8 As 368/2021 — Nejvyšší správní soud

8 As 368/2021- 51 - text  8 As 368/2021-55 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: J. Š., zastoupený Mgr. Petrou Žákovou, advokátkou se sídlem tř. Svobody 43/39, Olomouc, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, sídlem Jeremenkova 1191/40a, Olomouc, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) J. K., a II) F. M., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2019, čj. KUOK 120072/2019, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. 9. 2021, čj. 65 A 4/2020-64, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Průběh správního řízení včetně předchozích rozhodnutí krajského soudu [1] Dne 16. 5. 2016 podaly osoby zúčastněné na řízení (dále „OZNŘ“) Městskému úřadu Hranice, odbor stavební úřad, životního prostředí a dopravy (dále „stavební úřad“), žádost o vydání územního rozhodnutí o dělení jimi spoluvlastněného pozemku parc. č. XA v katastrálním území P. (pozn. NSS: všechny dále uváděné pozemky se nachází v k. ú. P.) o výměře 1117 m2, v jehož středu se nachází stavba historického větrného mlýna. Předmětem této žádosti podle § 86 a § 82 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále „stavební zákon“), bylo vydělení části uvedeného pozemku nacházející se pod stavbou mlýna jako samostatného pozemku podle přiloženého geometrického plánu č. 382-137/2016. K žádosti OZNŘ přiložily také kopii katastrální mapy se zakreslením požadovaného dělení a vyznačením přístupu k oddělovanému pozemku, a to mj. přes pozemek parc. č. XB, jehož vlastníkem je žalobce. Ten je také vlastníkem pozemku parc. č. XC, rovněž hraničícího s rozdělovaným pozemkem parc. č. XA. [2] Stavební úřad dospěl na základě žádosti a jejích příloh k závěru, že ve smyslu § 82 odst. 3 věty druhé stavebního zákona není třeba stanovit podmínky pro dělení nebo scelování pozemků. Tuto skutečnost potvrdil a současně schválil navrhovaný záměr (rozdělení pozemku) sdělením z 18. 5. 2016, čj. OSUZPD/6480/16-3, vydaným podle § 154 správního řádu (dále „sdělení“). Na základě tohoto sdělení byla do katastru nemovitostí, s právními účinky k 22. 6. 2016, zapsána nová pozemková parcela č. stavby 300 o výměře 54 m2, jejíž součástí je stavba mlýna. [3] Žalobce sdělení napadl žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, kterou Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci odmítl usnesením ze 17. 1. 2017, čj. 65 A 81/2016-28. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu se totiž správní řízení o žádosti o dělení pozemku nekončí vydáním sdělení podle § 82 odst. 3 věty druhé stavebního zákona, nýbrž až následným zastavením řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, neboť se žádost v důsledku zjednodušeného postupu (sdělení) stala zjevně bezpředmětnou. Proti usnesení o zastavení řízení lze podat odvolání a případné rozhodnutí odvolacího správního orgánu pak může být přezkoumáno ve správním soudnictví v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. [4] Stavební úřad řízení o žádosti o dělení pozemku zastavil usnesením z 15. 11. 2016, čj. OSUZPD/6480/16-9, jež bylo vypraveno 20. 1. 2017 a právní moci nabylo 28. 1. 2017. Odvolání žalobce proti tomuto usnesení žalovaný zamítl jako nepřípustné rozhodnutím ze 4. 5. 2017, čj. KUOK 43885/2017. Žalobci totiž nepříslušelo postavení účastníka územního řízení, jelikož ve věci nebylo vydáno žádné formální územní rozhodnutí (jímž by mohlo být přímo dotčeno jeho vlastnické právo k sousedním pozemkům), jak vyžaduje § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. Uvedená rozhodnutí žalovaného i stavebního úřadu zrušil krajský soud rozsudkem z 8. 11. 2018, čj. 65 A 55/2017-29. Krajský soud shledal výklad žalovaného nesprávným, neboť využití zjednodušeného postupu podle § 82 odst. 3 věty druhé stavebního zákona nelze vykládat tak, aby docházelo k omezení okruhu účastníků a ignorování práv osob, které se za účastníky řízení považují. Stavební úřad měl o účastenství žalobce rozhodnout usnesením podle § 28 odst. 1 správního řádu, nikoli tuto otázku vyřídit pouhými přípisy. Soud proto zavázal stavební úřad, aby nejprve závazně rozhodl o účastenství žalobce, a v případě, že jej za účastníka pojme, aby věcně vypořádal jeho námitky proti využití zjednodušeného postupu podle § 82 odst. 3 stavebního zákona v posuzované věci. [5] Stavební úřad následně 3. 4. 2019 vydal usnesení, že žalobce je účastníkem územního řízení o žádosti OZNŘ o dělení pozemku. Stavební úřad vyšel z toho, že ho k takovému rozhodnutí zavázal krajský soud i žalovaný jako nadřízený správní orgán. [6] Usnesením ze 7. 6. 2019, čj. OSUZPD/6480/16-34, stavební úřad opětovně zastavil územní řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, neboť byly splněny zákonné podmínky pro zjednodušený postup spočívající ve vydání sdělení podle § 82 odst. 3 věty druhé stavebního zákona, čímž se žádost stala bezpředmětnou. Odvolání žalobce žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a usnesení stavebního úřadu potvrdil. II. Nyní napadený rozsudek krajského soudu [7] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného krajský soud výše uvedeným rozsudkem zamítl. Předně uvedl, že ač je předmětem jeho přezkumu zastavení řízení o žádosti pro její bezpředmětnost, resp. rozhodnutí o odvolání proti tomuto zastavení, a proto by se nabízelo přezkoumat pouze splnění podmínek pro takové zastavení, je v nyní projednávané věci nutné přezkoumat i postup stavebního úřadu, jenž zastavení řízení předcházel. Proto v rozsahu žalobních námitek přezkoumal především to, zda byly splněny zákonné podmínky pro vydání sdělení podle § 82 odst. 3 stavebního zákona, resp. jak se s námitkami proti vydání sdělení vypořádal žalovaný. [8] Podle krajského soudu je usnesení o účastenství žalobce nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, přičemž není pravda, že krajský soud i žalovaný zavázali stavební úřad, aby žalobci přiznal postavení účastníka řízení. Stavební úřad „pouze“ musel formálně rozhodnout, zda žalobce účastníkem je, či není. Jelikož však usnesení o účastenství (ve spojení s případným odvolacím rozhodnutím) nebylo napadeno samostatnou žalobou, nemohlo být nyní předmětem přezkumu ze strany krajského soudu, který tak musel vycházet z toho, že žalobce účastníkem územního řízení byl. I přesto však krajský soud považoval za potřebné se k účastenství žalobce vyjádřit, neboť v řízení dosud zůstala nezodpovězena otázka, zda mohlo být rozdělením pozemku parc. č. XA přímo dotčeno vlastnické právo žalobce k jeho sousedním pozemkům. Až v případě naplnění podmínek účastenství podle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona (potencialita přímého dotčení práv) je možné se námitkami zabývat věcně (skutečné dotčení práv). [9] Podle soudu nemohlo účastenství žalobce založit jeho tvrzení o ztrátě postavení účastníka řízení skrze vlastnictví přímo sousedícího pozemku vůči novému pozemku parc. č. st. XD, neboť podmínkou účastenství v řízeních podle stavebního zákona není mezující sousedství. Účastenství žalobce nemohlo založit ani tvrzení o neexistenci přístupu z veřejné komunikace na rozdělovaný pozemek parc. č. XA. Z podkladů ve správním spise totiž zřetelně vyplývalo, že bez využití žalobcova pozemku parc. č. XB nebyl pozemek parc. č. XA přístupný ani před rozdělením pozemku. I pokud by tak bylo pravdivé tvrzení žalobce, že komunikace nacházející se na jeho pozemku parc. č. XB nikdy nebyla veřejnou cestou, pak by ani samotné vydělení vnitřní části pozemku parc. č. XA (pozemek parc. č. st. XD) nepředstavovalo žádnou změnu v právní sféře žalobce oproti předchozímu stavu. Nutná komunikační potřeba pro případné určení existence veřejně přístupné účelové komunikace tak existovala již před rozdělením tohoto pozemku. Účastenství žalobce pak nemohlo založit ani jeho tvrzení, že schválením rozdělení pozemku parc. č. XA vzniklo vlastníku nově vzniklého pozemku parc. č. st. XD oprávnění domáhat se v civilním soudním řízení povolení nezbytné cesty na úkor žalobcova pozemku parc. č. XC S ohledem na § 1032 odst. 1 písm. b) a § 1033 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není podle krajského soudu v nyní projednávané věci ani potenciálně myslitelné, aby soud v civilním řízení takovou nezbytnou cestu povolil. [10] Podle krajského soudu měl tudíž stavební úřad rozhodnout tak, že žalobce není účastníkem řízení o dělení pozemku parc. č. XA, neboť by ani potenciálně nemohl být jeho rozdělením dotčen na svém vlastnickém právu k pozemkům parc. č. XB a XC. [11] Ohledně věcného vypořádání námitek proti zjednodušenému postupu se krajský soud ztotožnil se závěry správních orgánů. V době vydání sdělení neměl stavební úřad důvod pochybovat o tom, že se na pozemku parc. č. XA nachází dopravní napojení na veřejně přístupnou komunikaci, neboť z veřejně dostupných zdrojů bylo snad