8 As 141/2022 — Nejvyšší správní soud

8 As 141/2022- 50 - text  8 As 141/2022-53 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: D. S., zast. Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, zast. JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem se sídlem Na Příkopě 853/12, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2020, čj. MHMP 124051/2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2022, čj. 2 A 10/2020114, takto: I. Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2022, čj. 2 A 10/2020114, a rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2020, čj. MHMP 124051/2020. II. Žalobci se ukládá povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: [1] Úřad městské části Praha 6 rozhodnutím ze dne 11. 3. 2019, čj. MCP6 067390/2018 shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 34e odst. 1 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění do 30. 6. 2020 (dále jen „zákon o silniční dopravě“), kterého se dopustil z nedbalosti tím, že v rozporu s § 21c odst. 1 zákona o silniční dopravě vykonával práci řidiče taxislužby bez oprávnění řidiče taxislužby. Za tento přestupek mu uložil pokutu ve výši 50 000 Kč, trest zákazu činnosti spočívající v nabízení nebo poskytování zpoplatněné přepravy, včetně činností s tím souvisejících vozidlem určeným k přepravě nejvýše 9 osob včetně řidiče pro cizí potřeby podle § 2 odst. 9 a odst. 10 písm. a) zákona o silniční dopravě na dobu jednoho roku a povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. K odvolání žalobce žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím upravil text znění výroku o vině a snížil výši uložené pokuty na 40 000 Kč. Ve zbytku rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. [2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Proti tomuto rozsudku žalobce (dále „stěžovatel“) brojil kasační stížností. Současně navrhl, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek. Uvedl, že se v současné době živí jako řidič taxislužby a splňuje veškeré formální předpoklady pro výkon této činnosti, která je zároveň jeho jediným zdrojem příjmů. Od 17. 5. 2021 je držitelem živnostenského oprávnění na předmět podnikání „Silniční motorová doprava – osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče“. Za rok 2021 měl zdanitelný příjem ve výši 212 370 Kč. V témže roce se mu narodil syn, na kterého pobírá rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč. Manželka je na mateřské. Spolu bydlí v nájmu, na který stěžovatel měsíčně vynakládá 18 750 Kč. Z příjmu z taxislužby tak uspokojuje životní potřeby jak své, tak manželky a syna. Zákaz výkonu činnosti je pro něj proto likvidační a nepřiměřeně zasahuje do jeho práva na rodinný život. V důsledku výkonu napadeného rozhodnutí mu hrozí nepoměrně větší újma, než která může vzniknout jiným osobám. Ta spočívá v nedostatku příjmů ke své obživě a obživě jeho rodiny. A to navíc v době, kdy stále doznívají následky epidemie SARSCOV2, v ekonomicky složité situaci a v období turistické sezóny, které je z hlediska výkonu jeho živnostenského oprávnění nejdůležitější. Napadené rozhodnutí se nadto týká pouze stěžovatele a přiznání odkladného účinku není v rozporu s žádným důležitým veřejným zájmem. Odkladný účinek přiznal jeho žalobě i městský soud. [3] Na podporu svých tvrzení stěžovatel doložil průkaz řidiče taxislužby platný do 7. 2. 2024. Dále výpis veřejné části Živnostenského rejstříku, dokládající jeho živnostenské oprávnění pro předmět podnikání „Silniční motorová doprava  osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče“. Mimo to doložil oddací list, rodný list svého syna a „Oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory“ ze dne 18. 11. 2021, ze které plyne výše rodičovského příspěvku. Předložil také daňové přiznání za rok 2021, ze kterého plyne výše jeho zdanitelného příjmu, a nájemní smlouvu. [4] Žalovaný ve vyjádření k návrhu uvedl, že nespatřuje žádné skutečnosti, které by případ stěžovatele činily jakkoliv výjimečným a odůvodňovaly tak přiznání odkladného účinku. Doplnil, že veškeré žalobní námitky, které zástupce stěžovatele opakovaně a bezúspěšně uplatňuje při zastupování řidičů poskytujících služby prostřednictvím aplikace UBER, byly městským soudem zamítnuty s ohledem na jeho ustálenou praxi. Podání kasační stížnosti s návrhem na přiznání odkladného účinku tak žalovaný považoval pouze za účelové s úmyslem oddálení povinnosti žalobce splnit jemu uložené správní tresty. S ohledem na to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno již před více než 2,5 lety a s ohledem na délku řízení o kasační stížnosti měl žalovaný za to, že je v rozporu s veřejným zájmem na ochraně spotřebitele a ochraně podnikatelského prostředí v oblasti taxislužby, aby docházelo k oddálení trestů pro stěžovatele. Ve zbytku odkázal na své na své stanovisko k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě ze dne 21. 2. 2020. [5] Žalovaný dále uvedl, že podle oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory je rodičovský příspěvek, který žalobce pobírá na svého syna, určen pro „rodiče pečujícího celodenně a řádně o nezletilé a nezaopatřené dítě“. To však stěžovatel popírá tvrzením, že k uspokojování potřeb své rodiny potřebuje příjem z taxislužby. Z toho žalovaný dovodil, že je to spíše manželka, která zajišťuje svojí činností rodinné potřeby, když žalobce pobírá rodičovský příspěvek na celodenní péči o syna. Příjmy své manželky však stěžovatel nedoložil. [6] Závěrem žalovaný uvedl, že v daňovém přiznání stěžovatele za rok 2021 je jako druh činnosti uvedena silniční nákladní doprava, nikoliv činnost taxislužby. Z toho plyne, že stěžovatel měl v roce 2021 příjem z jiné činnosti, než se snaží nově tvrdit v kasační stížnosti. V neposlední řadě bytová jednotka vymezená v čl. I odst. 1 předložené nájemní smlouvy podle žalovaného neexistuje, což doložil výpisem z katastru nemovitostí. Žalovaný proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud odkladný účinek kasační stížnost nepřiznal. [7] Kasační stížnost nemá odkladný účinek (§ 107 odst. 1 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného užití § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Odkladný účinek lze kasační stížnosti přiznat tehdy, jestliže by výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí krajského (městského) soudu znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. [8] Kromě formální podmínky, jíž je podání příslušného návrhu, je pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tedy nutné splnění tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky musejí pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/201458, č. 3270/2015 Sb. NSS). Povinnost tvrdit a osvědčit hrozbu újmy tíží stěžovatele (viz usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/201232, nebo ze dne 24. 9. 2015, čj. 2 As 218/201550). Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení NSS ze dne 30. 1. 2012, čj. 8 As 65/201174), přičemž stěžovatelem tvrzená a prokazovaná újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (srov. usnesení NSS ze dne 3. 10. 2017, čj. 9 Afs 275/201720). [9] Nejvyšší správní soud na základě posouzení povahy napadeného správního rozhodnutí, stěžovatelem tvrzených důvodů pro přiznání odkladného účinku a dokumentů tato tvrzení osvědčujících dospěl k závěru, že výkon, resp. jiné právní následky napadeného rozsudku (potažmo správního rozhodnutí) pro stěžovatele mohou představovat bezprostředně hrozící nepoměrně větší újmu, než která přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. [10] Zákaz stěžovatelovy výdělečné činnosti (provozování taxislužby) přímo povede, s ohledem na jeho majetkové poměry (výše zdanitelného příjmu, výše rodičovského příspěvku, náklady na bydlení), k ohrožení obživy nejen jeho samého, ale i jeho nezletilého syna a manželky, k nimž má vyživovací povinnost. Z žalobcem doloženého daňového přiznání za rok 2021 vyplývá, že jeho zdanitelné příjmy ve výši 212 370 Kč plynuly pouze ze samostatné činnosti podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Mimoto pobírá pouze příspěvek na dítě ve výši 10 00