2 Afs 205/2020 — Nejvyšší správní soud

Ars 5/2021- 40 - text pokračování Ars 5/2021 - 45 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Tomáše Langáška, soudkyně Michaely Bejčkové a soudců Josefa Baxy, Radana Malíka (soudce zpravodaj), Petra Mikeše, Pavla Molka a Ivo Pospíšila v právní věci navrhovatele: J. Č., zast. Mgr. Janem Petříkem, advokátem se sídlem Pařížská 204/21, Praha 1, a účastníka řízení: město Třemošnice, se sídlem Náměstí Míru 451, Třemošnice, zast. Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem Olomoucká 36, Mohelnice, o návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatých v místním referendu konaném na území města Třemošnice ve dnech 8. 10. 2021 a 9. 10. 2021, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. 11. 2021, č. j. 52 A 69/2021  31, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci se řeší problematika přenesené a samostatné působnosti obce při pořizování změny územního plánu v návaznosti na znění referendových otázek, jednoznačnost položených otázek a důsledky absence zákonných náležitostí usnesení o vyhlášení referenda v rozhodnutí zastupitelstva města. [2] Spolu s volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR se konalo ve dnech 8. 10. 2021 a 9. 10. 2021 na celém území města Třemošnice místní referendum, vyhlášené dle § 14 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění do 31. 1. 2022 (dále jen „zákon o místním referendu“), týkající se využití pozemků místní průmyslové zóny. Otázky položené v referendu byly formulovány následovně: 1) „Má město Třemošnice jako jednotka územní samosprávy dále podporovat projekt výstavby nového provozu společnosti KOVOLIS HEDVIKOV, a.s., v průmyslové zóně v Třemošnici označené v územním plánu Z4, tj. podporovat jako vlastník nemovitostí a jako účastník správních řízení výstavbu nového závodu s lisovnou a tavírnou hliníku, obrobnou, nářaďovnou, mechanickými dílnami, skladem expedice, parkovištěm a správní budovou?“ 2) „Má město Třemošnice učinit veškeré potřebné kroky ke změně Územního plánu města Třemošnice a celou či podstatnou část plochy označenou Z4 a plochu Z5 změnit na zónu určenou pro bydlení v rodinných domech a veřejné prostranství v zájmu plnění důležitého veřejného zájmu města?“ [3] Při hlasování bylo vydáno 1 487 hlasovacích lístků a úředních obálek, tj. 62,11 % z počtu oprávněných osob, a celkový počet platných hlasů činil 1 405, tj. 94,49 % z účasti na místním referendu. O otázkách bylo v místním referendu rozhodnuto následovně: · Otázka č. 1: Celkový počet platných hlasů pro odpověď ANO 362, tj. 15,12 % (z počtu oprávněných osob), 24,34 % (z účasti na místním referendu). Celkový počet platných hlasů pro odpověď NE 954, tj. 39,85 % (z počtu oprávněných osob), 64,16 % (z účasti na místním referendu). · Otázka č. 2: Celkový počet platných hlasů pro odpověď ANO 988, tj. 41,27 % (z počtu oprávněných osob), 66,44 % (z účasti na místním referendu). Celkový počet platných hlasů pro odpověď NE 346, tj. 14,45 % (z počtu oprávněných osob), 23,27 % (z účasti na místním referendu). [4] Byly tedy splněny podmínky stanovené § 48 odst. 1 a 2 zákona o místním referendu k platnosti a závaznosti rozhodnutí v místním referendu. [5] Navrhovatel podal ke krajskému soudu návrh na vyslovení neplatnosti všech rozhodnutí přijatých v tomto referendu. Ten jej však neshledal důvodným a zamítl jej. II. Obsah podání účastníků řízení II.a Kasační stížnost [6] Navrhovatel (dále jen „stěžovatel“) napadá výše označené usnesení krajského soudu kasační stížností se čtyřmi kasačními námitkami. [7] V první kasační námitce stěžovatel namítá nesprávné položení druhé otázky a související vadné posouzení krajským soudem. Napadenému usnesení vytýká, že krajský soud provedl komplexní zhodnocení toho, zda otázka spadá do samostatné nebo přenesené působnosti obce, přičemž tuto úvahu nemohl průměrný občan učinit. Ten si tak z druhé otázky mohl odnést toliko to, že úředníci města Třemošnice budou nyní aktivně či aktivisticky činit vše pro změnu územního plánu. To, že v některých částech procesu změny územního plánu je město Třemošnice vázáno výsledky referenda a v dalších nikoliv, nemohl průměrný občan z dané otázky pochopit. [8] S poukazem na judikaturu zdejšího soudu pak stěžovatel uvádí, že zastupitelstvo obce nemá možnost měnit obsah územního plánu a nerespektovat tak řešení projednané a dohodnuté s dotčenými orgány. Z relevantní judikatury ovšem vyplývá, že orgány obce musí mít právní nástroje k realizaci rozhodnutí v referendu, což není případ projednávané věci, neboť šlo o referendum zasahující do veřejnoprávního procesu. V rozsahu druhé otázky se referendum konat nemělo, neboť nejde o samostatnou působnost obce. [9] Obsahem druhé kasační námitky je nesouhlas stěžovatele s hodnocením porušení § 14 věty druhé zákona o místním referendu, týkajícího se náležitostí usnesení o vyhlášení místního referenda. Krajský soud dle stěžovatele přehlédl, že podoba usnesení v projednávané věci je zcela nedostatečná, v rozporu se zákonem bez převážně většiny předepsaných náležitostí. Výčet náležitostí je přitom taxativní a norma je kogentní. S odkazem na judikaturu kasačního soudu pak stěžovatel uvádí, že absence těchto údajů může vést k ovlivnění výsledků referenda a návrh, který neobsahuje odhad nákladů, by měl být považován za nevyhovující. Nelze přitom přijmout ani argumentaci krajského soudu, že tyto vady byly zhojeny odkazem v usnesení na jiné dokumenty. [10] Stěžovatel namítá, že nebylo jeho povinností uvádět okolnosti nad rámec uvedených nedostatků usnesení o vyhlášení referenda, ve kterých by uváděl, jak toto tvrzené porušení zákona ovlivnilo výsledek referenda. Obsah usnesení je dán zákonem z určitého důvodu, a proto absence zákonných náležitostí má bez dalšího vliv na výsledek referenda. [11] Ve třetí kasační námitce stěžovatel nesouhlasí s posouzením přípustnosti položených otázek, přičemž odkazuje na část I. žaloby, v níž uvedl, že není jasné, co znamenají pojmy „podporovat“, „podporovat jako vlastník“, „město Třemošnice“ nebo „veškeré potřebné kroky“. [12] Čtvrtá kasační námitka se týká údajného nezákonného rozhodnutí ve věci samé či zmatečnosti, kterou stěžovatel shledává v užití expresivních výrazů v napadaném usnesení krajského soudu. Dle jeho názoru jsou některé pasáže odůvodnění napadeného usnesení za hranou obvykle přípustné soudní polemiky a soud překročil základní principy a zásady správního soudnictví. Konkrétně pak stěžovatel odkazuje na argumentaci slovníkem spisovné češtiny a užitím satirických průpovídek z literární a filmové tvorby. Tím se měli soudci krajského soudu zároveň dopustit jednání snižujícího důstojnost soudcovské funkce a ohrozit důvěru v nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Pokud měli rozhodující soudci ke stěžovateli negativní vztah, měli tuto skutečnost ohlásit předsedovi soudu, neboť se jednalo o podjatost. II.b Vyjádření účastníka řízení [13] Město Třemošnice jako účastník řízení (dále též „odpůrce“, jak jej označoval krajský soud), ve svém vyjádření k první kasační námitce konstatuje, že otázku č. 2 konstruoval tak, aby byla srozumitelná každému. Pokud někdo něčemu nerozuměl, měl dle jeho názoru možnost nahlédnout do zákona, dotázat se nebo proti znění otázky protestovat. Tvrzení stěžovatele ohledně složitosti a odbornosti procesu změny územního plánu s tím, že jej občan nemůže obsáhnout, zcela vylučuje veřejnost z procesu jeho přijímání, což je dle odpůrce nepředstavitelná úvaha. Pro město Třemošnice je otázka č. 2 významná pro určení hlavního směru, kterým se má jako územní samosprávný celek vydat. K otázce č. 2 pak ještě odpůrce dodává, že nezpochybňuje veřejnoprávní rozměr jejího znění – uvádí, že to je přesně důvod, proč odpověď žádal. [14] Vyjádření k první kasační námitce odpůrce uzavírá tím, že odpověď na otázku č. 2 jej neváže v tom, jak má o věci rozhodovat v přenesené pravomoci, ale má mu dát pokyn, jak se chovat jako účastník řízení z pozice samosprávné jednotky. [15] K druhé námitce (náležitosti usnesení zastupitelstva) odpůrce uvádí, že úvahy krajského soudu nepovažuje za absurdní. Odkaz v usnesení je zcela běžnou praxí (např. u smluv), neboť nelze spravedlivě a rozumně požadovat, aby bylo vše součástí usnesení. Za podstatný považuje odpůrce projev vůle, který zde byl naplněn. [16] Ani čtvrtou námitku (odůvodnění napadeného usnesení krajského soudu) nepovažuje odpůrce za důvodnou, neboť způsob odůvodnění napadeného rozhodnutí krajského soudu nepovažuje za nepatřičný. Dle jeho názoru není důvod se bránit určitému „neprávnímu“ pohledu na věc, který může více ozřejmit použité právní formulace. Zároveň uvádí, že podjatost nelze dovozovat z toho, že se stěžovateli nezamlouvá právní