7 Afs 104/2021 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 104/2021- 33 - text 7 Afs 104/2021 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: JONAS TOUR s. r. o., se sídlem Ostružná 82, Ostružná, zastoupená Mgr. Vojtěchem Peštukou, advokátem se sídlem Rumunská 1798/1, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 525/15, Praha 1, za účasti: Regionální rada soudržnosti Střední Morava, se sídlem Jeremenkova 1211/40b, Olomouc, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2021, č. j. 10 Af 21/2020 - 63, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce Mgr. Vojtěcha Peštuky, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Osobě zúčastněné na řízení se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 5. 2020, č. j. MF-21201/2019/1203-36, v přezkumném řízení podle § 94 a násl. zákona č. 500/2004 Sb. správní řád (dále též „správní řád“) rozhodl o změně výroku I. rozhodnutí žalovaného vydaného v řízení o sporu z veřejnoprávní smlouvy dle § 141 správního řádu mezi žalobkyní a osobou zúčastněnou na řízení ze dne 5. 11. 2019, č. j. MF-21201/2019-1203-17, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 8. 11. 2019, č. j. MF 21201/2019/1203-18, a ze dne 27. 2. 2020, č. j. MF-21201/2019/1203-28 (dále též „rozhodnutí vydané ve sporném řízení“), tak, že ve výroku I. přezkoumávaného rozhodnutí se mění žalobkyni původně přiznaná částka 534 687,99 Kč na částku 310 032,58 Kč, a podle § 165 odst. 7 správního řádu ve spojení s § 99 odst. 3 správního řádu se tomuto rozhodnutí přiznávají zpětné účinky ke dni 7. 11. 2019 (dále též „napadené rozhodnutí“). II. [2] Žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí žalobu k Městskému soudu v Praze (dále též „městský soud“), který ji shora označeným rozsudkem zamítl. V odůvodnění uvedl, že žalovaný postupoval správně, jestliže v dané věci zahájil přezkum rozhodnutí vydaného ve sporném řízení, neboť tímto rozhodnutím byla žalobkyni přiznána částka 534 687,99 Kč k doplacení z poskytnuté dotace. Tato částka však byla stanovena na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu, a dané rozhodnutí proto bylo vydáno v rozporu se zásadou materiální pravdy (§ 3 správního řádu). Městský soud dále vyhodnotil, že v posuzovaném případě byly splněny podmínky pro autoremeduru dle § 95 odst. 2 správního řádu. Městský soud přezkoumal i celý postup výpočtu korekce provedený žalovaným a uzavřel, že žalovaný nepochybil; částku, jež měla být na doplacení dotace žalobkyni ve skutečnosti přiznána, vypočítal správně. Žalobkyně ve sporném řízení žádala doplatit celkovou částku způsobilých výdajů, o kterou byla dotace krácena. Nezohlednila však částku nezpůsobilých výdajů, které bylo třeba od způsobilých výdajů odečíst, ani skutečnost, že výše dotace činila pouze 58,82 % ze způsobilých výdajů (nikoli 100 % částky způsobilých výdajů, které žádala žalobkyně doplatit). Žalovaný proto správně vypočítal částku k doplacení odečtením nezpůsobilých výdajů a vyčíslením 58,82 % z částky způsobilých výdajů. Plné znění rozsudku městského soudu je dostupné na www.nssoud.cz a Nejvyšší správní soud na ně pro stručnost odkazuje. III. [3] Rekapitulovaný rozsudek městského soudu napadla žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížností, neboť je přesvědčena o tom, že městský soud věc nesprávně právně posoudil. Dle stěžovatelky v dané věci neměl být zahájen přezkum rozhodnutí vydaného v řízení o sporu z veřejnoprávní smlouvy, neboť toto rozhodnutí nebylo nezákonné. Nedostatky původního rozhodnutí vydaného ve sporném řízení tvrzené osobou zúčastněnou na řízení (nesprávně vypočtená částka k doplacení dotace) mohou představovat nanejvýš věcnou nesprávnost tohoto rozhodnutí, nikoli jeho nezákonnost, pro kterou jedině lze zahájit přezkumné řízení dle správního řádu. Ve sporném řízení z veřejnoprávní smlouvy zjišťuje rozhodující orgán veřejné moci skutkový stav na základě tvrzení a důkazů účastníků řízení. Diskreci v provádění důkazů žalovaný před právní mocí konečného rozhodnutí ve věci neuplatnil. V dané věci se uplatní zásady, na nichž stojí občanský zákoník, mj. zásada, že bdělým náležejí práva. Nevyužije-li rozhodující správní orgán zavčas své pravomoci ke zjištění skutkového stavu, jde tato skutečnost k tíži dotčeného účastníka řízení (zde osoba zúčastněná na řízení, pozn. NSS), který už v takovém případě promeškal možnost uvést relevantní tvrzení a důkazy, a v následném přezkumném řízení ji nelze zhojit. Nedostatečně zjištěný skutkový stav ve sporném řízení proto nelze implicitně považovat za nezákonný, jak uvedl městský soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2020, č. j. 6 As 148/2020 - 28. Požadavky na zákonnost rozhodnutí žalovaného z 5. 11. 2019 ve smyslu § 3 správního řádu byly zcela naplněny. Stěžovatelka v kasační stížnosti rovněž obsáhle citovala ze svého rozkladu proti rozhodnutí o zahájení přezkumného řízení a ze své žaloby. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud přiznal její kasační stížnosti odkladný účinek, a dále aby zrušil napadený rozsudek i rozhodnutí žalovaného, příp. pouze rozsudek městského soudu a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. IV. [4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že kasační stížnost považuje za zcela nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí. Veškerými námitkami obsaženými v kasační stížnosti se již zabýval městský soud, přičemž se s nimi řádně vypořádal. Podmínky poskytnutí dotace byly v daném případě stanoveny ve Smlouvě o dotaci, podle jejíhož čl. 2 měla být dotace poskytnuta ve výši maximálně 58,82 % celkových způsobilých výdajů. Poskytovatel dotace provedl korekci celkových způsobilých výdajů spojených s veřejnou zakázkou o částku 534 687,88 Kč, z níž 58,82% podíl dotace představuje částku 310 032,58 Kč. O tuto částku byla dotace krácena. Požadavek na zaplacení částky 534 687,88 Kč (100 % korekce, tj. včetně podílu žalobkyně) nemá ve Smlouvě o dotaci oporu, resp. částka přesahující 310 032,58 Kč (58,82% podíl dotace na korekci) byla plněním bez právního důvodu a neoprávněným majetkovým prospěchem. Rozhodnutí vydané ve sporném řízení bylo tedy nezákonné, proto bylo třeba zjednat nápravu v přezkumném řízení. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. [5] Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřila. V. [6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [7] Kasační stížnost není důvodná. [8] Nejvyšší správní soud předně uvádí podstatné skutkové okolnosti vyplývající ze správního spisu. [9] Dne 23. 10. 2013 uzavřeli stěžovatelka a osoba zúčastněná na řízení Smlouvu o poskytnutí dotace na individuální projekt z Regionálního operačního programu regionu soudržnosti Střední Morava č. ÚRR D-2013/0095/OKP/OKP, jejímž předmětem bylo poskytnutí dotace na projekt s názvem „Pořízení zasněžovací techniky a doplňkové infrastruktury pro lyžařský areál Ostružná“ s reg. č. CZ.1.12/3.3.00/28.01428 (dále též „Smlouva o dotaci“). Osoba zúčastněná na řízení se zavázala stěžovatelce poskytnout dotaci ve výši 58,82 % z celkových způsobilých výdajů projektu, přičemž stěžovatelka měla žádat o proplacení pouze způsobilých výdajů. [10] Dne 23. 1. 2015 podala osoba zúčastněná na řízení podnět k Úřadu na ochranu hospodářské soutěže (dále též „ÚOHS“) na přezkoumání postupu stěžovatelky, neboť shledala, že stěžovatelka porušila pravidla výběrového řízení na veřejné zakázky. Dne 17. 7. 2015 ÚOHS rozhodnutím shledal, že se stěžovatelka poukazovaným jednáním dopustila několika správních deliktů podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále též „zákon o veřejných zakázkách“). [11] Dne 20. 7. 2015 osoba zúčastněná na řízení vyrozuměla stěžovatelku o finanční korekci na 1. a 2. část veřejné zakázky (v hodnotě 7 616 747,21 Kč, resp. 3 077 012,66 Kč) ve výši 5 % způsobilých výdajů (na 3. část pak korekci 25 %, tato část však není předmětem sporu v nynějším řízení, pozn. NSS). Z protokolu o kontrole ze dne 17. 9. 2015 se podává, že osoba zúčastněná na řízení z celkových způsobilých výdajů v 1. části veřejné zakázky vyloučila částku 152 019,50 Kč, jakožto částku nezpůsobilých výdajů. [12] Rozhodnutí ÚHOS ze dne 17. 7. 2015 potvrdil předseda ÚHOS rozhodnutím ze dne 27. 7. 2016. Toto rozhodnutí však k žalobě stěžovatelky zrušil Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. 10. 2018, č. j. 29 Af 101/2016 - 78, kasační stížnost proti tom