9 As 30/2022 — Nejvyšší správní soud

9 As 30/2022- 24 - text  9 As 30/2022 - 26 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: CONNEXION GROUPE, a.s., se sídlem Dr. Davida Bechera 1177/26, Karlovy Vary, zast. Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou se sídlem Politických vězňů 935/13, Praha 1, proti žalovanému: Katastrální úřad pro Karlovarský kraj, se sídlem Sokolovská 875/167, Karlovy Vary, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 1. 2022, č. j. 77 A 130/2021-86, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] V projednávané věci je řešeno, zda lze do katastru nemovitostí podle § 23 odst. 1 písm. q) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“), zapsat učinění výhrady práva věřitele s nevykonatelnou pohledávkou dovolat se neúčinnosti právního jednání podle § 593 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“). I. Vymezení věci [2] Žalobkyně v postavení věřitelky po převodu nemovitostí jejím dlužníkem na třetí osoby učinila prostřednictvím notáře výhradu práva dovolat se neúčinnosti tohoto jednání podle § 593 OZ. Žalobkyně má totiž za svým dlužníkem nevykonatelnou pohledávku, o kterou spolu vedou soudní spor. Následně žalobkyně podala k žalovanému návrh na zápis poznámky o této skutečnosti do katastru nemovitostí. Ten ji však odmítl, jelikož tuto výhradu není možné zapsat. [3] Žalobkyně poté podala ke krajskému soudu žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu. Ten ji napadeným rozsudkem zamítl, neboť souhlasně se žalovaným shledal, že podle § 23 odst. 1 písm. q) katastrálního zákona je možné do katastru nemovitostí zapsat pouze samotné dovolání se neúčinnosti právního jednání po podání odpůrčí žaloby, nikoliv pouhé učinění výhrady. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá výše označený rozsudek krajského soudu kasační stížností, na základě které jej požaduje zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [5] Stěžovatelka je přesvědčena, že do katastru nemovitostí je možné zapsat i učinění výhrady. Pojmy obsažené v katastrálním zákoně a OZ je totiž nutné vykládat pouze v kontextu jednoho či druhého předpisu, jelikož pojmy v těchto zákonech nemají stejný význam. Jak vyplývá z jazykového výkladu, pro zápis poznámky není nutné předkládat podanou odpůrčí žalobu, jelikož § 23 odst. 1 písm. q) váže zapsání poznámky pouze na dovolání se neúčinnosti právního jednání. Zároveň stěžovatelka poukazuje na to, že důvodová zpráva ke katastrálnímu zákonu nikterak nezmiňuje provázanost § 23 odst. 1 písm. q) katastrálního zákona a § 599 OZ (vyžadující doložení podané odpůrčí žaloby). Z právní úpravy navíc nejsou ani zřejmé listiny, které by měly být povinně k návrhu přiloženy. Dle stěžovatelky tedy není okamžik dovolání se neúčinnosti vázán pouze na podání odpůrčí žaloby. Je toho názoru, že již učiněním výhrady je zahájen proces dovolávání se, a ta je tak nedílnou součástí celého procesu. [6] Tomuto výkladu dle stěžovatelky zároveň odpovídá i smysl úpravy, kterým je ochrana věřitele i proti třetím osobám, které mohou nemovitost nabýt. Věřitel, který nemá vykonatelnou pohledávku, totiž ztrácí efektivní možnost ochrany, jelikož se nemůže bránit dalším převodům sporné nemovitosti. Tím dochází i k nedůvodnému odlišování od věřitele s vykonatelnou pohledávkou. Zároveň je porušen princip materiální publicity katastru nemovitostí. [7] Závěrem stěžovatelka poukazuje na to, že žalovaný se ve svých přípisech v průběhu řízení o návrhu na zápis poznámky nevypořádal s její argumentací, což považuje za porušení dobré správy. [8] Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožňuje s napadeným rozsudkem, odkazuje na své vyjádření k žalobě a uvádí, že dle § 599 OZ podmínkou zapsání dovolání se neúčinnosti právního jednání je podání odpůrčí žaloby. I důvodová zpráva ke katastrálnímu zákonu uvádí, že se budou nově zapisovat poznámky, které jsou vynucené OZ, a toto je jedna z nich. Ke ztrátě efektivní ochrany věřitele dodává, že i zapsání poznámky o dovolání se neúčinnosti nezabraňuje v dalším nakládání s nemovitostí. Kasační stížnost tak navrhuje zamítnout. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [9] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Následně přezkoumal rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti, namítaných důvodů, včetně důvodů, ke kterým přihlíží z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] Klíčovou otázkou v projednávané věci je, zda je možné zapsat výhradu dovolání se neúčinnosti právního jednání do katastru nemovitostí podle § 23 odst. 1 písm. q) katastrálního zákona, dle kterého se [k] nemovitosti zapisuje poznámka o dovolání se neúčinnosti právního jednání. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s důkladně odůvodněným závěrem krajského soudu a souhlasí, že takový postup není možný. Do katastru nemovitostí je možné zapsat pouze samotné dovolání se neplatnosti právního jednání, a to po předložení podané odpůrčí žaloby. [12] Podle § 599 odst. 1 OZ platí, že [d]ovolá-li se věřitel neúčinnosti právního jednání týkajícího se věci zapsané ve veřejném seznamu, může spolu s předložením odpůrčí žaloby a důkazu o jejím podání žádat orgán pověřený vedením takového seznamu, aby v něm poznamenal dovolání se neúčinnosti právního jednání. [13] Předně kasační soud uvádí, že o vzájemné souvislosti § 23 odst. 1 písm. q) katastrálního zákona a § 599 OZ nemůže být pochyb. Ustanovení § 599 odst. 1 OZ je vzhledem ke svému znění obecnou procesní úpravou zapisování poznámky o dovolání se neúčinnosti právního jednání do veřejných seznamů (body 45. a 46. napadeného rozsudku), kterou je nutné s ohledem na absenci speciální úpravy v katastrálním zákoně respektovat. O provázanosti těchto dvou ustanovení svědčí i důvodová zpráva ke katastrálnímu zákonu, jak uvedl žalovaný. Dle ní „bude [nově] třeba zapisovat poznámky, vynucené novým občanským zákoníkem“, přičemž poznámka o dovolání se neúčinnosti právního jednání je jednou z nich. Zároveň lze odkázat i na dostupnou komentářovou literaturu k oběma zákonům, která dochází k totožnému závěru o propojenosti právě těchto dvou citovaných ustanovení [srov. BAUDYŠ, Petr. Katastrální zákon. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 107; BAREŠOVÁ, Eva. Katastrální zákon: komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2019, komentář k § 23 odst. 1 písm. q); ŠUSTROVÁ, Daniela. Katastrální zákon. Praha: Wolters Kluwer, 2018, komentář k § 23 odst. 1 písm. q); ŠVESTKA, Jiří. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2020, komentář k § 599; či LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1933]. Obě ustanovení je tak nutné číst ve vzájemné souvislosti, a to i s ohledem na princip jednoty, racionality a vnitřní obsahové bezrozpornosti právního řádu (srov. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 26. 10. 2005, č. j. 2 Afs 81/2004-54, č. 791/2006 Sb. NSS; nález ÚS ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 72/06, bod 50.; či nověji rozsudek NSS ze dne 10. 2. 2022, č. j. 1 Afs 323/2021-30, č. 4330/2022 Sb. NSS, odst. [31]). Stěžovatelčin argument, že je nutné odlišně vykládat normy soukromého a veřejného práva, tak zde není případný. [14] Jakkoliv Nejvyšší správní soud považuje problematiku okamžiku a způsobu dovolání se neúčinnosti právního jednání za otázku předně civilního a nikoliv správního práva, pro vypořádání námitky stěžovatelky týkající se započetí dovolání se neúčinnosti právního jednání uvádí následující. Účelem uplatnění výhrady je pozdržet jinak běžící lhůty pro dovolání se neúčinnosti (viz § 590 a 593 OZ), jelikož by mohla uplynout před vymahatelností pohledávky (srov. usnesení NS ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3914/2016, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek 3/2018, C 16462). S uplatněním výhrady tak zákon nespojuje stejné účinky jak přímo s dovoláním se neúčinnosti právního jednání, které zakládá věřitelovo právo domáhat se uspokojení pohledávky i z toho, co neúčinným jednáním z dlužníkova majetku ušlo (§ 595 odst. 1 OZ). Uplatnění výhrady věřiteli zajišťuje toliko možnost se neúčinnosti v budoucnu domáhat, aniž by k tomu nutně muselo dojít (např. dlužník dobrovolně splní či se v průběhu soudního řízení ukáže, že pohledávka neexistuje). Uplatnění výhrady tak není jakýmsi prvním a nezbytným krokem při dovolání se relativní neúčinnosti jednání, jakkoliv v některých případech může jít kvůli lhůtám o nutný krok ze strany věřitele. V tomto ohledu se tak kasační soud zcela ztotožňuje s krajským soudem, že učinění výhrady a d