10 As 208/2022 — Nejvyšší správní soud

10 As 208/2022- 76 - text  10 As 208/2022 - 79 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: J. P., zast. advokátem Mgr. Janem Hejdukem, Viktora Huga 377/4, Praha 5 – Smíchov, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, Komenského náměstí 125, Pardubice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2021, čj. KrÚ48369/2021 OKSCR OKPP, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. 6. 2022, čj. 52 A 75/202149, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce spoluvlastní rodinný dům v Městské památkové zóně Králíky. U správních orgánů se domáhal schválení dočasné výměny několika dřevěných oken za okna plastová v uličním průčelí rodinného domu. V nynějším řízení se NSS zabývá přípustností této dočasné výměny oken z hlediska zájmů státní památkové péče (§ 14 odst. 2, 3 ve spojení s § 44a odst. 3 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči). I. Vymezení věci [2] Již na podzim roku 2012 podal žalobce žádost o „dočasnou výměnu oken za plastová v 1. patře uličního průčelí“ domu v Městské památkové zóně Králíky. Po dlouhých procesních peripetiích a opakovaném rušení dřívějších rozhodnutí vydal Městský úřad Králíky dne 31. 10. 2019 jako orgán státní památkové péče závazné stanovisko, podle něhož je dočasná výměna oken nepřípustná. Proti nepříznivému závaznému stanovisku se žalobce (žadatel o vydání závazného stanoviska) následně neúspěšně bránil odvoláním i žalobou podanou ke krajskému soudu. II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti [3] Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností. V ní uplatnil následující okruhy kasačních námitek, které NSS rozvede v rámci jejich hodnocení níže: · chybné posouzení právní povahy „vyhlášky“ Východočeského krajského národního výboru o prohlášení památkových zón ve vybraných městech a obcích Východočeského kraje a mapy památkové zóny Králíky; · nedostatečný test proporcionality omezení vlastnického práva stěžovatele; · městský úřad zahrnul jako podklad rozhodnutí i údaje získané z internetu, ovšem kopii internetové stránky nevložil do správního spisu; · pochybení správních orgánů ohledně fotodokumentace a znaleckého posudku; · nadřazení znaleckého posudku nad ostatní (zejména stěžovatelem předložené) podklady rozhodnutí a nesprávnost vyjádření Národního památkového ústavu; · svévolný a diskriminační přístup správních orgánů, nadto v rozporu se zásadou legitimního očekávání; · nedůvodné průtahy a nepřiměřená délka řízení. [4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti souhlasil s rozsudkem krajského soudu a navrhl zamítnutí kasační stížnosti. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [5] Kasační stížnost není důvodná. [6] Před věcným hodnocením kasačních bodů se NSS zabýval přezkoumatelností rozsudku krajského soudu  stěžovatel spojil námitku nepřezkoumatelnosti hned s několika námitkami chybného věcného posouzení. Námitka nepřezkoumatelnosti však není důvodná. Krajský soud dostatečně reagoval na žalobu, odůvodnění rozsudku je srozumitelné a nabízí úplné posouzení věci, proti kterému stěžovatel ostatně podal poměrně detailní kasační stížnost. Místy stručnější odůvodnění plyne z toho, že stěžovatel u NSS již dříve neuspěl ve dvou věcech, které s touto věcí přímo souvisí (částečně rozsudek NSS ze dne 30. 7. 2021, čj. 9 As 2/202144, a především rozsudek NSS ze dne 21. 1. 2022, čj. 5 As 403/202052; ústavnost obou rozsudků navíc nezpochybnil ani Ústavní soud – viz usnesení sp. zn. II. ÚS 2708/21 a IV. ÚS 846/22). Krajský soud proto nechyboval, když v odpovídajících pasážích odkázal na dřívější rozsudky NSS. Ostatně z těchto dřívějších rozsudků do značné míry vyšel NSS též v řízení nynějším (viz dále). III.A. Posouzení právní povahy obecně závazného nařízení z roku 1990 a mapy památkové zóny Králíky [7] Stěžovatel předně namítal, že prohlášení památkové zóny vyhláškou nemělo oporu v zákoně, neboť ze zákona o státní památkové péči ve znění účinném ke dni prohlášení památkové zóny, tedy ke dni 1. 11. 1990, kdy nabyl tento akt účinnosti, nebylo zřejmé, máli být památková zóna prohlášena právním předpisem, či správním rozhodnutím. [8] Právní povahou „vyhlášky“ KNV i mapy památkové zóny Králíky se NSS zabýval již v rozsudcích 9 As 2/2021 a především 5 As 403/2020. Krajský soud, byť mohl být při vlastním hodnocení zajisté sdílnější, nechyboval, převzalli závěry rozsudku 5 As 403/2020, na který v podrobnostech odkázal (bod 14 rozsudku krajského soudu). NSS k tomu podobně jako v předchozích věcech opakuje, že podle § 6 zákona o státní památkové péči ve znění v roce 1990 mohl památkovou zónu prohlásit krajský národní výbor po předchozím projednání s ministerstvem kultury. Je pravda, že tehdy účinný zákon o státní památkové péči neříkal výslovně nic o formě, jakou měla být památková zóna prohlášena. Je však třeba zohlednit zákon č. 69/1967 Sb., o národních výborech, který v § 24a zmocňoval národní výbory k vydávání obecně závazných nařízení, kterými národní výbory ve svých územních obvodech plnily své úkoly (tedy i prohlašování památkových zón podle § 6 zákona o památkové péči). Za tohoto právního stavu tedy nebylo třeba, aby zákon o státní památkové péči výslovně stanovil formu prohlášení památkové zóny, neboť to již jasně řekl právě zákon o národních výborech. [9] Právní předpis vydaný krajským národním výborem je pojmenován i nadepsán jako vyhláška. V záhlaví se uvádí: „Plenární zasedání Východočeského krajského národního výboru v Hradci Králové se usneslo dne 17. října 1990 vydat podle § 24 zákona č. 69/1967 Sb., o národních výborech, ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s ustanovením § 6 zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, a § 2 vyhlášky ministerstva kultury ČSR č. 66/1988 Sb., kterou se provádí zákon o státní památkové péči, toto obecně závazné nařízení“ (zvýraznění doplnil NSS). Ačkoli je tedy předpis označen jako vyhláška, formálně se skutečně jedná o obecně závazné nařízení krajského národního výboru. [10] Prohlášení památkové zóny Králíky obecně závazným nařízením krajského národního výboru bylo proto v souladu s právní úpravou platnou v roce 1990. [11] K námitce, že není jednoznačné, zda byla památková zóna vyhlášena ve městě Králíky v okrese Ústí nad Orlicí, či v obci Králíky v okrese Hradec Králové, se NSS již opakovaně vyjádřil. Již v rozsudku 9 As 2/2021 NSS především s odkazem na archivní materiály, památkově hodnotnější historické jádro města Králíky a na mapu, která vymezuje území památkové zóny a která zjevně zachycuje území města Králíky, nikoli obce Králíky, dospěl k závěru, že památková zóna byla nepochybně vyhlášena ve městě Králíky v okrese Ústí nad Orlicí (bod 27). Tento závěr potvrdil i bod 38 rozsudku 5 As 403/2020 a NSS s ním souhlasí i v nynější věci. [12] NSS se v rozsudcích 9 As 2/2021 a 5 As 403/2020 vyjádřil i k právní povaze mapy památkové zóny. Podle čl. 2 obecně závazného nařízení jsou hranice památkových zón vyznačeny v plánech památkových zón uložených podle čl. 6 odst. 2, tedy u několika správních orgánů tam vypočtených. Cit. čl. 2 obecně závazného nařízení navazuje na § 2 odst. 2 prováděcí vyhlášky č. 66/1988 Sb., podle kterého se hranice památkové zóny vyznačí v územně plánovací dokumentaci. Mapa památkové zóny Králíky tedy představuje plán památkové zóny podle čl. 2 obecně závazného nařízení, resp. § 2 odst. 2 vyhlášky č. 66/1988 Sb. Mapa byla zpracována při předběžném projednání možnosti vyhlásit památkovou zónu a bez dalších úprav se naplněním podmínek čl. 6 odst. 2 obecně závazného nařízení stala podkladem územně vymezujícím památkovou zónu (shodně 9 As 2/2021, bod 28, 5 As 403/2020, bod 37). Není tak pochyb, že mapa památkové zóny tvoří součást obecně závazného nařízení a vymezuje územní podobu památkové zóny Králíky, do které spadá i stěžovatelem spoluvlastněný rodinný dům. [13] Stěžovatel v nynějším řízení nepředložil žádné důvody, proč by se NSS měl od právě uvedených závěrů odchýlit. Vzhledem k opakovanému rozhodování správních soudů ve stěžovatelově věci nemusel krajský soud výslovně provádět test ústavnosti či zákonnosti obecně závazného nařízení, resp. mapy památkové zóny. K nálezu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 63/04 (N 61/36 SbNU 663; 210/2005 Sb.)  vyhláška města Prostějov, na který se stěžovatel odvolává, je třeba dodat, že tam rozvedený ústavní test se pro nynější kauzu v úplnosti ani nehodí, protože směřuje na obecně závazné vyhlášky přijímané podle Ústavy ČR. Ústava ČR nabyla účinnosti v lednu 1993, stěžovatelem zpochybněné obecně závazné nařízení vydal krajský národní výbor za jiného ústavního systému o tři roky dříve. Správní soudy včetně NSS se právní povahou obecně závazného nařízení KNV i mapy památkové zóny Králíky opakovaně zabývaly a vždy dospěly ke shodnému závěru, že jsou