8 Afs 275/2021 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 275/2021- 44 - text  8 Afs 275/2021-47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Lukáše Hloucha v právní věci žalobce: Milan Šebesta, IČO: 12807982, se sídlem Krkonošská 329, Tanvald, zast. JUDr. Bc. Milanem Čmelíkem, advokátem se sídlem Lidická 405/3, Jablonec nad Nisou, proti žalované: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 864/28, Praha 1, proti rozhodnutí bankovní rady žalované ze dne 12. 7. 2018, čj. 2018/086900/CNB/110, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2021, čj. 8 Af 23/2018-38, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Předmětem sporu v nyní souzené věci je otázka, zda se žalobce, který je podnikající fyzickou osobou s oprávněním k provozování směnárenské činnosti, dopustil v souvislosti s jejím výkonem několika správních deliktů. Nejvyšší správní soud se však v tomto rozsudku zabývá zejména přípustností podané kasační stížnosti a přezkoumatelností napadeného rozsudku. [2] V období listopad 2016 až leden 2017 byly v provozovně žalobce pracovníky žalované provedeny 4 kontrolní návštěvy zaměřené zejména na dodržování povinností stanovených zákonem č. 277/2013 Sb., o směnárenské činnosti, a zákonem č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. [3] Na základě kontrolních zjištění zahájila žalovaná správní řízení a rozhodnutím ze dne 29. 3. 2018 shledala žalobce vinným z několika správních deliktů. Zaprvé, že v rámci třetí a čtvrté kontrolní směny nesdělil před provedením směnárenskému obchodu zájemci (kontrolujícímu) v textové podobě v českém a anglickém jazyce informace uvedené v § 13 odst. 2 zákona o směnárenské činnosti (tedy informace o provozovateli, o směnárenském obchodu a o dalších právech zájemce). Zadruhé, že v rámci všech čtyř kontrolních směn nevydal tomu, s kým provedl směnárenský obchod (kontrolujícímu) doklad o provedení tohoto obchodu. Zatřetí, že v období od 2. 2. 2017 do 24. 2. 2017 neprovedl jako povinná osoba dle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 253/2008 Sb. v pěti případech řádnou identifikaci klientů u obchodů, jejichž hodnota překročila 1 000 EUR. Za uvedené správní delikty byla žalobci uložena pokuta 60 000 Kč. [4] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, ke kterému bankovní rada žalované změnila prvostupňové rozhodnutí tak, že snížila uloženou pokutu na 50 000 Kč. Nesouhlasila totiž s tím, že prvostupňový orgán přihlédl při stanovení výše pokuty ke dříve spáchaným správním deliktům, za které byl žalobce v minulosti pokutován. Ve zbytku podaný rozklad zamítla, byť zároveň částečně změnila odůvodnění rozhodnutí. [5] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Nejprve se zabýval tím, zda po právní moci napadeného rozhodnutí nedošlo ke změně právní úpravy, v jejímž důsledku by bylo třeba posoudit jednání žalobce podle jiné, příznivější právní úpravy. Po podrobném porovnání původní a nové úpravy dospěl k závěru, že nikoliv. Vzhledem k tomu, že žalobce proti těmto závěrům nijak nebrojí, Nejvyšší právní soud je blíže nerekapituluje. [6] Následně se městský soud zabýval jednotlivými žalobními námitkami. Námitku, že § 13 zákona o směnárenské činnosti umožňoval poskytnutí předsmluvní informace jen formou nahlédnutí do dokumentu, který si ale ponechal žalobce (tj. směnárník), neshledal důvodnou. Možnost si tuto informaci uchovat a opakovaně ji zobrazovat jednoznačně svědčí zájemci o směnárenský obchod, a právě z důvodu jeho ochrany ji zákon stanovil. [7] Nepřisvědčil ani námitce, že některé kontrolní směny provedené pracovníky žalované se nemohly odehrát v deklarovaném období a jejich hodnověrnost je tím zpochybněna. Ve správním spise jsou založeny doklady o pracovní neschopnosti žalobce v době provedení první a druhé kontrolní směny. Z úředního záznamu o první i druhé kontrolní směně však vyplynulo, že kontrolující identifikoval žalobce jako obsluhu směnárny, což je doloženo i fotodokumentací. Žalobce nepředložil (či nenavrhl) žádný konkrétní důkaz, který by tento úřední záznam (resp. kontrolní zjištění) přímo zpochybňoval. Za relevantní nepovažoval městský soud ani okolnost, že některé kontrolní směny proběhly mimo provozní dobu uvedenou u vstupu do provozovny. Ta má totiž pouze informativní charakter. Hodnověrnost příslušných úředních záznamů nevyvrací ani to, že ve fotodokumentaci ke třetí a čtvrté kontrolní směně se nachází totožná fotografie. Ta totiž zachycuje pouze provozovnu zvenku a má jen ilustrační charakter. [8] Ve vztahu k třetímu správnímu deliktu žalobce namítal, že jej nebylo možné považovat za trvající a že žalovaná zaměnila znak trvajícího přestupku (tedy neodstranění nevyhovujícího stavu) s institutem účinné lítosti. Městský soud uvedl, že tuto námitku vypořádala v rozkladovém rozhodnutí již bankovní rada žalované a žalobci přisvědčila, že se o delikt trvající nejednalo. Za důvodnou dále nepovažoval ani námitku, že žalobce zákonem vyžadovanou identifikaci klientů provedl a řádně ji zaevidoval. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 253/2008 Sb., v rozhodném znění (1. čtvrtletí roku 2017) musela být tato povinnost splněna nejpozději tehdy, kdy bylo zřejmé, že hodnota obchodu překročí částku 1 000 EUR. Její dodatečné splnění proto nemohlo mít na naplnění znaků skutkové podstaty správního deliktu vliv. Obdobně ani skutečnost, že žalobce tuto povinnost ve vztahu ke svým zákazníkům pravidelně plní. [9] K námitce, že správní orgán I. stupně přihlédl jako k přitěžující okolnosti k uložení pokuty v letech 2010 a 2011, kdy byl žalobce vážně nemocen, městský soud konstatoval, že k ní přihlédla již bankovní rada žalované, a právě z tohoto důvodu snížila pokutu uloženou prvostupňovým rozhodnutím o 10 000 Kč. Tím byla tato námitka vyčerpána. [10] Závěrem městský soud nepřisvědčil ani námitce, že v napadeném rozhodnutí byl nesprávně užíván termín správní delikt místo přestupek. Tato skutečnost nemohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Navíc podle § 112 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, se odpovědnost za správní delikty, z nichž byl žalobce shledán vinným, měla posoudit podle dosavadních právních předpisů, tedy včetně jejich terminologie. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované [11] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti napadenému rozsudku kasační stížnost. V ní ve vztahu k neposkytnutí předsmluvní informace formou nahlédnutí do dokumentu zopakoval, že žalovaná nezohlednila, že potřebné informace byly zákazníkům fakticky sdělovány. Textová podoba s názvem „Informace pro klienta o podmínkách budoucího obchodu“ byla stěžovatelem předložena před každým uzavřením směnárenského obchodu. To dokládá, že přijal vnitřní řád, který reflektoval plnění povinností dle zákona o směnárenské činnosti. Pokud skutečně nastavil pravidla tak, jak zákon požadoval, a přesto došlo k jejich porušení, byl namístě alternativní trest například v podobě výstrahy, na jejímž základě by přijal opatření k tomu, aby se porušování již neopakovalo. Uložená pokuta proto byla nepřiměřená. [12] Žalovaná nesprávně interpretovala § 13 zákona o směnárenské činnosti. Ten hovoří o povinnosti sdělit informace na textovém podkladě, nikoliv přímo o předání písemnosti obsahující jejich textovou podobu. Stačí proto, když byla daná písemnost zájemci předložena k nahlédnutí. Zákon nestanoví, že možnost informaci opakovaně zobrazovat má mít zájemce. Takový výklad by stanovil další povinnost na předávání písemnosti, která ze zákona nevyplývá. Rovněž nelze hovořit o tom, že by informace byla sdělena zájemci v nedostatečné době, neboť měl po informování dostatek času transakci nepodniknout. [13] Dále stěžovatel poukázal na skutečnost, že v případě obchodů, jejichž hodnota překročila částku 1 000 EUR, provádí jako povinná osoba řádně identifikaci klientů podle zákona č. 253/2008 Sb., a má identifikaci klientů řádně zaevidovanou. Podklady a evidence byly na požádání předloženy kontrolujícím při ústním jednání a zaslány opakovaně i emailem vedoucímu kontrolní skupiny žalované. [14] Dále stěžovatel zpochybnil průběh samotných kontrolních směn. Ve stejné budově jako sídlí on, se nachází provozovny více subjektů a je sporné, zda byly všechny kontrolní směny provedeny tak, jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí. Minimálně v prosinci 2016 byl stěžovatel v pracovní neschopnosti a byl proto přesvědčen, že fotodokumentace, která je k tomuto období přiřazena, byla pořízena v jindy. V případě kontroly ze dne 25. 1 2017 tvrdil, že směna proběhla mimo jeho směnárnu. Fotodokumentace k této kontrole není příliš průkazná, přesto měl za to, že z ní je patrné, že na jeho dveřích je bílá cedulka zavřeno (i u otvírací doby je v jeh