7 As 451/2019 — Nejvyšší správní soud

7 As 451/2019- 30 - text  7 As 451/2019 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: JOE Media s. r. o., se sídlem Branišovská 187/16, Praha 4, zastoupena JUDr. Markétou Němcovou, advokátkou se sídlem Riegrova 1378/1, Brno, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2019, č. j. 15 A 113/2019  53, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 4. 6. 2019, č. j. RRTV/9058/2019str, žalovaná udělila společnosti MEDIA BOHEMIA, a. s., se sídlem Bělehradská 299/132, Praha (dále též „vítězný žadatel“) podle § 18 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále též „zákon č. 231/2001 Sb.“) licenci k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím vysílačů se souborem technických parametrů Mokrá 2 89,2 MHz/50 W pro program Hitradio City s dobou platnosti do 10. 10. 2025 a zamítla žádost druhého žadatele, tj. žalobkyně. II. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Úvodem připomenul, že jeho úkolem je především posoudit, zda hodnocení žalované nevybočilo ze zákonných mezí a mezí správního uvážení, případně zda žalovaná toto uvážení nezneužila. Přitom respektuje postup žalované podle vnitřního předpisu, pakliže bodové hodnocení žádostí o licenci s odůvodněním přidělených bodů naplňuje základní zákonná hlediska a odpovídá skutkovému stavu. Co se týče dílčího kritéria technické připravenosti, poukázal soud na to, že žalovaná své hodnocení opřela o zjištění, podle něhož jsou technické prostředky uvedené v žádosti žalobkyně pozůstatkem po původním provozovateli vysílání, který však vysílací technologie posunul přibližně o 600 metrů dále od souřadnic WGS 84 uvedených v podmínkách vyhlášeného licenčního řízení. Sama žalobkyně přitom připustila, že v žádosti neuvedla přesné souřadnice a lokalizaci vysílacího stanoviště. Nezpochybnila ani nesprávné umístění vysílací technologie po původním provozovateli, kterou dle žádosti hodlala využít. Dle soudu se tak připravila o přidělení bodu tím, že nekoordinovala svou technickou připravenost s podmínkami licenčního řízení. Pouze odkázala na technologii přemístěnou mimo pozici danou souřadnicemi WGS 84, aniž by doložila, že tato technologie bude instalována na stanovišti vymezeném v podmínkách licenčního řízení. Žalovaná tedy srozumitelně vyložila, proč nelze technickou připravenost žalobkyně ocenit přidělením bodu, čímž odstranila nedostatky odůvodnění svého předchozího rozhodnutí, které městský soud zrušil rozsudkem ze dne 22. 2. 2019, č. j. 9 A 199/2018  81 (dále též „rozsudek ze dne 22. 2. 2019“). Neopřela se přitom o nové skutečnosti, ale o podklady, které předložila sama žalobkyně. Až po uplynutí zákonné lhůty pro rozšíření žalobních bodů žalobkyně zpochybnila relevanci umístění vysílacího stanoviště. Nijak však nevyvrátila klíčový závěr žalované, že jí odkazovaná technologie je umístěna mimo určené souřadnice. Městský soud nepřisvědčil ani námitkám proti hodnocení kritéria spočívajícího v přínosu žadatelů k zajištění rozvoje kultury národnostních, etnických a jiných menšin. Poukázal na to, že žalobkyně na rozdíl od vítězného žadatele identifikovala pouze jednu menšinu, na niž se má ve své programové nabídce zaměřit a neuvedla žádné zdroje, z nichž měla čerpat při identifikaci menšin pro účely sestavování své programové skladby. Tvrzení o tom, že doložila desítky dokumentů o dlouhodobé spolupráci s menšinami v regionu, uplatnila po uplynutí zákonné lhůty pro rozšíření žalobních bodů; nadto tyto dokumenty nijak nekonkretizovala. Pozdě uplatnila rovněž námitku, že žalovaná nepřihlédla k regionální podobě jejího vysílání, avšak spokojila se s tvrzením vítězného žadatele, že svou programovou nabídku zacílí na všechny definované národnostní menšiny. Městský soud dodal, že žalobkyni nic nebránilo uvést v žádosti všechny menšiny, na něž ve své programové skladbě dosud pamatovala. Její tvrzení o tom, že vítězný žadatel ve vysílání menšiny pomíjí, označil za nepodložená. Rovněž odmítl toliko obecné zpochybnění statistických údajů, z nichž vycházel při identifikaci menšin vítězný žadatel. Soud neshledal ani namítanou vadu v postupu žalované, neboť § 25 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. se týká digitálního vysílání. Nadto byla i tato námitka uplatněna opožděně, stejně jako tvrzení o porušení zvyklosti mezi jednotlivými žadateli a žalovanou. III. [3] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Vytkla žalované, že trvala neopodstatněně na umístění vysílacího stanoviště na poloze přesně určené souřadnicemi WGS 84. Umístění vysílacího stanoviště na konkrétních souřadnicích však není pro řádné vysílání z technického hlediska nezbytné. Při provozu běžně dochází ke změně vysílacího stanoviště, a to jak z důvodu lepšího signálu, respektive pokrytí, tak i z důvodu lepšího nájmu apod. Podle stěžovatelky napadený rozsudek nereflektoval v části týkající se technické připravenosti žadatelů závěry rozsudku ze dne 22. 2. 2019. Stěžovatelka setrvala na názoru, že měla být hodnocena její celková technická připravenost, tj. že disponuje technikou, znalostmi a zkušenostmi, což městský soud zcela pominul. Lpění na přesně určeném vysílacím stanovišti je nedůvodné, nepraktické a zneužitelné. Ad absurdum mohl některý z žadatelů pomocí smlouvy zamezit ostatním žadatelům ve zhotovení vysílací stanice na daných souřadnicích. I proto je uvedené kritérium nezákonné. Ačkoliv byli oba žadatelé technicky připraveni, byli hodnoceni rozdílným počtem bodů. Stěžovatelka plánovala k vysílání využít technické vybavení společnosti, která na daném kmitočtu v minulosti reálně vysílala, což žalovaná ví z úřední činnosti i z podkladů. Její vybavení je tudíž technicky způsobilé k vysílání na daném kmitočtu. Pokud měla i přesto žalovaná o technické vybavenosti stěžovatelky pochybnosti, měla činit kroky k řádnému zjištění skutkového stavu. Jelikož tak neučinila, dopustila se vady řízení, k níž měl městský soud přihlédnout z úřední povinnosti. Stěžovatelka dále namítla, že se městský soud nijak nezabýval tím, že v rozhodnutí o udělení licence ze dne 14. 8. 2018, č. j. RRTV/2018/161zab (dále též „první rozhodnutí žalované“) obdržela u kritéria přínosu žadatele k zajištění rozvoje kultury národnostních, etnických a jiných menšin v České republice 3 body ze 4 možných, zatímco v napadeném rozhodnutí žalované za stejné kritérium obdržela 2 body ze 4 možných, aniž by byl tento závěr řádně odůvodněn. Právě pro chybné hodnocení tohoto kritéria bylo přitom první rozhodnutí žalované zrušeno rozsudkem ze dne 22. 2. 2019. Žalovaná se však s jeho závěry nevypořádala a rozhodla za nezměněné situace rozdílně. Navíc se nezabývala tím, jakou reálnou činnost bude vítězný zájemce pro podporu jím vyjmenovaných menšin vyvíjet. Městský soud dále nesprávně uvedl, že žalovaná nepochybila tím, že nenařídila ústní jednání dle § 16 zákona č. 231/2001 Sb. Nadto považoval tuto námitku nesprávně za opožděnou. Porušením procesních ustanovení se však měl městský soud zabývat z úřední povinnosti. Žalovaná měla nařídit ústní jednání, při němž by mohly být odstraněny pochybnosti ohledně technické připravenosti a podpory menšin. S ohledem na výše uvedené stěžovatelka navrhla zrušit rozsudek městského soudu i rozhodnutí žalované a věc jí vrátit k dalšímu řízení. IV. [4] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznila, že stěžovatelka nerozporuje závěr o nesprávném umístění vysílací technologie, toliko bagatelizuje význam tohoto kritéria. To však svědčí o elementární neznalosti problematiky rozhlasového vysílání. Základním předpokladem pro vyhlášení licenčního řízení k provozování analogového rozhlasového vysílání žalovanou je totiž existence volného kmitočtu, který byl zkoordinován Českým telekomunikačním úřadem (dále též „ČTÚ“) pro přesně stanovenou vlnovou délku, výkon a umístění vysílacího stanoviště určené souřadnicemi WGS 84. Tato koordinace není samoúčelná, ale zajišťuje kompatibilitu nového vysílače s využívaným radiovým spektrem, s komunikačními zařízeními jednotlivých složek IZS či se zařízeními pro komunikaci v letecké dopravě. Lpění na dodržení přesného umístění stanoviště je tedy zásadní pro fungování celého využívaného vlnového spektra. Ke změnám stanovišť skutečně dochází, ale pouze se souhlasem žalované, který je podmíněn koordinací s ČTÚ. V daném případě došlo k přemístění vysílacích techno