5 Afs 135/2021 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 135/2021- 28 - text  5 Afs 135/2021 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: J. N., zastoupený JUDr. Markem Pourem, advokátem se sídlem Bartošova 1729/9, Přerov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 20. 4. 2021, č. j. 65 A 37/202060, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Žalobce se kasační stížností domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2020, č. j. 5038/20/500010610711361. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Olomoucký kraj ze dne 26. 6. 2019, č. j. 1481163/19/310011480809929, jímž byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku proti evidenci tržeb dle § 28 odst. 2 zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, v relevantním znění (dále jen „zákon o evidenci tržeb“), a byla mu dle § 28 odst. 3 téhož zákona uložena pokuta ve výši 170 000 Kč a dále povinnost nahradit náklady správního řízení paušální částkou 1 000 Kč. [2] Daného přestupku se měl žalobce dle správních orgánů dopustit tím, že jako podnikající fyzická osoba v provozovně „BEŠŤ – HOSPŮDKA VE STODOLE“, na adrese Zábeštní Lhota 17, dlouhodobě neplnil povinnosti vyplývající ze zákona o evidenci tržeb. Konkrétně žalobce ve své provozovně přijímal v hotovosti tržby za stravovací a ubytovací služby poskytnuté v souvislosti se svatebními hostinami uskutečněnými v období od dubna do října 2017, nejméně ve 26 případech však údaje o takových tržbách nezaslal datovou zprávou správci daně a nevystavil účtenky tomu, od koho evidovaná tržba plynula. Tím žalobce porušil povinnosti stanovené v § 18 odst. 1 písm. a) a b) zákona o evidenci tržeb, když ve zmiňovaném období nezaevidoval tržby ve výši nejméně 1 265 687 Kč. [3] Krajský soud žalobci přisvědčil v tom, že správní orgán I. stupně postupoval v rozporu se zákonem, když dle § 57 odst. 1 písm. d) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v relevantním znění (dále jen „daňový řád“), vyzval osoby, o nichž měl za to, že mohly využít služeb žalobce v souvislosti se svou svatbou, k poskytnutí údajů o tom, zda jim žalobce tyto služby poskytl, jakou částku a jakým způsobem za poskytnuté služby zaplatily, a rovněž k předložení faktury či jiného dokladu, který jim byl vystaven. Tyto osoby nelze podle krajského soudu považovat ve smyslu zmiňovaného ustanovení za osoby, které získávají jiné údaje nezbytné pro správu daní. Dané ustanovení totiž dle krajského soudu míří na osoby, které údaje nezbytné pro správu daní pravidelně a opakovaně shromažďují, a to zpravidla na základě povinnosti jim stanovené jiným právním předpisem, nikoliv na osoby, které takové údaje získají pouze ad hoc, jako tomu bylo v posuzovaném případě. Krajský soud nevyloučil možnost, aby správní orgán získal dané údaje jiným postupem podle jiného zákonného ustanovení, pokud však postupoval dle § 57 odst. 1 písm. d) daňového řádu, byl jeho postup nezákonný. [4] Krajský soud však dospěl k závěru, že uvedená vada řízení nemohla mít vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Správní orgán vydal zmiňované výzvy ve vyhledávací fázi, tedy před zahájením řízení o přestupku, kdy však již shromáždil kromě odpovědí na nezákonné výzvy rovněž řadu dalších podkladů, které samy o sobě odůvodňovaly zahájení přestupkového řízení. Konkrétně krajský soud zmínil údaje zjištěné ze sociální sítě Facebook, kde bylo na profilu žalobcovy provozovny zveřejněno několik recenzí od zákazníků, kteří zde měli v průběhu roku 2017 svatební hostinu, přičemž z jedné z recenzí vyplynulo, že žalobce nepředal zákazníkovi účet za poskytnuté služby. Dále krajský soud poukázal na údaje poskytnuté Obecním úřadem v Radslavicích jako matričním úřadem (seznam svateb konaných v roce 2017 mimo obřadní síň tohoto obecního úřadu) a bankou vedoucí žalobcův podnikatelský účet. Tyto údaje ve spojení s přehledem tržeb evidovaných žalobcem v rozhodném období dostatečně nasvědčovaly spáchání přestupku, neboť žalobce nevykazoval tržby, které by mohly svou výší odpovídat tržbám za svatební hostiny a s nimi spojené ubytování. Výzvy podle § 57 odst. 1 písm. d) daňového řádu pouze umocnily a potvrdily podezření správního orgánu. Po zahájení přestupkového řízení správní orgán většinu výzvami obeslaných osob řádně vyslechl. Rozhodnutí správních orgánů jsou založena mj. na zjištěních z řádně provedených výslechů svědků. Seznam osob využívajících v rozhodném období služby žalobce v jeho provozovně byl správnímu orgánu znám již ze součinnosti s matričním úřadem, správní orgán by tedy výslechy svatebčanů mohl provést i bez předchozího rozeslání výzev. [5] Žalobní námitku neúplnosti správního spisu shledal krajský soud do značné míry obecnou a spekulativní. Žalobce poukazoval na to, že ve spise nejsou založeny úřední záznamy o telefonátech správního orgánu osobám obeslaným výzvami, a spekuloval o tom, jaké další úkony správního orgánu nejsou ve správním spise zachyceny, neuvedl však, jakým způsobem mohlo tvrzené pochybení správního orgánu ovlivnit výsledek správního řízení a v čem žalobce spatřuje jeho nezákonnost. Správní orgán uvedl, že k sepsání úředních záznamů nepřistoupil, neboť tyto telefonáty nepovažoval za důležité úkony při správě daní. Žalobce netvrdil opak, ani neuvedl, proč je dle jeho názoru v důsledku absence úředních záznamů napadené rozhodnutí nezákonné. [6] Ani námitku podjatosti úředních osob správního orgánu neshledal krajský soud důvodnou. Žalobce shledával podjatost úředních osob v tom, že byly ovlivněny veřejnými vyjádřeními ministryně financí a ředitele Generálního finančního ředitelství k posuzované věci. Krajský soud zdůraznil rozdíl mezi pojmy nestrannost a nezávislost a uzavřel, že žalobce namítal nedostatek nezávislosti úředníků, nikoliv nedostatek jejich nestrannosti. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu soud dodal, že v případě správního orgánů se pro jejich rozhodovací činnost nevyžaduje nezávislost, nýbrž pouze nestrannost. Subordinace, a tedy závislost je pro správní orgány naopak typická. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [7] Žalobce (stěžovatel) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž podstatnou část tvoří téměř doslovně převzaté pasáže žaloby a rekapitulace obsahu spisové dokumentace a napadených rozhodnutí, popřípadě závěrů krajského soudu. [8] Stěžovatel zopakoval, že výzvy vydané správním orgánem daně na základě § 57 odst. 1 písm. d) daňového řádu považuje za nezákonné, neboť oslovené osoby nejsou osobami, které získávají jiné údaje nezbytné pro správu daní ve smyslu tohoto ustanovení. Nesouhlasí však se závěrem krajského soudu o tom, že tato vada správního řízení neměla vliv na zákonnost rozhodnutí správních orgánů. Dle stěžovatele nedokazují další podklady, které byly ve spise založeny před zahájením přestupkového řízení, jednotlivě ani v souhrnu jeho přestupkovou odpovědnost. Stěžovatel zdůrazňuje, že řízení o přestupku je trestním řízením v širším slova smyslu, osobě obviněné z přestupku tedy náleží procesní práva velmi obdobná těm, která požívá obviněný, proti němuž se vede trestní řízení. Řízení o přestupku nelze založit na celkem čtyřiceti čtyřech „neprocesně“ získaných písemných informacích vynucených nezákonnou hrozbou uložením pokuty. Dle stěžovatele nemohla být nezákonnost výzev, a tedy ani odpovědí na ně, zhojena následným provedením výslechu dotazovaných osob. Uvedená procesní vada se dle stěžovatele dotýkala všech svědeckých výpovědí a významně tedy ovlivnila zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Správní orgán navíc postupoval při výběru svědků selektivně dle obsahu jejich odpovědí na výzvy. [9] Stěžovatel stejně jako již v žalobě uvedl, že správní spis považuje za neúplný, neboť neobsahuje žádný záznam o telefonátech správního orgánu osobám, jimž byly adresovány nezákonné výzvy. Spis tedy nezachycuje všechny kroky, které správní orgán provedl, a lze jen odhadovat, jaké další kroky učinil. Tím je dle stěžovatele ohrožena zákonnost celého postupu správního orgánu. Žalovaný dle stěžovatele tuto skutečnost nepřípustně bagatelizoval. [10] Dále stěžovatel zopakoval značnou část žaloby týkající se jím tvrzené podjatosti úředních osob správního orgánu. Popsal, že posuzovaný případ byl silně medializován a postup správního orgánu se stal terčem kritiky z řad odborné i laické veřejnosti. Ministryně financí i ředitel Generálního finančního ředitelství však postup správních orgánů hájili. Za této situace dle stěžovatele nemohly úřední osoby správního orgánu rozhodovat podle svého svobodného uvážení, nestranně a spravedlivě, pro