5 As 234/2022 — Nejvyšší správní soud

5 As 234/2022- 45 - text  5 As 234/2022 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobců: a) Telly s.r.o., se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, b) Česká asociace satelitních operátorů z.s., se sídlem Štěpánská 1742/27, Praha 1 oba zast. Mgr. Monikou Marekovou, MJur, advokátkou se sídlem Lublaňská 346/28, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské náměstí 471/1, Praha 1, za účasti: OSA  Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z.s., se sídlem Čs. armády 786/20, Praha 6, o kasační stížnosti žalobkyně a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2022, č. j. 11 A 75/202160, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2022, č. j. 11 A 75/202160, se ruší ve výroku I., III. a V. a věc se vdaném rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Rozhodnutím ze dne 5. 5. 2020, č. j. MK 29598/2020 SOAP, žalovaný rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), že ode dne nabytí účinnosti zákona č. 102/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, tj. od 20. 4. 2017, je osoba zúčastněná na řízení oprávněna k výkonu povinné kolektivní správy práva na užití přenosem rozhlasového a televizního vysílání děl hudebních s textem či bez textu s výjimkou děl hudebně dramatických podle § 97d odst. 1 písm. c) zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), v relevantním znění (dále jen „autorský zákon“). [2] O vydání rozhodnutí podle § 142 odst. 1 správního řádu požádala osoba zúčastněná na řízení. Žalovaný dovodil potřebnost vydání takového rozhodnutí ze skutečnosti, že žalobce b) podal osobě zúčastněné na řízení námitky proti návrhu sazebníků pro rok 2019 a 2020, v nichž zpochybnil její oprávnění k výkonu kolektivní správy pro přenos rozhlasového nebo televizního vysílání podle § 22 odst. 1 autorského zákona. Podle žalobce b) osoba zúčastněná na řízení nemůže zastupovat všechny nositele práv na základě zákona, ale pouze vybrané nositele práv na základě smlouvy. Žalovaný dospěl k závěru, že osoba zúčastněná na řízení je od účinnosti novely autorského zákona zákonem č. 102/2017 Sb. oprávněna k výkonu kolektivní správy podle § 97d odst. 1 písm. c) autorského zákona. [3] Proti rozhodnutí žalovaného brojili oba žalobci rozklady a namítali, že měli být účastníky řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu. Ministr kultury v rozhodnutí ze dne 28. 1. 2021, č. j. MK 3018/2021 OLP, uvedl, že žalobci nebyli účastníky řízení o žádosti o vydání rozhodnutí podle § 142 odst. 1 správního řádu, a proto jim nesvědčí právo podat rozklad. Deklaratorním rozhodnutím se pouze potvrzuje již existující stav, a nemůže se tedy nově dotýkat práv třetích osob. Rozklady obou žalobců tedy ministr kultury zamítl a současně rozhodnutí žalovaného potvrdil (byť správně podle § 92 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 5 správního řádu nepřípustný rozklad podaný osobou, která nemá postavení účastníka řízení, ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu pouze zamítne  pozn. NSS). [4] Žalobci napadli rozhodnutí ministra kultury původně samostatnými žalobami u městského soudu, který tyto věci spojil ke společnému projednání. Následně městský soud výrokem I. shora uvedeného rozsudku žalobu žalobkyně a) zamítl podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a výrokem II. rozhodnutí ministra kultury ve vztahu k žalobci b) zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil žalovanému k dalšímu řízení podle § 78 odst. 1 a 4 s. ř. s. [5] Podle městského soudu není správný názor ministra kultury, že rozhodnutí podle § 142 odst. 1 správního řádu se nemůže nově dotýkat práv třetích osob, pročež byly rozklady žalobců podle něj nepřípustné. Městský soud zdůraznil, že předpokladem pro vydání takového rozhodnutí je potřeba postavit autoritativně najisto, jestli určitý právní vztah vznikl, případně kdy a zda trvá. Pro takový postup musí být dány určité pochybnosti či spor, neboť bez nich by se nejednalo o deklaratorní rozhodnutí, ale o osvědčení. V těchto typech řízení správní orgány jednají nejen se žadatelem, ale též s osobami podle § 27 odst. 2 a 3 správního řádu. [6] Okruh dotčených osob se odvíjí od právního vztahu, který je předmětem řízení podle § 142 správního řádu. Žalovaný i ministr kultury vyšli z toho, že deklaratorní rozhodnutí je třeba vydat proto, že žalobce b) v námitkách proti sazebníkům osoby zúčastněné na řízení zpochybnil právo osoby zúčastněné na řízení vykonávat kolektivní správu. Pokud tedy správní orgán vyšel z předpokladu, že je nezbytné vydat deklaratorní rozhodnutí kvůli sporu mezi žalobcem b) a osobou zúčastněnou na řízení, měl tomu přizpůsobit i posouzení okruhu dotčených osob. Městskému soudu bylo rovněž z jeho úřední činnosti známo, že žalobce b) je žalobcem v řízení vedeném u městského soudu pod sp. zn. 5 A 29/2020; v této věci jde o udělení souhlasu podle § 98f odst. 2 autorského zákona se zvýšením některých odměn nad míru inflace. [7] Základem celého sporu tedy byl spor o rozšíření oprávnění osoby zúčastněné na řízení, které může mít vliv na stanovení sazby odměn. Žalobce b) proti sazebníkům přitom může podávat námitky a v případě pokračující neshody se obrátit na soud. Autoritativní stanovení, zda osoba zúčastněná na řízení po novele autorského zákona povinně kolektivně spravuje práva podle § 22 odst. 1 autorského zákona, je pro žalobce b) podstatné a dotýká se jeho práv. Žalobce b) proto měl být účastníkem řízení o žádosti osoby zúčastněné o vydání rozhodnutí podle § 142 odst. 1 správního řádu, a byl tedy oprávněn podat proti rozhodnutí žalovaného rozklad. [8] Situace žalobkyně a) však byla podle městského soudu odlišná. Žalobkyně a) nemůže vystupovat v řízení o sjednávání sazebníků odměn a není ani účastnicí řízení o předchozím souhlasu žalovaného. V těchto řízeních ji zastupuje a její zájmy hájí žalobce b). Případné zvýšení sazeb se projeví v majetkové sféře žalobkyně a), neboť je bude muset hradit; takové dotčení však nesplňuje požadavky § 27 odst. 2 správního řádu, neboť není dostatečně intenzivní. Dotčení majetkové sféry žalobkyně a) je pouze zprostředkované a závislé na dalších skutečnostech. Ministr kultury tedy nepochybil, pokud dospěl k závěru, že žalobkyně a) nebyla účastníkem řízení o žádosti osoby zúčastněné na řízení, pročež bylo namístě její rozklad zamítnout jako nepřípustný. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [9] Žalobkyně a) (stěžovatelka) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností a navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil výrok I. napadeného rozsudku a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení, neboť městský soud nesprávně posoudil právní otázku jejího účastenství v posuzovaném řízení podle § 142 správního řádu. [10] Stěžovatelka je uživatelkou předmětů ochrany podle autorského zákona, a právě z toho důvodu měla být přibrána jako účastnice řízení. Jsou to přímo její práva, která jsou dotčena rozhodnutím žalovaného, nikoliv pouze práva žalobce b), jehož je stěžovatelka členkou. Není pravdou, že stěžovatelka nemůže vystupovat v řízení o sjednávání sazebníku odměn kolektivního správce. Uživatel při tomto sjednávání sice může být zastoupen právnickou osobou sdružující příslušné uživatele ochrany [v daném případě žalobcem b)], ale být tomu tak nutně nemusí. [11] Osoba zúčastněná na řízení požádala o vydání rozhodnutí, jelikož její oprávnění k výkonu povinné kolektivní správy bylo zpochybněno ze strany žalobce b) v rámci projednání návrhu sazebníků odměn pro roky 2019 a 2020. Rozhodnutí žalovaného však má rozsáhlý vliv i mimo projednávání návrhů sazebníků odměn pro roky 2019 a 2020 mezi žalobcem b) a osobou zúčastněnou na řízení. Rozhodnutí totiž přímo zasahuje do práv stěžovatelky uplatněných v procesu sjednávání sazebníků odměn pro roky 2021 a 2022 (tyto námitky stěžovatelka soudu předložila jako přílohu kasační stížnosti) a bude ji zasahovat i v případě, že stěžovatelka podá námitky proti návrhům sazebníku odměn osoby zúčastněné na řízení v budoucnosti. [12] Stěžovatelka dále zopakovala žalobní argumentaci, jíž odůvodňovala svou aktivní legitimaci k podání žaloby. Tuto argumentaci není pro účely řízení o kasační stížnosti nutné rekapitulovat. [13] Žalobce b), žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřili. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [14] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozhodnutí městského soudu (§ 106 ods