5 As 12/2019 — Nejvyšší správní soud

5 As 12/2019- 55 - text 5 As 12/2019 - 64 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: ZO VOS fakulta biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze (FBMI ČVUT v Praze), se sídlem náměstí Sítná 3105, Kladno, zastoupená Českomoravskou konfederací odborových svazů, se sídlem nám. Winstona Churchilla 1800/2, Praha 3, proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů, se sídlem Pplk. Sochora 27, Praha 7, za účasti: České vysoké učení technické v Praze, se sídlem Zikova 1903/4, Praha 6, zastoupené JUDr. Karlem Zuskou, advokátem se sídlem Radlická 3185/1c, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti Českého vysokého učení technického v Praze jakožto osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2018, č. j. 45 A 96/2016 – 95, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Žalobce se s odkazem na čl. I. odst. 2 příkazu rektora ČVUT č. 10/2007, k poskytování informací podle z. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, obrátil na děkana Fakulty biomedicínského inženýrství Českého vysokého učení technického v Praze s žádostí o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“), ze dne 8. 3. 2016. Uvedenou žádostí se žalobce domáhal s odkazem na InfZ a na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012 – 62, publ. pod č. 3155/2015 Sb. NSS (všechna zde citovaná rozhodnutí správních soudů jsou dostupná též na www.nssoud.cz), sdělení následujících informací: 1) informace o výši vyplacených finančních prostředků na osobní příplatky a odměny zaměstnanců Fakulty biomedicínského inženýrství zařazených do katedry přírodovědných oborů a tutéž informaci pro zaměstnance zařazené do katedry biomedicínské techniky za období od 1. 1. 2016 do 31. 1. 2016, a to ve struktuře podle článku 3, § 1 odst. 12 kolektivní smlouvy ČVUT na roky 2015 – 2017 (dále jen „kolektivní smlouva“), tj.: - celková suma vyplacených osobních příplatků, - průměrný osobní příplatek na 1 zaměstnance s úvazkem 100 %, - minimální osobní příplatek, - medián osobního příplatku na 1 zaměstnance s úvazkem 100 %, - celková suma vyplacených ročních odměn, - průměrná roční odměna na 1 zaměstnance s úvazkem 100 %, - minimální roční odměna a - medián roční odměny na 1 zaměstnance s úvazkem 100 %. 2) informaci o výši celkových vyplacených mzdových prostředků děkanovi fakulty a tajemníkovi fakulty v období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015. [2] Děkan fakulty žádost o informace rozhodnutím ze dne 6. 5. 2016, č. j. 312/16/17911/Trous, odmítl. Proti uvedenému rozhodnutí se žalobce bránil odvoláním, které však rektor ČVUT rozhodnutím ze dne 17. 6. 2016, č. j. 595/16/17911/Trous, zamítl a rozhodnutí děkana potvrdil. [3] Pokud jde o informace požadované v první části žádosti, ztotožnil se rektor se závěrem děkana, že tyto informace poskytuje fakulta pololetně prostřednictvím jejich zasílání vedoucím jednotlivých pracovišť, kteří s nimi potom zaměstnance vhodným způsobem seznamují. Informace o platech zaměstnanců budou tedy zveřejněny až v červenci roku 2016, a proto nebylo možné této části žádosti vyhovět. Z výše uvedeného podle rektora vyplývá, že v současné době povinný subjekt (ČVUT) tyto informace v požadované formě nemá a teprve je bude vytvářet sběrem, analýzou a zpracováním dat; následně budou zaslány vedoucím pracovišť, kteří s nimi seznámí jednotlivé zaměstnance. Uvedené informace se tak touto cestou dostanou k členům žalobce, kteří jsou zároveň zaměstnanci povinného subjektu, během několika týdnů. [4] Ohledně druhé části žádosti se rektor rovněž ztotožnil s odůvodněním prvostupňového rozhodnutí, podle něhož sice obecně platí, že informace o výši mzdových prostředků vyplacených z veřejných rozpočtů v souladu s § 8b odst. 1 InfZ zpravidla lze zveřejnit, v posuzovaném případě by však poskytnutí požadovaných informací mohlo vést k nepřiměřenému zásahu do soukromí jejich subjektů. Vzhledem k tomu, že dochází ke kolizi dvou základních práv, je třeba provést test proporcionality. Zájem na ochraně osobních údajů zaměstnanců povinného subjektu nemůže prolomit zájem na veřejné kontrole vynakládání finančních prostředků. Poskytnutí informací lze odepřít rovněž v případě, že by žádost představovala zneužití práva; v tomto kontextu děkan konstatoval, že není zřejmé, jak by byly požadované informace využity, nelze se tedy vyvarovat případných nežádoucích důsledků plynoucích z jejich poskytnutí. Dle děkana hrají v posuzovaném případě zásadní roli odlišné zájmy žalobce, než je kontrola hospodaření s veřejnými prostředky. Informace o mzdách konkrétních zaměstnanců jsou navíc informacemi vztahujícími se výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu, jejich poskytnutí je tedy na místě odmítnout rovněž s odkazem na § 11 odst. 1 písm. a) InfZ. Povinný subjekt navíc nedisponuje souhlasem s poskytnutím uvedených informací ve smyslu § 314 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v relevantním znění (dále jen „zákoník práce“). Rektor k této otázce dodal, že v případě střetu ústavně garantovaných práv nelze vždy upřednostnit právo na informace, musí zde existovat prostor pro správní uvážení. Je třeba zohlednit vztah žadatele k povinnému subjektu a k subjektům poskytovaných informací. Rektor konstatoval, že není přesvědčen o čistotě úmyslů žalobce, a je si jist, že veřejné prostředky na mzdy jsou vynakládány hospodárně. Zveřejnění požadovaných informací by mohlo mít fatální důsledky pro fungování veřejných vysokých škol. Žalobce dle rektora zneužívá své právo na informace ve sporech s povinným subjektem, k čemuž však InfZ sloužit nemá. [5] Uvedené rozhodnutí rektora napadl žalobce žalobou podanou k Městskému soudu v Praze, který ji usnesením ze dne 27. 9. 2016, č. j. 9 A 142/2016 – 24, postoupil Krajskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému s odůvodněním, že v posuzované věci rozhodl v prvním stupni v souladu se zmiňovaným příkazem rektora ČVUT k poskytování informací podle InfZ v prvním stupni děkan FBMI ČVUT, místní příslušnost soudu se tedy v souladu s § 7 odst. 2 s. ř. s. odvíjí od místa jeho sídla. [6] Krajský soud výrokem I. shora uvedeného rozsudku zrušil žalobou napadená rozhodnutí rektora i děkana a v rozsahu, v němž žalobce žádal informace o výši celkových mzdových prostředků vyplacených děkanovi a tajemníkovi Fakulty biomedicínského inženýrství Českého vysokého učení technického v Praze za období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015, věc vrátil původnímu žalovanému (ČVUT) k dalšímu řízení. Výrokem II. krajský soud uložil Českému vysokému učení technickému jakožto povinnému subjektu, aby ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku poskytlo žalobci informace o výši vyplacených finančních prostředků na osobní příplatky a odměny zaměstnancům FBMI ČVUT zařazených do katedry přírodovědných oborů a stejnou informaci pro zaměstnance zařazené do katedry biomedicínské techniky za období od 1. 1. 2016 do 31. 1. 2016 v žalobcem požadované struktuře, kterou krajský soud ve výroku specifikoval. [7] Krajský soud nejprve shrnul průběh řízení, provedl krátký exkurs do problematiky práva na informace a následně uzavřel, že z hlediska posouzení žádosti o informace je ve světle testu proporcionality aplikovaného Ústavním soudem v nálezu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/16, významné, jaké postavení ve společnosti žadatel zaujímá, neboť informace o příjmu zaměstnanců povinného subjektu lze poskytnout pouze žadateli, který plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti, resp. roli tzv. společenského hlídacího psa. V tomto směru je tedy relevantní, zda je žalobce odborovou organizací působící u povinného subjektu, či nikoliv, povinný subjekt se však touto otázkou v prvostupňovém rozhodnutí, ani v rozhodnutí o odvolání nezabýval, natož aby tuto skutečnost zapojil do provedeného testu proporcionality; zmínil se o ní pouze v souvislosti s možným zneužitím práva na informace. [8] Obsáhlou argumentaci ohledně zneužití práva na informace žalobcem přitom začal původní žalovaný (ČVUT) rozvíjet až v průběhu soudního řízení; v žalobou napadeném rozhodnutí zneužití práva spatřoval pouze v tom, že žádost o informace má za cíl poškodit legitimní zájmy těch, o jejichž odměnách má být informováno. Původní žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvedl žádné důvody, které jej vedly k závěru, že žádost žalobce má šikanózní cíl, uvedený závěr je tedy nepřezkoumatelný. Pro jeho posouzení je podstatné to, co je obsaženo v napadeném rozhodnutí, nikoli to, co původní žalovaný následně tvrdí ve svých vyjádřeních učiněných v průběhu soudního řízení. K úvahám původního žalovaného o tom, že samotný vznik žalobce představuje zneužití spolčovací svobody, krajský soud uvedl, že je třeba odl