat důvodnost samotných exekučních titulů, na jejichž základě byla exekuce nařízena. V nynějším řízení tedy soud přezkoumává zejména vhodnost a proporcionalitu způsobu a rozsahu provedení exekuce, vykonatelnost exekučního titulu a jeho právní účinnost vůči povinnému. Proti případné nezákonnosti zajišťovacích příkazů se žalobce mohl bránit odvoláním, což také učinil, eventuálně žalobou, této možnosti však nevyužil. [6] Městský soud se následně zabýval otázkou nicotnosti zajišťovacích příkazů, na kterou žalobce poukázal až v replice k vyjádření žalovaného. K takové případné vadě totiž byl městský soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce rozporoval závěr správce daně o vzájemné provázanosti žalobce a dalších subjektů zapojených do řetězce obchodů se znaky podvodného jednání, závěr správce daně o tom, že žalobce věděl, že došlo k úniku na dani z přidané hodnoty, a že se na úniku aktivně podílel, použití závěrečné zprávy Policie ČR a trestního spisu při dokazování a postup správce daně při popisu obchodů žalobce. Městský soud konstatoval, že uvedené námitky by nemohly vést k závěru o nicotnosti zajišťovacích příkazů, neboť se týkají jejich důvodnosti, tedy zákonnosti, nikoliv nicotnosti. Namítané nedostatky odůvodnění zajišťovacích příkazů by způsobovaly jejich nicotnost pouze v případě, že by dosáhly takové intenzity, že by vznikaly pochybnosti o samotném obsahu projevu vůle správce daně. Žalobce však namítá toliko nedostatečné odůvodnění výše zajištěné daně a postupu správce daně při použití pomůcek. Takové nedostatky by mohly vést pouze k závěru o nepřezkoumatelnosti zajišťovacích příkazů pro nedostatek důvodů. Městský soud tedy neshledal zajišťovací příkazy nicotnými. [7] Pro posuzovanou věc nejsou podle městského soudu relevantní ani výhrady žalobce proti zprávě o daňové kontrole, následně vydaným dodatečným platebním výměrům či jiným úkonům správce daně. Zajišťovací příkazy byly v době vydání exekučních příkazů vykonatelné, skutečnost, že exekuční příkazy byly vydány před rozhodnutím o odvolání proti zajišťovacím příkazům, není rozhodná, neboť odvolání proti zajišťovacím příkazům nemá dle § 109 odst. 5 daňového řádu odkladný účinek. [8] Městský soud se neztotožnil ani s žalobní námitkou, podle níž měl žalovaný posoudit odvolací námitky podle jejich obsahu jako návrh na zastavení exekuce. Povinnost hodnotit podání dle jeho obsahu neznamená, že by správní orgán měl oprávnění či dokonce povinnost podsouvat účastníkovi řízení tvrzení, námitky, návrhy nebo argumenty, které jeho podání vůbec neobsahuje. Je na účastníkovi, aby jednoznačně vyjádřil, čeho se podáním domáhá. Žalobce předmětná podání jednoznačně nadepsal jako „Odvolání daňového subjektu proti exekučnímu příkazu“, v petitu se domáhal zrušení exekučních příkazů a v odůvodnění explicitně vyjádřil, že se jedná o odvolání, nebyl tedy důvod, aby žalovaný posoudil předmětná podání jako návrhy na zastavení exekuce. [9] K námitce nepřezkoumatelnosti žalobou napadených rozhodnutí spočívající v nevypořádání se s námitkou nesprávného uvedení poddlužníka na exekučních příkazech městský soud uvedl, že se žalovaný touto námitkou zabýval na str. 10 a 11 žalobou napadených rozhodnutí, kde shrnul důvody, které ho vedly ke změně způsobu provedení daňové exekuce, a podrobně popsal podstatu zvoleného způsobu exekuce. Městský soud se s uvedenými závěry žalovaného ztotožnil. [10] Městský soud nepřisvědčil ani námitce porušení principu dvojinstančnosti daňového řízení spočívající v tom, že žalovaný doplnil výčet bankovních účtů, na nichž byly usnesením Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality zajištěny peněžní prostředky žalobce, o účet č. X vedený u Komerční banky, a. s. Žalovaný podle městského soudu namítaným postupem nepostihl nově další majetek žalobce, pouze blíže specifikoval daňovou exekucí postižené jiné majetkové právo. II. Kasační stížnost žalobce, vyjádření žalovaného a replika žalobce [11] Proti uvedenému rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž namítá důvody dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [12] Stěžovatel má za nepřezkoumatelný závěr městského soudu, podle něhož v žalobě vytýkané vady nemohly způsobit nicotnost zajišťovacích příkazů, nýbrž toliko jejich nepřezkoumatelnost. [13] Dle stěžovatele se městský soud dostatečně nevypořádal ani s námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovanéh