5 As 32/2023 — Nejvyšší správní soud

5 As 32/2023- 59 - text  5 As 32/2023 - 70 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: J. B. zast. Mgr. Jiřím Maškem, advokátem se sídlem Pod Všemi svatými 427/17, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 1. 2023, č. j. 60 A 7/2020162, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti odvolacímu rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2020, sp. zn. ZN/MZP/2017/510/43, č. j. MZP/2020/ 510/1014. [2] Tímto rozhodnutím žalovaný změnil rozhodnutí Správy Národního parku Šumava (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 24. 5. 2017, č. j. NPS 05038/2017, SZ NPS 02162/2017/5, jímž správní orgán I. stupně shledal stěžovatele vinným z přestupků podle § 87 odst. 3 písm. d), m), l) a n) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPK“), kterých se dopustil v období od října do listopadu roku 2016 na pozemku st. parc. č. X v k. ú. H. S. [3] Správní orgán I. stupně stěžovateli uložil pokutu ve výši 100 000 Kč, povinnost nahradit paušální náhradu řízení ve výši 1000 Kč a provést přiměřená náhradní opatření k nápravě, a to přispět k obnovení původního, přírodě bližšího prostředí tím, že do jednoho roku po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí odstraní z předmětného pozemku, p. č. X v k. ú. H. S., všechny dodané prvky, zejména základovou desku, plastovou jímku, drenáže a objekt s pultovou střechou a poté uvede pozemek do původní nivelety, povrch překryje 20cm vrstvou ornice a vysází 20 ks dřevin na Šumavě autochtonních druhů, o něž bude 5 let pečovat. [4] Původním rozhodnutím o odvolání ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. ZN/MZP/2017/510/43, č. j. MZP/2017/510/348 žalovaný formulačně upravil výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně, ve zbytku napadené rozhodnutí potvrdil. Původní rozhodnutí o odvolání bylo rozsudkem krajského soudu ze dne 26. 7. 2018, č. j. 50 A 75/201779, zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud přisvědčil námitce ohledně nedostatečného zjištění skutkového stavu ve vztahu k jednomu z přestupků (pokácení skupiny dřevin rostoucích mimo les), neboť za kácení stromů byl stěžovatel již jednou potrestán blokovou pokutou v červnu 2016. Krajský soud se rovněž ztotožnil s názorem stěžovatele, že žalovaný měl vyčkat na rozhodnutí stavebního úřadu. Kasační stížnost žalovaného proti rozsudku krajského soudu ze dne 26. 7. 2018 byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2020, č. j. 2 As 288/201845, zamítnuta, neboť Nejvyšší správní soud se ztotožnil s posouzením důkazní nedostatečnosti v souvislosti s kácením stromů. Nejvyšší správní soud však korigoval závěry krajského soudu v tom smyslu, že orgány ochrany přírody jsou oprávněny si otázky související s naplněním skutkových podstat přestupků posoudit samostatně. Nejvyšší správní soud zároveň upozornil na formální nedostatky ve formulaci výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně. [5] Druhým rozhodnutím o odvolání ze dne 7. 8. 2020 žalovaný změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že částečně nahradil výrok rozhodnutí v tom smyslu, že doplnil odkazy na příslušná zákonná ustanovení a podrobnější popis jednotlivých skutků. Dle žalovaného se stěžovatel v období od října do listopadu 2016 dopustil a) přestupku podle § 87 odst. 3 písm. m) ZOPK tím, že „v rozporu s § 4 odst. 2 ZOPK závažně poškodil významný krajinný prvek registrovaný na st. p. č. X v k. ú. H. S. vyhláškou č. 2/95 Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava ze dne 10. 4. 1995 tím, že odstranil vegetační kryt z pozemku a změnil původní konfiguraci, strukturu a povrch pozemku jeho překrytím betonem v podobě základové desky a zapuštěním sklepního prostoru, plastové jímky, drenáží a objektu s pultovou střechou typu srubu“; b) přestupku podle § 87 odst. 3 písm. l) ZOPK tím, že „neplnil podmínku výjimky Správy č. j. NPS 07171/2016, SZ NPS 064/2016/3 ze dne 2. 9. 2016, povolené podle § 43 ZOPK, konkrétně v rozporu s podmínkou č. 2 provedl na st. p. č. X v k. ú. H. S. úpravu původního povrchu, umístil novou stavbu (objekt s pultovou střechou typu srub) a základovou desku, částečně obnovil zaniklé části původních staveb a umístil pod povrch plastovou jímku a drenáže“; c) přestupku podle § 87 odst. 3 písm. n) ZOPK tím, že „v rozporu s ust. § 26 odst. 2 písm. a) a b) ZOPK vykonal činnosti zakázané na území I. zóny Chráněné krajinné oblasti Šumava, když na st. p. č. X v k. ú. H. S. umístil novou stavbu (objekt s pultovou střechou typu srub) a změnil využití území z území ponechaného jako zeleň na území zastavěné novými stavebními prvky“. [6] Ve vztahu k přestupku dle § 87 odst. 3 písm. d) ZOPK žalovaný řízení zastavil. Uložená pokuta byla snížena na 70 000 Kč, ve zbytku žalovaný rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. [7] Žalovaný upozornil, že již v květnu 2016 pokácel stěžovatel na předmětném pozemku více než 50 stromů, za což mu byla uložena bloková pokuta. Rozhodnutím ze dne 2. 9. 2016 byla stěžovateli povolena výjimka podle § 43 odst. 1 ZOPK ze zákazů stanovených v § 26 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. b) ZOPK [nebyla mu však povolena výjimka ze zákazu umisťovat nové stavby podle § 26 odst. 1 písm. a) ZOPK]. Stěžovatel byl v tomto rozhodnutí rovněž upozorněn na platnou právní úpravu a omezení z ní vyplývající. Jak plyne ze zjištění správního orgánu I. stupně dokumentovaných fotografiemi, stěžovatel pokračoval v provádění prací na pozemku, přestože jej správní orgán I. stupně vyzval, aby tuto činnost ukončil. Žalovaný zdůraznil, že samotné vlastnické právo stěžovatele neopravňuje k porušování právních předpisů. Stěžovatel dle svých vyjádření území dobře zná, musel si tedy již při nabytí pozemků být vědom toho, že leží v chráněné krajinné oblasti. [8] Žalovaný se dále zabýval pravomocemi úředních osob správního orgánu I. stupně a konstatoval, že ze spisového materiálu nevyplývá, že by příslušná úřední osoba tyto pravomoci porušila. Dále upozornil, že mu není zřejmé, jak by zarostlé zbytky stavby mohly ohrozit bezpečnost na naučné stezce, která nevede přímo přes stěžovatelovy pozemky. K argumentaci stavem zapsaným v katastru nemovitostí žalovaný připomněl, že je věcí vlastníka nemovitosti, aby nesoulad zapsaného stavu se stavem skutečným ohlásil katastrálnímu úřadu. V řízení bylo prokázáno, že na předmětném pozemku v květnu roku 2016 žádná stavba nestála, byly patrné pouze zbytky schodiště a základů stavby. Stěžovatelovu činnost tedy nelze považovat za opravu stávající stavby. Podle žalovaného rovněž nelze vyvozovat žádnou souvislost z (blíže nespecifikované) platby daně z nemovitosti, ani z platby za svoz odpadů. K přestupku podle § 87 odst. 3 písm. d) ZOPK (kácení dřevin rostoucích mimo les) žalovaný uvedl, že vzhledem ke změně situace na místě již nelze zjistit stav věci v listopadu roku 2016, řízení o tomto přestupku zastavil, neboť spáchání skutku nebylo prokázáno. II. Řízení před krajským soudem [9] Stěžovatel napadl druhé rozhodnutí o odvolání u krajského soudu správní žalobou, v níž argumentoval především nedostatečným odůvodněním správních rozhodnutí; porušením zásady materiální pravdy; nesprávným právním posouzením vzniku odpovědnosti za přestupek podle § 87 odst. 3 písm. m) a n) ZOPK; porušením procesních ustanovení týkajících se provádění důkazů, zahájení řízení, dvojinstančnosti řízení či vyjádření se k podkladům rozhodnutí; jakož i nepřiměřeností uloženého nápravného opatření a likvidačním účinkem uložené pokuty. [10] Usnesením ze dne 12. 11. 2020, č. j. 60 A 7/202063, krajský soud přiznal žalobě odkladný účinek. [11] Jednání ve věci samé bylo nařízeno na 23. 8. 2021. Následně došlo celkem třikrát (jednou z důvodů na straně žalovaného, dvakrát na straně stěžovatele) k jeho odročení. Dne 8. 11. 2021 již krajský soud žádosti o odročení nevyhověl a jednal v nepřítomnosti stěžovatele i jeho zástupce. Krajský soud v rozsudku ze dne 8. 11. 2021, č. j. 60 A 7/2020102, odůvodnil svůj postup tím, že zástupce stěžovatele jím tvrzené důvody pro odročení nikterak nedoložil, byť své předchozí žádosti o odročení vždy podpořil příslušnými podklady. Rozsudkem ze dne 18. 10. 2022, č. j. 5 As 384/202157, Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu č. j. 60 A 7/2020102, neboť s ohledem na dosavadní přístup krajského soudu a probíhající pandemii onemocnění COVID19, se výsledný postup krajského soudu jevil jako překvapivý a nepřiměřeně přísný. [12] Na jednání, které se konalo 23. 1. 2023, se stěžovatel opět nedostavil, krajs