5 As 40/2020 — Nejvyšší správní soud

5 As 40/2020- 46 - text 5 As 40/2020 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: L. D., bytem K. 42, J., zastoupený JUDr. Marií Petráčkovou, advokátkou se sídlem ulice Čoupkových 674/36, Brno, proti žalovaným: 1) Městský úřad Blansko, se sídlem nám. Svobody 32/3, Blansko, 2) Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3, Brno, 3) veřejný ochránce práv, se sídlem Údolní 39, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2020, č. j. 29 A 224/2019 – 11, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaným se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Kasační stížnost žalobce směřuje proti v záhlaví označenému usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byla dle § 46 odst. 1 písm. a) a odst. 2 s. ř. s. odmítnuta jeho „žaloba proti nesprávnému postupu správních úřadů“. [2] Jakožto důvod pro podání žaloby žalobce uvedl, že městys Jedovnice prostřednictvím své společnosti Olšovec s. r. o. porušuje vlastnické právo žalobce k pozemku parc. č. X vodní plocha (rybník), v k. ú. J., neboť jej obec využívá neoprávněně. Žalobce totiž (kvůli nesouhlasu s výší nájemného) v roce 2012 adresoval obci výpověď z nájmu pozemku a dosud nedošlo k uzavření dohody nové. Žalobce je toho názoru, že jednání obce lze kvalifikovat jako přestupek dle § 31 odst. 2 zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), v rozhodném znění (dále jen „zákon o rybářství“), jehož projednání se u žalovaných neúspěšně domáhal. [3] Žalobce v žalobě dále uvedl: „Protože je porušováno moje ústavně zaručené vlastnické právo, zejména pak také zákon o rybářství (§ 3 zákona č. 99/2004 Sb.), domáhal jsem se u státních úřadů (všech tří žalovaných) projednání přestupku – správního deliktu. Shodně odmítli jednání s odkazem na soud. Nesplnili svoje úřední povinnosti. Proto podávám tuto správní žalobu. Stále zdůrazňuji, že žádný orgán státu nemůže porušování zákonů tolerovat, natož podporovat. Navrhuji, aby soud uložil: 1. Městskému úřadu Blansko projednat přestupek podle § 31 zákona o rybářství s uložením odpovídající sankce. 2. Všem třem žalovaným zaslat žalobci písemnou omluvu za nesprávný úřední postup a zaslat symbolickou částku úhrady nákladů ve výši soudního poplatku 3000 Kč.“ [4] Krajský soud posoudil část podání žalobce jakožto žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, avšak dospěl k závěru, že žalobce po krajském soudu požaduje ochranu toliko svého domnělého práva na zahájení přestupkového řízení; takový nárok, aby k podanému podnětu bylo vždy zahájeno a vedeno přestupkové řízení, však jednotlivci nevzniká. V daném případě byl současně dle krajského soudu vyloučen i případný zásah do práv žalobce v pozici poškozeného spácháním jím tvrzeného přestupku, neboť krajský soud se ztotožnil s názorem žalovaného 1), že se v daném případě nemohlo jednat o přestupek ve smyslu § 31 odst. 2 zákona o rybářství (dle právní úpravy účinné do 30. 6. 2017 o jiný správní delikt). [5] Žalobce byl přitom několikrát poučen o tom, že zákon o rybářství neřeší občanskoprávní spory mezi vlastníkem vodního díla a vlastníkem pozemku pod zátopou, přičemž byl odkázán na prostředky ochrany poskytované k řešení občanskoprávních sporů. S tímto hodnocením se krajský soud ztotožnil, neboť byl rovněž toho názoru, že spor žalobce ohledně užívání jeho pozemku má soukromoprávní charakter. V projednávané věci chybí prvek nadřízenosti a podřízenosti, nejedná se o autoritativní rozhodování orgánu veřejné moci jakožto jedné strany o právech a povinnostech strany druhé, které je základní metodou právní regulace veřejnoprávních vztahů. K vyřešení soukromoprávního sporu mezi žalobcem a obcí tak dle krajského soudu nelze využít žádnou z žalob, o nichž rozhodují soudy ve správním soudnictví. [6] V části, v níž se žalobce domáhal, aby krajský soud uložil žalovanému 1) projednat přestupek podle § 31 zákona o rybářství s uložením odpovídající sankce, tedy krajský soud žalobu odmítl dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť dospěl k závěru, že nezahájením přestupkového řízení nemohl být žalobce ani potenciálně zkrácen na svých právech (nejedná se pojmově o zásah správního orgánu). [7] Ohledně části žaloby, v níž se žalobce domáhal toho, aby krajský soud žalovaným uložil povinnost písemné omluvy za nesprávný úřední postup, lze dle krajského soudu dospět k závěru, že se jedná o uplatnění nároku na náhradu škody, příp. zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, k čemuž jsou dle krajského soudu věcně příslušné okresní soudy rozhodující v občanském soudním řízení. Proto v této části krajský soud žalobu odmítl dle § 46 odst. 2 s. ř. s. a současně žalobce ve smyslu uvedeného ustanovení poučil o možnosti podání takové občanskoprávní žaloby. II. Obsah kasační stížnosti [8] Žalobce (stěžovatel) napadá usnesení krajského soudu z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajský soud dle stěžovatele nesprávně dovodil, že stěžovatel nebyl zkrácen na svých právech, neboť § 3 zákona o rybářství chrání mj. vlastníky rybníků proti jejich neoprávněnému užívání třetími osobami a odmítnutím projednat takový přestupek žalovaní odepřeli stěžovateli právo na tuto ochranu. [9] Stěžovatel také namítl, že se krajský soud dopustil nesprávného právního posouzení spočívajícího v tom, že absenci vyhlášeného rybářského revíru považuje za okolnost vylučující spáchání přestupku. Přitom § 3 zákona o rybářství požaduje jako podmínku pro oprávněné provozování rybníkářství řádný právní titul k takovému užívání pozemku. Užívání rybníka též splňuje definici rybníkářství ve smyslu § 2 písm. b) rybářského zákona, když předmětný rybník tvoří rybniční soustavu Jedovnic a produkuje ryby a rybí násadu. [10] Stěžovatel následně zaslal také doplnění kasační stížnosti, v němž konstatoval, že usnesením krajského soudu bylo porušeno jeho právo dle čl. 4 Ústavy a čl. 4 odst. 4 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud neposuzoval existenci nezákonného zásahu způsobeného nezákonným vyřízením jeho podnětu. Byť dle § 42 správního řádu nemá žadatel právo, aby k jeho podnětu bylo správním orgánem zahajováno a vedeno řízení z moci úřední, není vyloučeno, že nesprávným vyřízením podnětu došlo k nezákonnému zásahu, jestliže žalovaný 1) stěžovateli nesdělil, proč společnost Olšovec s. r. o. zákon o rybářství hospodařením na pozemku stěžovatele neporušila. Závěr sdělení žalovaného 1) ze dne 28. 3. 2019, že řešení podnětu nespadá do jeho působnosti a jedná se o občanskoprávní spor, není dle stěžovatele řádným (zákonem předvídaným) vyřízením podnětu a představuje zásah do práva stěžovatele jakožto podatele podnětu na jeho vyřízení v souladu s § 42 správního řádu. III. Vyjádření žalovaných [11] Žalovaný 1) ve svém vyjádření stručně uvedl, že s kasační stížností nesouhlasí, žádost stěžovatele ze dne 25. 3. 2019, označenou „Správní delikt – žádost o projednání“, posoudil tak, že nespadá do působnosti orgánu státní správy rybářství, neboť pozemek, kterého se jednání týká, není součástí rybářského revíru, není na něm povolen výkon rybářského práva a nedochází tedy k porušování zákona o rybářství. O tomto byl stěžovatel informován sdělením ze dne 28. 3. 2019 č. j. MBK 17471/2019, a dále se již stěžovatel na žalovaného 1) neobrátil. Žalovaný 1) tak podnět stěžovatele vyřídil zákonem předvídaným způsobem. [12] Žalovaný 2) ke kasační stížnosti uvedl, že podněty stěžovatele řešil již v roce 2014, po té opakovaně v roce 2018. Na všechny tyto podněty žalovaný 2) neprodleně reagoval, nicméně stěžovatel nepřijal jeho vysvětlení a opakovaně se domáhal zahájení přestupkového řízení. Žalovaný 2) se plně ztotožnil se závěry krajského soudu. [13] Žalovaný 3) ve svém vyjádření především upozornil na skutečnost, že není dle zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, nadán pravomocí k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, a proto nenaplňuje definici správního orgánu podle § 4 odst. 1 s. ř. s. a nevztahuje se tedy na něj pravomoc správních soudů. Tuto skutečnost ostatně dokládá i to, že právní zástupkyně stěžovatele v doplnění kasační stížnosti již veřejného ochránce práv jako žalovaného neoznačuje. Z uvedených důvodů není pro rozhodování soudu v dané věci potřebné, aby se žalovaný 3) podrobněji vyjadřoval k vyřizování podnětu, se kterým se stěžovatel v minulosti na žalovaného 3) obrátil. IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [14] Nejvyšší správní soud posoudil