5 As 335/2022 — Nejvyšší správní soud

5 As 335/2022- 20 - text  5 As 335/2022 - 24 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lukáše Hloucha v právní věci žalobce: Dr. L. T. Q., zast. Mgr. Lenkou Šrámkovou, advokátkou se sídlem Aloise Jiráska 1367/1, Teplice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2022, č. j. 17 A 133/202133, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta jeho žaloba na ochranu před nezákonným zásahem příslušníků Policie ČR, případně Celní správy ČR, jenž měl spočívat dle petitu žaloby v omezení žalobce na osobní svobodě dne 11. 10. 2021 v době od 4:30 hod. do 6:00 hod. a v odepření práva na právní pomoc téhož dne. [2] V žalobě žalobce zejména uvedl, že dne 11. 10. 2021 byla v jeho domě a garáži na adrese B. X, B. provedena domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor a pozemků, a to na základě příkazů Okresního soudu v Teplicích ze dne 2. 10. 2021, sp. zn. 0 Nt 2033/2021 a sp. zn. 0 Nt 2032/2021. Žalobce stručně popsal průběh domovní prohlídky, při níž mělo dle jeho tvrzení dojít k vyražení dveří jeho domu a poničení vnitřního zařízení. Žalobce měl být v době od 4:30 hod. do 6:00 hod. omezen na osobní svobodě použitím pout a za strany zasahujících policistů (popř. příslušníků celní správy) na něj měl být vyvíjen psychický nátlak. Žalobci rovněž nebylo umožněno kontaktovat svého právního zástupce. O možnosti účasti právního zástupce byl žalobce poučen až ve 13:00 hod., kdy se již žalobce účastnil prohlídky jiných prostor, avšak ani tehdy mu nebyl umožněn přímý kontakt s jím zvoleným zástupcem, pouze mu bylo sděleno, že jeho právní zástupce nemá čas se prohlídky zúčastnit. Následně v 19:00 hod. byl žalobce zadržen a odvezen do policejní cely, jeho syn byl převezen do zařízení Klokánek v Teplicích. Žalobci není známo, proč byl zadržen, když se nedopustil žádného trestného činu a v dané věci nefiguruje jako obviněný. Dále žalobce dodal, že popsaný postup považuje za nezákonný zásah správního orgánu, neboť v trestním řízení neměl postavení podezřelého, obviněného či poškozeného a popsané úkony byly proti němu realizovány pouze proto, že se v uvedené době náhodou nacházel ve svém domě. Žalobci není známo, že by napadený postup příslušníků policie či celní správy jakkoliv souvisel s trestním řízením, v němž byla nařízena prohlídka jeho domu. Zdůraznil, že nepovažuje za „nesprávnou“ samotnou domovní prohlídku ani prohlídku jiných prostor, nýbrž své bezdůvodné omezení na osobní svobodě, zničení jeho majetku a porušení jeho práva na právní pomoc vyplývajícího z čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Není si vědom toho, že by k omezení jeho osobní svobody došlo na základě zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v relevantním znění (dále jen „trestní řád“), neboť nebyl poučen o tom, že by byl z čehokoliv podezřelý, nešlo tedy o úkon orgánu činného v trestním řízení. [3] Městský soud shora uvedeným usnesením žalobu odmítl dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť s odkazy na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2010, č. j. 7 Aps 1/201053 (všechna zde zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), a usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. II. ÚS 2166/14, dospěl k závěru, že žalobou napadený postup policie, příp. celního orgánu není přezkoumatelný ve správním soudnictví, jelikož orgány, které prováděly předmětné prohlídky, nevystupovaly za daných okolností jako správní orgány jednající v oblasti veřejné správy, nýbrž vykonávaly působnost orgánů činných v trestním řízení. Při posouzení věci vyšel městský soud kromě skutkových tvrzení žalobce rovněž z příkazu Okresního soudu v Teplicích k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků ze dne 2. 10. 2021, č. j. 0 Nt 2032/20219, z něhož zjistil, že daný příkaz byl vydán ve věci podezřelých 1) T. T. P. T., 2) T. K. Q. T. a 3) T. T. N., a to pro podezření ze spáchání přečinu porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle § 244 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v relevantním znění (dále jen „trestní zákoník“), zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 trestního zákoníku. Žalobce tedy v daném trestním řízení nefiguroval jako podezřelý, okresní soud však přesto nařídil prohlídku jiných prostor a pozemků v jeho vlastnictví, kterou odůvodnil mj. tím, že podezřelá T. T. P. T. je žalobcovou družkou a uvedené prostory užívá. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti uvedenému usnesení městského soudu kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Konkrétně uvedl, že má za to, že usnesením městského soudu „byla porušena jeho práva na poskytnutí azylu ve smyslu ust. §§ 12 a 91 zák. č. 325/1999 Sb.“. Stěžovatel nesouhlasí se závěry městského soudu, neboť trvá na tom, že žalobou vymezený postup byl nezákonným zásahem správního orgánu. Zopakoval, že se neúčastnil daného trestního řízení, žalobou vymezený postup byl proti němu realizován v podstatě pouze z toho důvodu, že se náhodou v daný okamžik nacházel ve svém domě. Není mu známo, že by daný postup jakkoli souvisel s trestním řízením, ve kterém byla nařízena prohlídka jeho domu. Připomněl, že nepovažuje za nesprávnou samotnou domovní prohlídku ani prohlídku jiných prostor, ale své neodůvodněné omezení na osobní svobodě. Dodal, že mu není známo, že by k tomuto postupu dal souhlas státní zástupce, a spatřuje v něm porušení čl. 8 Listiny základních práv a svobod. Dále považuje za nezákonné zničení jeho majetku, k němuž došlo při provádění domovní prohlídky. Dle stěžovatele došlo popsaným postupem rovněž k porušení čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod tím, že nebyl včas poučen o tom, že má právo na pomoc advokáta, a poté, co poučen byl, mu nebylo umožněno osobně s advokátem hovořit. Následně stěžovatel zopakoval, že vzhledem k tomu, že si nebyl vědom toho, že by ve vztahu k němu bylo při omezení osobní svobody postupováno podle trestního řádu, neboť nebyl poučen o tom, že by byl z čehokoli podezřelý, je třeba žalobou napadený postup považovat za úkon správního orgánu, nikoli orgánu činného v trestním řízení. Ačkoliv totiž v daném okamžiku probíhala v nemovitosti stěžovatele domovní prohlídka na základě trestního řádu, stěžovatel neměl v trestním řízení postavení obviněného ani poškozeného, jeho prvotní zadržení s trestním řízením nijak nesouvisí a úkony vůči němu tedy policie činila jako správní orgán. Na podporu své argumentace stěžovatel bez dalšího odkázal na odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. II. ÚS 2166/14, a nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 3173/16, a dodal, že za stěžejní považuje skutečnost, že si není vědom toho, že by se v jeho případě jednalo o úkon spojený s trestním řízením, ve kterém byla nařízena domovní prohlídka. [5] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry městského soudu. Dodal, že v projednávané věci je předmětem sporu příkaz trestního soudu k provedení domovní prohlídky, resp. dopady tohoto úkonu na stěžovatele, nejednalo se tedy o úkon správního orgánu. Vedle již zmiňované judikatury žalovaný odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2016, č. j. 10 As 11/2016153, a ze dne 11. 11. 2022, č. j. 5 As 32/202227. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozhodnutí městského soudu (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí městského soudu vzešlo (§ 102 s. ř. s.), a je zastoupen advokátkou (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). [7] Nejvyšší správní soud dále přezkoumal napadené usnesení městského soudu v mezích rozsahu kasační stížnosti a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [8] Nejvyšší správní soud především zdůrazňuje, že posuzovaná kasační stížnost směřuje proti usnesení městského soudu, jímž byla žaloba odmítnuta pro nedostatek pravomoci soudu, v takovém případě lze kasační stížnost podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí žaloby [§ 103 odst. 1 písm. e) s.