8 As 265/2021 — Nejvyšší správní soud

8 As 265/2021- 74 - text  8 As 265/2021-83 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázského v právní věci žalobce: SWISS PHARMACEUTICAL INVESTMENT LLC, evidenční číslo společnosti: 604094-98, se sídlem Charles Mathias, 942 Windemere Drive NW, Salem, Oregon, Spojené státy americké, podnikající v České republice prostřednictvím organizační složky SWISS PHARMACEUTICAL INVESTMENT LLC, se sídlem Kubelíkova 1224/42, Praha 3, IČO 29016827, zast. Mgr. Petrem Čubíkem, advokátem se sídlem Wellnerova 1322/3c, Olomouc, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 1. 2018, čj. RRTV/5990/2018-had, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2021, čj. 9 A 95/2018-93, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2021, čj. 9 A 95/2018-93, se ruší. II. Rozhodnutí žalované ze dne 23. 1. 2018, čj. RRTV/5990/2018-had, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a kasační stížnosti v celkové výši 31 800 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Čubíka, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabývá splněním podmínek pro vydání rozhodnutí, jímž byla žalobci uložena pokuta v souvislosti se zadáním a odvysíláním reklamního spotu na doplněk stravy Enzycol DNA. V reklamě na tento výrobek se dle žalovaného mělo v rozporu s přímo použitelným předpisem EU objevit tzv. léčebné tvrzení. [2] Žalovaná výrokem I. rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku rozhodla, že se žalobce, jakožto „obviněný zadavatel reklamy“ uznává v souladu s § 8a odst. 2 písm. j) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, vinným, a to pro porušení povinnosti stanovené § 5d odst. 2 zákona o regulaci reklamy a čl. 7 odst. 3 a 4 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům [dále jen „nařízení (EU) č. 1169/2011“]. Dle čl. 7 odst. 3 a 4 písm. a) nesmějí informace o potravině připisovat jakékoli potravině vlastnosti umožňující zabránit určité lidské nemoci, zmírnit ji nebo ji vyléčit, ani na tyto vlastnosti odkazovat, a to včetně související reklamy. Nezákonného jednání se měl žalobce dle napadeného rozhodnutí dopustit odvysíláním reklamy s motivem Enzycol DNA dne 1. 7. 2016 v čase 10:25:04 hod. na programu Televize Barandov, neboť „je v názvu přípravku homonymicky odkazováno na onemocnění dnou a zároveň jsou v obchodním sdělení uvedeny účinky přípravku proti projevům, které se projevují při tomto onemocnění, konkrétně zvýšené hladině kyseliny močové v krvi a kloubním obtížím, což je dokumentováno i grafickou podobou obchodního sdělení“. Navazujícím výrokem II. napadeného rozhodnutí uložila žalovaná žalobci pokutu ve výši 600 000 Kč. [3] Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze. V této žalobě poukázal na nejasnost výroku I. napadeného rozhodnutí, kterým byl jako zadavatel reklamy postižen za její odvysílání, existenci překážky litispendence v řízení před žalovanou, nesprávné právní posouzení věci a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, jakož i na nepřiměřenost uložené pokuty. [4] Městský soud žalobu zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. V něm dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné. Dále shledal, že výroky napadeného rozhodnutí nejsou vadné, byť žalobce označují ne zcela přesně (používají pro něj pojmy obviněný zadavatel reklamy, avšak následně se uvádí, že se přestupku dopustil odvysíláním reklamy, ač mělo být uvedeno, že se tak stalo jejím zadáním). Jde však jen o formulační nepřesnost. Smysl výroku je totiž zřejmý. Dle městského soudu také nebyla dána překážka litispendence. Žalovaná sice pro stejný skutek před zahájením řízení s žalobcem zahájila řízení také s dvěma jinými subjekty, to však nezakládá překážku věci zahájené. Totéž platí i pro řízení zahájené s organizační složkou žalobce. Nešlo o entitu shodnou s žalobcem a žalovaná tak zahájila řízení s non-subjektem, což nevedlo k založení překážky litispendence v posuzované věci. [5] Z hmotněprávního hlediska považoval soud za správný závěr žalované, že reklama obsahovala zakázaná léčebná tvrzení. Argumentaci žalobce, že reklama měla být posuzována z hlediska tzv. zdravotních tvrzení, měl městský soud za nepřiléhavou, neboť se míjela s nosnými důvody napadeného rozhodnutí. Pokud jde o zmíněná léčebná tvrzení, bylo dle soudu zásadní to, že ve zvukové složce reklamy se vyslovují písmena „DNA“ jako jediné slovo, které je homonymní (dle městského soudu též homofonní) s nemocí označovanou jako dna (uratická artritida). Podle městského soudu reklama využívala také slovo „dno“, které je rovněž homonymem, byť nepravým (shoduje se s „dnou“ jen v některých tvarech, např. „dně“). Žalobcova alternativní vysvětlení pro použití a význam písmen DNA nepovažoval městský soud za relevantní. V celkovém kontextu věci a rozhodovací praxe žalované shledal městský soud uloženou pokutu za přiměřenou. II. Kasační stížnost žalobce a další podání ve věci [6] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost, ve které jej navrhl zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. [7] Stěžovatel navázal na svoji žalobní argumentaci a uvedl, městský soud nesprávně posoudil existenci překážky litispendence. S ohledem na totožnost skutku, spočívajícího v odvysílání konkrétní reklamy, bylo dle stěžovatele možné uvažovat o litispendenci i v případě zahájení řízení se společnostmi Simply You Pharmaceuticals a.s. a Broncast s.r.o. Především však stěžovatel trvá na tom, že řízení bylo již v minulosti zahájeno přímo proti němu, bylo-li zahájeno proti jeho organizační složce (oznámení o zahájení řízení z 6. 12. 2016). Další řízení, z něhož vzešlo napadené rozhodnutí (oznámení o zahájení řízení z 22. 8. 2017), tak bylo vydáno v situaci, kdy zde byla překážka věci zahájené. Řízení přímo proti organizační složce zahajuje (a následně ji i sankcionuje) i Státní zemědělská a potravinářská inspekce (dále „SZPI“) a ani správní soudy v tom nespatřují pochybení. Navíc je výrok napadeného rozhodnutí nesrozumitelný a nepřezkoumatelný. Je třeba vzít v potaz, že dle výroku I. a celého napadeného rozhodnutí je stěžovatel postihován na „odvysílání“ reklamy. Příslušná skutková podstata je však formulována tak, že trestné je „zadání“ nezákonné reklamy. K tomu však napadené rozhodnutí nic neobsahuje. [8] Stěžovatel je dále přesvědčen o tom, že městský soud vyložil pojem léčebných tvrzení příliš široce. Městský soud ani žalovaná nevzali dostatečně v potaz přípustnost konkrétních zdravotních tvrzení, která odůvodňují tu kterou část reklamy. Hranice mezi léčebnými tvrzeními a zdravotními tvrzeními je tenká a žalovaná (potažmo) městský soud se měly důsledně zabývat tím, zda jsou konkrétní zdravotní tvrzení v seznamu schválených zdravotních tvrzení, či zda jsou uvedena v tzv. on hold seznamu, a tento seznam důkladně posoudit. Celkový kontext reklamy posoudily žalovaná i městský soud nesprávně; z dané reklamy nevyplývají léčebná tvrzení. V tomto směru městský soud nevzal v potaz související rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, dle kterého v případě obalu na stejný produkt nešlo o uvedení léčebných tvrzení. Podobná je i praxe SZPI, na kterou stěžovatel v řízení před městským soudem také poukázal. [9] Závěrem stěžovatel považuje napadené rozhodnutí za nezákonné i z hlediska výše uložené pokuty. Městský soud jednak nevzal v potaz správní praxi žalované, která zohledňovala počet vysílání jednotlivých reklam (pokuta 10 000 Kč za jedno odvysílání), a také vycházel z nerelevantních kritérií (odlišení reklamních spotů od sponzorských vzkazů nebo teleshoppingu). [10] Žalovaná se ke kasační stížnosti vyjádřila tak, že ji považuje za nedůvodnou a navrhla, aby ji Nejvyšší správní soud zamítl. Především pak zopakovala názor, že nebyla dána překážka litispendence. Činnost SZPI nepřísluší žalované hodnotit. Pokud SZPI rozhodovala v rámci svých kompetencí v otázce obalu dotčeného výrobku, je třeba vzít v potaz, že televizní reklama obsahuje i další obrazovou a zvukovou složku, která pozměnila význam sdělení týkajícího se daného doplňku stravy. [11] V tomto smyslu žalovaná uvedla, že otázku léčebných tvrzení v odvysílané reklamě posoudila správně. Nelze směšovat zdravotní tvrzení a léčebná tvrzení. Hranice mezi nimi je striktní. Předmětem řízení nebyla zdravotní tvrzení, ale právě tvrzení léčebná. Výše sankce je odpovídající. Pokud v této souvislosti stěžovatel odkazoval na příklady ze správní praxe žalované, od nichž odvozoval, že by udělená pokuta měla být nižší, nezohlednil vývoj této správní praxe, ani její skutečnou podobu. [12] Stěžovatel v reakci na vyjádření žalované setrval na svých závěr