3 Ads 200/2020 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 200/2020- 41 - text 3 Ads 200/2020 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Michala Bobka v právní věci žalobkyně: Ing. L. K., zastoupená Mgr. Vítem Brožkem, advokátem se sídlem Na Kovárně 472/8, Praha 10, proti žalované: generální ředitelka Úřadu práce České republiky, se sídlem Dobrovského 1278/25, Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2020, č. j. 14 Ad 4/2020  67, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2020, č. j. 14 Ad 4/2020  73, takto: I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2020, č. j. 14 Ad 4/2020  67, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2020, č. j. 14 Ad 4/2020  73 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Vítu Brožkovi, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 8.228 Kč, která mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu. Odůvodnění: [1] Žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) se žalobkyně domáhala zrušení usnesení generální ředitelky Úřadu práce České republiky ze dne 20. 1. 2020, č. j. UPCR2020/844778099815 (dále jen „usnesení žalované“). Tímto usnesením bylo dle § 28 odst. 4 zákona č. 234/2014 Sb. o státní službě (dále jen „zákon o státní službě“) zrušeno výběrové řízení na služební místo rada/odborný rada – finanční manažer. V odůvodnění rozhodnutí žalovaná uvedla, že služebnímu orgánu byla do výběrového řízení doručena celkem jen jedna žádost a se žadatelkou (žalobkyní) byl proveden pohovor. Služební orgán s bezprostředně nadřízeným představeným však nedospěli k dohodě o výběru nejvhodnějšího žadatele. Vzhledem k tomu, že ve výběrovém řízení nebyl žádný z žadatelů postupem podle § 28 odst. 2 nebo 3 zákona o státní službě vybrán, výběrové řízení na uvedené služební místo bylo dle § 28 odst. 4 tohoto zákona zrušeno. Vydání usnesení žalované bylo dle § 164 odst. 7 zákona o státní službě pouze zaznamenáno do spisu a obsahovalo poučení dle § 76 odst. 5 správního řádu o tom, že proti takovému usnesení není odvolání přípustné. [2] Městský soud v záhlaví uvedeným usnesením ze dne 4. 5. 2020, č. j. 14 Ad 4/2020  67 (dále jen „usnesení“) žalobu odmítl dle § 46 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) pro nepřípustnost. Vycházel přitom z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2017, č. j. 10 Ads 316/2016  50, podle něhož výběrové řízení „není řízením podle správního řádu ale zvláštním postupem podle zákona o státní službě, na nějž se nevztahuje ani úprava řízení o výběru žádosti podle § 146 správního řádu (srov. § 164 odst. 1 zákona o státní službě)“. Žalobou napadený úkon (kterým bylo dle předmětného usnesení městského soudu vyrozumění žalovaného ze dne 20. 1. 2020, č. j. UPCR2020/844778099815 o vydání usnesení) není podle jeho názoru rozhodnutím či úkonem, jímž by byla žalobkyně přímo zkrácena na svých právech a vůči kterému by se mohla domáhat ochrany ve správním soudnictví, ať již žalobou proti rozhodnutí či proti nezákonnému zásahu. [3] Soud dále odkázal na § 23 odst. 2 zákona o státní službě a uvedl, že na přijetí do služebního poměru, zařazení na služební místo a na jmenování na služební místo není právní nárok. V takovém případě se přezkum rozhodnutí správního orgánu omezuje pouze na dodržení procesních pravidel. Podanou žalobu proto vyhodnotil jako nepřípustnou a pro úplnost dodal, že ačkoliv žalobkyně v prvním kole výběrového řízení uspěla a výběrová komise ji doporučila služebnímu orgánu jako vhodnou uchazečku, zákon o státní službě neukládá služebnímu orgánu i při splnění uvedených podmínek uzavřít dohodu s uchazečem. Žalované tedy nelze vytýkat, pokud se rozhodla ve druhém kole nevybrat žádného uchazeče a výběrové řízení zrušit. [4] Opravným usnesením ze dne 2. 6. 2020, č. j. 14 Ad 4/2020  73 (dále jen „opravné usnesení“), městský soud změnil záhlaví výše uvedeného usnesení tak, že upravil označení předmětu řízení. V opravném usnesení konkrétně uvedl, že se jedná o „řízení o žalobě proti usnesení generální ředitelky Úřadu práce ČR ze dne 20. 1. 2020, č. j. UPCR2020/844778099815“ místo „řízení o žalobě proti vyrozumění žalovaného ze dne 20. 1. 2020, č. j. UPCR2020/845678099815“, jak bylo uvedeno v původním usnesení. [5] Proti usnesení ve znění opravného usnesení městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. d) a e) s. ř. s. Předně namítala, že popis obsahu její žaloby učiněný městským soudem v odůvodnění usnesení pod bodem 1 – 3 neodpovídá skutečnému obsahu žaloby, prostřednictvím které se domáhala zrušení usnesení žalované. Byť městský soud opravným usnesením opravil záhlaví usnesení, ponechal stejné odůvodnění, které mu odporuje. Přes vydání opravného usnesení chybí odůvodnění, které by odpovídalo předmětu řízení vymezeného opravným usnesením. [6] Stěžovatelka dále namítá, že se městský soud nevypořádal s částí žaloby, zejména s její argumentací, že ustanovení § 28 odst. 2, 3 a 4 zákona o státní službě je v rozporu s čl. 25 písm. c), čl. 2 a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a lidských právech uveřejněného pod. č. 120/1976 Sb. (dále jen „Pakt“) a rovněž v rozporu s čl. 1, čl. 2 bodem 2, čl. 4 bodem 4 a čl. 21 bodem 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 2 bod 3 Ústavy. Ve vztahu k věci samé stěžovatelka uplatnila řadu námitek. Uvádí, že usnesení žalované mělo být nepochybně rozhodnutím vydaným podle správního řádu. Nesouhlasí s názorem městského soudu, podle něhož není výběrové řízení řízením podle správního řádu. Podle § 159 odst. 1 písm. a), b) zákona o státní službě se ustanovení o řízení ve věcech služby vztahují na rozhodování o přijetí do služebního poměru a zařazení na služební místo. Oproti tomu § 164 zákona o státní službě stanoví, že pro výběrové řízení podle tohoto zákona se nepoužije jen § 146 správního řádu, ovšem ostatní ustanovení správního řádu se použít musí. Zdůrazňuje, že rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2017, č. j. 10 Ads 316/2016  50, kterým argumentoval městský soud, dopadá na zcela jiný případ, v němž byla žaloba podána proti vyrozumění o výsledku výběrového řízení. Dle jejího názoru je ustanovení § 28 odst. 2, 3 a 4 zákona o státní službě v rozporu s právem každého občana vstoupit do služeb státu za rovných podmínek a nadto je i vnitřně rozporný a služební orgán nemá právo na zrušení výběrového řízení z důvodu, že služební orgán nikoho nevybral. Stěžovatelka dále na různých místech kasační stížnosti opakovaně poukazuje na rozpor zákona o státní službě s Paktem, Ústavou a Listinou. [7] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila. [8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu jsou v ní namítány důvody odpovídající ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., třebaže stěžovatelka v ní výslovně odkazuje i na § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Jeli totiž kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu (viz například rozsudky tohoto soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 43/2003  38, ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004  98, či ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005  65; citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). [9] Nejvyšší správní soud tak přezkoumal usnesení i opravné usnesení městského soudu v rozsahu stížnostních námitek uvedených v kasační stížnosti. Přihlédl přitom i k důvodům, které je povinen zkoumat z úřední povinnosti podle § 109 odst. 4, věty za středníkem s. ř. s. [10] Stěžovatelka v kasační stížnosti vznesla řadu námitek, a to jak procesního charakteru, tak týkajících se věci samé. Nejvyšší správní soud se předně zabýval námitkou, že vydáním opravného usnesení nebyly odstraněny všechny vady původního usnesení. Dle názoru stěžovatelky nebylo opraveno jeho odůvodnění tak, aby odpovídalo předmětu řízení vymezeného opravným usnesením. [11] Podle § 54 odst. 4 s. ř. s. „předseda senátu opraví v rozsudku i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týkáli se oprava výroku, vydá o tom opravné usnesení a může odložit vykonatelnost rozsudku do doby, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.“ [12] Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu „může být za zjevnou nesprávnost (ve smyslu § 54 odst. 4 s. ř. s.) považována pouze chyba, ke které došlo zjevným a okamžitým selháním v duševní či mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti bylo rozhodnutí vyhlášeno či vyhotoveno, a která je každému