10 Ads 28/2020 — Nejvyšší správní soud

10 Ads 28/2020- 38 - text  10 Ads 28/2020 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: R. F., zastoupený advokátkou Mgr. Marií Broučkovou, Mrkvičkova 1355/34, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 4. 2018, čj. MPSV2018/77801912, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2019, čj. 49 Ad 20/2018  34, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný zamítl dne 19. 4. 2018 odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky  krajské pobočky v Příbrami ze dne 17. 1. 2018. Úřad práce nevyhověl žádosti žalobce ze dne 25. 10. 2017 a nepřiznal mu příspěvek na živobytí ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil žalobou, kterou krajský soud zamítl. Krajský soud souhlasil s názorem žalovaného, že žalobce není osobou v hmotné nouzi, neboť prokazatelně nečinil dostatečné kroky ke zvýšení vlastního příjmu [§ 3 odst. 1 písm. c) a § 12 zákona o pomoci v hmotné nouzi], a že nedostatečně reagoval na výzvy úřadu práce k prokázání svých sociálních a majetkových poměrů. To mělo za následek, že žalobce neosvědčil skutečnosti rozhodné pro dávku [§ 49 odst. 1 písm. a) a odst. 5 téhož zákona]. II. Kasační stížnost, vyjádření a replika [2] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Sdělil, že mu úřad práce vytkl, že v prohlášení o svých poměrech neuvedl vlastnictví bytu v Krči (Praha 4). Stěžovatel je však pouze spoluvlastníkem minimálního podílu na nebytovém prostoru a pozemku k němu náležejícího, které jsou neprodejné. Totéž platí pro podíl na nemovitosti v Kovářově. Žalovaný se touto námitkou nijak nezabýval. Stěžovatel bydlí bezplatně v nemovitosti, která patří společnosti FourPlusAgency. Krajský soud z toho vyvodil, že stěžovatel má nepeněžitý příjem ve výši obvyklého nájemného, proto nebylo jeho prohlášení o nulových příjmech pravdivé. Stěžovatel nemá právní ani ekonomické vzdělání a nedokázal činit takové úvahy. [3] Stěžovateli bylo dále vytčeno, že má se společně posuzovanou osobou, svou manželkou, právo na podíl ze zisku společnosti FourPlusAgency, v níž oba působí jako jednatelé. To podle stěžovatele odporuje zákonu o obchodních korporacích, podle něhož má toto právo pouze společník. Navíc společnost byla ve ztrátě, čehož si byly správní orgány vědomy. Krajský soud dovodil, že se stěžovatel nedostatečně snažil zvýšit svůj příjem, a to i z důvodu, že se krátce před podáním žádosti přihlásil na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Stěžovatel podotkl, že registrace je podmínkou pro získání dávky v hmotné nouzi. Současně namítl, že funkce jednatele ve FourPlusAgency je pouze formální. Společnost vlastní jeho syn, který byl dlouhodobě v zahraničí, a bylo nutné, aby zde byla nějaká kontaktní osoba, především pro potřeby úřadů. Stěžovatel a společně posuzovaná osoba nemohou využívat finanční prostředky společnosti k osobním účelům. Stěžovatel dále uvedl, že se zúčastnil programu „Směr“ pořádaného úřadem práce a poté nastoupil do zaměstnání. Informace o této skutečnosti ve správním spise chybí. Správní orgány do spisu nezaložily ani písemnou komunikaci s finančním úřadem, který jim potvrdil účetní ztrátu společnosti, tedy skutečnost hovořící ve prospěch stěžovatele. [4] Stěžovatel nevidí žádný důvod, proč by měl předkládat výpisy z účtu své matky a FourPlusAgency. Vysvětlil, že účet matky uvedl na žádosti o dávku, aby zjednodušil její výplatu. Zaměstnankyně úřadu práce jej však upozornila, že se musí jednat o účet žadatele. Proto ještě před podáním žádosti přeškrtl údaj o bankovním účtu a jako způsob výplaty dávky zvolil poštovní poukázku. Stěžovatel namítl, že s účtem matky ani účtem společnosti nemůže disponovat. Správní orgány i krajský soud měly potvrzení o tom, že v žádosti původně uvedený účet patří jeho matce, přesto okolnosti ohledně tohoto účtu orgány vyhodnotily tak, že stěžovatel neunesl důkazní břemeno a nespolupracoval se správními orgány. Ve správním spise chybí žádost úřadu práce adresovaná bance, v níž se správní orgán dotazoval na tento účet. Odpověď banky je ve spise založena bez číselného označení. [5] Stěžovatel zpochybňuje závěry z místního šetření ze dne 30. 11. 2017. I kdyby na plotě byla reklamní tabule s textem „Prodejní místo PB lahví“, nelze z toho podle stěžovatele dovozovat, že propanbutanové láhve prodával stěžovatel a má z toho příjem. Nejednalo se o plot, nemovitost ani ceduli stěžovatele. Důkazem nemůže být údajný telefonát správního orgánu s manželkou stěžovatele, který ona popírá, ani výpovědi údajných obyvatel, kteří nebyli nijak identifikováni. Správní orgán nepořídil z místního šetření fotodokumentaci ani nahrávku telefonního hovoru. Protokol byl podepsán jen jednou osobou; šetření přitom musí provádět alespoň dvě osoby. Tvrzení o výměně čísel na nemovitostech je nelogická konspirace. Stěžovatel poskytl soudu důkaz o prodeji plynu právnickou osobou  smlouvu uzavřenou mezi dodavatelem a odběratelem, resp. prodejcem. Stěžovatel je nepřípustně zaměňován s právnickou osobou  FourPlusAgency. [6] Dále stěžovatel odmítl, že nespolupracoval se správními orgány. Na výzvu doplnil informace o podílech na nemovitostech a vždy písemně odpověděl na veškeré výzvy. Pokud něco nemohl doložit, vysvětlil proč. Správní orgán požadoval řadu nadbytečných dokumentů, konkrétně informace o podnikání stěžovatele a jeho manželky, byť z živnostenského rejstříku plyne, že ani jeden nepodnikal. Co se týče nepředložených výpisů z účtu matky a FourPlusAgency, stěžovatel uvedl, že nemá právo poskytovat informace o transakcích na účtech jiných osob. To, že neuvedl bezúplatné bydlení jako nepeněžitý příjem, byl omluvitelný omyl. [7] Rozhodnutí žalovaného je ze dne 19. 4. 2018, stěžovatel navrhoval soudu jako důkaz dokumenty souvisící s obdobím leden až březen 2018, soud je však odmítl provést. Jednalo se o rozhodné skutečnosti, na jejichž základě bylo vyhověno žádosti stěžovatelovy manželky o příspěvek na živobytí podané v dubnu 2018. Úřad práce v případě stěžovatelovy manželky nevyžadoval žádné výpisy z účtů po stejných účastnících řízení. Podmínky pro obě řízení byly totožné, správní orgány ale rozhodly o žádostech odlišně. Krajský soud poškodil práva stěžovatele tím, že navržené listiny odmítl jako důkaz provést. [8] Stěžovatel navrhl, aby NSS zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [9] Podle žalovaného je napadený rozsudek věcně správný. NSS by tak měl kasační stížnost zamítnout. Stěžovatel v replice uvedl, že nesouhlasí s názorem žalovaného. V kasační stížnosti napadl dílčí závěry krajského soudu a též to, že krajský soud bez řádného odůvodnění nepřipustil důkazní návrh. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] Úkolem NSS je posoudit, zda správní orgány a poté i krajský soud správně uzavřely, že stěžovatel je osobou, které nenáleží příspěvek na živobytí. Pro zodpovězení této otázky je v prvé řadě rozhodné, zda stěžovatel unesl své důkazní břemeno. [12] Z rozhodnutí úřadu práce NSS zjistil, že úřad nepřiznal stěžovateli příspěvek na živobytí zejména z důvodu, že stěžovatel odmítl doložit výpis z účtu, který původně uvedl v žádosti o dávku jako způsob výplaty, a neuvedl, komu účet patří. V důsledku toho nesplnil svou povinnost podle § 49 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Dalším důvodem bylo, že se stěžovatel nesnažil překonat nepříznivou životní situaci vlastními silami, byť tak učinit mohl. Stěžovatel a jeho manželka jsou od roku 2012 nepřetržitě jednateli ve společnosti FourPlusAgency, svou funkci však vykonávají bezplatně, ačkoli společnost provozuje výdělečnou činnost. Úřad práce byl přesvědčen, že stěžovatel a s ním posuzovaná osoba mají možnost zabezpečit své základní životní potřeby svépomocí – prostřednictvím výkonu funkce jednatelů. Úřad práce při svém rozhodování přihlédl i k dalším zjištěním, jak v rozhodnutí uvedl, ale závěr učinil především s ohledem na právě uvedené. Tak je alespoň formulována závěrečná shrnující část jeho rozhodnutí. Žalovaný při posouzení odvolání stěžovatele uvedl, že pokud FourPlusAgency dosahuje zisku, má stěžovatel nárok na jeho podíl. Pokud stěžovatel vykonává ve své těžké životní situaci činnost zdarma a odmítá vykonávat jinou činnost, aby zlepšil svou situaci, nelze jej považovat za osobu, která by potřebovala pomoc od státu. Žalovaný poté dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplnil výzvu úřadu práce ze dne 9. 11. 2017, nebyly ověřeny sociální a majetkové poměry stěžovatele a společně posuzované osoby. [13] Správní orgány tedy opřely závěr o nepřiznání příspěvku na živobytí o dvě z