2 As 251/2021 — Nejvyšší správní soud

2 As 251/2021- 32 - text pokračování 2 As 251/2021 - 35 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: P. Č., zast. Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem tř. Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti žalovanému: Ústavní soud, se sídlem Joštova 8, Brno, o žalobě proti nezákonnému zásahu žalovaného spočívajícímu v šifrování komunikace uživatelů s webovým portálem www.usoud.cz bezpečnostním protokolem TLS, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2021, č. j. 30 A 93/2021 - 12, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Davidu Zahumenskému, advokátu se sídlem tř. Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, se přiznává odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši 8 228 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: [1] Kasační stížností ze dne 25. 9. 2021 žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) ze dne 30. 8. 2021, č. j. 30 A 93/2021 - 12 (dále jen „napadené usnesení“), jímž byla odmítnuta jeho žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného. Tvrzený nezákonný zásah měl spočívat v tom, že žalovaný, jakožto povinný subjekt podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v rozhodném znění (dále jen „informační zákon“), používá bezpečnostní protokol TLS pro komunikaci mezi svými oficiálními internetovými stránkami (www.usoud.cz) a jejich uživateli, čímž stěžovateli brání v naplňování jeho práva na svobodný přístup k informacím. Podle obsahu žaloby stěžovatelův počítač pravděpodobně uvedený bezpečnostní protokol nepodporuje, a proto se mu stránky Ústavního soudu nezobrazují. Stěžovatel se žalobou domáhal, aby krajský soud žalovanému přikázal v nezákonném zásahu nepokračovat. [2] Krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že stěžovatel nevyčerpal před podáním předmětné zásahové žaloby jiné právní prostředky ochrany. Podle soudu se měl nejprve u žalovaného domáhat poskytnutí konkrétní informace; až poté, pokud by jej žalovaný odkázal na zveřejnění požadované informace způsobem umožňujícím dálkový přístup podle § 6 odst. 1 informačního zákona, a odmítal by mu ji poskytnout přímo (resp. by k tomu nebyl podle § 6 odst. 2 téhož zákona povinen), mohl by soud na základě stěžovatelovy žaloby proti rozhodnutí zkoumat, zda žalovaný jako povinný subjekt takovýmto odkazem na své internetové stránky svou adresnou informační povinnost vůči konkrétnímu žadateli naplnil. Krajský soud tudíž stěžovatelovu žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 odst. 1 s. ř. s. [3] Stěžovatel v jím formulované kasační stížnosti namítá, že došlo k odnětí jeho věci zákonnému soudci, neboť senátu krajského soudu „30A“ nemohly být přiděleny dne 2. 8. 2021 nejméně dvě žaloby, když senátu „31A“ byla věc s nižším číslem (sp. zn. 31 A 91/21) přidělena až 5. 8. 2021 a senátu „29A“ nic; má za to, že krajský soud byl nesprávně obsazen, což způsobuje zmatečnost řízení. Tvrdí, že krajský soud napadeným unesením způsobuje řetězení žalob, když nejprve požaduje žalobu proti nečinnosti, pak teprve (možná) žalobu proti rozhodnutí. Poukazuje na to, že nadřízený orgán žalovaného nevydal rozhodnutí o jeho stížnosti ze dne 21. 6. 2021, pročež musí podat další žalobu. Dále krajskému soudu vytýká nereflektování skutečnosti, že zákonodárce prostředek nápravy k zajištění přístupnosti internetových stránek výslovně upravil odkazem na petiční zákon; soud přitom neposoudil, zda petice, kterou podal dne 19. 4. 2021, představuje řádný opravný prostředek. Zdůrazňuje, že se dozvěděl o aktivním zásahu žalovaného do práva na svobodný přístup k informacím, tudíž se z jeho strany nejedná o nepřípustnou actio popularis. Namítá, že informační zákon byl průřezově novelizován, pročež krajským soudem odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 7. 8. 2013, č. j. 1 As 47/2013 – 52, není přiléhavý jím vzneseným argumentům. Krajský soud dle stěžovatele ignoruje, že je osobou zdravotně handicapovanou. Tvrdí, že protiprávní stav (šifrování webové stránky Ústavního soudu) vznikl a stále trvá; nemohl proto pozbýt práva na soudní ochranu, a to ani vyřízením petice. [4] Prostřednictvím soudem ustanoveného zástupce stěžovatel svou kasační stížnost doplnil podáním ze dne 16. 11. 2021. Má za to, že neměl k dispozici jiný prostředek nápravy, pročež soud měl jeho žalobu projednat, meritorně posoudit a rozhodnout o ní. Na rozdíl od krajským soudem odkazovaného rozsudku NSS ze dne 20. 7. 2011, č. j. 1 Aps 1/2011 - 101 (kde se jednalo o vydání opisů či stejnopisů z daňového spisu), stěžovatel nenamítal, že by mu Ústavní soud odmítal zpřístupnit nějaké konkrétní listiny nebo obsah soudního spisu; požadoval pouze neformální přístup k jeho webovým stránkám. V tomto ohledu by podání žádosti o informace neposkytovalo efektivní prostředek jak dosáhnout stejného cíle. Jestliže má stěžovatel problém s přístupem k webovým stránkám Ústavního soudu, těžko mohl do žádosti podle informačního zákona specifikovat, co žádá. Pokud by podal žádost o informace a požadoval něco, co je přístupné z webových stránek, Ústavní soud by jej jistě na již zveřejněnou informaci odkázal; stěžovatel by se přitom s ohledem na jím namítané problémy ani o krok nepřiblížil tomu, aby se s informacemi mohl seznámit. [5] V dalším podání ze dne 20. 12. 2021 stěžovatel cituje informaci, kterou mu poskytl žalovaný dne 26. 10. 2021. Podává se z ní, že bezpečnostní protokol TLS 1.2 je určený k zajištění zabezpečení dat při jejich přenosu přes síť; důvody vyřazení starších protokolů TLS 1.0 a TLS 1.1 spočívají v jejich zranitelnosti, neboť starší bezpečnostní protokoly nemohou zaručit adekvátní kybernetickou bezpečnost (na což poukazuje Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost). Časové období změny bezpečnostních protokolů přitom záleží na zvoleném webovém prohlížeči. Stěžovatel dále namítá, že krajský soud vůbec nevyřešil zásadní otázku, zda anulování přístupu k informacím bezpečnostním protokolem TLS se poskytuje soudní ochrana, anebo je na libovůli žalovaného, jak naloží s peticí a případnými dalšími žádostmi o „blokované“ informace. Stěžovatel též doslovně opakuje to, co již uvedl ve svém prvním podání (srov. odst. [3] tohoto rozhodnutí). [6] Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil. [7] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval posouzením, zda byly splněny podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, vůči němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, stěžovatel je v řízení zastoupen advokátem dle § 105 odst. 2 s. ř. s. a jsou splněny i obsahové náležitosti stížnosti dle § 106 s. ř. s. [8] Nejvyšší správní soud zkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a přípustně uplatněných důvodů. Stěžovatel uplatnil kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. [9] Stěžovatel správně podřadil důvod podání kasační stížnosti pod § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., neboť jestliže napadá usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby, pak přichází v úvahu pouze tvrzení nezákonnosti tohoto rozhodnutí; z povahy věci totiž nelze namítat žádné jiné důvody (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. III. ÚS93/06, či rozsudek NSS ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005 – 65). Jakékoliv kasační námitky směřující do merita samotné věci nejsou přípustné, neboť krajský soud se předmětem podané žaloby věcně vůbec nezabýval. [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] Stěžovatel předně namítá zmatečnost řízení spočívající v tom, že o věci rozhodoval nesprávný senát krajského soudu. Tuto skutečnost dovozuje z toho, že nyní projednávaná věc krajskému soudu napadla dne 2. 8. 2021 a byla k vyřízení přidělena senátu 30A, ačkoliv teprve dne 5. 8. 2021 byla senátu 31A přidělena věc s nižší spisovou značkou (31 A 91/2021) a senátu 29A nebyl ve (stěžovatelem blíže určené době) přidělen žádný nápad. Nejvyšší správní soud konstatuje, že tato námitka je přípustná, neboť tvrzenou zmatečnost řízení lze podřadit pod kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. [srov. rozsudky NSS ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, č. 625/2005 Sb. NSS, či ze dne 22. 9. 2004, č. j. 1 Azs 24/2004 - 49, č. 427/2005 Sb. NSS]; není však důvodná. Stěžovatel neuvádí žádné konkrétní relevantní argumenty, proč by jeho věc měla být rozhodnuta senátem 30A krajského soudu v rozporu s rozvrhem práce tohoto soudu (tedy v rozporu s požadavkem zákonného soudce). Jeho tvrzení, nadto v kasační stížnosti ničím nepodložené, že věc napadlá později než jím podaná žaloba obdržela u jiného senátu téhož soudu