7 Ads 172/2020 — Nejvyšší správní soud

7 Ads 172/2020- 36 - text  7 Ads 172/2020 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Ing. K. T., zastoupený JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem nám. T. G. Masaryka 142, Příbram, proti žalovanému: Generální ředitel Generálního finančního ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020, č. j. 55 Ad 2/2019  59, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 19. 6. 2019, č. j. 52829/19/740040186050821 (dále též „napadené rozhodnutí“), žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 29. 4. 2019, č. j. 45702/19/742120290204315 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Výrokem I prvostupňového rozhodnutí bylo žalobci podle § 4 odst. 3 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění účinném do 30. 6. 2019, stanoveno služební působiště v Příbrami a zároveň byl výrokem II zrušen příkaz k výkonu služby ze dne 20. 4. 2017, č. j. 41562/17/742120290204315 (dále též „Příkaz k výkonu služby“). Žalobce se v odvolání domáhal zrušení výroku I prvostupňového rozhodnutí. II. [2] Proti napadenému rozhodnutí brojil žalobce žalobou, kterou Krajský soud v Praze (dále též „krajský soud“) odmítl dle § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), shora označeným usnesením z důvodu existence neodstranitelné vady řízení, a to pro odpadnutí předmětu řízení, a tím i jedné z podmínek řízení, a to z toho důvodu, že dříve než soud žalobu projednal, státní tajemník v ministerstvu financí žalobou napadené rozhodnutí zrušil. [3] Dne 17. 4. 2020 sdělil žalovaný soudu přípisem č. j. 22237/20/740011195050821, že rozhodnutím státního tajemníka v ministerstvu financí ze dne 15. 10. 2019, č. j. MF 1219/2019/48016 (dále též „rozhodnutí státního tajemníka“), jež nabylo právní moci dne 13. 12. 2019, bylo zrušeno napadené rozhodnutí i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí. Současně předložil kopii rozhodnutí státního tajemníka s vyznačenou doložkou právní moci. S ohledem na tato zjištění soud přípisem ze dne 21. 4. 2020 upozornil žalobce, že za daných okolností nastal neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, se kterým zákon spojuje povinnost soudu žalobu odmítnout, a vyzval jej, aby se vyjádřil, popřípadě sdělil, zda na žalobě trvá. [4] Žalobce ve vyjádření ze dne 28. 4. 2020 setrval na žalobě. Uvedl, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno „nesprávně“, neboť společně s ním měl být zrušen pouze výrok I prvostupňového rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí celé. Zrušením výroku II prvostupňového rozhodnutí „ožívá“ zrušený Příkaz k výkonu služby. Rozhodnutí státního tajemníka je nepřezkoumatelný a zmatečný akt, který nemůže obstát. Nesouhlasí s názorem stran existence neodstranitelného nedostatku podmínek řízení, neboť soud má pravomoc rozhodnout ve věci ve smyslu § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. za subsidiárního užití § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 135 o. s. ř. si může soud otázky, které přísluší rozhodovat jinému orgánu, rozhodnout sám a z povahy věci nemůže vycházet z rozhodnutí, které způsobuje odepření přístupu k soudu a nezákonnost rozhodnutí o žalobě. Rozhodnutí státního tajemníka není rozhodnutím o předběžné otázce ve smyslu druhé věty § 135 odst. 2 o. s. ř., a soud z něj proto nemusí vycházet. Závěrem žalobce opět navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a výrok I prvostupňového rozhodnutí. [5] Krajský soud dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky řízení. Jestliže bylo napadené rozhodnutí po podání žaloby zrušeno nadřízeným orgánem, potom odpadl předmět sporu a není splněn základní předpoklad k dalšímu projednávání věci. Na nedostatku podmínky řízení nemůže nic změnit ani tvrzení žalobce o tom, že rozhodnutí státního tajemníka vykazuje vadu spočívající v tom, že jím byl zrušen i výrok II prvostupňového rozhodnutí. Argumentace žalobce, podle níž soud není rozhodnutím státního tajemníka vázán, je zcela mylná. Krajský soud uvedl, že soudy ve správním soudnictví nepostupují podle ustanovení § 135 o. s. ř., nýbrž podle § 52 odst. 2 s. ř. s. Poukázal na to, že předmětem soudního přezkumu je v dané věci napadené rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí státního tajemníka. [6] Dále uvedl, že řádný postup plynoucí ze zásady subsidiarity soudního přezkumu vyžaduje, aby se žalobce nápravy rozhodnutí státního tajemníka domáhal nejprve podáním řádného opravného prostředku ve správním řízení a poté případně napadl rozhodnutí odvolacího orgánu žalobou ve správním soudnictví. Konstatoval, že soud by byl oprávněn nepřihlížet k rozhodnutí státního tajemníka pouze v případě, že by tento akt byl nicotným rozhodnutím. Vadu, která by způsobovala jeho nicotnost, však neshledal, a ani žalobce takovou vadu netvrdil. III. [7] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností, a to z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a e) s. ř. s. Především namítal, že rozhodnutím státního tajemníka došlo k nesprávnému, potažmo nezákonnému zrušení napadeného rozhodnutí, neboť měl být zrušen pouze výrok I prvostupňového rozhodnutí. Zrušením celého napadeného rozhodnutí „ožívá“ nicotný Příkaz k výkonu služby, jehož zrušení bylo napadeným rozhodnutím potvrzeno. Nesouhlasí, že by nenamítal nicotnost napadeného rozhodnutí, přičemž je přesvědčen, že tato je dána najisto již ze samotných podkladů, které měl krajský soud k dispozici. Veškerá rozhodnutí týkající se stěžovatelova původního služebního místa a jeho převedení na jiné služební místo jsou právně neuskutečnitelná a k této nicotnosti měl soud přihlédnout z úřední povinnosti. [8] Odmítnutím žaloby soud nesprávně aplikoval § 103 o. s. ř. za jeho subsidiárního použití, pokud při zkoumání podmínek postupoval dle § 52 s. ř. s. Trvá na tom, že soud při rozhodování vyšel z nesprávného, potažmo nezákonného rozhodnutí státního tajemníka, které bylo vydáno v souvislosti s projednávanou věcí, čímž nebyla naplněna neodstranitelná absence podmínek řízení. Opakuje, že rozhodnutí státního tajemníka je naprosto nepřezkoumatelným a zmatečným postupem, který nelze přehlížet. V projednávané věci měl soud v souladu s § 135 o. s. ř. otázku rozhodnutí státního tajemníka rozhodnout sám. Pokud zůstane s ohledem na § 78 odst. 3 s. ř. s. v platnosti Příkaz k výkonu služby, napadené usnesení krajského soudu zjevně způsobí odepření spravedlnosti, neboť tento zůstane nenapadnutelný. K tomu dále uvádí, že rozhodnutí státního tajemníka nespadá do kategorie rozhodnutí o předběžných otázkách ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. ani do kategorie rozhodnutí dle § 52 odst. 2 s. ř. s. a soud tak není povinen z něj vycházet. Smyslem § 52 odst. 2 s. ř. s. je povinnost soudu vycházet ze správních a soudních rozhodnutí, jež nejsou předmětem přezkumu v dané věci a současně zajistit soulad jednotlivých vzájemně souvisejících rozhodnutí. [9] Skutečnost, že je třeba meritorně rozhodnout, považuje stěžovatel za jistou, přičemž svá tvrzení opírá i o „novou“ skutečnost spočívající v tom, že stěžovatel byl převeden na jiné služební místo v době, kdy převeden být nemohl. Má za to, že nemohl být převeden, dokud nebylo jeho místo obsazeno, a proto jsou všechna rozhodnutí nicotná. Rozhodnutí o převedení stěžovatele ze dne 23. 6. 2016 bylo stěžovateli doručeno téhož dne, přičemž jeho místo bylo obsazeno až dne 1. 7. 2016, a nemohlo proto být ani zahájeno řízení o převedení stěžovatele na jiné služební místo. Tyto informace byly krajskému soudu známy ze spisu, jeho rozhodnutí proto nemá ve spise oporu. [10] Na závěr namítá, že v dané věci došlo k opakovanému porušování jeho práv a k nesprávnému úřednímu postupu během celého řízení. Považuje za rozumné a smysluplné, aby bylo zdejší řízení spojeno s projednávanou věcí u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Ad 3/2019, což mimo jiné navrhoval i v řízení před krajským soudem (řízení o přezkumu jiného rozhodnutí žalovaného ve věci rozhodnutí o převedení stěžovatele ze dne 23. 6. 2016, č. j. 94578/16/74220290203584 a rozhodnutí na něj navazující ze dne 8. 8. 2019, č. j. 65633/19/740040186050821 – pozn. Nejvyššího správního soudu). K tomu v rámci doplnění argumentace přiložil časovou osu vydaných rozhodnutí a stručný popis namítaných vad platných rozhodnutí. [11] Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu projednání, popřípadě navrhuje zrušení nebo vyslovení nicotnosti Příkazu k výkonu služby, který je kvůli zrušení napadeného rozhodnutí opět „oživlý“. IV. [12] Žalovaný v úvodu vyjádření ke kasační stížnosti sdělil, že se ztotožňuje s odůvodněním napadeného