2 As 313/2021

Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutím žalované.

V souladu s § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), je s podáním kasační stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti, jež činí, podle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, částku 5 000 Kč.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti neuhradil, vyzval jej Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 28. 12. 2021, č. j. 2 As 313/2021 – 16, ke splnění jejich poplatkové povinnosti, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení. Nejvyšší správní soud taktéž vyzval stěžovatele k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo k prokázání, že disponuje právnickým vzděláním, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Výše uvedené usnesení bylo doručeno stěžovateli osobním převzetím dne 31. 12. 2021. Lhůta k zaplacení soudního poplatku by stěžovateli uplynula v sobotu dne 15. 1. 2022 (§ 40 odst. 2 ve spojení s § 120 s. ř. s), s ohledem na § § 40 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s. však uplynula v pondělí dne 17. 1. 2022. Protože do tohoto dne stěžovatel poplatek nezaplatil, Nejvyšší správní soud řízení o jeho kasační stížnosti podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. zastavil.

Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že ačkoli stěžovatel neodstranil ani další vadu své kasační stížnosti, a to nedostatek právního zastoupení ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s., přestože k tomu byl usnesením vyzván, Nejvyšší správní soud nepostupoval podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ale v režimu § 47 písm. c) s. ř. s., neboť postup spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přednost před jinými procesními postupy.

Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.