6 As 162/2021 — Nejvyšší správní soud

6 As 162/2021- 46 - text  6 As 162/2021 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: Ing. Bc. P. M., zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti žalovanému: ministr vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2018, č. j. MV1274236/SO2017, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2021, č. j. 8 Ad 4/2018  61, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před městským soudem [1] Žalobce byl od 1. 9. 1992 do 31. 1. 2003 ve služebním poměru příslušníka Policie ČR. Od 1. 2. 2003 byl ve služebním poměru vojáka z povolání. [2] Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 8. 12. 2008 byla podle § 213 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, za použití § 206 a § 207 odst. 2 zákona o služebním poměru žalobci stanovena povinnost vydat bezdůvodné obohacení získané na výsluhovém příspěvku za dobu od 1. 2. 2003 do 31. 12. 2006 v celkové výši 287 560 Kč. [3] Odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 5. 2009. [4] Na základě žalobcovy žaloby Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 1. 2013, č. j. 9 Ca 214/200951, pro porušení procesních práv zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2009 a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. [5] Rozhodnutím ze dne 10. 10. 2013 žalovaný znovu zamítl odvolání stěžovatele a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. [6] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 8. 2017, č. j. 5 Ad 24/201356, zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2013 i rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 8. 12. 2008 pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, a věc dle § 78 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), vrátil žalovanému k dalšímu řízení, přičemž v tomto řízení byl žalovaný vázán právním názorem soudu. „S ohledem na skutečnost, že postup správního orgánu I. stupně nelze žádným způsobem v odvolacím řízení zhojit, jak je uvedeno shora, přistoupil soud dle § 78 odst. 3 s. ř. s. i ke zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tj. rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení ministerstva vnitra ze dne 8. 12. 2008, č. j. OSZ642514/VDJe2008. Je následně na správním orgánu I. stupně, aby ve věci řádně zahájil se žalobcem řízení dle § 178 odst. 2 písm. b) zákona o služebním poměru a umožnil mu uplatnit veškerá jeho procesní práva ještě před vydáním rozhodnutí ve věci.“ [7] Správní orgán I. stupně znovu rozhodl dne 4. 10. 2017 o povinnosti vydat bezdůvodné obohacení. [8] Rozhodnutím ze dne 22. 1. 2018 žalovaný zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. [9] Rozhodnutí o odvolání žalobce napadl žalobou, v níž namítal, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nerespektoval závazný právní názor, podle nějž bylo na správním orgánu I. stupně, aby řádně zahájil se žalobcem řízení dle § 178 odst. 2 písm. b) zákona o služebním poměru a umožnil mu uplatnit veškerá procesní práva před vydáním rozhodnutí ve věci. Namítal, že doručením rozhodnutí ze dne 8. 12. 2008 nemohlo dojít k zahájení správního řízení. Po zrušujícím rozsudku městského soudu ze dne 8. 8. 2017, č. j. 5 Ad 24/201356, je možné za zahájení správního řízení považovat až přípis Ministerstva vnitra ze dne 22. 8. 2017. K zahájení správního řízení tak došlo více než 9 let od okamžiku, kdy bylo zrušeno rozhodnutí služebního funkcionáře, na jehož základě byl žalobci vyplacen výsluhový příspěvek. Žalovaný nesprávně uzavřel, že námitka promlčení nároku je nedůvodná. [10] Městský soud dospěl k závěru, že služební orgány závazný názor vyjádřený v rozsudku městského soudu ze dne 8. 8. 2017, č. j. 5 Ad 24/201356, respektovaly. Konstatování, že je na správním orgánu I. stupně, aby ve věci řádně zahájil řízení se žalobcem a umožnil mu uplatnit veškerá jeho procesní práva ještě před vydáním rozhodnutí ve věci, je nutno vykládat v celém kontextu odůvodnění rozsudku. Smyslem bylo, aby správní orgán I. stupně umožnil žalobci úplné uplatnění všech procesních práv, která jsou se zahájením řízení spojena, před vydáním rozhodnutí. Přípisem ze dne 22. 8. 2017 („Poučení o právech účastníka řízení“) správní orgán I. stupně žalobce poučil, jaká práva mu v probíhajícím řízení o vydání bezdůvodného obohacení získaného na příspěvku za službu náleží, a stanovil žalobci přiměřenou lhůtu k uplatnění těchto práv. [11] Městský soud rozlišil procesní a hmotněprávní aspekty rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 8. 12. 2008. Ve smyslu procesním zahájil správní orgán I. stupně doručením tohoto rozhodnutí žalobci správní řízení o vydání bezdůvodného obohacení získané na příspěvku za službu. Hmotněprávní důsledky rozhodnutí ze dne 8. 12. 2008 se váží k výroku rozhodnutí a spočívají ve stanovení povinnosti žalobci vydat bezdůvodné obohacení v částce 287 560 Kč. V důsledku rozsudku městského soudu ze dne 8. 8. 2017, č. j. 5 Ad 24/201356, došlo ke zrušení hmotněprávních účinků, tj. výroku rozhodnutí, avšak jeho již nastalé procesní účinky byly zachovány. [12] K tvrzení žalobce, že teprve přípisem ze dne 22. 8. 2017 došlo k zahájení řízení, neboť teprve tímto úkonem prvostupňový orgán umožnil žalobci využít procesních práv, městský soud uvedl, že je nutno odlišovat oznámení zahájení řízení účastníkovi a poučení účastníka o jeho právech a povinnostech. Tyto dva úkony nemusí být nutně spojeny. [13] K námitce týkající se promlčení uplatněného nároku městský soud s odkazem na rozsudek městského soudu ze dne 9. 1. 2013, č. j. 9 Ca 214/200951, uvedl, že lhůta k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení začala běžet dne 29. 8. 2008, kdy nabylo právní moci rozhodnutí ze dne 17. 4. 2008. První úkon ve věci správní orgán I. stupně učinil dne 13. 12. 2008, správní orgán I. stupně tedy učinil vůči žalobci úkon v promlčecí lhůtě. [14] S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2016, č. j. 10 Ads 74/201628, městský soud uvedl, že po dobu soudního řízení správního se promlčecí doba stavěla. S ohledem na to, že úprava promlčení v zákoně o služebním poměru není, bylo nutno analogicky užít § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Dle náhledu městského soudu musí být § 112 občanského zákoníku z roku 1964 vykládán šířeji a pro případ soudního řízení správního musí zahrnovat všechny subjekty, kterým svědčí majetkové právo, bez ohledu na to, zda se nachází v pozici žalobce či žalovaného správního orgánu. Opačný výklad by vedl k závěru, že v případě, kdy bezpečnostní sbor uplatňuje vůči příslušníku majetkové právo, by příslušník mohl svým, a to i bezdůvodným a opakovaným podáváním správních žalob způsobit zánik tohoto práva a bezpečnostní sbor by nikdy nemohl úspěšně uplatňovat vůči svým příslušníkům svá majetková práva. Po dobu soudního řízení se proto promlčecí doba podle § 112 občanského zákoníku z roku 1964 stavěla a tříletá promlčecí doba v projednávaném případě neuplynula. [15] Městský soud doplnil, že promlčecí doba neběžela ani po dobu správního řízení. Správní orgány po celou dobu vedení správního řízení uplatňovaly vůči žalobci právo na vydání bezdůvodného obohacení, jiný způsob prosazení práva na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalobci právní předpisy neumožnovaly. Za situace, kdy správní orgány vůči žalobci uplatňovaly právo na vydání bezdůvodného obohacení, nemohla promlčecí doba plynout. [16] Námitkami žalobce, jež byly uplatněny až při ústním jednání a které spočívaly v odkazu žalobce na námitky uplatněné v žalobě z roku 2013, v poukazu na tři rozhodnutí z roku 2007 ve věci služebního příspěvku a v tvrzení, že se žalovaný řádně nevypořádal s odvolacími námitkami žalobce, se městský soud s ohledem na § 71 odst. 2 s. ř. s. nemohl zabývat. [17] Z uvedených důvodů městský soud neshledal žalobu důvodnou a zamítl ji. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [18] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost dle § 102 a násl. s. ř. s. [19] Kasační stížnost stěžovatel spojil s žádostí o přiznání odkladného účinku. Této žádosti Nejvyšší správní soud vyhověl a odkladný účinek přiznal usnesením ze dne 13. 6. 2021, č. j. 6 As 162/202132. [20] Stěžovatel zdůraznil, že správní orgány obou stupňů nesprávně dovozují, že stěžovatel pozbyl právo na vyplacení příspěvku. Rozhodnutí ze dne 1. 4. 2003 o zrušení rozhodnutí o přiznání příspěvku ze dne 19. 3. 2003, navazující rozhodnutí o nepřiznání příspěvku i rozhodnutí o stanovení povinnosti vydat bezdůvodné obohacení byla nezákonná, neboť byla založena na zp