10 As 173/2022 — Nejvyšší správní soud

10 As 173/2022- 40 - text  10 As 173/2022 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Faisala Husseiniho a Ondřeje Mrákoty ve věci žalobkyně: PŮJČOVNA LEVNÝCH DODÁVEK PRAHA s. r. o., Jičínská 17, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, nábřeží Ludvíka Svobody 12, Praha 1, proti rozhodnutí ze dne 31. 7. 2020, čj. 1573/2020160SPR/4, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2022, čj. 19 A 35/202030, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2022, čj. 19 A 35/202030, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] V této věci šlo o otázku, po jak dlouhou dobu musí provozovatel vozidla znát údaje potřebné k určení totožnosti osoby řidiče, kterému přikázal řízení vozidla nebo svěřil vozidlo, aby splnil svou zákonnou povinnost, a nedopustil se tak přestupku [§ 10 odst. 1 písm. d) a § 125d odst. 1 písm. e) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu)]. 1. Popis věci [2] Policie České republiky zaznamenala, že neznámá osoba řídila dne 31. 7. 2017 přibližně v 18:40 hodin vozidlo registrační značky 6AF 2316 na ulici Chlumecká v Praze 9 a přitom držela v ruce telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení. Protože provozovatelem vozidla byla společnost PŮJČOVNA LEVNÝCH DODÁVEK PRAHA, policie ji vyzvala ke sdělení totožnosti řidiče. Půjčovna však odmítla uvést totožnost řidiče nejprve proto, že jeho údaje už smazala podle nařízení o ochraně osobních údajů, a později proto, že byl prý řidič osobou blízkou. [3] Magistrát hlavního města Prahy tedy dospěl k závěru, že půjčovna jako provozovatelka vozidla svěřila vozidlo osobě, o níž neznala údaje potřebné k určení její totožnosti. Tím se dopustila přestupku. § 10 odst. 1 písm. d) a § 125d odst. 1 písm. e) zákona o silničním provozu. Magistrát jí proto uložil pokutu ve výši 5 000 Kč. Proti rozhodnutí magistrátu podala žalobkyně odvolání, které ale Ministerstvo dopravy zamítlo. [4] Se svými námitkami půjčovna naopak uspěla u Městského soudu v Praze, který napadené rozhodnutí zrušil. Podle městského soudu se přestupku dopustí jen ti provozovatelé, kteří neznají totožnost řidiče v okamžiku předání vozidla. Nelze za něj ale postihnout provozovatele, kteří řidiče neznají až později, například ke dni rozhodnutí správního orgánu. Nehraje přitom roli, že cílem novely č. 411/2005 Sb., která stanovila povinnost provozovatelů znát řidiče svého vozidla, bylo zabránit obstrukcím ze strany provozovatelů vozidel. [5] Správní orgány podle městského soudu nerozlišovaly moment, ke kterému je třeba zkoumat neznalost provozovatele vozidla. Půjčovně kladly za vinu, že neznala totožnost řidiče v době rozhodnutí magistrátu. Vůbec se však nezabývaly tím, zda ji znala v okamžiku předání vozidla – což půjčovna po celou dobu tvrdila. 2. Kasační řízení Kasační stížnost [6] Proti rozsudku městského soudu podalo ministerstvo kasační stížnost. Ministerstvo vytýká městskému soudu, že porušil dispoziční zásadu, neboť věc posuzoval mimo žalobní body. [7] Nesouhlasí ani s výkladem městského soudu, podle kterého stačí, aby půjčovna znala totožnost osoby, které vozidlo půjčuje. Podle ministerstva je totiž nutné znát přímo totožnost řidiče. Této povinnosti provozovatele nezbavuje ani to, že je půjčovnou vozidel. [8] Správní orgány nekladly půjčovně za vinu, že neznala totožnost řidiče v době rozhodnutí, ale že ji neznala v době spáchání přestupku. Z reakcí půjčovny je navíc patrné, že totožnost řidiče neznala ani později. Magistrát sice v zahájení řízení o přestupku uvedl, že půjčovna totožnost řidiče neznala, a v rozhodnutí, že půjčovna ji nezná, to však není podstatné. Výtky městského soudu jsou ostatně absurdní: zákon vždy uvádí přestupkové jednání v přítomném čase, i když je jasné, že se toto jednání bude posuzovat až poté, co se přestupek stal. Tomuto výkladu nasvědčuje smysl a účel zákona. To, že provozovatel musí znát totožnost řidiče vozidla v době spáchání dopravního přestupku, plyne i z důvodové zprávy. [9] Správní orgány rozhodovaly podle judikatury NSS – řádně rozlišovaly mezi povinností znát řidiče vozidla a povinností sdělit jeho totožnost na výzvu. Zabývaly se i naplněním tří podmínek, které judikatura vymezuje pro naplnění skutkové podstaty. Městský soud přesto zrušil rozhodnutí ministerstva, aniž mu vysvětlil, co má dělat, aby jeho rozhodnutí bylo zákonné. [10] Petr Noworyta, který půjčovnu zastupoval ve správním řízení, je známý obstrukcemi při projednávání dopravních přestupků (takto radí i na internetových fórech). Argumentace půjčovny také svědčí o snaze obstruovat a zneužít právo k nekonečnému vedení sporu. Takovému jednání by neměla být poskytována právní ochrana. Vyjádření ke kasační stížnosti [11] Půjčovna souhlasí se závěry městského soudu. Zákon uvádí povinnost v přítomném čase; to znamená, že provozovatel musí znát totožnost řidiče jen v době půjčení, ne i kdykoli poté. Půjčovna přitom znala totožnost řidiče v době půjčení vozidla i po celou dobu trvání smlouvy o pronájmu vozidla. Údaje o řidiči pak uchovávala ještě třicet dní po vrácení vozidla. Tuto dobu půjčovna stanovila na základě testu proporcionality mezi zájmem společnosti na uchování údajů a právem nájemce na soukromí. Policii nebo správnímu orgánu totiž nemůže obeslání provozovatele trvat déle než třicet dní. Půjčovna musí všechny osobní údaje o řidičích včas likvidovat, neboť pokuta podle nařízení o ochraně osobních údajů by pro ni byla fatální. Půjčovně dále přináší útrapy osobní povahy to, že ministerstvo zpochybňuje její argumentaci osobou blízkou. [12] Půjčovna uznává jen tresty uložené přímo po spáchání přestupku, protože jedině ty mají výchovný efekt. Policie tedy měla řidiče zastavit a ztotožnit jej na místě. Dále se půjčovna vyjadřuje k tématům, která se spornou otázkou souvisejí jen volně nebo vůbec. 3. Právní hodnocení [13] Kasační stížnost je důvodná. [14] Provozovatel vozidla se dopustí přestupku tím, že přikáže řízení vozidla nebo svěří vozidlo osobě, o níž nezná údaje potřebné k určení její totožnosti [§ 10 odst. 1 písm. d) a § 125d odst. 1 písm. e) zákona o silničním provozu]. [15] Provozovatel vozidla a osoba, které své vozidlo svěřil, jsou povinni na výzvu policie, krajského úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností sdělit skutečnosti potřebné k určení totožnosti řidiče vozidla, který je podezřelý z porušení ustanovení tohoto zákona. Tím není dotčeno právo odepřít výpověď nebo podání vysvětlení (§ 10 odst. 4 zákona o silničním provozu). [16] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele, a je tedy přijatelná (§ 104a s. ř. s.). Kasační stížnost je mj. přijatelná, pokud se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně řešeny judikaturou NSS, nebo také pokud se krajský soud dopustí zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Pochybení pak musí být natolik intenzivní, že by krajský soud rozhodl jinak, pokud by pochybení nenastalo (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/202128, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 1112). [17] Kasační stížnost ministerstva je přijatelná. NSS se totiž dosud nezabýval otázkou rozsahu povinnosti provozovatele znát údaje potřebné k určení totožnosti osoby řidiče, kterému přikázal řízení vozidla nebo svěřil vozidlo. Její výklad je přitom zásadní pro závěr, zda se půjčovna dopustila přestupku podle § 125d odst. 1 písm. e) zákona o silničním provozu. NSS navíc zjistil, že městský soud tyto otázky nevyložil správně, neboť nepřihlédl ke smyslu a účelu zákona. [18] Pro naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 125d odst. 1 písm. e) zákona o silničním provozu je třeba splnit tyto podmínky: - provozovatelem vozidla je právnická nebo podnikající fyzická osoba; - provozovatel svěřil vozidlo (nebo přikázal jeho řízení) jiné osobě; - provozovatel nezná údaje k určení totožnosti této osoby (řidiče). [19] Povinnost provozovatele vozidla znát údaje potřebné k určení totožnosti osoby řidiče, kterému provozovatel přikázal řízení vozidla nebo vozidlo svěřil, plyne z § 10 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu. Nyní však vyvstala otázka, po jak dlouhou dobu musí provozovatel totožnost řidiče znát, aby svou povinnost splnil. [20] Městský soud byl toho názoru, že provozovatel svou povinnost splní, pokud zná totožnost řidiče v okamžiku předání vozidla. Pokud ji nezná později, přestupku se nedopustí. [21] Úvaha městského soudu ovšem není správná. Městský soud – aniž svůj postup vysvětluje – opomíjí důvody, pro které byla zavedena povinnost provozovatele znát totožnost řidiče. Ty vysvětluje důvodová zpráva k no