2 Afs 94/2021 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 94/2021- 48 - text 2 Afs 94/2021 - 54 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyně: ADOZ, s. r. o., se sídlem Výrobní 1441, Bystřice nad Pernštejnem, zastoupená JUDr. Alicí Kluzákovou, advokátkou, se sídlem Havlíčkova 1682/15, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2019, č. j. 32238/19/5200-10421-711811, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2021, č. j. 31 Af 94/2019–55, takto: I. Kasační stížnost se zamítá . II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 10. 2019, č. j. 32238/19/5200-10421-711811 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro kraj Vysočina (dále jen „správce daně“) ze dne 13. 6. 2018, č. j. 1197610/18/2902-50523-706263 (dále jen „dodatečný platební výměr“), kterým správce daně podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o daních z příjmů“), a podle § 143, § 147 a § 235 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v rozhodném znění (dále jen „daňový řád“), doměřil žalobkyni daň z příjmů fyzických osob vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za zdaňovací období roku 2013 ve výši 423 528 Kč, a podle § 251 odst. 3 daňového řádu žalobkyni předepsal penále ve výši 84 705 Kč. Daň byla doměřena na základě daňové kontroly, jejímž předmětem byla výplata dividend zahraničnímu společníkovi daňového subjektu, a sice obchodní korporaci KP INDUSTRY INVEST LIMITED (dále jen „KP INDUSTRY“) se sídlem v Kyperské republice. Správce daně konstatoval, že skutečným vlastníkem vyplacených podílů na zisku byl český společník daňového subjektu, Ing. M. L., a přes zahraniční účty vyplacené částky pouze „protekly“. Doměřil proto daňovému subjektu daň v souladu s § 36 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 38s zákona o daních z příjmů. [2] Zrušení napadeného rozhodnutí se žalobkyně domáhala žalobou. V ní uvedla, že žalovaný nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům. Na základě důkazů, které provedl, pak dospěl k nesprávným skutkovým a právním závěrům. Názor, že skutečným příjemcem dividend byl Ing. L., který je propojen s KP INDUSTRY, není opřen o žádný důkaz, stejně tak tvrzení o účelovosti a disimulaci právních úkonů. Žalovaný se snažil absenci důkazů zastřít svým hodnocením; žalobkyně sama naopak prokázala, že skutečným příjemcem podílů na zisku byla KP INDUSTRY. Namítala tedy porušení § 8 daňového řádu. Dále objasňovala hospodářskou a právní podstatu transakcí a brojila proti posouzení její společenské smlouvy žalovaným; upozorňovala, že toto mu nepřísluší. Dodala, že na jednání se mělo pohlížet optikou nové, byť v té době ještě neúčinné, právní úpravy. V této souvislosti poukázala na nesrozumitelnost bodu [54] napadeného rozhodnutí. Absenci jednoho z notářských zápisů ve sbírce listin v obchodním rejstříku žalobkyně vysvětlovala pochybením notářky. Oprávnění Ing. L. nakládat s kyperským a lotyšským účtem bylo zajišťovacím institutem. Ujednání týkající se splátek kupní ceny nepřísluší žalovanému hodnotit, stejně tak účel spolupráce žalobkyně a KP INDUSTRY. Žalobkyně také tvrdila, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení a je rovněž zmatečné a nepřezkoumatelné z důvodu porušení zásady volného hodnocení důkazů; žalovaný beze zbytku přebral hodnocení správce daně a své závěry řádně neodůvodnil. Závěrem žalobkyně s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2010, č. j. 8 Afs 66/2009–78, brojila proti závěru žalovaného ohledně zastřeného právního úkonu; dle jejího názoru žalovaný neuvedl žádné konkrétní důkazy, kterými by ho podložil, ani neuvedl, jaký úkon měly smluvní strany na mysli a jaký byl skutečně naplněn. Rozsudek krajského soudu [3] Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 31. 3. 2021, č. j. 31 Af 94/2019–55 (dále jen „napadený rozsudek“), žalobu jako nedůvodnou zamítl. [4] Nejprve se krajský soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Shledal ho řádně odůvodněným a přezkoumatelným. Nepřisvědčil ani námitce žalobkyně o porušení § 8 daňového řádu. Konstatoval, že úvahy žalovaného jsou ve vztahu k předloženým důkazním prostředkům jasné. Rovněž bod [54] označil za srozumitelný, jasný a přehledný. [5] Dále krajský soud uvedl, že předmětem sporu je otázka, zda žalobkyni měla být doměřena daň z příjmů fyzických osob dle § 36 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 38s zákona o daních z příjmů, neboť žalobkyně vyplácela dividendy pouze jednomu společníkovi, KP INDUSTRY. U něj uplatnila osvobození od daně dle § 19 odst. 1 písm. ze) bodu 1 téhož zákona a na základě Smlouvy mezi Českou republikou a Kyperskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů. Z vyplácených podílů na zisku žalobkyně by náležel nárok na jejich osvobození od zvláštní sazby daně v případě splnění podmínky, že KP INDUSTRY je skutečným vlastníkem takto vyplacených podílů na zisku a přijímala by je ve svůj vlastní prospěch. Správní orgány dospěly k závěru, že podíly na zisku skutečně plynuly Ing. L., a jednalo se tedy v případě jejich výplaty zahraničnímu společníkovi o zastřený právní stav. [6] K této námitce krajský soud poukázal na závěry daňového řízení, kde bylo předloženo k prokázání, že KP INDUSTRY je daňovým rezidentem jiného státu a současně je skutečným vlastníkem vyplaceného podílu na zisku, potvrzení o daňovém domicilu ze dne 10. 11. 2015, které navíc nebylo vydáno na příslušném kyperském formuláři. Na lotyšský účet společnosti byly připisovány pouze výplaty podílů na zisku žalobkyně, tyto byly v rozmezí dvou až čtyř dnů přeposílány na účet Ing. L. Ten byl navíc osobou, která tento účet založila a byla oprávněna s ním nakládat. Stejná zjištění se týkala kyperského účtu. Na základě toho učinily daňové orgány závěr, že skutečným příjemcem plateb byl Ing. L., se kterým se krajský soud ztotožnil. Přisvědčil žalobkyni v tom, že společnost KP INDUSTRY nebyla povinna uvádět účel každé platby poukazované ve prospěch Ing. L., nicméně vzhledem k návaznosti těchto plateb na vyplacené podíly na zisku vznikly oprávněné pochybnosti o účelu celé transakce. [7] K argumentu, že se jednalo o splátky kupní ceny za převod obchodního podílu a že žalovaný tyto není oprávněn hodnotit, krajský soud uvedl, že žalovaný k tomu oprávněn je, neboť se jedná o skutečnost relevantní při stanovení daňové povinnosti. Naznal také, že se o splátky kupní ceny nejednalo, neboť úhrady kopírují z hlediska výše i data jejich provedení platby podílů na zisku hrazené společnosti KP INDUSTRY. Navíc splátky nebyly v Cenovém ujednání ke Smlouvě o převodu obchodního podílu sjednány, bylo zde toliko uvedeno, že kupní cena má být splacena do konce roku 2022. [8] Notářský zápis NZ 271/2012 předložený žalobkyní během daňové kontroly nebyl součástí sbírky listin v obchodním rejstříku, měl být sepsán současně s notářským zápisem NZ 270/2012 (tento ve sbírce založen byl 23. 1. 2013). Navíc pojednává o rozdělení podílů na zisku ve výši 100 % společnosti KP INDUSTRY, což je v rozporu se společenskou smlouvou ze dne 10. 12. 2012, rovněž založené ve sbírce listin, podle níž se případný podíl na zisku použije podle obecně závazných právních předpisů. K tvrzení že k založení předmětného notářského zápisu do sbírky listin nedošlo v důsledku pochybení notářky, žalobkyně nedokládá žádné další skutečnosti, které by potvrdily jeho existenci. Ujednání, podle něhož přísluší celý podíl na zisku jednomu ze společníků (navíc minoritnímu), je v rozporu s principy tehdy platného zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník“). Právo na podíl ze zisku je základním oprávněním společníka v obchodní společnosti (nyní v obchodní korporaci). K argumentu žalobkyně § 135 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „zákon o obchodních korporacích“), krajský soud uvedl, že v předmětném období (rok 2013) nebyl tento zákon účinný. Navíc principy zapojení se společníků ve společnosti s ručením omezeným jako typu kapitálové obchodní společnosti se nezměnily ani s novou právní úpravou. [9] Krajský soud upozornil také na to, že je podstatné vycházet z dokumentů oficiálně zapsaných ve sbírce listin, neboť žalobkyně se dovolávala toho, aby bylo nahlíženo na společenskou smlouvu ve smyslu dalších ujednání mezi společníky. Soud nepřisvědčil ani hodnocení žalobkyně, že se daňové orgány stavěly do role soudního orgánu a ochránce práv majoritního společníka. Dodal, že KP INDUSTRY měl být vyplacen podíl za rok 2012, ač se na zisku prakticky nepodílela, protože se společníkem žalobkyně s