7 As 68/2023 — Nejvyšší správní soud

7 As 68/2023- 25 - text  7 As 68/2023 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše Foltase a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: J. M., zastoupený Mgr. Kateřinou Všetíčkovou, advokátkou se sídlem Kladská 1489/5, Praha, proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Vazební věznice a ústav pro výkon zabezpečovací detence Brno, se sídlem Jihlavská 12, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2023, č. j. 55 A 16/2022121, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Ustanovené zástupkyni žalobce advokátce Mgr. Kateřině Všetíčkové se přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 11 387 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. [1] Žalobce se před Krajským soudem v Brně (dále též „krajský soud“) domáhal žalobou ochrany před nezákonným zásahem spočívajícím v jeho umístění v průběhu jeho eskorty dočasně do cel (na zhruba jednu hodinu), které nejsou opatřeny piktogramy zákazu kouření, přičemž je v nich vystaven pasivnímu kouření a současně jejich sanitární vybavení je nedůstojné, případně nefunkční. Krajský soud část žaloby odmítl pro opožděnost a zbývající část žaloby shledal nedůvodnou. II. [2] Krajský soud žalobu odmítl pro opožděnost v rozsahu jednotlivých žalobcem specifikovaných dnů (vyjma zásahů, k nimž mělo dojít 20. 8. 2020, 6. 5., 13. 5., 17. 6. a 24. 6. 2021), neboť ve všech případech uplynula subjektivní i objektivní lhůta k podání žaloby. Vystavení žalobce pasivnímu kouření (včetně absence piktogramu zákazu kouření) či nedůstojnému a nefunkčnímu hygienickému zařízení v žalobcem konkrétně uvedené dny v letech 2014 – 2021 je třeba bez pochyby považovat za jednorázové zásahy. Pro úplnost dodal, že žaloba byla v této části též nepřípustná ve smyslu § 85 s. ř. s., neboť žalobce v případě těchto individuálních zásahů nevyčerpal jiný prostředek nápravy, jímž je podání odsouzeného žádající příslušné státní zastupitelství o dozor podle § 16a odst. 5 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství a žádost o přezkoumání způsobu vyřízení tohoto podání u nejbližšího vyššího státního zastupitelství podle § 16a odst. 7 téhož zákona ve spojení s § 78 odst. 2 písm. a) zákona o výkonu trestu odnětí svobody (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2021, č. j. 10 As 350/202036). Zbývající část žaloby s ohledem na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 22. 8. 2022, č. j. 5 As 257/202093, považoval za včasnou a přípustnou. V ní se žalobce domáhal ochrany před trvajícím zásahem spočívajícím v tom, že je v rámci eskort od roku 2014 umisťován žalovanou do cel Sběrného a eskortního střediska žalované (dále též „eskortní cela“), v nichž není piktogram zákazu kouření a v nichž je vystaven pasivnímu kouření a nehumánnímu zacházení spočívajícímu v nedůstojném a nefunkčním hygienickém vybavení. Současně žádal, aby soud žalované zakázal do budoucna v tomto zásahu pokračovat, a tvrdil, že hrozí jeho opakování. [3] K první části žaloby krajský soud uvedl, že zákonná povinnost umístit piktogram zákazu kouření stíhá pouze vlastníky či provozovatele prostorů, které jsou vyjmenovány v § 8 odst. 1 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, v nichž je kouření zákonem zakázáno. Mezi těmito prostory nejsou uvedeny prostory věznice či prostory cel ve věznici a ředitel není povinen tyto prostory označovat piktogramem zákazu kouření. Pokud tedy eskortní cely nebyly těmito piktogramy označeny, nejednalo se o porušení zákona, a tím spíše ani o nezákonný zásah proti žalobci. [4] Stran námitky pasivního kouření krajský soud uvedl, že k porušení ústavně zaručených práv vězně na zachování tělesné integrity může dojít v případech, kdy je vězeň – nekuřák přes svou stížnost (příp. žádost) nucen sdílet prostory s kuřáky. Současně se však musí jednat o situaci, kdy je vězeň vystaven pasivnímu kouření soustavně a dlouhodobě a/nebo trpí vážnou nemocí, jejíž průběh je dle lékařských zpráv pasivním kouřením zhoršován. K nezákonnému zásahu by tak mohlo dojít v situaci, kdy by vystavení vězně pasivnímu kouření mělo za následek „nezachování“ jeho zdraví, tj. porušení § 2 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „ZVTOS“). Krajský soud shrnul, že zákaz kouření na eskortních celách žalované je zajištěn legislativně i v prováděcích předpisech a jejich dodržování je nepravidelně kontrolováno příslušníky vězeňské služby. V případě porušení zákazu kouření je možné přivolat příslušníka Vězeňské služby a celu vyvětrat. Tato skutečnost významně odlišuje případ žalobce od případů řešených Evropským soudem pro lidská práva. Přihlédl i k tomu, že žalobce byl této situaci vystaven jen několikrát do roka pouze na omezenou dobu. Krajský soud nemá za to, že by eventuální krátkodobé vystavení cigaretovému dýmu výrazně zhoršovalo žalobcův zdravotní stav, aby se dalo hovořit o nezákonném zásahu. [5] K námitce nedůstojného a nefunkčního hygienického zařízení krajský soud uvedl, že případným nezákonným zásahem nemůže být pouhý fakt, že sanitární zařízení je špinavé nebo nefunkční, ale skutečnost, že vězeňská služba tento stav v rozumné době neodstranila. Obdobně jako u pasivního kouření je konstatování nezákonnosti zásahu podmíněno dosažením určité intenzity, tj. zda v důsledku jednání (či nekonání) vězeňské služby mohlo dojít k narušení důstojnosti či zdraví vězně ve smyslu § 2 ZVTOS. Na základě spisového materiálu a veškerých šetření dospěl k závěru, že ke dni rozhodování soudu žalobcem tvrzený zásah nepochybně netrvá. K zašpinění či nefunkčnosti toalety mohlo v minulosti dojít, nicméně nic nenasvědčuje tomu, že by žalovaná porušila svou povinnost uvést ji zpět do řádného stavu. Judikatura správních soudů zpravidla akceptuje požadavek určité minimální intenzity nezákonného postupu v hodnocení okolností konkrétní věci. Neshledal důvodnou ani námitku provedení sanitárního zařízení, neboť se jedná o typ sanitárního zařízení, který je snadno udržovatelný a méně náchylný k poškození. Stejně tak oddělení toalety pouze zástěnou s volným vchodem není nezákonným zásahem. Zdůraznil, že není úkolem správních soudů přezkoumávat nahodilé nepříjemnosti, k nimž při provozu věznice běžně dochází, a které může vězeň řešit okamžitě na místě. III. [6] Proti v záhlaví uvedenému rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), d) a e) s. ř. s. Spatřuje nezákonnost v chybném posouzení běhu subjektivní lhůty k podání správní žaloby podle § 84 odst. 1 s. ř. s. Je přesvědčen, že po dobu, než je vydáno konečné rozhodnutí státního zastupitelství v rámci žádosti o dozor, subjektivní lhůta pro podání zásahové žaloby neběží. Ta počne běžet až ode dne doručení rozhodnutí státního zastupitelství. Odkazuje přitom na svá předchozí řízení o zásahových žalobách a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2013, č. j. 5 Aps 5/201324. V projednávané věci stěžovatel podal podnět krajskému státnímu zastupitelství evid. pod sp. zn. KDT 522/2021 i žádost o přezkoumání způsobu vyřízení tohoto podnětu evid. pod sp. zn. VDT 408/2022, přičemž obě podání byla odložena pro nedůvodnost. Krajský soud nesprávně vyhodnotil, čeho se tato podání týkají, pokud má za to, že se týkají trvajících zásahů, a žalobu, pokud se týká jednotlivých zásahů (dle pobytů v eskortní cele), odmítl. Touto přemírou formalismu a restrikce došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Stěžovatel napadal nejen trvající zásahy žalované, ale i jednotlivé konkrétní zásahy, které pro něj měly trvající účinky. Nemohl vědět, že judikatura Ústavního soudu rozlišuje terminologicky jednorázové a trvající následky, od čehož se odvozuje běh subjektivní lhůty pro samotné podání žaloby. Prostředek nápravy dle § 85 s. ř. s. tak byl vyčerpán i ve vztahu k jednotlivým zásahům. Subjektivní lhůta pro podání žaloby v projednávané věci počala běžet dnem doručení vyřízeného opravného prostředku, tedy nejdříve dne 28. 6. 2022. Pokud tedy stěžovatel podal žalobu, resp. její doplnění o konkrétní zásahy, dne 19. 8. 2022, pak dodržel subjektivní dvouměsíční lhůtu minimálně pro zásahy ze dne 20. 8. 2020, 6. 5. 2021, 13. 5. 2021, 17. 6. 2021 a 24. 6. 2021. V tomto rozsahu by tedy žaloba neměla být odmítnuta pro opožděnost a měla by být znovu projednána. [7] Dále uvádí, že ačkoliv je kouření na eskortních celách zakázáno, je praxí, že se na nich kouří propašované cigarety, dozorci toto tolerují a zcela ignorují možné negativní následky na zdraví ostatních eskortovaných vězňů. Pokud soud uzavřel, že v případě porušení zákazu kouření na eskortních celách je možné pomocí signalizačního tlačítka přivolat příslušníka vězeňské služby, tak v praxi by takové „uda