4 As 295/2021 — Nejvyšší správní soud

4 As 295/2021- 37 - text  4 As 295/2021-42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: V. Č., zast. Mgr. Martinem Vostrackým, advokátem, se sídlem Úslavská 752/33, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2019, č. j. MZP/2019/520/247, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2021, č. j. 11 A 93/201950, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Česká inspekce životního prostředí rozhodnutím ze dne 21. 11. 2018, č. j. ČIŽP/43/2018/7463 (dále též „ČIŽP“ a „rozhodnutí ČIŽP“), uznala žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125d odst. 4 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění účinném do 31. 12. 2018 (dále jen „vodní zákon“), za což mu byla podle § 125d odst. 7 písm. d) vodního zákona uložena pokuta ve výši 20.000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Žalobce se uvedeného přestupku dopustil tím, že provozoval vodní dílo v rozporu s § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona, jelikož dne 4. 10. 2018 od 9:47 hod. do 10:37 hod. nakládal s povrchovou vodou na vodním díle MVE Olešná II umístěném na pozemku č. st. XA v k. ú. O. u R. na toku Berounky, ř. km 108,8 (dále též jen „MVE“) za stavu, kdy hladina vody v nadjezí poklesla pod značku +2cm (278,83 m n.m.) na vodočetné lati umístěné na zdi náhonu u jezu, a tím porušil povinnosti stanovené ve vodoprávním úřadem schváleném manipulačním řádu z dubna roku 2009. Z tohoto manipulačního řádu vyplývá, že při této úrovni hladiny, kdy má být zajištěn průtok v korytě toku ve výši Qmin = Q355d = 4,50 m3.s1, má být MVE odstavena. Tato podmínka nebyla v době ohledání na místě splněna. Rovněž bylo zjištěno, že v uvedený čas byl zahrazen „rybí přechod“ na jezu p. č. st. XB v k. ú. Č. tak, že jím neprotékala voda. Tím nebyla splněna podmínka č. 1 rozhodnutí Městského úřadu Rokycany č. j. 4467/OŽP/11 Pro, o schválení manipulačního řádu MVE, která stanovila, že „[p]ro zabezpečení dostatku vody pro rybí přechod při minimálním zůstatkovém průtoku v toku (Q355 denní, tj. 4,5 m3/s) bude hrazením snížen průtok vodácké propusti na 3 cm přílivové hrany. Tímto omezením průtoku vody vodáckou propustí se zaručí funkčnost rybího přechodu, který nebude hrazen a voda jím bude protékat prioritně.“ [2] Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí ČŽIP potvrdil. II. [3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji v záhlaví označeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl. [4] Městský soud na základě protokolu o zajištění důkazu vyhotoveného dne 5. 10. 2018 (o zajištění důkazu ze dne 4. 10. 2018) a usnesení o zajištění důkazu ze dne 5. 10. 2018 dovodil, že ČIŽP postupovala podle § 54 odst. 1 správního řádu ve spojení s § 138 odst. 1 téhož zákona, tedy zajistila důkaz ohledáním věci, jelikož hrozilo nebezpečí z prodlení. Učinila tak předtím, než bylo zahájeno řízení o přestupku. Nejednalo se o úkony prováděné v rámci správního řízení, ale o úkony (místní šetření) prováděné před zahájením správního řízení. ČIŽP hrozící nebezpečí z prodlení spatřovala v tom, že aktuální stav na předmětném místě mohl být kdykoliv změněn manipulací s vodou na MVE na toku řeky. Jestliže hrozilo nebezpečí z prodlení, je zřejmé, že žalobce nebyl, resp. nemohl být o zajištění důkazu vyrozuměn. ČIŽP však usnesení o zajištění důkazu, včetně protokolu o zajištění důkazu, žalobci oznámila, a postupovala tak v souladu s § 138 odst. 1 správního řádu. Žalobce přitom proti usnesení o zajištění důkazu nebrojil. Ke všem skutečnostem zjištěným během zajištění důkazu se však mohl vyjádřit. Podle městského soudu nebylo v dané věci možné, aby žalobce byl o prováděném zajišťování důkazu informován již v průběhu jeho provádění, jelikož inspektor provádějící místní šetření neměl k dispozici telefonní kontakt (ten nebyl součástí manipulačního řádu pro dané vodní dílo) či emailovou adresu na žalobce, aby ho o tomto mohl bezprostředně vyrozumět. Městský soud tudíž uzavřel, že ČIŽP postupovala v souladu se zákonem. [5] K námitce, podle níž ČIŽP pochybila při dokazování [zajištění důkazů provedla v rozporu s § 5 odst. 2 písm. b) a § 9 písm. e) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád)], tudíž důkaz nemohl být rozhodujícím podkladem jejího rozhodnutí, městský soud uvedl, že v projednávané věci ČIŽP neprováděla kontrolu podle kontrolního řádu. Z uvedeného důvodu na ni nejsou aplikovatelné závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2017, č. j. 8 As 132/201634, jichž se žalobce dovolával. Za neopodstatněnou označil městský soud i žalobní argumentaci týkající se havarijního stavu tzv. rybího přechodu. Pro jeho provoz byly v manipulačním řádu stanoveny jednoznačné podmínky, s nimiž byl žalobce srozuměn, nerozporoval je a měl povinnost je respektovat, a nikoliv se snažit ospravedlňovat jejich porušování. Další námitku týkající se porušení § 54 odst. 4 správního řádu pak městský soud označil za opožděnou, neboť ji žalobce uplatnil až po uplynutí lhůty pro podání žaloby. Z uvedeného důvodu se jí více nevěnoval. [6] K žalobnímu bodu ohledně absence naplnění všech předpokladů odpovědnosti za přestupek a toho, že správní orgány nezohlednily veškeré rozhodné skutečnosti, městský soud vyslovil, že žalobce neprovozoval MVE v souladu s manipulačním řádem, neboť nerespektoval povinnost dodržet mezní hodnotu minimálního zůstatkového průtoku stanovenou manipulačním řádem při současném provozu MVE a ve správním řízení bylo rovněž zjištěno, že došlo k zahrazení „rybího přechodu“. Podle městského soudu tedy žalobce postupoval v rozporu s § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona. Tvrzená skutečnost, že v řece kolísá hladina vody, podle městského soudu nezbavuje žalobce povinnosti přizpůsobit provoz MVE aktuálnímu stavu vody v řece. Regulace předmětné MVE musí být žalobcem nastavena tak, aby byly vždy plněny stanovené podmínky jejího provozu. V této souvislosti městský soud upozornil i na to, že v nynější věci posuzovaný přestupek je přestupkem ohrožovacím, jehož společenská škodlivost spočívá již v samotném vytvoření nebezpečné situace, aniž by muselo dojít i ke škodlivému následku. [7] Městský soud nakonec nepřisvědčil ani žalobní námitce, podle níž je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné proto, že za stejné jednání byl uznán vinným taktéž provozovatel MVE U Černých II, a jedná se tudíž o dvojí trestání v jedné věci. Městský soud napadené rozhodnutí považoval za srozumitelné a dostatečně zdůvodněné. Ze skutečnosti, že v jiném řízení byla z obdobného přestupku shledána vinnou a sankcionovaná společnost provozující MVE U Černých II nacházející se na témže jezu, nelze dovozovat nezákonnost rozhodnutí ČIŽP a napadeného rozhodnutí v souzeném případě. Podle městského soudu se o dvojí trestání v téže věci nejedná. III. [8] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní brojí proti napadenému rozsudku kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. [9] Namítá, že postup ČIŽP podle § 138 správního řádu byl s ohledem na absenci naplnění podmínek pro takovýto postup nezákonný. Výsledky a zjištění kontroly provedené v rozporu s právními předpisy nemohou být použity jako podklad pro zahájení a vedení správního řízení a rozhodnutí o správním deliktu. Stěžovatel trvá na tom, že závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 132/201634, na nějž odkazoval již v žalobě, jsou v posuzované věci aplikovatelné, jelikož ČIŽP neprovedla kontrolu podle pravidel kontrolního řádu. V této souvislosti stěžovatel odkazuje i na rozsudek městského soudu ze dne 30. 1. 2018, č. j. 9 A 245/201559, ve kterém uvedený soud právě s odkazem na výše zmíněný rozsudek kasačního soudu dospěl ke zcela opačnému závěru než v nyní posuzované věci. [10] Stěžovatel dále brojí proti závěru ČIŽP, že kontrolu činili na základě podnětu na tzv. „suchý jez“. Není podle něj jasné a z žádného podkladu nevyplývá, zda se jednalo o žádost či návrh ve smyslu § 44 správního řádu nebo o podnět k zahájení řízení z moci úřední ve smyslu § 42 správního řádu. Uvedené má podle stěžovatele zásadní vliv na posouzení zákonnosti následného postupu ČIŽP. Pokud byl podán návrh ve smyslu § 44 správního řádu, pak řízení je zahájeno dnem, kdy žádost, nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení, došel příslušnému správnímu orgánu a nebylo by možné postupovat podle § 138 správního řádu, neboť tento postup se uplatní toliko před zahájením řízení. [11] Stěžovatel tedy trvá na tom, že v posuzované věci byl porušen § 5 odst. 2 písm. b) a § 9