5 As 189/2020 — Nejvyšší správní soud

5 As 189/2020- 61 - text 5 As 189/2020 - 75 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: J. B., zastoupená JUDr. V. M, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2020, č. j. 8 A 14/2020 – 56, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2020, č. j. 8 A 14/2020 – 56, se ruší. II. Usnesení Ministerstva spravedlnosti ze dne 17. 12. 2019, č. j. MSP-296/2019-ODSK-OTC/5, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 16 456 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její právní zástupkyně JUDr. V. M., advokátky. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Podanou kasační stížností se žalobkyně domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2020, č. j. 8 A 14/2020 – 56, jímž byla zamítnuta její žaloba proti usnesení Ministerstva spravedlnosti ze dne 17. 12. 2019, č. j. MSP-296/2019-ODSK-OTC/5, kterým bylo dle § 66 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 45 odst. 3 správního řádu zastaveno řízení, neboť se podle žalovaného jednalo o zjevně právně nepřípustnou žádost o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti podle zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), v relevantním znění (dále jen „zákon o obětech trestných činů“). [2] Jak vyplývá z dostupného spisového materiálu, matka žalobkyně byla pracovně vytížena, od zhruba půl roku věku žalobkyně s ní trávil rodičovskou dovolenou otec, který jí i následně věnoval více času. Žalobkyně v období od roku 2009 do roku 2011 bydlela s oběma rodiči. Kvůli vyšetřování otce na konci roku 2011 se matka s žalobkyní odstěhovaly. Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 5. 12. 2011, sp. zn. 30 P 410/2011, byla upravena výchova a výživa žalobkyně tak, že se s otcem stýkala každý víkend. Svého otce navštěvovala v domě jeho rodičů v D., kde měl samostatnou bytovou jednotku. Dne 10. 4. 2012 bylo vydáno předběžné opatření, kterým byl zakázán styk žalobkyně s otcem. V červnu 2012 matka žalobkyně požádala o asistovaný styk žalobkyně s otcem, neboť by jí psychicky prospěl, jelikož je na něj velmi fixovaná. Od listopadu 2012 probíhal styk žalobkyně s otcem za přítomnosti matky žalobkyně na základě jejich vzájemné dohody v délce cca 1 hodiny. [3] Otec žalobkyně byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 4 T 182/2012, odsouzen za zločin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií k podmíněnému trestu odnětí svobody. Usnesením ze dne 30. 1. 2013 byl otci žalobkyně z důvodu amnestie prezidenta republiky uložený trest prominut. [4] Předběžné opatření týkající se zákazu styku žalobkyně a jejího otce bylo zrušeno dne 14. 8. 2014 a rodiče shodně konstatovali, že jsou schopni se na styku dohodnout. Na podzim roku 2014 byla žalobkyně dvakrát na návštěvě u otce v D., byla zde též na Vánoce a přespala v části domu, v níž bydleli její prarodiče. V roce 2015 měla otce navštívit také v O., kde bydlel s přítelkyní. [5] Proti otci žalobkyně byly dne 25. 11. 2015 zahájeny úkony v trestním řízení pro zločin pohlavního zneužití, který měl spáchat v době od ledna do prosince 2010 na sestřenici žalobkyně. Žalobkyně k věci poprvé vypovídala dne 3. 12. 2015. Usnesením ze dne 5. 9. 2016 bylo zahájeno trestní stíhání otce žalobkyně pro spáchání zločinu pohlavního zneužití vůči sestřenici žalobkyně, ale také pro dva zločiny pohlavního zneužití spáchané vůči žalobkyni, a to v letech 2009 až 2012 ve společném bytě a dále v období od roku 2013 do srpna 2015 v D. [6] Žalobkyně od září 2016 docházela do Dětského krizového centra z důvodu sebepoškozování. V září 2016 bylo provedeno psychologické vyšetření, posléze od října 2016 do listopadu 2018 probíhala terapie. Ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a stanovení nemajetkové újmy na zdraví se specializací dětská psychiatrie ze dne 26. 1. 2017 znalkyně MUDr. Alena Gayová zjistila u žalobkyně chronickou posttraumatickou stresovou poruchu (dále jen „PTSD“), následně soudní znalci doc. PhDr. Jana Kocourková a MUDr. Jiří Koutek, Ph.D. v doplnění znaleckého posudku z oboru psychiatrie a psychologie ze dne 2. 5. 2017, vypracovaného pro Policii ČR, konstatovali výrazné anxiosní a depresivní příznaky, které hodnotili jako symptomy PTSD s tím, že přesný počátek obtíží nelze stanovit. [7] Obžaloba proti otci žalobkyně byla podána dne 10. 9. 2019 pro tři trestné činy pohlavního zneužívání, z nichž jednáním v období od října 2009 do října 2011 a jednáním v období od září 2014 do března 2015 vůči žalobkyni měla u nezletilé vzniknout a rozvinout se PTSD, která se u ní projevuje úzkostnými a depresivními stavy, vtírajícími se připomínkami na vyšetřované události a na minulost ve vztahu s obviněným a tendencí k uzavřenosti, přičemž její negativní subjektivní emoční prožívání bylo nejvýraznější koncem roku 2015, kdy se věc začala vyšetřovat, v červnu 2016 u ní byly přítomny neurotické symptomy, výkyvy v emočním ladění, od září 2016 si její duševní stav vyžádal psychoterapii v Dětském krizovém centru a v lednu 2017 u ní byla konstatována PTSD, která byla potvrzena znaleckým zkoumáním v dubnu 2017. [8] Jak vyplývá z dostupného spisového materiálu, jménem žalobkyně, v té době stále nezletilé, podala u Ministerstva spravedlnosti (žalovaného) dne 27. 11. 2019 žádost o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti matka žalobkyně Z. B., jako její zákonná zástupkyně, a to prostřednictvím právní zástupkyně JUDr. V. M. Žalobkyně s odkazem na § 28 odst. 1 písm. b) zákona o obětech trestných činů žádala o poskytnutí peněžité pomoci alespoň v částce 200 000 Kč, neboť byla poškozena jednáním svého otce, který se na ní měl dopustit trestného činu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v relevantním znění (dále jen „trestní zákoník“). Ačkoliv v té době stále nebylo ve věci daného trestného činu rozhodnuto, měla žalobkyně za to, že může s přihlédnutím k § 26 odst. 1 a 2 písm. c) zákona o obětech trestných činů o peněžitou pomoc požádat, neboť primárním účelem žádosti je rychlé a efektivní poskytnutí pomoci oběti trestného činu. Současně žalobkyně odkázala na průběh řízení, neboť jednání v předmětné trestní věci bylo dne 21. 11. 2019 odročeno na 6. 12. 2019 za účelem vyhlášení rozsudku. [9] Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2019, č. j. 2 T 58/2019 – 790, byl obžalovaný shledán vinným ze zločinů pohlavní zneužívání spáchaných na obou poškozených (žalobkyni a její sestřenici), ve vztahu k žalobkyni však pouze zločinem, jehož se dopustil v přesně nezjištěné době od října 2009 do října 2011, neboť jiným způsobem pohlavně zneužil dítě mladší patnácti let (žalobkyně byla v daném období ve věku 7 – 9 let), takový čin spáchal na dítěti svěřeném jeho dozoru, zneužívaje jeho závislosti a takovým činem způsobil těžkou újmu na zdraví (§ 187 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku). Za tyto zločiny (vůči žalobkyni a její sestřenici) byl obžalovaný odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Zároveň krajský soud dle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v relevantním znění (dále jen „trestní řád“), rozhodl, že obžalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nemajetkové újmy částku 397 168 Kč a se zbytkem uplatněného nároku ji odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. [10] Pro skutek, který měl být vůči žalobkyni spáchán v období od září 2014 do března 2015, byl obžalovaný zproštěn dle § 226 písm. a) trestního řádu obžaloby. Dle krajského soudu nebylo možné dospět k jednoznačnému závěru, že bylo bezpečně a bez důvodných pochybností prokázáno, že se tento skutek stal tak, jak byl popsán v obžalobě. Sama žalobkyně o tomto jednání obžalovaného sice hovořila, avšak pouze při podání vysvětlení, o němž byl sepsán příslušný úřední záznam ještě před zahájením trestního stíhání obžalovaného. V rámci své výpovědi v přípravném řízení o jednání obžalovaného, kterému měla být žalobkyně vystavena také v průběhu víkendů v D., žalobkyně nehovořila a zřejmým pochybením policejního orgánu na to nebyla výslovně tázána. Bližší popis takového jednání nevyplýval ani z jiných důkazů. Krajský soud sice konstatoval, že by se za daného důkazního stavu nabízelo doplnit dokazování dalším výslechem žalobkyně, avšak vzhledem k prokázaným následkům jednání obžalovaného na zdraví žalobkyně a vyjádřením znalců měl soud za to, že tento postup není vhodný, zvláště s ohledem na povinnost šetřit v trestním řízení práva žalobkyně jako zvlášť zranitelné oběti. Další výslech by pro ni byl nepochybně traumatizující a vedl by ke zhoršení jejího zdravotního stavu, čímž by fakticky byly umocňovány nás