9 As 129/2023 — Nejvyšší správní soud

9 As 129/2023- 24 - text  9 As 129/2023 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Václav Otec, se sídlem Boženy Němcové 2361, Teplice, zast. JUDr. Ing. Markem Andráškem, LL.M., advokátem se sídlem Aloise Jiráska 1367/1, Teplice, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2021, č. j. 621/2018160SPR/8, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 4. 2023, č. j. 16 A 68/202152, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví k odvolání žalobce změnil rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství (dále jen „krajský úřad“) ze dne 16. 8. 2018, č. j. 1041/DS/2018, JID 128172/KUUK, tak, že v části výroku týkající se skutkové věty nahradil původní znění: „Fyzická osoba podnikající Václav Otec, se sídlem Teplice, Masarykova 62/310, IČO 43267831, se jako provozovatel školícího střediska a držitel akreditace k provozování výuky a výcviku v rámci zdokonalování odborné způsobilosti řidičů pro účely profesní způsobilosti řidičů čj. 5606/DS/091870/He, udělené podle ustanovení § 49 odst. 1 zákona č. 247/2000 Sb. dne 19. 1. 2009, uznává vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 56 odst. 2 písm. d) zákona č. 247/2000 Sb. tím, že ve dnech 23. 2. 2018 a 21. 3. 2018 v rozporu s ustanovením § 51 odst. 1 písm. a) zákona č. 247/2000 Sb. jako provozovatel školicího střediska neprováděl na adrese Masarykova 2462/55, Teplice od 07.00 hodin výuku podle plánu pro zajištění výuky“; za následující znění: „Fyzická osoba podnikající Václav Otec, IČO 43267831, sídlem podnikání Boženy Němcové 2361, 415 01 Teplice, je uznána vinnou ze spáchání přestupku podle ust. § 56 odst. 2 písm. d) zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který spáchala tím, že jako provozovatel akreditovaného školicího střediska v rozporu s ust. § 51 odst. 1 písm. a) zákona č. 247/2000 Sb., ve dnech 23. 2. 2018 a 21. 3. 2018 v provozovně – nebytovém prostoru pro poskytování výuky na adrese Masarykova třída 2462/55, 415 01 Teplice, neprovedla pravidelné školení řidičů podle zaslaného seznamu dle ust. § 51 odst. 1 písm. h) zákona č. 247/2000 Sb., způsobem stanoveným podle vytvořeného a schváleného písemného plánu pro zajištění výuky a výcviku dle ust. § 50 odst. 1 písm. a) zákona č. 247/2000 Sb., jak mu ukládá ust. § 51 odst. 1 písm. a) zákona č. 247/2000 Sb.“ Za uvedený přestupek mu byla uložena pokuta 30.000 Kč. [2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), který ji zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví. Neshledal, že by rozhodnutí žalovaného trpělo vadou nepřezkoumatelnosti, jak se domníval žalobce. Z rozhodnutí žalovaného byly patrny důvody prokazující, že se žalobce tím, že ve dnech 23. 2. 2018 a 21. 3. 2018 neprovedl pravidelné školení řidičů, dopustil porušení povinnosti stanovené v § 51 odst. 1 písm. a) zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 247/2000 Sb.“). Žalobce netvrdil, že by školení proběhla způsobem, jak oznámil krajskému úřadu v oznámeních ze dne 16. 2. 2018 a 14. 3. 2018. Tvrzení, že se školení ze dne 23. 2. 2018 mělo odehrávat na jiném místě, uvedl až v žalobě, a to navíc pouze v obecné rovině, takže je krajský soud shledal účelovým. [3] Žalobce tvrdil, že mu žalovaný klade za vinu, že neprovedl výuku ve dnech 23. 2. 2018 a 21. 3. 2018, ačkoliv plán pro zajištění výuky a výcviku neobsahuje žádné konkrétní termíny školení řidičů a zákon č. 247/2000 Sb. nestanovuje provozovateli školícího střediska povinnost, aby plán pro zajištění výuky a výcviku obsahoval termíny vstupního či pravidelného školení. Krajský soud však připomněl, že žalobci nebylo kladeno za vinu, že neprovedl pravidelné školení řidičů v termínech stanovených plánem pro zajištění výuky a výcviku. Žalovaný uvedením konkrétních dat ve výroku napadeného rozhodnutí pouze blíže specifikoval dobu spáchání přestupku. Žalobce byl shledán vinným ze spáchání přestupku, kterého se dopustil tím, že neprovedl pravidelné školení řidičů, a to způsobem stanoveným v plánu pro zajištění výuky a výcviku. Účelem § 51 odst. 1 písm. a) zákona č. 247/2000 Sb. je zajistit, aby provozovatelé školících středisek prováděli jednotlivá jimi oznámená školení řidičů dle plánu pro zajištění výuky a výcviku. Pokud provozovatel školícího střediska neprovede školení řidičů ohlášené krajskému úřadu, které musí být provedeno dle plánu pro zajištění výuky a výcviku, pak účastníci nejsou školeni způsobem a v rozsahu stanoveném daným plánem. Pokud tedy provozovatel školícího střediska neoznámí krajskému úřadu změnu v již naplánovaném a nahlášeném školení, tj. zejména změnu v místě, času a datu konání, a ani jiným vhodným způsobem tyto skutečnosti krajskému úřadu nesdělí, krajský úřad má důvodně za to, že provozovatel školícího střediska oznámené školení provede, a to způsobem a v rozsahu podle jím zpracovaného plánu pro zajištění výuky. [4] Z obsahu správního spisu je zřejmé, že žalobce v oznámení o konání pravidelného školení v seznamu účastníků přihlášených na pravidelné školení, které se mělo konat dne 23. 2. 2018, uvedl jako přihlášeného účastníka konkrétní osobu, která poté potvrzení o absolvování tohoto školení připojila k žádosti o vydání řidičského průkazu pro skupinu C1C, C1E, CE. V potvrzení o absolvování pravidelného školení je uvedeno, že tato osoba dne 23. 2. 2018 absolvovala u žalobce pravidelné školení řidičů. Žalobce jí tak potvrdil účast na pravidelném školení řidičů, ačkoliv neproběhlo. [5] Krajský soud na závěr neshledal důvodnou ani námitku ohledně postupu žalobce v souladu s ustálenou správní praxí. Správní praxe není založena jediným rozhodnutím a správní orgán se může odchýlit od své dosavadní praxe nebo od závěrů jiného správního orgánu, pokud své rozhodnutí řádně odůvodní. Tomuto požadavku žalovaný dostál. Z tohoto důvodu krajský soud pro nadbytečnost neprováděl navrhované dokazování rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 3. 2011 a oznámením o zahájení správního řízení ze dne 18. 8. 2015. II. Obsah kasační stížnosti žalobce [6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podřazených pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [7] Napadený rozsudek je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost. Krajský soud totiž na jedné straně dospěl k závěru, že z výroku rozhodnutí žalovaného ani z jeho odůvodnění nevyplývá, že by bylo stěžovateli vytýkáno, že neprovedl pravidelné školení řidičů podle plánu pro zajištění výuky a výcviku v termínech v něm stanovených. Zároveň je však stěžovateli dle krajského soudu vytýkáno, že neprovedl pravidelné školení řidičů, a to způsobem stanoveným v plánu pro zajištění výuky a výcviku. Daná úvaha je vnitřně rozporná, jelikož krajský soud buď uvádí, že stěžovateli není vytčeno, že neprovedl školení, ale že neprovedl školení, anebo platí, že termíny školení nezahrnují způsob provádění školení stanovený v plánu. [8] Krajský soud dospěl k nesprávnému závěru, že neprovedení pravidelného školení řidičů dle seznamu zaslaného ve smyslu § 51 odst. 1 písm. h) zákona č. 274/2000 Sb. je porušením povinnosti provozovatele školícího střediska provádět výuku dle plánu pro zajištění výuky a výcviku dle § 56 odst. 2 zákona č. 274/2000 Sb. Je sice pravdou, že pokud provozovatel školícího střediska neoznámí změny v nahlášeném školení, krajský úřad má za to, že provozovatel školení provedl, a to v rozsahu podle jím zpracovaného plánu pro zajištění výuky a výcviku. Z toho však nevyplývá závěr, že samotné neprovedení ohlášeného školení znamená, že provozovatel neprovede školení způsobem a v rozsahu stanoveném tímto plánem. Provozovatel totiž v takovém případě školení neprovede vůbec a úvaha krajského soudu, zda jej provedl v souladu nebo v rozporu s plánem pro zajištění výuky a výcviku, ztrácí smysl. Plán pro zajištění výuky a výcviku obsahuje pouze rámcové podmínky provádění výuky a výcviku, proto pouze provedené školení může být v rozporu s tímto plánem. Zákon č. 274/2000 Sb. tedy nesměřuje k trestání za neprovedení školení. Krajský soud citoval odbornou literaturu, dle které tento plán slouží zejména k vymezení organizace a rozsahu výuky a výcviku a jednotlivých výukových předmětů, nicméně z toho nevyvodil pro danou věc přiléhavý závěr. [9] Krajský soud dospěl k závěru, že neprovedení