7 Azs 301/2021 — Nejvyšší správní soud

7 Azs 301/2021- 58 - text  7 Azs 301/2021 - 63 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: V. T. T. Ch., zastoupena Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 9. 2021, č. j. 51 A 8/2021  50, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 9. 2021, č. j. 51 A 8/2021  50, se ruší. II. Rozhodnutí žalované ze dne 6. 1. 2021, č. j. MV1752923/SO2020, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 24 456 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Marka Sedláka. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 6. 1. 2021, č. j. MV1752923/SO2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), zamítla odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 1. 10. 2020, č. j. OAM3793345/ZM2019, a toto rozhodnutí potvrdila. Prvostupňovým rozhodnutím byla podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost o vydání zaměstnanecké karty z důvodu, že pobyt žalobkyně na území není v zájmu České republiky. II. [2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalované žalobou, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) zamítl shora označeným rozsudkem. Soud se mj. seznámil s obsahem utajovaných informací. Dospěl k závěru, že tyto informace skutečně nasvědčují tomu, že pobyt žalobkyně na českém území není v zájmu České republiky. Dodal že v projednávané věci nebylo možné blíže specifikovat jakékoli žalobkyní požadované údaje o utajovaných informacích. Předmětné utajované informace nebylo možné do správních rozhodnutí jakkoli zapracovat s ohledem na jejich režim utajení a faktickou podobu (obsah), a proto krajský soud neshledal námitku žalobkyně spočívající v tvrzeném nesdělení ani nejzákladnějších údajů o obsahu, právní povaze a způsobu pořízení utajovaných informací za důvodnou. Odůvodnění správních rozhodnutí obsahovala dle krajského soudu dostatečné argumenty všech vyslovených závěrů s ohledem na skutečnost, že se opírala o utajované informace. Skutečnost, že se žalobkyně nemohla seznámit s utajovanými informacemi, na jejichž základě bylo rozhodováno o její žádosti, nezpůsobuje porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny, neboť ochranu práv účastníka řízení v těchto věcech zajišťuje nezávislý soud, který případně zabrání zneužívání utajovaných informací správními orgány. Krajský soud, jenž se s předmětnými utajovanými informacemi seznámil, potvrzuje závěry správních orgánů opakovaně formulovaných v rozhodnutích, dle kterých k utajovaným informacím nemohly být uváděny žádné doprovodné informace, neboť by tím mohl být ohrožen účel jejich utajení. Z toho důvodu tudíž nebylo možné vyhovět požadavkům žalobkyně na sdělení doprovodných údajů k utajovaným informacím. Rozsah sdělení úvah, podkladů a důvodů rozhodnutí vyplývá z § 169m odst. 2 zákona o pobytu cizinců, který stanoví, že je nezbytné vždy respektovat povinnost nenarušit utajení předmětných informací. Požadavku žalobkyně na vedení standardního správního řízení bez ohledu na existenci utajovaných informací proto nelze s ohledem na odlišnosti tohoto typu řízení vyhovět. Nedodržení specifických postupů provázející řízení, v němž jsou utajované informace, by mohlo vést ke zmaření účelu utajení. V průběhu správního řízení nebyla nijak porušena ani procesní práva žalobkyně. Krajský soud proto žalobu zamítl. Rozsudek krajského soudu (stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je v plném znění dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje. III. [3] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Podle stěžovatelky bylo porušeno její právo ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, tedy právo seznámit se s obsahem utajované informace. Žalovaná i krajský soud nerespektovaly znění věty druhé obsažené v § 36 odst. 3 správního řádu. Podle stěžovatelky bylo správní rozhodnutí vydáno výlučně na základě utajovaných informací, o jejichž obsahu a povaze jí nebyly poskytnuty dostatečné informace, které by jí umožnily využití jejích práv vč., práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a účinnou právní pomoc dle čl. 37 Listiny. Stěžovatelce není zřejmé, co bylo důvodem zamítnutí její žádosti. Správní orgán se omezil pouze na parafrázi § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. Krajský soud pak námitky poukazující na porušení § 36 odst. 3 správního řádu nedostatečně přezkoumal. Stěžovatelka dále obsáhle poukázala na protiústavnost § 169m odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Celé řízení bylo spíše „Kafkovým“ procesem, kde se stěžovatelka marně snažila zjistit, co proti ní orgány veřejné moci mají. Jen tak se mohla účinně v řízení obhájit. Stěžovatelka dále s poukazem na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2021, č. j. 54 A 14/2021  56, a na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2021, č. j. 43 A 13/2021  63, uvedla, že teprve z nich zjistila, co asi ony sporné utajované informace obsahují. Podle stěžovatelky však údaje tam obsažené na ni nemohou dopadat. Stěžovatelka totiž podala žádost o zaměstnaneckou kartu v souladu se zákonem s pomocí právního zástupce, bez registrace v systému Visapoint nebo v jiném registračním systému. Stěžovatelka tedy nemá žádné spojení se systémem Visapoint, jehož užívání bylo předmětem trestního řízení. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. IV. [4] Žalovaná podala písemné vyjádření ke kasační stížnosti. V něm shrnula a rozvedla argumentaci obsaženou ve správních rozhodnutích, ve vyjádření k žalobě a v rozsudku krajského soudu. Kasační námitky důvodnými neshledala. Podle žalované byl proveden správný výklad § 36 odst. 3 správního řádu. I v dalším odpovídal postup správních orgánů a soudu právní úpravě. Navrhla proto zamítnutí kasační stížnosti. V. [5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [6] Kasační stížnost je důvodná. [7] Nejvyšší správní soud předesílá, že obdobnou kasační stížností (na podkladě obdobných skutkových okolností) se zabýval v rozsudku ze dne 7. 2. 2022, č. j. 10 Azs 438/2021  47 (dále též „rozsudek č. j. 10 Azs 438/2021  47“). Jelikož nyní rozhodující senát neshledal důvod se od tam uvedených závěrů odchýlit, bude z nich vycházet i v nynější věci. [8] Podle § 36 odst. 3 správního řádu platí, že nestanovíli zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Toto pravidlo je jednou ze zákonných záruk ústavně chráněných principů spravedlivého procesu. Jednou z výjimek z tohoto pravidla, o kterou jde v nynější věci, je situace, kdy podkladem rozhodnutí jsou písemnosti a záznamy, které jsou za podmínek v § 17 odst. 3 uchovávány odděleně mimo spis. V takovém případě se může účastník, o jehož právním nároku se v řízení rozhoduje, s těmito podklady seznámit pouze v podobě, která nezmaří účel jejich utajení; neníli to možné, sdělí se takovému účastníkovi alespoň v obecné rovině, jaké skutečnosti z těchto podkladů vyplývají. Správní orgán si předtím, než účastníkovi umožní seznámit se s podklady podle předchozí věty, vyžádá vyjádření orgánu, který tyto podklady poskytl. Nerozhodujeli se v řízení o právním nároku účastníka, není takový účastník oprávněn seznámit se s podklady rozhodnutí, které jsou za podmínek v § 17 odst. 3 uchovávány odděleně mimo spis (§ 36 odst. 3 správního řádu). [9] Podle § 17 odst. 3 správního řádu se odděleně mimo spis mj. uchovávají písemnosti nebo záznamy obsahující utajované informace, které byly správnímu orgánu poskytnuty Policií České republiky nebo zpravodajskými službami. Zákon rovněž stanoví, že na písemnosti nebo záznamy uchovávané odděleně mimo spis se nepoužijí ustanovení o nahlížení do spisu. [10] Níže analyzovaný § 169m zákona o pobytu cizinců sice představuje dílčí zvláštní ú