10 As 167/2023 — Nejvyšší správní soud

10 As 167/2023- 99 - text  10 As 167/2023 - 105 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Faisala Husseiniho v právní věci žalobců: a) Společenství vlastníků Poděbradova 2995, Plzeň, Poděbradova 2995/17, Plzeň, b) J. M., oba zast. advokátem Mgr. Ing. Tomášem Menčíkem, K Starým valům 442/10, Plzeň, proti žalovanému: Magistrát města Plzně, Škroupova 4, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2022, čj. MMP/046461/22, za účasti osoby zúčastněné na řízení: EXTRA MULTI COLORE a.s., Kardinála Berana 967/8, Plzeň, zast. advokátem JUDr. Michalem Zsemlerem, Kardinála Berana 967/8, Plzeň, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 3. 2023, čj. 57 A 36/2022129, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný a osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoba zúčastněná na řízení je povinna zaplatit každému ze žalobců náhradu nákladů řízení ve výši 4 020 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou jejich zástupce Mgr. Ing. Tomáše Menčíka, advokáta. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Úřad městského obvodu Plzeň 3 (stavební úřad) společným povolením ze dne 13. 8. 2021 k žádosti osoby zúčastněné na řízení schválil stavební záměr Novostavba bytového domu v ul. P., P. včetně vjezdu na pozemek a přípojek (vodovod a kanalizace), P., J. P., P. č. p. X na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH v k. ú. P.. Proti rozhodnutí stavebního úřadu podali žalobci odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 2. 2022 zamítl. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podali žalobci žalobu, o které krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl tak, že rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [3] Krajský soud dospěl k závěru, že žalobci jsou aktivně procesně legitimováni k podání žaloby. Podle krajského soudu v případě žalobce b) může být stavbou ovlivněna kvalita výkonu vlastnického práva k bytové jednotce. Tvrzené imise [zvýšení dopravního zatížení lokality v důsledku tvrzeného nesprávného vymezení parkovací kapacity stavebního záměru; tvrzený rozpor záměru s územním plánem jako nástrojem udržitelného rozvoje území, v němž má žalobce b) svůj byt] mají dopad na jednotlivé složky vlastnického práva – od snížení hodnoty věci po narušení tzv. pohody bydlení apod. Z tohoto důvodu je žalobce b) podle krajského soudu aktivně procesně legitimován k podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného. V případě žalobce a) dospěl krajský soud k závěru, že společenství vlastníků jednotek (SVJ) může uplatňovat námitky proti společnému povolení, pokud se může společné povolení přímo dotknout spravované společné části domu či pozemku. Zásahem do práv SVJ lze rozumět především dotčení různými imisemi, například stíněním, hlukem, prachem, zápachem, kouřem, vibracemi, světlem apod., a dále například zvýšenou intenzitou dopravy v místě stavby vzhledem k jejímu účelu. Přímé dotčení tedy neznamená jen přímé fyzické dotčení na společných částech domu či pozemku. Imisemi ze stavebního záměru je pravidelně dotčena v prvé řadě budova jakožto „schránka“, v níž se nacházejí jednotlivé bytové jednotky – ať už se jedná například o otázku zastínění či zvýšení dopravní zátěže v okolí budovy. Žalobce a) je proto také aktivně procesně legitimován k podání žaloby. Krajský soud vycházel z rozsudku NSS ze dne 21. 1. 2022, čj. 10 As 26/202150, č. 4306/2022 Sb. NSS. [4] Krajský soud dále dospěl k závěru, že rozhodnutí správních orgánů jsou stižena dílčí nepřezkoumatelností pro nesrozumitelnost, která spočívá v rozporu výroku s odůvodněním rozhodnutí ohledně počtu parkovacích míst. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného vyplývá závěr o požadavku na 49 parkovacích míst v objektu, z odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu vyplývá informace o umístění dalších 16 parkovacích míst v blízkosti stavebního záměru, kdežto výrok I rozhodnutí stavebního úřadu stanoví, že součástí stavebního záměru je toliko 33 míst umístěných výlučně v objektu. Podle krajského soudu je tedy zřejmé, že obsah výrokové části rozhodnutí stavebního úřadu je v rozporu jak s odůvodněním části jeho rozhodnutí, které zmiňuje existenci dalších 16 parkovacích míst mimo objekt, tak s odůvodněním části rozhodnutí žalovaného, které obsahuje závěr o diametrálně odlišném (o třetinu vyšším) počtu parkovacích míst, aniž by na tuto skutečnost jakkoliv reagoval výrok rozhodnutí žalovaného, který toliko potvrzuje (nemění) výrok rozhodnutí stavebního úřadu. [5] Vzhledem k tomu, že se jedná „jen“ o dílčí nepřezkoumatelnost správních rozhodnutí, vyjádřil se krajský soud i k výpočtu parkovacích míst. Krajský soud zejména nesouhlasil se žalovaným, že mu nepřísluší přezkoumávat správnost závěrů projektanta, pokud mu je předložena ucelená projektová dokumentace. Převezmeli správní orgán projektantem provedený výpočet, aniž sám kriticky zhodnotí jeho správnost, pak tím podle názoru krajského soudu do určité míry rezignuje na výkon dohledové činnosti a odpovědnost za posouzení souladu stavebního záměru s právními předpisy přenáší na projektanta, který je však soukromou osobou a zodpovídá se primárně klientovi (v projednávané věci stavebníkovi). Tím spíše právě uvedené platí za situace, v níž procesně aktivní žalobci opakovaně a konkrétně na vady výpočtu upozorňovali ve správním řízení. Výpočet parkovacích míst v projektové dokumentaci je dle přesvědčení krajského soudu na první pohled stižen vadami, jichž si může povšimnout i osoba bez odborné způsobilosti. [6] Krajský soud rozvedl, že výpočet odstavných a parkovacích stání vychází z technické normy ČSN 73 6110/Z1. Pro odstavná i parkovací stání je přitom klíčovým parametrem tzv. „účelová jednotka“. V případě odstavných stání existují pro bytové domy 3 typy účelových jednotek: byt o 1 obytné místnosti (0,5 odstavného stání na byt), byt do 100 m2 celkové plochy (1 odstavné stání na byt), byt nad 100 m2 celkové plochy (2 odstavná stání na byt). Je tedy zřejmé, že výpočet hodnoty odstavného stání představuje jednoduchý početní úkon – počet bytů násobený správnou účelovou jednotkou podle navržené velikosti bytů. Z projektové dokumentace je zjevné, že tento výpočet nebyl proveden srozumitelným způsobem. V projektové dokumentaci je uvedeno, že účelovou jednotkou je 1 byt do 100 m2 celkové plochy na 1 parkovací stání, tedy při 56 bytech by měla hodnota odstavného stání činit 56, následný výpočet ovšem operuje s hodnotou odstavného stání ve výši 28, tj. zřejmě jako účelová jednotka je vnímán byt o 1 obytné místnosti. [7] Pokud se jedná o parkovací místa u bytových domů, resp. obytných okrsků, stanoví technická norma jako účelovou jednotku obyvatele s tím, že na 20 obyvatel připadá 1 parkovací místo. Klíčový pro určení počtu parkovacích míst je tedy předpokládaný počet obyvatel bytového domu, který bude následně dělen hodnotou 20. Projektová dokumentace však obsahuje toliko konstatování, že „Předpokladem je, že v bytech žije průměrně tolik lidí: “, aniž by byla uvedena konkrétní hodnota. Přestože následný výpočet zřejmě operuje s tím, že v bytovém domě má žít 56 lidí, není pro takový závěr prozatím ve spisu obsažen skutkový základ (resp. chybí zdůvodnění takového závěru). Zároveň je zjevný i rozpor v samotné projektové dokumentaci, neboť v žádosti o zahájení řízení stavebník deklaruje, že počet obyvatel domu bude činit 140 osob. [8] Úvahy projektanta jsou podle krajského soudu stiženy zásadními vadami i ve vztahu k určení potřeby parkovacích stání generované vznikem obchodních jednotek a kanceláří v bytovém domě. Není zřejmé, proč projektant vycházel z hodnot, které použil. [9] Krajský soud zdůraznil, že stavební úřad nemůže jen prostě přebírat závěry projektanta, což se týká též parkovacích zakladačů. Stavební úřad byl povinen jednoznačně odpovědět na otázku vznesenou žalobci, zda je umístění zvoleného řešení zakladačů vůbec proveditelné s ohledem na obsah projektové dokumentace, a zároveň se měl zabývat tím, zda navržené zakladače jsou způsobilé splnit požadavky stavebních předpisů na zajištění dostatečného množství odstavných míst. [10] Podle krajského soudu žalovaný a stavební úřad nezkoumali, zda tvrzení v žádosti o zahájení řízení mají reálný odraz v projektové dokumentaci. Zatímco v žádosti o vydání společného povolení stavebník tvrdí existenci 56 bytů o velikosti 1+kk, z výkresové dokumentace je patrné, že některé byty, ač formálně označené jako 1+kk, fakticky představují byt o větší dispozici. To má ovšem význam rovněž z hlediska počtu odstavných stání. [11] Krajský soud uzavřel, že samotná projektová dokumentace je stižena dílem zjevně nesprávnými výpočty a zároveň chybějícími skutkovými podklady pro přezkoumání jiných výpočtů a závěrů. Uvedl, že není úkolem stavebního úřadu aktivně nahrazovat popsané nedostatky, ale vyzvat žadatele k jejich odstranění. 2. Kasační řízení Kasační stížnost [12] Osoba zúčastněná na říz