5 As 220/2020 — Nejvyšší správní soud

5 As 220/2020- 56 - text 5 As 220/2020 - 63 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobců: a) Zdravý Rožnov, z.s., sídlem Habrová 2295, Rožnov pod Radhoštěm, zast. Mgr. Pavlem Černým, advokátem se sídlem Údolní 33, Brno, b) R. D., zast. Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem se sídlem Lublaňská 398/18, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, za účasti: I) Kaufland Česká republika v.o.s., sídlem Pod Višňovkou 25, Praha, zast. JUDr. Jiřím Ctiborem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Národní 973/41, Praha 1, II) S. M., v řízení o kasačních stížnostech žalobců a), b) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 27. 5. 2020, č. j. 65 A 58/2017 - 326, takto: I. Kasační stížnosti se zamítají. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasačních stížnostech nepřiznává. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech žalobců. Odůvodnění: [1] Rozhodnutím ze dne 3. 5. 2017, č. j. KUZL 18918/2017 žalovaný k odvolání žalobců a) a b) a dalších odvolatelů z části změnil a ve zbytku potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Rožnov pod Radhoštěm (dále také „správní orgán I. stupně“) ze dne 3. 5. 2013, č. j. MěÚ-RpR/03914/2013; tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně rozhodl o umístění stavby obchodní dům, trafostanice, požární nádrž, „reklamní zařízení“ – stavby pro reklamu, přístřešek, úprava místní komunikace (okružní křižovatka), parkoviště pro 170 osobních vozidel, zpevněná plocha, chodníky, přípojka pitné vody, venkovní kanalizace včetně ORL, STL plynovod, STL plynovodní přípojka, telefonní přípojka, venkovní osvětlení areálu, přeložka veřejného osvětlení a sadové úpravy, na pozemku st. p. X, p. č. X, X, parc. č. X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X v katastrálním území R. R. Stavebníkem je osoba zúčastnění na řízení I.) Kaufland Česká republika v.o.s. [2] Rozhodnutí žalovaného napadli žalobci a), b) žalobou; Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“) ji rozsudkem ze dne 27. 5. 2020, č. j. 65 A 58/207 – 326, zamítl. [3] V projednávané věci rozhodoval krajský soud opakovaně. Nejprve Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 4. 2016, č. j. 22 A 42/2014 - 93, I. rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 12. 2013, č. j. KUZL 536/2014, v odvolacím řízení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zavázal žalovaného, aby se vyjádřil ke správnosti použité metody (matematického modelu) a její rovnocennosti vzhledem k měření in situ a použitelnosti údajů z měřících stanic ve Zlíně a Vsetíně. Ve vztahu k těmto námitkám shledal krajský soud rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné; ostatní žalobní námitky neshledal krajský soud důvodné. [4] Žalovaný v novém rozhodnutí ze dne 3. 5. 2017, č. j. KUZL 18918/2017 v části změnil a ve zbytku potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 3. 5. 2013, č. j. MěÚ-RpR/03914/2013, o umístění stavby. Žalovaný odůvodnil, proč je nahrazení měření škodlivin v ovzduší matematickým modelováním přípustné a vhodné; měření in situ neprováděl; učinil vlastní šetření z údajů dostupných na mapách Českého hydrometeorologického ústavu (dále „ČHMÚ“) zveřejněných na webových stránkách. [5] Rozsudkem krajského soudu ze dne 26. 6. 2018, č. j. 65 A 58/2017 – 196, bylo rozhodnutí žalovaného opětovně zrušeno. Krajský soud uvedl, že žalovaný vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč je potřeba při zkoumání budoucích poměrů použít matematický model, a podrobně vysvětlil, z jakých důvodů zpracovatel rozptylové studie použil data z měřících stanic ve Vsetíně a ve Zlíně, nikoli ze stanic, které se nacházejí blíže Rožnovu pod Radhoštěm. Dle krajského soudu však scházela úvaha žalovaného o tom, zda jsou tato data použitelná jako vstupní údaje současného znečištění v dané oblasti; žalovaný tedy dle soudu nevysvětlil, proč bylo možné nahradit vstupní data získaná měřením na místě daty ze vzdálených měřících stanic pro provedení výpočtu v matematickém modelu. Argumentace založená jen na ceně a délce měření nebyla dle krajského soudu dostatečná a přesvědčivá a zcela scházelo jakékoliv zohlednění specifik Rožnova pod Radhoštěm. [6] Proti rozsudku krajského soudu brojil žalovaný a osoba zúčastněná na řízení I. (stavebník) kasační stížností. Rozsudkem ze dne 11. 11. 2019, č. j. 5 As 266/2018 - 88, Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud konstatoval, že se žalovaný v souladu s právním názorem Krajského soudu v Ostravě v druhém odvolacím řízení podrobně zabýval použitím matematického modelování koncentrace škodlivých částic v ovzduší na základě využití nejlépe vypovídajících (co do počtu měřených škodlivin) a použitelných měřících stanic namísto měření škodlivých částic přímo na místě. Konkrétně dle názoru Nejvyššího správního soudu úvaha o správnosti použití matematického modelování úrovně emisního zatížení v Rožnově pod Radhoštěm na základě měření ve Zlíně a ve Vsetíně a současně ani úvaha o vhodnosti vstupních údajů použitých do tohoto výpočtu v rozptylové studii v novém správním rozhodnutí, které na všechny tyto otázky dává podrobné odpovědi, nechybí. Krajský soud však nově zpochybnil samotná vstupní data pro zpracování studie, resp. tvrdil, že se měl správní orgán k vhodnosti jejich použití vyjádřit; takový záměr však krajský soud účastníkům při jednání nesdělil a nedal jim ani možnost se k takové otázce vyjádřit. [7] Krajský soud dále dle kasačního soudu přezkoumatelným způsobem nevypořádal námitku stran podání žalobkyně b), neboť bez dalšího pouze konstatoval, že tato námitka je důvodná; dále se nevypořádal s námitkou relevance nové právní úpravy a jejích dopadů na faktické posouzení věci samé, a konečně pominul v řízení osobu zúčastněnou na řízení, jejíž vyjádření v odůvodnění napadeného rozsudku neuvedl; nevyplývá ze spisu, že by byla vyrozuměna o konání ústního jednání, a rovněž jí nebyl doručen rozsudek. Nejvyšší správní soud tak shledal napadený rozsudek krajského soudu dílem nepřezkoumatelný a dílem založený na vadách řízení před soudem. [8] Krajský soud nyní napadeným rozsudkem žaloby stěžovatelů zamítl, přičemž, vázán názorem Nejvyššího správního soudu, konstatoval, že žalovaný řádně odůvodnil, proč způsob výpočtu koncentrace škodlivých látek vlivem umísťovaného záměru v rozptylové studii pro dokumentaci o posouzení vlivu záměru na životní prostředí byl dostatečným, vhodným a standardním postupem. [9] Krajský soud předně uvedl, že ačkoli je povinen vycházet ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného, tedy za účinnosti novelizovaného zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), nic to však nemění na tom, že správní řízení bylo zahájeno v době, kdy bylo stanovisko EIA povinným předpokladem pro umístění stavby. Již zpracované stanovisko se stalo podkladem rozhodnutí, ze kterého správní orgány vycházely. Na této skutečnosti nemohla nic změnit ani novela č. 39/2015 Sb. Stanovisko EIA tak stále zůstává podkladem pro vydání správního rozhodnutí a z ničeho se nepodává, že by k němu žalovaný neměl v napadeném rozhodnutí již přihlížet. Krajský soud byl proto povinen přezkoumat námitky vztahující se ke stanovisku EIA. [10] K námitkám neposouzení vlivu stavby na emisní zatížení území a neprovedení řádného měření emisí krajský soud odkázal na zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu, podle něhož za situace, kdy žalovaný vysvětlil použití matematického modelu, zákonnost použití této metody a současně výběr měřících stanic nebyl v rozporu se zákonem, nepřísluší hodnotit specifika území a vstupní data. Z toho důvodu krajský soud neprovedl důkazy, které navrhli žalobci k prokázání skutečností týkajících se vstupních dat. [11] Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou nedostatků územního řízení či nesprávnosti výpočtů dopadu na životní prostředí. Uvedení provozní doby do 20 hodin v autorizovaném posouzení vlivů nemohlo ovlivnit závěry tohoto posouzení v neprospěch žalobkyně b); zpracovatel autorizovaného posouzení v části 5.3 dospěl k závěru, že charakter expozice vůči fyzikálním a chemickým látkám je trvalý, takže i kdyby zpracovatel posouzení hodnotil provozní dobu OD Kaufland do 22 hodin, na jeho závěru o trvalém charakteru expozice by to nic nezměnilo, ba naopak, prodloužení provozní doby by jeho závěr podpořilo. [12] Obdobně krajský soud neshledal důvodnou ani námitku formálního přezkumu závazného stanoviska EIA; Ministerstvo životního prostředí ve stanovisku ze dne 4. 1. 2016, č. j. 78545/ENV/15, reagovalo na konkrétní námitky účastníků a dostatečně, přezkoumatelným způsobem, se jimi zabývalo. Krajský soud má také, na rozdíl od žalobkyně b), za to, že posuzování skutečného zat