5 As 56/2021 — Nejvyšší správní soud

5 As 56/2021- 28 - text  5 As 56/2021 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: Recovera Využití zdrojů a.s. (dříve SUEZ CZ a.s.), IČ 25638955, se sídlem Španělská 1073/10, Praha, zast. JUDr. Lenkou Příkazskou, advokátkou se sídlem Vodičkova 710/31, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 17. 2. 2021, č. j. 14 A 1/2018 - 38, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“, užívající do 19. 4. 2022 obchodní firmu „SUEZ CZ a.s.“ a předtím do 1. 12. 2019 obchodní firmu „SUEZ Využití zdrojů a.s.“) domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2017, č. j. MZP/2017/530/802. [2] Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí – oblastního inspektorátu Ústí nad Labem (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 28. 6. 2017, č. j. ČIŽP/44/OOH/SR01/1700037.003/17/USK, kterým byla stěžovatelce uložena pokuta za správní delikt (dnes přestupek) podle § 37 odst. 4 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění účinném do 30. 6. 2017, ve výši 50 000 Kč. [3] Uvedeného správního deliktu se stěžovatelka dopustila tím, že provozovala zařízení – spalovnu průmyslových odpadů na adrese: Na Rovném 865, Trmice, v rozporu s podmínkami integrovaného povolení vydaného Krajským úřadem Ústeckého kraje dne 13. 8. 2007, č. j. 1919/ŽPZ/07/IP-73/Rc, ve znění pozdějších změn. Stěžovatelka konkrétně nedodržela závazné podmínky integrovaného povolení uvedené v bodě 3. 1. 8 [„Odpady, na něž jsou kladeny zvláštní požadavky s ohledem na prevenci infekce (katalogové číslo 18 01 03, 18 02 02) budou přijímány výhradně v nepropustných obalech a předávány k dalšímu využití či odstranění, aniž by došlo k otevření obalu.“], a v bodě 3. 1. 10 tohoto povolení [„Odpady obsahující ostré předměty (katalogové číslo 18 01 01, 18 02 01) budou přijímány výhradně v nepropustných nepropíchnutelných obalech a předávány k dalšímu využití či odstranění, aniž by došlo k otevření obalu.“]. [4] Správní orgán I. stupně provedl dne 8. 2. 2017 v zařízení stěžovatelky kontrolu, při které se v tomto zařízení nacházela ampule s krví volně ložená v odhrnutém sněhu, přičemž ampule s krví představuje nebezpečný odpad kategorie 18 01 03, na jehož sběr a odstraňování jsou kladeny zvláštní požadavky s ohledem na prevenci infekce; a 5 ks injekčních stříkaček také volně na zemi před jímkou a u drtiče před jímkou, přičemž injekční stříkačky představují nebezpečný odkad kategorie 18 01 01 – ostré předměty. [5] Zástupce stěžovatelky ke kontrole na místě uvedl, že nalezené odpady byly stěžovatelce předány původci obalů v černých PE pytlích s tím, že při jejich přejímce nebylo možné zjistit, že se v nich tyto odpady nachází; stejně tak je obtížně zjistitelné, od kterého konkrétního původce tyto odpady pocházejí. Závěry kontroly byly zaznamenány do protokolu o kontrole (č. j. ČIŽP/44/OOH/1700037.001/17/USK), který zástupce stěžovatelky podepsal a uvedl, že k obsahu protokolu se stěžovatelka vyjádří dodatečně. [6] Dne 10. 3. 2017 zaslala stěžovatelka správnímu orgánu I. stupně vyjádření (ze dne 9. 3. 2017), ve kterém uvedla, že „hlavní příčinou zjištění je skutečnost, že někteří producenti odpadů nedodržují základní povinnosti z hlediska balení a obecně nakládání s infekčními odpady a ostré předměty místo do silnostěnných klinik-boxů vhazují tyto bez dalšího obalu přímo do PE pytlů mnohdy slabostěnných. Při prasknutí tohoto PE obalu potom tyto drobné odpady snadno opustí obsah obalu a mohou vypadnout na plochu mimo přijímací zásobníky. Při posuzování Vámi uvedeného porušení prosím přihlédněte k výše uvedeným skutečnostem.“ [7] Správní orgán I. stupně shora uvedeným rozhodnutím uložil stěžovatelce pokutu ve výši 50 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání, ke kterému doložila také emailovou komunikaci s nemocnicí v Roudnici nad Labem, kterou stěžovatelka opakovaně upozorňuje na nesprávné balení infekčních odpadů s tím, že pytle s volně umístěnými injekčními stříkačkami a tampóny od krve nebude příště od nemocnice odvážet. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím odvolání stěžovatelky zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil (viz výše). II. Rozhodnutí městského soudu [8] Rozhodnutí žalovaného napadla stěžovatelka žalobou, kterou městský soud podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. [9] Městský soud zdůraznil, že správního deliktu podle § 37 odst. 4 zákona o integrované prevenci se právnická či podnikající fyzická osoba dopustí tím, že provozuje zařízení bez platného integrovaného povolení, bez pravomocného rozhodnutí o podstatné změně integrovaného povolení, ale také tím, že takové zařízení provozuje v rozporu s tímto povolením. Z integrovaného povolení, které stěžovatelce vydal Krajský úřad Ústeckého kraje, vyplývá, že stěžovatelka je povinna přijímat nebezpečné odpady kategorie 18 01 03 a 18 01 01 pouze v takových obalech, které znemožňují jeho otevření, a to právě proto, že jde o nebezpečný odpad. A v takových obalech nalezený odpad nemohl být umístěn, jestliže se nacházel volně položený v areálu stěžovatelčina zařízení. Stěžovatelka ostatně ani neuvedla žádnou jinou variantu, která by mohla vysvětlit příčinu toho, že se nebezpečný odpad nacházel volně na uvedených místech. Naopak – v průběhu řízení stěžovatelka sama uvedla, že někteří producenti odpadů nedodržují základní zásady pro nakládání s nebezpečnými odpady, balí je do nevhodných obalů, v důsledku čehož dochází k jejich protržení či otevření. Bylo přitom právě na stěžovatelce, aby do svého zařízení přijímala pouze odpady v předepsaných obalech. O tom, že se tak nedělo, pak svědčí také e-mailová komunikace s nemocnicí, kterou žalovanému stěžovatelka zaslala. [10] K námitce týkající se nesprávného provádění dokazování městský soud uvedl, že protokolem o kontrole není potřeba provádět dokazování – k tomu odkázal na § 51 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a připomněl, že ostatní listiny, které tvořily obsah spisu, byly pouze vyjádření stěžovatelky k provedené kontrole a doložená komunikace mezi stěžovatelkou a nemocnicí v Roudnici nad Labem. Správní orgány sice neprovedly dokazování v souladu s § 53 odst. 6 správního řádu, neboť neproběhlo žádné ústní jednání, městský soud však zdůraznil, že to byla sama stěžovatelka, která uvedenou komunikaci s nemocnicí v Roudnici nad Labem žalovanému předložila. Tato vada tak nemohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí, neboť stěžovatelka měla možnost vyjádřit se ke všem podkladům, které tvořily obsah spisu (tyto podklady sama správním orgánům předložila). [11] Stejně tak podle názoru městského soudu mohly správní orgány při stanovení výše pokuty přihlédnout k tomu, že stěžovatelce byly na úseku nakládání s odpady dříve uloženy pokuty, byť se tak stalo podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, nikoli podle zákona o integrované prevenci. Za rozhodující pro stanovení výše uložené pokuty považoval městský soud to, že došlo k ohrožení životního prostředí a zdraví lidí a že se tak stalo při nakládání s odpady. [12] K námitce nedostatečného posouzení pozdější právní úpravy, kterou stěžovatelka považovala za příznivější, městský soud připomněl, že po přijetí zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a zákona č. 183/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích, zůstala skutková podstata spáchaného správního deliktu (přestupku) stejná. Nedošlo ke změně druhu sankce či její výše – za správní delikt (přestupek) spáchaný stěžovatelkou je i nadále možné uložit pokutu až do výše 10 milionů Kč. A přestože se správní orgány ve svých rozhodnutích výslovně změnou právní úpravy nezabývaly, nedošlo k takové změně, která by byla pro stěžovatelku příznivější a kterou by správní orgány byly povinny zohlednit. Hlediska, ke kterým měly správní orgány při stanovení výše pokuty přihlédnout, zůstala stejná. Nevypořádání se s novou právní úpravou je sice vadou, avšak s ohledem na výše uvedené bez vlivu na zákonnost napadeného rozhodnutí. III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [13] Proti rozsudku městského