5 As 202/2020 — Nejvyšší správní soud

5 As 202/2020- 43 - text 5 As 202/2020 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Přípravný výbor Lvů kulatého stolu, Řádu Zemí Koruny české, se sídlem Roudníček 8, Budyně nad Ohří, zast. JUDr. Mgr. Filipem Rigelem, Ph.D., advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice, proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské nám. 471/1, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2020, č. j. 6 A 66/2017 - 57, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí ministra kultury ze dne 22. 12. 2016, č. j. MK 78904/2016 OLP. [2] Tímto rozhodnutím ministr kultury (Mgr. Daniel Herman) zamítl rozklad stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Ministerstva kultury (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 31. 5. 2016, č. j. MK 36991/2016 OC, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na registraci církve s odkazem na § 14 odst. 3 zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění účinném pro nyní posuzovanou věc (do 31. 12. 2016), neboť údaje v návrhu neodpovídají zcela skutečnosti a nejsou splněny podmínky uvedeného zákona [§ 3 písm. a) a § 5]. [3] Dne 22. 12. 2014 podal stěžovatel návrh na registraci církve Lvi kulatého stolu, Řád Zemí Koruny české (dále jen „Řád LKS“ či „řád“), který správní orgán I. stupně shora zmíněným rozhodnutím zamítl s odůvodněním, že vyznávání náboženské víry není hlavním účelem vzniku a existence Řádu LKS; v jeho činnosti chybí náboženské obřady a projevy víry – s vyznáváním určité náboženské víry spojené shromažďování, bohoslužba, vyučování či duchovní služba. Řád LKS proto není církví a náboženskou společností tak, jak ji definuje § 3 písm. a) zákona o církvích a náboženských společnostech. Současně správní orgán I. stupně uvedl, že část učení (řádová modlitba, řádový slib) je utajovaná, stejně jako organizační struktura řádu. Návrh na registraci sice obsahoval podpisové archy s dostatečným počtem (minimálně) 300 osob, avšak při shromažďování podpisů docházelo v některých případech k neoprávněnému nakládání s osobními údaji a navíc Řád LKS neoprávněně působil ve věznicích; tímto jednáním se pokusil dosáhnout cíle (registrace) nezákonným způsobem, což je v rozporu s § 5 zákona o církvích a náboženských společnostech. [4] Proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na registraci církve podal stěžovatel rozklad. Ministr kultury rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil, neboť měl stejně jako správní orgán I. stupně za to, že zákonné podmínky pro registraci nejsou dány – a to především pokud jde o splnění definičních znaků církve. Uvedl, že nelze popřít existenci některých náboženských prvků v učení a činnosti Řádu LKS ani náboženskou víru některých jeho členů, avšak s odkazem na znalecký posudek zpracovaný Mgr. Františkem Fojtíkem, kterého ustanovil již správní orgán I. stupně, dodal, že duchovní a náboženská činnost řádu je jen marginálním doplňkem k jeho obecně prospěšné činnosti. Jak v případě shromáždění, tak v případě ostatních aktivit se v registračním řízení neprokázalo, že by Řád LKS měl projevy vyznávání určité náboženské víry; náboženský charakter řádu není zřetelný, projevuje se skrytě, okrajově a jen u některých členů. Stěžovatel sice vyvrátil závěry ohledně neoprávněného nakládání s osobními údaji, nicméně 1 osoba potvrdila, že podpis na podpisovém archu není její vlastnoruční, a dále 1 osoba uvedla, že byla uvedena v omyl. I tento důvod pro zamítnutí registrace tedy podle ministra kultury trval, stejně jako další důvod spočívající v působení koordinátorů řádu ve věznicích bez potřebné dohody dle § 43 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o výkonu trestu odnětí svobody“). Naopak, poslední dílčí důvod zamítnutí registrace již odpadl, a to v důsledku zveřejnění součásti učení a organizační struktury řádu. II. Rozhodnutí městského soudu [5] Proti rozhodnutí ministra kultury podal stěžovatel žalobu, kterou městský soud zamítl jako nedůvodnou dle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Městský soud se ztotožnil se stěžovatelem, že pochybení či spornost podpisů u 2 osob na předložených podpisových arších nelze kvalifikovat jako překážku registrace církve. Ve zbytku stěžovateli za pravdu nedal a potvrdil závěry správních orgánů, podle nichž (i) Řád LKS není církví z hlediska zákonné definice a (ii) nezákonně působil ve věznicích. [6] [Ad (i)] Podle názoru městského soudu je vyloučeno, aby subjekt, který není církví ve smyslu § 3 písm. a) zákona o církvích a náboženských společnostech, úspěšně prošel procesem registrace a stal se tak církví registrovanou. Uvedené ustanovení má nepochybně normativní význam a správní soud – stejně jako správní orgán – je jím vázán. Legálním vymezením pojmu církev pro účely registračního procesu není nikterak zasahováno do základního práva jednotlivce projevovat svobodně své náboženství nebo víru, ani do práva církví a náboženských společností spravovat své záležitosti nezávisle na státních orgánech; srov. čl. 16 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.). Je to stát, kdo určitým subjektům (zde: církvím) zákonem přiznává právní osobnost, a proto je také oprávněn zákonem stanovit pravidla upravující tento proces včetně samotného vymezení pojmu církve. Přestože při zkoumání naplnění pojmu církve v daném případě správní orgán I. stupně pochybil, protože po znalci požadoval zodpovědět mj. také otázky právního charakteru, jejichž posouzení mu nepřísluší, podle městského soudu to nemělo vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Znalec povětšinou odpovídal na odborné otázky týkající se skutkové stránky věci, jako jsou činnost Řádu LKS, jeho charakter, učení apod. To, že hlavním účelem založení řádu není vyznávání určité náboženské víry, ministr kultury přesvědčivě vyložil ve svém rozhodnutí – a to v návaznosti na rozhodnutí správního orgánu I. stupně, s nímž tvoří jeden celek. [7] Ministr kultury poukázal na skutečnost, že z celkem 15 bodů uvedených v čl. 2. 7. základního dokumentu řádu se vyznávání určité náboženské víry týkají pouze tři body, a sice: bod 1 (evangelizace na veřejných prostranstvích, veřejných sálech apod., přičemž evangelizací se rozumí sdělování evangelia), bod 14 (zakládání a svěcení kaplí, kostelů, obnova poutních míst a ostatních památek) a bod 15 (modlitba za požehnání, uzdravení, vysvobození a další potřeby), zatímco ostatní body se týkají obecně prospěšné činnosti. Z výše uvedených bodů ovšem Řád LKS i podle zjištění znalce praktikuje pouze bod 15 týkající se modliteb. Vzhledem k minimální četnosti pořádaných shromáždění, jakož i tomu, že znění řádové modlitby až do vydání prvostupňového rozhodnutí stěžovatel utajoval, lze důvodně pochybovat o tom, že by řádová modlitba byla známá osobám, které řád označuje za věřící a jejichž podpisy připojil k návrhu na registraci. Znalost řádové modlitby nebyla ostatně prokázána ani u členů řádu, jak vyplývá ze zjištění znalce při shromáždění pro věřící, které se konalo právě na jeho popud dne 6. 2. 2016. Absence vyznávání určité, tj. dostatečně konkrétní a ucelené, náboženské víry je v případě Řádu LKS zřejmá i z vyjádření čelních představitelů řádu a dokládá ji i to, že projevy určité náboženské víry (kázání, křesťanské chvalozpěvy) na jediném doloženém shromáždění pro věřící řádu dne 6. 2. 2016 inicioval a vedl host tohoto shromáždění J. V., kazatel Církve bratrské. Oslava dne sv. Rufa (26. 8.), kterou řád uspořádal, nepředstavovala akci náboženského charakteru; jednalo se o víkendovou akci, která se konala v letech 2014 a 2015, nikde nebyla prezentována jako církevní shromáždění a ani její charakter tomu neodpovídal. [8] S ohledem na uvedené skutečnosti měl městský soud za prokázanou absenci definičních znaků církve ve smyslu § 3 písm. a) zákona o církvích a náboženských společnostech, a proto podle jeho názoru nebylo možné návrhu na registraci vyhovět. Nic na tom nemění ani stěžovatelem zdůrazňovaná obecně prospěšná činnost řádu; tuto činnost církev může (ale také nemusí) vykonávat, avšak její primární podstatou a základním znakem je vyznávání určité náboženské víry společenstvím osob, které tu kterou církev tvoří. [9] [Ad (ii)] Jako neopodstatněné shledal městský soud taktéž námitky, jimiž stěžovatel napadal závěr, že v důsledku nezákonného působení Řádu LKS