1 As 108/2023 — Nejvyšší správní soud

1 As 108/2023- 35 - text  1 As 108/2023 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Michala Bobka v právní věci žalobce: Dobrosev, a. s., se sídlem Střítežská 188/3, Dobronín, zastoupen Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem se sídlem Mezibranská 7, Praha 1, proti žalovanému: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Gorazdova 24, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 8. 2022, č. j. SEI19088/202290.220, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2023, č. j. 51 A 2/202339, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Státní energetická inspekce, územní inspektorát pro Jihočeský kraj a Kraj Vysočinu zamítl rozhodnutím ze dne 4. 7. 2022, č. j. SEI15238/2022/31.102, žádost žalobce o stanovení individuálních podmínek podpory podanou podle § 34 odst. 2 písm. a) zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, neboť shledal, že žalobce nenaplnil podmínky pro vydání rozhodnutí podle § 34 odst. 5 téhož zákona. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí prvního stupně. [2] Proti napadenému rozhodnutí žalobce brojil žalobou, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) zamítl. V případě žádosti dle § 34 odst. 2 písm. a) [dále jen „žádost podle písm. a)“] je podle krajského soudu potřeba splnit jednu z podmínek v ustanovení § 34 odst. 5, stejně jako jsou dány pro rozhodnutí podle § 34 odst. 2 písm. b) [dále jen „žádost podle písm. b)“] podmínky v § 34 odst. 7. Jednotlivá ustanovení § 34 zákona o podporovaných zdrojích energie nelze vytrhávat a číst odděleně – ustanovení nepředpokládá žádnou jinou možnost vydání rozhodnutí o žádosti podle písm. a) než postupem dle § 34 odst. 5. Ostatně jeli účelem žádosti podle písm. a) to, aby bylo výrobci, jehož podpora byla snížena plošným opatřením dle § 32, umožněno dosáhnout přiměřené ziskovosti, je zřejmé, že tohoto cíle nemůže žádost žalobce nikdy dosáhnout, neboť výše jeho podpory nebyla postupem dle § 32 zákona o podporovaných zdrojích energie nikdy snížena. [3] Žalobce podal žádost podle písm. a) s tím, že se pokusil dle § 30 odst. 5 zákona o podporovaných zdrojích energie prokázat, že nedosáhne za dobu trvání práva na podporu vnitřního výnosového procenta investice do výrobny ve výši podle § 30 odst. 1 téhož zákona. S tímto však dle znění daného ustanovení souvisí i to, že se musí jednat o situaci, ve které výrobce prokáže, že při podpoře upravené Úřadem k odstranění rizika nadměrné podpory nedosáhne za dobu trvání práva na podporu vnitřního výnosového procenta investice. O tu se ovšem nejednalo a žalobce tuto hypotézu nemohl naplnit, neboť mu nebyla podpora vůbec upravena. Správní orgány se správně nezabývaly ani (ne)naplněním druhé eventuální hypotézy týkající se výše podpory dle podmínek de minimis, neboť toho se žalobce ve své žádosti nedomáhal. II. Kasační stížnost a navazující vyjádření účastníků řízení [4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [5] Domnívá se, že krajský soud nesprávně posoudil otázku, zda je možné rozhodnout o žádosti podle písm. a) bez toho, aby byla naplněna jedna z podmínek § 34 odst. 5 zákona o podporovaných zdrojích energie. V případě, kdy se jedná o žadatele podle § 34 odst. 1 věty druhé zákona o podporovaných zdrojích energie (dále jen „žadatel se souběhem podpor“), nelze první podmínku v odst. 5 vůbec splnit, pokud zároveň nenaplňuje podmínky „aktivní legitimace“ v § 34 odst. 1 věty první (dále jen „žadatel s upravenou podporou“). Úmysl zákonodárce, aby žádost o stanovení individuálních podmínek podpory mohl podat žadatel, u kterého je souběh provozní a investiční podpory, a to v obou variantách této žádosti podle odst. 2, by tak zůstal zmařen, pokud o jedné z variant této žádosti nelze vůbec rozhodnout. [6] Stěžovatel nesouhlasí se závěrem žalovaného a krajského soudu, že § 34 odst. 5 zákona o podporovaných zdrojích energie je nutno použít na posuzování žádosti podle § 34 odst. 1 písm. a) téhož zákona, neboť není jiného ustanovení, které by upravovalo podmínky pro vydání tohoto rozhodnutí. S použitím stejného argumentu by nikdy nemohlo být vyhověno žádosti podle § 34 odst. 1 písm. b) zákona o podporovaných zdrojích energie, neboť neexistuje ustanovení, které by podmínky této žádosti jakkoli upravovalo – § 34 odst. 7 pouze stanovuje, jak má postupovat výrobce, pokud je vydáno rozhodnutí podle § 34 odst. 2 písm. b). Stejně tak ustanovení § 34 odst. 5 nestanovuje podmínky, za nichž může být o žádosti podle odst. 2 písm. a) rozhodnuto. Odst. 5 pouze vymezuje postup žalovaného pro případ, kdy žadatel v řízení prokáže, že při podpoře upravené Energetickým regulačním úřadem (dále jen „ERÚ“) k odstranění rizika nadměrné podpory nedosáhne za dobu trvání práva na podporu vnitřního výnosového procenta investice do výrobny ve výši podle § 30 odst. 1, nebo že výše podpory splňuje podmínky výše podpory de minimis. To však neznamená, že nejsouli splněny podmínky stanovené ve větě první odstavce 5, nemůže žalovaný o žádosti podle odst. 2 písm. a) rozhodnout vůbec. [7] Zákonodárce dal výrobci možnost podat žádost o stanovení individuálních podmínek podpory ve dvou variantách – podle § 34 odst. 2 písm. a) nebo b) zákona o podporovaných zdrojích energie – tedy buďto v případě, že ERÚ upraví výrobci výši podpory po tom, co sektorovým šetřením zjistí riziko nadměrné podpory, nebo jde o výrobce, u kterého je souběh podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů s investiční podporou. Úmyslem zákonodárce jistě nebylo zakotvit zákonem možnost podat takovou žádost, o které správní orgán nemůže rozhodnout. To ovšem ze závěru žalovaného a krajského soudu vyplývá: pokud žadatel se souběhem podpory nepobírá podporu de minimis, nemůže využít možnost podat žádost, kterou mu zákonodárce přiznal. [8] Ani jazykovým, ani systematickým výkladem § 34 zákona o podporovaných zdrojích energie totiž nelze dojít k závěru, že první věta pátého odstavce stanoví předpoklady pro to, aby bylo možné rozhodnout o žádosti podle písm. a) za všech okolností, tedy i jeli podána žadatelem se souběhem podpor. Takový závěr postrádá oporu v textu zákona. Konečný výčet podmínek pro podání žádosti podle § 34 odst. 2 zákona o podporovaných zdrojích energie je obsažen v § 34 odst. 1 téhož zákona. Žádné jiné podmínky pro podání žádosti zákon nestanoví. [9] Stěžovatel shrnul, že § 34 odst. 1 věta druhá zákona o podporovaných zdrojích energie stanovuje výrobci, u něhož je souběh provozní a investiční podpory, možnost požádat žalovaného o stanovení individuálních podmínek podpory, i pokud výsledkem sektorového šetření nebylo zjištění rizika nadměrné podpory. Výklad, že v takovém případě nelze o jeho žádosti rozhodnout, protože v tomto případě ERÚ nemůže upravit podporu k odstranění rizika nadměrné podpory, je výkladem zcela nesystematickým. [10] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že ji nepovažuje za důvodnou. Ustanovení § 34 odst. 5 zákona o podporovaných zdrojích energie vymezuje zákonné limity žádosti podle písm. a) a naplnění stanovených podmínek ovlivňuje to, zda žalovaný žádosti vyhoví či nikoli. Žalovaný postupuje v souladu se zákonem, a tak na rozhodnutí nemůže mít vliv, jestliže stěžovatel objektivně nemůže podmínky naplnit. Propojení obou ustanovení přitom plyne také z důvodové zprávy na straně 84 a následujících i ze systematiky hlavy VII zákona o podporovaných zdrojích energie. Na případ stěžovatele pamatuje § 35 zákona o podporovaných zdrojích energie, ve kterém žalovaný v řízení z moci úřední zkoumá u výrobců se souběhem podpor, kteří náleží do sektoru, ve kterém nebylo zjištěno riziko nadměrné podpory, zda toto riziko existuje, resp. zda k nadměrné podpoře již došlo, u tohoto konkrétního výrobce. V případě záporného výsledku přitom ani § 35 zákona o podporovaných zdrojích energie nepředpokládá vydání rozhodnutí. Je pravdou, že pro žádosti podle písm. b) není v zákoně stanoven přesný postup, podmínky či předpoklady, a proto má žalovaná větší možnost správního uvážení. To ovšem není případ žádostí podle písm. a), kde zákonodárce podmínky upravil. Žalovaný proto navrhl, aby soud kasační stížnost zamítl. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [11] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná, má rovněž požadované náležitosti, byla podána včas a oprávněnou osobou. Důvodnost kasační stížnosti s