6 As 107/2022 — Nejvyšší správní soud

6 As 107/2022- 34 - text  6 As 107/2022 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: ENVIROPOL s.r.o., sídlem Československého exilu 2062/8, Praha 4, zastoupená Mgr. et Mgr. Janem Kořánem, advokátem, sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava, za účasti: Moravské kovárny, a.s., sídlem Hruškové Dvory 44, Jihlava, týkající se žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v umožnění osobě zúčastněné na řízení nahlížet do správního spisu v řízení vedeném pod sp. zn. OZPZ 1062/2020/Kří, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2022, č. j. 31 A 152/2020170, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalobkyně se podanou žalobou domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v tom, že žalovaný ve správním řízení vedeném pod sp. zn. OZPZ 1062/2020 Kří (na základě žádosti žalobkyně o změnu povolení provozu linky na recyklaci odpadních elektrických a elektronických zařízení jako stacionárního zdroje znečišťování ovzduší podle § 13 odst. 2 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší) umožnil osobě zúčastněné na řízení seznámit se se správním spisem a v něm založenými listinami obsahujícími obchodní tajemství žalobkyně, aniž osoba zúčastněná na řízení splnila podmínky účastenství v řízení, či prokázala právní zájem k nahlížení do správního spisu. [2] Krajský soud v Brně rozsudkem označeným v záhlaví žalobu zamítl. Vázán závěry vyslovenými v předchozím zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2021, č. j. 6 As 169/202128, se krajský soud vypořádal s otázkou účastenství osoby zúčastněné na řízení ve správním řízení a v návaznosti na to s otázkou, zda v daném případě mohlo nahlížení do správního spisu vedeného žalovaným a seznámení se s listinami v něm založenými představovat nezákonný zásah do práv žalobkyně. Krajský soud v této souvislosti doplnil dokazování rozhodnutími Ministerstva životního prostředí a České inspekce životního prostředí a dále mapovými podklady s vyznačením umístění areálů žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení v téže průmyslové zóně. Z provedeného dokazování dle krajského soudu vyplynulo, že žalobkyně byla v minulosti opakovaně sankcionována za porušení právních předpisů na úseku ochrany vod, ovzduší a nakládání s odpady, neboť provozovala stacionární zdroj znečištění v rozporu se schváleným provozním řádem a v provozu docházelo k úniku nebezpečných látek (nikl, olovo, antimon, zinek) a zvlášť nebezpečných látek (kadmium, rtuť) v podobě prachu do ovzduší, což mohlo vést ke kontaminaci srážkových a odpadních vod. Osoba zúčastněná na řízení byla v minulosti rovněž sankcionována za překročení stanovených limitů kadmia a zinku v sedimentech odpadních vod, byť se tyto kovy při její činnosti nevyskytují. S ohledem na blízkou vzdálenost mezi areály žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení, které spolu sice přímo nesousedí, avšak odděluje je pouze silnice a parkoviště, měl krajský soud za prokázané, že provoz recyklační linky žalobkyně může negativně ovlivňovat činnost osoby zúčastněné na řízení a její pozemky. Krajský soud poukázal na skutečnost, že účastenství ve správním řízení podle § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, je založeno na potenciálním dotčení práv třetích osob. Ve shodě s žalovaným tak považoval osobu zúčastněnou na řízení za účastníka správního řízení oprávněného nahlížet do správního spisu. [3] Krajský soud se zabýval také otázkou ochrany obchodního tajemství (tvrzeného žalobkyní), které dle žalobkyně bylo jako součást správního spisu protiprávně zpřístupněno osobě zúčastněné na řízení. V souladu s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu krajský soud konstatoval, že obecná úprava správního řízení nebrání zpřístupnění obchodního tajemství při nahlížení do spisu (nejedná se o utajovanou informaci, ani o skutečnost, na kterou se vztahuje zákonem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti). Ani ve zvláštní právní úpravě krajský soud nenalezl odchylné pravidlo, které by měl aplikovat namísto obecných ustanovení o správním řízení. Zpřístupnění obsahu celého správního spisu osobě zúčastněné na řízení tak krajský soud považoval za souladné se zákonem i z tohoto hlediska. Zároveň podotkl, že z ničeho neplyne, že by žalobkyně jakékoli listiny (či jejich část) obsažené ve správním spisu označila za obchodní tajemství. Uzavřel proto, že v souzené věci nedošlo k nezákonnému zásahu tvrzenému žalobkyní. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítala, že k založení účastenství v řízení nemůže vést pouhé subjektivní přesvědčení osoby o možném zásahu do jejích práv. Dle stěžovatelky důkazy provedené krajským soudem neprokázaly potenciální dotčení na právech osoby zúčastněné na řízení, nýbrž pouze poskytly přehled o sankcích, které byly stěžovatelce uloženy. Ani důkaz o blízkosti umístění obou provozních areálů neodůvodňuje potenciální dotčení na právech osoby zúčastněné na řízení. Průmyslová zóna zahrnuje mnoho zdrojů znečištění, vzdálenost obou areálů by tak podle stěžovatelky hrála roli pouze v případě, že by se v areálu nacházely pouze uvedené dvě společnosti. Výrobní podnik osoby zúčastněné na řízení je nadto sám zdrojem znečištění. [5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí a zcela se ztotožnil s argumentací krajského soudu. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [6] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná. [7] Podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen (dále jen "zásah") může žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Z hlediska poskytované soudní ochrany pak soud může v souladu s § 87 odst. 2 s. ř. s. určit, že provedený zásah byl nezákonný, a trváli takový zásah nebo jeho důsledky, anebo hrozíli jeho opakování, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, jeli to možné, obnovil stav před zásahem. [8] Nejvyšší správní soud podotýká, že v uvedené věci rozhoduje podruhé. Již v předchozím zrušujícím rozsudku ze dne 9. 12. 2021, č. j. 6 As 169/202128, přitom vyslovil závěr, že stěžovatelkou žalovaný úkon je možno hodnotit jako zásah ve smyslu § 82 s. ř. s., proti němuž se lze přípustně bránit zásahovou žalobou podle téhož ustanovení zákona. Umožnění nahlédnutí do správního spisu, resp. zpřístupnění obsahu určitých listin v něm založených, nepochybně představuje neformální faktický úkon, který není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. Tento úkon je sám o sobě způsobilý zasáhnout do právní sféry stěžovatelky, byť byl v nynější věci procesním úkonem v řízení. Stěžovatelka se evidentně nebrání proti nezákonnosti procesu vedoucího k vydání určitého rozhodnutí. Podstata jí tvrzeného zásahu se uvedenému řízení vymyká, neboť jí jde o „externí“ důsledky skutečnosti, že osobě zúčastněné na řízení bylo zpřístupněno její obchodní tajemství, přičemž v budoucnu může dojít k opakování (shodně viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2020, č. j. 9 As 159/202060). [9] V projednávaném případě stěžovatelka vymezila zásah jako zpřístupnění listin ze správního spisu obsahujících obchodní tajemství osobě zúčastněné na řízení. Mezi účastníky řízení není spor o to, že osobě zúčastněné na řízení byly společně s listinou nazvanou jako seznámení nového účastníka s podklady rozhodnutí ze dne 27. 7. 2020 zaslány kopie veškerých listin obsažených ve správním spisu vedeném žalovaným ve správním řízení o stěžovatelčině žádosti o změnu povolení provozu linky na recyklaci elektroodpadu jako zdroje znečišťování ovzduší. [10] Vzhledem k tomu, že zákon o ochraně ovzduší neobsahuje vlastní úpravu nahlížení do spisu, bylo třeba postupovat podle obecné úpravy obsažené v § 38 správního řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení správního řádu účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisu, a to i v případě, že je rozhodnutí ve věci již v právní moci (§ 73). Neníli účastník zastoupen, může spolu s účastníkem nahlížet do spisu i jeho podpůrce. Podle odstavce 2 téhož ustanovení zákona jiným osobám správní orgán umožní nahlédnout do spisu, prokážíli právní zájem nebo jiný vážný důvod a nebudeli tím porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný zájem. [11] Z hledi