6 Afs 394/2021

Kasační stížností dle § 102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.), se žalobkyně (stěžovatelka) domáhala zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta žaloba směřující proti rozhodnutí žalovaného uvedenému v záhlaví.

Dne 11. 2. 2022 bylo Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím informačního systému datových schránek doručeno podání stěžovatelky, jímž vzala svou kasační stížnost výslovně a v celém rozsahu zpět.

V souladu s dispoziční zásadou, jíž je řízení ve správním soudnictví ovládáno, disponuje stěžovatel řízením nebo jeho předmětem, a je tedy též oprávněn vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl (§ 37 odst. 4 s. ř. s.). Podle § 47 písm. a) s. ř. s. vzalli navrhovatel svůj návrh zpět, soud usnesením řízení zastaví.

Projev vůle stěžovatelky, jímž ke zpětvzetí došlo, je jednoznačný, nevzbuzuje žádné pochybnosti a má rovněž veškeré náležitosti ve smyslu § 37 odst. 2 a 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto v souladu s § 47 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s. rozhodl o tom, že se řízení o kasační stížnosti zastavuje.

Dle § 60 odst. 3 s. ř. s. nemá žádný z účastníků v případě zastavení řízení právo na náhradu jeho nákladů; to neplatí, bylli podaný návrh vzat zpět pro pozdější chování odpůrce nebo byloli řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele. V daném případě však není ze zpětvzetí kasační stížnosti ani z jiného podkladu ve spise zřejmé, že by zpětvzetí kasační stížnosti bylo možné připisovat chování odpůrce, a nejedná se ani o zastavení řízení pro uspokojení stěžovatele ve smyslu § 60 odst. 3 ve spojení s § 62 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto dle § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.