3 Ao 25/2021 — Nejvyšší správní soud

3 Ao 25/2021- 36 - text  3 Ao 25/2021 - 39 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci navrhovatelky: JUDr. M. Č., zastoupená advokátem JUDr. Tomášem Nielsenem, se sídlem Kozí 916/5, Praha 1, proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na zrušení části mimořádného opatření odpůrce ze dne 18. 11. 2021, č. j. MZDR 47828/202031/MIN/KAN, ve znění mimořádného opatření odpůrce ze dne 14. 1. 2022, č. j. MZDR 1519/20221/MIN/KAN, takto: I. Návrh se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Navrhovatelce se vrací soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Tato částka bude navrhovatelce vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jejího zástupce JUDr. Tomáše Nielsena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění : I. Vymezení věci [1] Navrhovatelka se návrhem na zrušení opatření obecné povahy domáhala zrušení části v záhlaví uvedeného mimořádného opatření odpůrce tak, aby docílila situace, v níž jako osoba s potvrzenou kontraindikací k očkování nebude omezena v počtu RT-PCR testů hrazených z veřejného zdravotního pojištění. Petit formulovala takto: „[o]patření obecné povahy – mimořádné opatření odpůrce ze dne 18. 11. 2021, č. j. MZDR 47828/2020-31/MIN/KAN, se v části čl. I ‚a to v případě osob uvedených v čl. II písm. a) až c) nejvýše pětkrát v kalendářním měsíci’ ve slově ‚až’ ruší v rozsahu písmene ‚ž’ dnem právní moci tohoto rozsudku.“ Pro případ, že by v průběhu řízení odpůrce mimořádné opatření zrušil, navrhla, aby soud vyslovil, že mimořádné opaření bylo v rozporu se zákonem. [2] Odpůrce mimořádné opatření vydal s odkazem na § 80 odst. 1 písm. g) a § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“). S účinností od 22. 11. 2021 jím stanovil podmínky, za nichž byli poskytovatelé zdravotních služeb povinni provést osobám vyšetření na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 pomocí RT-PCR testu hrazené z veřejného zdravotního pojištění bez indikace lékařem či orgánem veřejného zdraví (dále jen „hrazené testování“). V čl. I stanovil poskytovatelům zdravotních služeb povinnost, aby na žádost osob účastnících se veřejného zdravotního pojištění v České republice a spadajících do některé z kategorií definovaných v čl. II mimořádného opatření provedli hrazené testování nejvýše pětkrát v kalendářním měsíce, respektive nejvýše dvakrát v kalendářním měsíci. V čl. II definoval oprávněné osoby, jimž lze na jejich žádost ve stanovených intervalech provést hrazené testování. Byly jimi a) osoby do dovršení 18 let věku; b) osoby, které se pro kontraindikaci nemohly podrobit očkování proti onemocnění covid-19; c) osoby očkované proti onemocnění covid-19, pokud i) od podání první dávky v případě jednodávkového schématu neuplynula doba 14 dnů, ii) v případě dvoudávkového schématu dosud nebyla podána druhá dávka očkovací látky a od aplikace první dávky očkovací látky neuplynula maximální doba stanovená pro aplikaci její druhé dávky, iii) od aplikace druhé dávky očkovací látky v případě dvoudávkového očkovacího schématu neuplynula doba 14 dnů; d) osoby očkované proti onemocnění covid-19 za podmínky, že uplynulo nejméně 14 dnů od dokončeného očkovacího schématu. V čl. III odpůrce stanovil, že se toto opatření považuje za opatření proti infekčním onemocněním podle § 30 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“) a čl. IV s účinností od 22. 11. 2021 zrušil mimořádné opatření ze dne 22. 10. 2021, č. j. MZDR 47828/202030/MIN/KAN. [3] Článek I napadeného mimořádného opatření odpůrce s účinností ode dne 17. 1. 2022 změnil mimořádným opatřením ze dne 14. 1. 2022, č. j. MZDR 1519/2022-1/MIN/KAN tak, že sjednotil počet hrazeného testování u všech osob definovaných v článku II na nejvýše pětkrát v kalendářním měsíci. Mimořádným opatřením ze dne 24. 2. 2022, č. j. MZDR 1519/20222/MIN/KAN pak napadené mimořádné opatření s účinností ode dne 8. 6. 2021 zrušil. II. Podstatný obsah návrhu a vyjádření odpůrce [4] Navrhovatelka ke své aktivní procesní legitimaci uvedla, že má anafylaktickou reakci po očkování, a proto ji jakékoli další očkování (včetně očkování proti onemocnění covid-19) přímo ohrožuje na životě. Počet hrazeného (neindikovaného) testování považuje za nedostatečný, neboť pokrývá období 5 až 7 dnů, maximálně však (pokud by počítala s celkovou platností testu 72 hodin od odběru vzorku) 15 dnů. Z důvodu absence aktuálně platného PCR testu musela odmítnout návrh na setkání s dlouholetými kamarádkami v restauraci. Tuto situaci nesla velmi úkorně, neboť se po dlouhé nemoci chtěla se svými přítelkyněmi osobně setkat. Setkání se nemohla zúčastnit pouze proto, že byla napadeným opatřením znevýhodněna oproti očkovaným osobám, které se takového náhodného setkání mohou zúčastnit bez podmínky negativního PCR testu. Navrhovatelka dále popsala i druhý neúspěšný pokus o setkání alespoň s jednou ze svých přítelkyň. Ani toto setkání se však neuskutečnilo, neboť odběrové místo v blízkosti jejího bydliště nemělo volnou kapacitu. I tuto situaci navrhovatelka vnímala tak, že ji stát závažným způsobem znevýhodňuje oproti očkovaným osobám, které se nemusí při realizaci normálního společenského a sociálního života prokazovat platným PCR testem. Dodala také, že napadené opatření zasahuje i do jejího vlastnického práva, neboť po vyčerpání hrazeného testování si musí PCR testy hradit sama, což ji oproti očkovaným osobám rovněž závažným způsobem zatěžuje. Má za to, že pokud by jí napadené opatření umožňovalo neomezený počet PCR testů, do jejího vlastnického práva by nijak nezasahovalo, neboť by si nemusela tyto testy hradit z vlastních zdrojů. Zdůraznila přitom, že nemůže za to, že se pro potvrzenou kontraindikaci nemůže nechat očkovat. Napadené opatření jí staví do pozice osoby druhé kategorie, která, ač k tomu není žádný objektivní důvod, nemůže využívat běžných služeb a aktivit. [5] Dále v návrhu zdůraznila, že nenapadá povinnost prokazovat se negativním výsledkem PCR testu. Má pouze zájem odstranit zjevnou nespravedlnost, že je její společenský a sociální život omezován tím, že má nárok pouze na pět neindikovaných PCR testů měsíčně. Chceli žít tak jako dříve, musí si další PCR testy hradit, což zásadně a nepřiměřeně zasahuje do jejího vlastnického práva. Má proto za to, že ke krácení jejích práv (včetně toho vlastnického) dochází pouze z důvodu, že objektivně nemůže podstoupit dobrovolné očkování proti onemocnění covid-19. To je však v rozporu s deklarovaným cílem – motivovat neočkované osoby k vakcinaci. Tato snaha tak nemůže cílit na navrhovatelku, která vakcinaci podstoupit nesmí. [6] Navrhovatelka má také za to, že odůvodnění napadeného opatření je nedostatečné. Odpůrce totiž podle ní nijak neodůvodnil, proč právě počet pěti PCR testů hrazených z veřejného zdravotního pojištění má být pro osoby s kontraindikací k očkování vhodným počtem a neodůvodnil tak přiměřenost zásahu do práv a oprávněných zájmů těchto osob. [7] Odpůrce ve svém vyjádření předně poukázal na nedostatek aktivní procesní legitimace navrhovatelky. Má za to, že napadené opatření jí neukládá žádné povinnosti. Tyto jsou totiž stanoveny pouze poskytovatelům zdravotních služeb, mezi něž navrhovatelka nepatří. Argumentaci, kterou v této souvislosti uvedla, opírá o nemožnost zúčastnit se regulovaných aktivit bez prokázání tzv. bezinfekčnosti a evidentně tím podle odpůrce napadá povinnosti stanovené krizovým opatřením vlády ze dne 25. 11. 2021, č. 1066. [8] Odpůrce dále považuje návrh za nedůvodný. Poukazuje na to, že zdravotní péče není vždy a za každých okolností bezplatná. Podmínky úhrady zdravotní péče z veřejného zdravotního pojištění stanoví zákon, a proto navrhovatelka nemá nárok na úhradu těch zdravotních výkonů, které z veřejného zdravotního pojištění hrazeny nejsou. Odpůrce má proto za to, že napadené opatření nezasahuje do navrhovatelčina vlastnického práva. Vyšetření na stanovení viru SARSCoV-19 indikované lékařem nebo orgánem ochrany veřejného zdraví je i nadále plně hrazenou službou. Preventivní testy, jichž se stěžovatelka domáhá, však mezi hrazenou péči nepatří. Z tohoto důvodu odpůrce v napadeném opatření stanovil, že tento akt je opatřením proti infekčním onemocněním podle § 30 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění a prohlídky prováděné ve zde stanoveném rámci jsou hrazenými službami. [9] Odpůrce také uvedl, že počet hrazeného preventivního testování je adekvátní. Hlavním cílem napadeného opatření je včasné odhalení případného onemocnění covid-19 u bezpříznakové osoby a zamezení dalšímu šíření nákazy. [10] V replice navrhovatelka poukázala na vzájemnou propojenost krizového opatření vlády ze dne 25. 11. 2021, č. 1066 a mimořádného opatření odpůrce. Opětovně přitom zdůraznila, že nemá v úmyslu napadat povinnost