5 As 187/2021 — Nejvyšší správní soud

5 As 187/2021- 40 - text  5 As 187/2021 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti žalované: obec Čeladná, se sídlem Čeladná 1, zastoupena Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem Olomoucká 261/36, Mohelnice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 5. 2021, č. j. 25 A 27/202152, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 5. 2021, č. j. 25 A 27/202152, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Rada obce Čeladná schválila usnesením přijatým pod bodem 9 své schůze č. 53 dne 28. 3. 2014 „Zásady pro pronájem bytů v Domě DPS č. p. 721 v obci Čeladná“. Žalobce žalovanou vyrozuměl o tom, že dané usnesení považuje za rozporné se zákonem, neboť některá ustanovení zmiňovaných zásad jsou dle jeho názoru diskriminační, a vyzval žalovanou ke zjednání nápravy. Vzhledem k tomu, že žalovaná výzvě nevyhověla, zahájil žalobce v rámci výkonu dozoru nad opatřeními orgánů obce v samostatné působnosti řízení o pozastavení výkonu sporného usnesení rady obce. Toto řízení vyústilo ve vydání rozhodnutí žalobce ze dne 23. 9. 2020, č. j. MV11735412/ODK2020, kterým žalobce pozastavil výkon sporného usnesení „v části článku 1 odst. 1.1. písm. a) a odst. 1.3. písm. a), c) a g) Zásad“. Rozklad žalované proti tomuto rozhodnutí ministr vnitra rozhodnutím ze dne 17. 12. 2020, č. j. MV1679363/SO2020, zamítl. [2] Žalobce se následně žalobou ve věcech samosprávy dle § 67 písm. a) s. ř. s. podanou u Krajského soudu v Ostravě domáhal zrušení napadeného usnesení rady žalované v části čl. 1 odst. 1.1. písm. a) a odst. 1. 3. písm. a), c) a g) tímto usnesením schválených zásad. [3] Krajský soud rozhodl shora uvedeným rozsudkem tak, že výrokem I. zrušil „bod 9 usnesení Rady obce Čeladná, přijaté na schůzi rady obce č. 53 dne 28. 3. 2014, v části, kterou byl schválen článek 1, odst. 1. 1., písm. a) Zásad pro pronájem bytů v Domě DPS č.p. 721 v obci Čeladná“. Ve zbytku soud žalobu výrokem II. zamítl a výrokem III. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. [4] Ve vztahu k čl. 1 odst. 1.1. písm. a) zásad, v němž bylo jako podmínka pro přijetí žádosti o pronájem bytu v domě s pečovatelskou službou na adrese Čeladná 721 (dále též „DPS“) stanoveno, že žadatel musí být občanem České republiky, žalobce namítal, že tuto podmínku považuje za diskriminační a rozpornou s § 16 odst. 2 písm. f) ve spojení s § 17 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v relevantním znění (dále jen „zákon o obcích“), § 1 odst. 3 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), v relevantním znění (dále jen „antidiskriminační zákon“) a čl. 24 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (dále jen „pobytová směrnice“). [5] Krajský soud přisvědčil žalobci v tom, že podmínka přijetí žádosti, podle níž žadatel musí být občanem České republiky, je v rozporu s § 17 zákona o obcích. Dospěl k závěru, že podání žádosti o pronájem bytu představuje realizaci práva občana obce požadovat projednání záležitosti spadající do samostatné působnosti obce, které vyplývá z § 16 odst. 2 písm. f) zákona o obcích. Toto právo náleží dle § 17 zákona o obcích kromě občanů České republiky také cizím státním občanům, kteří dosáhli věku 18 let a jsou v obci hlášeni k trvalému pobytu, stanovíli tak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena. Krajský soud s odkazem na čl. 20 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie a nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1403/09, konstatoval, že občanům Evropské unie náleží podíl na samosprávě obcí, který zahrnuje také právo požádat o pronájem bytu. Uvedená podmínka pro přijetí žádosti je tedy dle krajského soudu rozporná se zmíněným ustanovením zákona o obcích. [6] Další žalobní námitky vztahující se k čl. 1 odst. 1.1. písm. a) zásad krajský soud neshledal důvodnými. [7] Pokud se jedná o tvrzený rozpor tohoto ustanovení zásad s § 1 odst. 1 písm. j) a § 1 odst. 3 antidiskriminačního zákona, krajský soud připustil, že cizinci pobývající na území České republiky spadají do osobní působnosti antidiskriminačního zákona, avšak pouze za podmínek v něm uvedených. Právo cizince nebýt diskriminován vyplývající z § 1 odst. 3 antidiskriminačního zákona se uplatní toliko v právních vztazích, na které se vztahuje antidiskriminační zákon nebo přímo použitelný předpis Evropské unie v oblasti volného pohybu pracovníků, jímž je Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011, o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie (dále jen „nařízení o volném pohybu pracovníků“). Krajský soud poukázal na to, že státní příslušnost nepatří mezi zakázané důvody diskriminace upravené v § 2 antidiskriminačního zákona, méně příznivé zacházení z důvodu státní příslušnosti je za diskriminaci považováno pouze v právních vztazích, ve kterých se uplatní nařízení o volném pohybu pracovníků. Toto nařízení působí pouze v právních vztazích umožňujících mobilitu pracovníků. Krajský soud uzavřel, že se v posuzovaném případě nejedná o právní vztah, který by se jakýmkoliv způsobem týkal výkonu zaměstnání, přístupu k zaměstnání či přístupu k bydlení v souvislosti se zaměstnáváním pracovníka z jiného členského státu EU, neboť se posuzovaná podmínka týká přijetí žádosti o pronájem bytu v domě s pečovatelskou službou, který je určen osobám požívajícím starobní nebo invalidní důchod. [8] K tvrzenému rozporu daného ustanovení zásad s čl. 24 odst. 1 pobytové směrnice krajský soud uvedl, že se daná směrnice vztahuje na volný pohyb a pobyt občanů EU a jejich rodin. Posuzovaná podmínka se týká uzavření nájemní smlouvy v domě s pečovatelskou službou určeném pro osoby ve starobním důchodu a důchodu invalidním, přičemž dle krajského soudu se nejedná o právní vztah, který by směrnici podléhal, neboť se netýká volného pohybu občanů EU ani dočasného či trvalého pobytu občanů EU či jejich rodinných příslušníků v České republice. [9] Následně se krajský soud zabýval žalobními námitkami zpochybňujícími zákonnost některých podmínek stanovených v čl. 1 odst. 1. 3. zásad, který upravoval podmínky pro „vedení žádosti“, ty však neshledal důvodnými. [10] Pokud se jedná o čl. 1 odst. 1. 3. písm. c) zásad, který jako jednu z podmínek pro „vedení žádosti“ stanoví, že žadatel musí být občanem České republiky, dospěl krajský soud k závěru, že tato podmínka není (na rozdíl od stejné podmínky pro přijetí žádosti) rozporná s § 17 zákona o obcích. Dle krajského soudu totiž „vedení žádosti“ o pronájem bytu, jak bylo definováno v čl. 1 odst. 1. 2. zásad (tj. vedení seznamu žadatelů, kteří splňují podmínky pro přijetí žádosti, podatelnou žalované), nelze na rozdíl od podání žádosti považovat za realizaci práva požadovat projednání záležitosti v oblasti samostatné působnosti obce ve smyslu § 16 odst. 2 písm. f) zákona o obcích. Krajský soud měl za to, že právní teorie i judikatura rozlišují mezi právem jednotlivce požadovat projednání určité záležitosti vyplývajícím z části uvedeného ustanovení před středníkem („právo požadovat projednání určité záležitosti v oblasti samostatné působnosti radou obce nebo zastupitelstvem obce“) a právem na projednání žádosti vyplývajícím z části daného ustanovení za středníkem („jeli žádost podepsána nejméně 0,5 % občanů obce, musí být projednána na jejich zasedání nejpozději do 60 dnů, jdeli o působnost zastupitelstva obce, nejpozději do 90 dnů“), které svědčí kvalifikovanému počtu občanů či osob s oprávněním občana. Právo občana obce nebo cizího státního občana splňujícího podmínky § 17 zákona o obcích požadovat projednání záležitosti v oblasti samostatné působnosti obce nezahrnuje právo na její věcné projednání, nýbrž pouze právo na „procedurální přístup“ této osoby s kvalifikovaným vztahem k obci k podílu na samosprávě (tj. právo, aby určený orgán rozhodl, zda žádost projedná, či nikoliv). Krajský soud připustil, že jím zmiňovaná judikatura se týkala otázky, zda osoba domáhající se práva na projednání, má právo na zařazení určité záležitosti na program zastupitelstva obce, tedy poněkud jiné situace, než je situace nyní posuzovaná. Dle čl. 1 odst. 1. 2. zásad se žádost nepodává přímo radě obce, nýbrž podatelně, která vede seznam žádostí a provádí v něm průběžně úpravy, přičemž o vyřazení žádosti informuje žadatele sekretariát obce. Navíc postup při zařazení věci na program