4 As 293/2021 — Nejvyšší správní soud

4 As 293/2021- 74 - text 4 As 293/2021 - 84 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci navrhovatele: M. R., proti odpůrci: městys Drásov, se sídlem Drásov 61, zast. Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem, se sídlem Klokotská 103/13, Tábor, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) doc. Ing. M. B., Ph.D., zast. JUDr. Z. J., II) JUDr. Z. J., III) D. B., zast. JUDr. Z. J., IV) MONSTA Brno, spol. s r.o., IČ 46971190, se sídlem Kaštanová 141b, Brno, V) Mgr. Marcela Balátová, se sídlem Meruňková 446, Želešice, VI) Ing. J. M., VII) B. M., zast. JUDr. Karlem Maláskou, LL.M., advokátem, se sídlem Komenského 124, Tišnov, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy - Územního plánu Drásov vydaného Zastupitelstvem městyse Drásov dne 24. 3. 2021, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2021, č. j. 64 A 2/2021 - 240, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Navrhovatel je povinen zaplatit odpůrci k rukám jeho zástupce na nákladech řízení o kasační stížnosti částku 4.114 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Navrhovatel se návrhem podaným u Krajského soudu v Brně domáhal zrušení územního plánu městyse Drásov specifikovaného v záhlaví tohoto rozsudku. Namítl procesní vady při pořizování územního plánu, pochybení při záborech zemědělského půdního fondu, nezákonnost spočívající ve způsobu vymezení zastavěného území a nepřiměřenost regulace zastavitelného území označovaného v územním plánu jako B9. [2] Krajský soud v Brně tento návrh rozsudkem ze dne 14. 7. 2021, č. j. 64 A 2/2021 - 240, zamítl. [3] K námitce nezákonnosti při určování osoby pořizovatele územního plánu krajský soud uvedl, že Rada městyse Drásov schválila smlouvu s Ing. L. Š., fyzickou osobou oprávněnou k výkonu územně plánovací činnosti. Splnění kvalifikačních požadavků tak bylo zajištěno prostřednictvím této fyzické osoby. Rada projednala výsledky výběrového řízení na zpracovatele a pořizovatele územního plánu, přičemž nejvýhodnější nabídku podala společnost STUDIO Lenka Šímová. Krajskému soudu přitom nepřísluší přezkoumávat, proč byly smlouvy následně uzavřeny s Ing. L. Š. jakožto fyzickou osobou, ani to, proč byly uzavřeny smlouvy dvě namísto jedné. Z kontextu usnesení zastupitelstva městyse i z vypracovaného územního plánu vyplývá, že jeho rada zajistila splnění kvalifikačních předpokladů prostřednictvím fyzické osoby Ing. L. Š. Je proto nepochybné, že se Úřad městyse Drásov stal pořizovatelem územního plánu v souladu se zákonnými požadavky. [4] Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou, podle níž územní plán nebyl řádně projednán. Svolání veřejného projednání na den 17. 8. 2020 sice bylo podle navrhovatele oznámeno veřejnou vyhláškou na úřední desce dne 13. 7. 2020, nicméně nebyla zachována dostatečná lhůta na seznámení se s podklady, jelikož v termínu 20. - 31. 7. 2020 byly zrušeny úřední hodiny úřadu a po tuto dobu nebylo možné do návrhu nahlížet. Podle krajského soudu je však nepochybné, že přestože byl úřad po určitou dobu z důvodu dovolené uzavřen, byl přístupný veřejnosti minimálně zákonem požadovanou dobu (15 dnů), kdy bylo možné osobně nahlédnout do návrhu územního plánu. Navíc paralelně byly písemnosti zveřejněny způsobem umožňujícím dálkový přístup. S obdobnou námitkou se krajský soud neztotožnil ani u opakovaného veřejného projednání svolaného na den 11. 12. 2020. Z důvodu vyhlášeného nouzového stavu sice došlo v době od 26. 10. 2020 do 12. 12. 2020 k omezení úředních hodin úřadu, avšak minimálně od 26. 11. 2020 byla zachována zákonem požadovaná patnáctidenní lhůta pro seznámení s návrhem; navíc po celou dobu bylo možné seznámit se s návrhem rovněž v elektronické formě. [5] Ani námitce nezákonnosti způsobu vedení opakovaného veřejného projednání, jež probíhalo distanční formou, krajský soud nepřisvědčil. V daném případě se jednalo již o další veřejné projednání, přičemž první bylo konáno řádně za účasti veřejnosti. I s přihlédnutím k délce pořizování územního plánu, která v té době činila více než 4 roky, je zájem pořizovatele na konání opakovaného veřejného projednání distanční formou pochopitelný. Krajský soud přitom tento způsob konání opakovaného veřejného projednání nepovažoval za rozporný s § 22 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Osobám nedisponujícím potřebným vybavením (počítačem s mikrofonem a kamerou) bylo umožněno domluvit osobní schůzku s pořizovatelem; ani účast těchto osob tak z opakovaného veřejného projednání nebyla vyloučena. Namítal-li navrhovatel, že změna způsobu konání veřejného projednání nebyla oznámena v dostatečném předstihu, uvedl k tomu krajský soud, že oznámením ze dne 1. 12. 2020 došlo pouze ke změně formy konání opakovaného veřejného projednání, když datum i čas jeho konání byly zachovány. Předmětné oznámení tak jen upřesňovalo vyhlášku, aniž by měnilo její podstatný obsah. Pořizovatel daným způsobem reagoval na vývoj epidemické situace, který nebylo snadné s delším časovým odstupem předvídat. Nejednalo se účelovou změnu mající za cíl vyloučení účasti některých osob, nýbrž jen o pochopitelnou reakci na vyhlášení nouzového stavu a s tím spojená opatření. [6] Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou vnitřní rozpornosti územního plánu, jež podle navrhovatele spočívala v odlišných údajích o okamžiku, k němuž bylo vymezeno zastavěné území. Podle krajského soudu je z kontextu textové i grafické části územního plánu zřejmé, že zastavěné území bylo vymezeno ke dni 9. 11. 2020, kdy došlo k aktualizaci katastrální mapy. Ta ostatně byla i jedním z důvodů pro opakování veřejného projednání. Uvádí-li text odůvodnění nebo výrokové části územního plánu jiné datum, jedná se o zřejmou nesprávnost, k níž došlo při sepisování opatření obecné povahy, respektive při finalizaci jeho konečného znění. Tato nepřesnost však nemá vliv na srozumitelnost či jasnost vydaného územního plánu. [7] Navrhovatel dále namítl nepřezkoumatelnost závazných stanovisek orgánu ochrany zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“), respektive jejich vzájemný rozpor. Ani s touto námitkou se krajský soud neztotožnil. Orgán ochrany ZPF nejprve vydal dne 3. 1. 2018 nesouhlasné stanovisko. V něm upozornil na nedostatečné zdůvodnění navrhovaného nezemědělského využití pozemků. Dne 19. 4. 2018 na základě upraveného návrhu územního plánu orgán ochrany ZPF vydal souhlasné stanovisko. Podle krajského soud přitom toto stanovisko nelze považovat za nepřezkoumatelné, neboť v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu je nutno za součást jeho odůvodnění považovat i důvody odnětí ZPF vysvětlené v návrhu územního plánu. Do tohoto návrhu přitom byla doplněna kapitola pojednávající o záboru ZPF vyhodnocující potřeby vymezení zastavitelných ploch, což vedlo k vydání souhlasného stanoviska. [8] Ani s námitkou nesouladu územního plánu s jeho zadáním se krajský soud neztotožnil. Podle navrhovatele bylo v zadání zmíněno, že prvky regulačního plánu budou řešeny pouze pro některé lokality, ale výsledkem je podrobná regulace pro celé území městyse. Tato skutečnost však podle krajského soudu nezpůsobuje nesoulad územního plánu s jeho zadáním, neboť zadání v tomto směru nebylo nijak striktní a umožňovalo pořizovateli zakotvit do územního plánu prvky regulačního plánu „podle potřeby“, tj. i pro celé regulované území. Je zřejmé, že zastupitelstvo v souladu s § 43 odst. 3 stavebního zákona rozhodlo o pořízení územního plánu s prvky regulačního plánu. To bylo ve vydaném územním plánu splněno. K rozporu územního plánu s jeho zadáním tak nedošlo. [9] Krajský soud se neztotožnil ani s žádnou z navrhovatelových věcných námitek, jimiž brojil proti územnímu plánu. K námitce nezákonnosti záboru ZPF uvedl, že zábor byl v územním plánu odůvodněn potřebou rozvoje sídla, přičemž bylo vysvětleno, že prakticky na celém území městyse se nachází půdy nejvyšší ochrany, a proto je pro rozvoj sídla nutné zabrat i vysoce kvalitní půdu, když oproti předchozímu územnímu plánu nedošlo k dramatickému nárůstu výstavby. Navrhovatel přitom nepředložil žádný důkaz, z něhož by plynulo, že předpoklady pořizovatele jsou zcela nereálné, nebo že ani očekávaný vývoj s sebou nenese nutnost tak širokého záboru ZPF. Krajský soud pak v podaném návrhu nenalezl žádné tvrzení, které by zakládalo navrhovatelovu aktivní věcnou legitimaci ve vztahu k této námitce. Na tom nic nemění ani tvrzení navrhovatele u jednání soudu, z něhož vyplynulo, že rozšíření výstavby v ploše B12 může vést k zaplavování jeho pozemku při přívalových deštích. S ohledem na koncentraci návrhových bodů k této argumentaci totiž nelze přihlížet. [10] Ani při přezkumu přiměřenosti vlastní