5 As 31/2021 — Nejvyšší správní soud

5 As 31/2021- 26 - text  5 As 31/2021 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lukáše Hloucha v právní věci žalobce: Energo Příbram, s.r.o., se sídlem Obecnická 269, Příbram, zastoupen Mgr. Ing. Ondřejem Kolářem, advokátem se sídlem Bělehradská 10/79, Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2021, č. j. 43 A 186/201851, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2018, č. j. 128273/2018/KUSK. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání JUDr. Tomáše Pelikána, správce konkursní podstaty úpadce Příbramská teplárenská a.s. (dále též právní předchůdce žalobce, resp. stěžovatele), a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Příbram, odboru stavebního úřadu a územního plánování, ze dne 28. 4. 2017, č. j. MeUPB 40132/2017, kterým stavební úřad na základě žádosti Společenství vlastníků jednotek Příbram, VII/290, 291 a 292, se sídlem náměstí 17. listopadu 290, Příbram (dále jen „stavebník“), vydal stavební povolení na stavbu „plynová kotelna – Příbram VII, nám. 17 listopadu 290 – 292“ na pozemcích st. p. 1040, 1041 a 1183 v katastrálním území Březové Hory. Právní předchůdce žalobce byl účastníkem tohoto řízení z důvodů věcných práv společnosti Příbramská teplárenská a.s. k soustavě centrálního zásobování teplem (CZT), která zahrnovala i rozvod vedoucí k předmětným bytovým domům, přičemž po dokončení stavby mělo dojít k odpojení stavby od CZT. [2] Ze správního spisu vyplynulo, že stavební úřad nejprve k žádosti stavebníka rozhodnutím ze dne 14. 9. 2016, č. j. MeUPB 72430/2016, vydal původní stavební povolení pro předmětnou stavbu. Žalovaný však k odvolání právního předchůdce žalobce rozhodnutím ze dne 19. 12. 2016, č. j. 186400/2016/KUSK, toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání, neboť dle něj z projektové dokumentace předložené k žádosti o stavební povolení nebylo možné zjistit, jakým způsobem bude probíhat napojení na rozvody Příbramské teplárenské, a.s. Po upřesnění projektové dokumentace stavebníkem stavební úřad vydal nyní posuzované stavební povolení, které potvrdil výše zmiňovaným rozhodnutím také žalovaný. [3] Právní předchůdce žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Praze, v níž namítal, že stavebník nezajistil a nepředložil energetický posudek podle § 9a odst. 1 písm. a) ve spojení s § 7 odst. 1 písm. d) zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií (dále jen „zákon o hospodaření energií“). Žalovaný také opomenul odvolací námitku, dle níž stavebník nijak nedoložil, že jeho členové vyjádřili vůli, aby byla stavba odpojena od centrálního vytápění, souhlasili s konkrétní stavbou a s tím, že stavebník bude zastupován společností TO SYSTEM s.r.o. [4] Krajský soud usnesením ze dne 17. 12. 2019, č. j. 43 A 186/201833, rozhodl podle § 107a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s., že v řízení bude jako se žalobcem dále pokračováno se společností Energo Příbram, s.r.o., která nabyla obchodní závod společnosti Příbramská teplárenská a.s. [5] Krajský soud následně žalobu rozsudkem ze dne 28. 1. 2021, č. j. 43 A 186/201851, zamítl. Krajský soud se nejprve věnoval obecnému vymezení funkce správního soudnictví a připomněl, že správní soudy poskytují ochranu tomu, kdo tvrdí, že byl nezákonným správním rozhodnutím zkrácen na svých právech. Krajský soud v návaznosti na toto konstatování dovodil, že žalobce v nyní posuzované věci obecně poukazuje na rozpor žalobou napadeného rozhodnutí se zákonem, aniž by namítal dotčení svých veřejných subjektivních práv. Krajský soud dodal, že podle ustálené judikatury je důvodem neúspěchu teplárenských společností v obdobných případech právě zdůrazňování obecného nesouladu stavebních projektů s právními předpisy bez současného namítání konkrétního poškození vlastních subjektivních práv. Krajský soud dále konstatoval, že právní předchůdce žalobce se správního řízení neúčastnil jako stavebník, jemuž by bylo stavení povolení adresováno, ale byl účastníkem dle § 109 písm. d) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v relevantním znění (dále jen „stavební zákon“), který je ve smyslu § 114 stavebního zákona oprávněn podávat pouze námitky dané dotčením jeho práva odpovídajícího věcnému břemenu k nemovitosti, jíž se stavební úpravy týkaly. Krajský soud shledal, že se žalobce (jeho právní předchůdce) jako teplárenská společnost ochrany svých práv k centrálnímu zdroji tepla dovolával velmi obecně a ani ve stavebním řízení, ani v řízení soudním nijak blíže neuvedl, jak konkrétně by se měla stavba dotknout jeho práv jakožto vlastníka soustavy zásobování tepelnou energií. To, že by jeho práva měla být stavbou dotčena, nevyplývá ani ze správního spisu. Z projektové dokumentace, jak byla stavebníkem upřesněna, naopak nelze dovodit, že by stavba měla nějak zasáhnout do stávajících rozvodů a technické infrastruktury rozvodné soustavy. [6] K námitce porušení § 9a odst. 1 písm. a) zákona o hospodaření energií krajský soud konstatoval, že je ve svém jádru opodstatněná, nicméně přesahuje rámec § 114 odst. 1 stavebního zákona, protože se týká výlučně veřejného zájmu na ochraně životního prostředí, potažmo ochrany veřejných subjektivních práv třetích osob, nikoliv však ochrany vlastních veřejných subjektivních práv žalobce. Účelem vypracování energetického posudku by bylo posouzení technické, ekonomické a ekologické přijatelnosti instalace plynových kotlů, tedy zda je jejich instalace technicky možná, ekonomicky výhodná, přičemž žádné z těchto kritérií se právní sféry žalobce nedotýká. Nezajištění energetického posudku tudíž nemohlo nijak zasáhnout do právního postavení žalobce. Skutečnost, že správní orgány po stavebníkovi nepožadovaly předložení energetického posudku, sice představuje porušení stavebního zákona, nicméně s ohledem na postavení žalobce bez dopadů do jeho veřejných subjektivních práv. Pro úplnost krajský soud dodal, že povinnost stavebníka předložit energetický posudek nelze v posuzované věci dovozovat z § 16 odst. 7 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v relevantním znění (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“), neboť tato povinnost byla stanovena až s účinností od 1. 1. 2017. Námitka porušení § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší navíc rovněž přesahuje rámec námitek podle § 114 odst. 1 stavebního zákona. [7] Krajský soud dále konstatoval, že žádný právní předpis nestanoví povinnost předložit k žádosti o stavební povolení souhlas spoluvlastníků společných prostor (vlastníků jednotek) s odpojením od centrálního vytápění. K odpojení od tepelného zařízení totiž dochází v důsledku ukončení soukromoprávního odběratelského vztahu, který je pro stavební řízení zcela irelevantní. Pokud jde o doložení souhlasu vlastníků jednotek s provedením stavby, jakož i zmocnění zástupce stavebníka, žalobce podle krajského soudu ani netvrdil, že by se tyto otázky mohly dotknout jeho veřejných subjektivních práv. Navíc jsou tyto námitky nedůvodné. K žádosti o stavební povolení byl doložen zápis ze shromáždění vlastníků jednotek ze dne 9. 2. 2016, podle něhož byl záměr instalace nové plynové kotelny schválen. K žádosti o stavební povolení byla též doložena řádná plná moc ze dne 1. 3. 2016 s jednoznačně vymezeným obsahem a rozsahem zmocnění společnosti TO SYSTEM s.r.o. pro celé řízení. Souhlas jednotlivých spoluvlastníků nebyl ke zplnomocnění uvedeného zástupce třeba [§ 1196 občanského zákoníku ve spojení s § 30 odst. 1 a § 33 odst. 1 správního řádu a § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [8] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [9] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že krajský soud věc nesprávně posoudil a nepřihlédl ke všem v žalobě uváděným námitkám. Skutečnost, že účastník stavebního řízení je oprávněn uplatňovat pouze námitky podle § 114 odst. 1 stavebního zákona, neznamená, že se správní orgány nemusely vypořádat i s dalšími aspekty, na které jeho právní předchůdce poukazoval a které musí žalovaný posuzovat z moci úřední. Tato povinnost plyne z § 89 odst. 2 správního řádu, podle něhož pouze při přezkumu správnosti odvoláním napadeného rozhodnutí je odvolací orgán zpravidla vázán námitkami uplatněnými v odvolání; naopak zákonnost rozhodnutí je povinen přezkoumat z úřední povinnosti. Tuto povinnost odvolacího orgánu zdůraznil např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2016, č. j. 6 As 2